Postapokalyptický svět je opravdu vděčné a neustále zpracovávané období naší poměrně pesimistické budoucnosti. Nenasytní lidé prahnoucí po moci téměř vyhubí sami sebe. Pochopitelně použili všech dostupných zbraní, a tak povrch Země po desetiletích válek vypadá spíše jako ten, který dnes známe z Marsu. A přesně v tomto období a v takovéto pustině začíná i vaše úloha ve hře Bandits: Phoenix Rising. Vaše jméno je Fennec a krom toho, že umíte řídit, jste také šéfem klanu Wolfpack, zdaleka ne jediného gangu v blízkém okolí. Pracovních příležitostí je v poušti opravdu minimálně, a tak se většina lidí žijících před branami města Jericha živí především přepadáním kolon a jinými podobnými praktikami. Jericho je snad jediné místo, kde se znovu snaží začít budovat civilizaci. Město vysněné. Město plné bohatství.
Ve hře pro jednoho hráče vás čeká asi 23 misí, pořádně dlouhých a většinou i obtížných misí. Jejich náplně se pochopitelně mění a musím říct, že přestože jde téměř vždy o pobití většiny nepřátel, popřípadě něčí ochranu, nějakou nudu ze stereotypu jsem nepocítil. Je to především dáno strukturou misí, kdy se vám úkoly postupně přidávají a některé cíle časem zcela změní. Jedete například vyměnit uloupený náklad. Poklidnou cestu pochopitelně naruší souboj. Ovšem když je základna obchodníků náhle napadena a vy jste požádáni o pomoc, 
je na čas po obchodování. Spolupracujete s jediným přeživším autem a za odměnu nakonec dostanete další zbraň. Dočkáte se také soubojů s bossy, tedy nabušenými jednotkami, jejichž zdolání by vydalo na samostatnou misi. Takto bych pochopitelně mohl pokračovat stále dál. Když se na to koukneme z trochu jiného úhlu pohledu, jde vlastně stále jen o střílení, pokaždé z trochu jiného důvodu. Ale vždyť tato hra si na nic než na 3D akci nehraje. Příběh a prostředí jsou jen kulisou pro souboje motorizovaných jednotek.
Během celé hry vaše vozítko neopustíte, jen se dočkáte jistých vylepšení. Na začátku vlastníte lehkou tříkolku s otočným kanónem a brokovnicí vpředu. Zvládnout ovládání je alfou a omegou celé hry. Bohužel je to také jedna z věcí, které bych ohodnotil známkou ne lepší než čtyři. Základní myšlenka je výborná, věží můžete otočit a střílet jakýmkoliv směrem, nezávisle na směru jízdy.Věž ovládáte myší (kam ukazuje myš tam se také koukáte) a jízdu šipkami či joystickem. Kolem aut můžete tedy kličkovat a přitom stále mířit na jeden cíl. Uhnete tak bokem raketám a rychlým otočením věže se zbavíte svého pronásledovatele. Takto pochvalně by o systému ovládání mohli napsat autoři, ale ouvej. Přeci jen nejezdíte po placce bez překážek a kopců, a tak při otočení věže mimo směr jízdy ztrácíte přehled o trati. Co je platné, že můžete 
mířit na auto vedle vás, když za pár vteřin budete ležet na střeše po nárazu do nejbližšího stromu či skály.
Další věcí je ovládání samotné jízdy. Ovládat auto šipkami je téměř nemožné a ani použití joysticku vše neřeší. Řídit levou rukou a pravou zaměřovat a střílet je trochu krkolomné. Výsledkem je zmatené ježdění sem a tam a neustálé točení věží za nepřáteli. Existuje ještě jeden způsob ovládání vozidla, který můžete aktivovat nastálo nebo jen chvilkově přidržením klávesy. Auto tak pojede tam, kam ukážete myší, resp. věží s primární zbraní. Tímto způsobem získáte lepší kontrolu nad směrem jízdy vašeho auta, ovšem pochopitelně ztrácíte možnost střílení dozadu či do boku. Takže nyní budete pro změnu dělat střemhlavé útoky na nepřátele. Nejlepším způsobem je asi kombinace těchto dvou systémů, kdy většinou ovládáte celé auto myší a jen na chvíli uvolníte věž. Popsat princip je trochu krkolomné, ovšem ovládat auta v Bandits je daleko horší.
I přes tento základní problém jde pochopitelně Bandits: Phoenix Rising hrát. Ovšem, i když jsem zvolil nejlehčí obtížnost, měl jsem velké problémy již od nějaké sedmé mise výše. Zvláště když zde není žádná možnost uložení pozice během 
mise. Nejvíce to asi naštve v případech, kdy se vypořádáte s útočníky na základnu, s několika dalšími v poušti a nakonec, po půl hodině hraní, na vás vybafne obrněný vůz, který vás během pár vteřin rozmetá na kusy. Jediný klad toho je, že se lépe naučíte ovládat auto a využívat zbraní. Ostatně než je všechny poznáte, chvíli to potrvá. Je jich totiž přes patnáct.
Jsou to zbraně od kanónů přes brokovnice a kulomety až po několik druhů raket. Zbraněmi budete osazovat své auto před každou misí, podle aktuálního výběru. Vozidla jsou celkem tři. Lehké, střední a těžké. Obecně čím větší vozidlo, tím menší pohyblivost, ovšem též větší možnost ozbrojení (navíc některé typy zbraní namontujete jen na silnější vozidla). Zbraně bych rozdělil do tří skupin. Zaprvé ty, které můžete dát na otočnou věž – kanón, kulomet a také ostřelovací puška. Ty mají neomezený počet nábojů. Rotační kulomet a brokovnice používají jeden typ nábojů a všechny ostatní zbraně druhý typ. Jen si každá z nich vezme jiný počet na jeden výstřel. Trochu zvláštní, ale pro použití v multiplayeru je to praktické.
A multiplayer je ostatně tím, proč má smysl si Bandits pořizovat. Pochopitelně při hře více hráčů je každý účastník boje stejně hendikepován systémem 
ovládání, čímž tento problém ztrácí svou důležitost. Ne tedy zcela, ale přeci jen se už necítíte jako chromí mezi sprintery. Tady začíná pravá akce a hlavně zábava. Deathmatchové arény poskytují perfektní prostředí pro vyblbnutí a správnou řežbu. Hra nabírá zcela jiný směr, což je pochopitelné. Řev motorů se rozléhá kaňony a vzduch plní oblaka dýmu z výbuchů. Tak tomuhle již rozumím. Jediné, co si však zahrajete, je týmový souboj nebo všichni proti všem.
Grafické zpracování je rozhodně zdařilé, engine podporuje všechny vymoženosti moderních karet. Bohužel v pusté krajině to tolik nevynikne. Přesto jsou modely aut provedeny na jedničku, souboje více vozidel pak vypadají opravdu úchvatně. Atmosféru skvěle podtrhuje výborná hudba, neustálý řev kulometů a skřípění aut. Škoda té chudé interakce s prostředím. Žádné viditelné poškození, žádné stopy v písku, ani krátery po granátech, jen trochu opálená zem. Inteligence protivníků je také rozporuplná. 
Někdy vás překvapí chytrými kličkami a akcemi ve větším počtu, jindy však bezmocně jezdí pod kopcem, ze kterého je postupně odstřelujete.
Pokud bych se díval na Bandits: Phoenix Rising jako na čistě multiplayerovou hru, vypadalo by konečné hodnocení o dost lépe. Ovšem hra pro jednoho hráče mě opravdu naštvala, zvláště proto, že stačilo málo a vše by dopadlo jinak. Bohužel střílečce s auty prostě chybí úkroky stranou, což je pochopitelné. Pokud však máte možnost zahrát si přes síť ve třech a nejlépe v osmi, poskytnou vám Bandits celkem obstojnou zábavu. A díky internetovému serveru GameSpy Arcade si tuto šílenou akci mohou užít i osamělí hráči třeba ze Sibiře.
| Bandits: Phoenix Rising | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
