Druhá světová válka je bez debat jedním z největších omylů dvacátého století. I to největší zlo se však dá zužitkovat ve
prospěch peněženky (nejen) herních vývojářů, ale zejména ve prospěch zábavy tisíců hráčů, což dokazuje vydání již druhého rozšíření populární multiplayerové
akce Battlefield 1942. Je tomu rok, kdy se hráči světa rozeběhli po nejslavnějších
bojištích zeměkoule, aby za účelem dobrých vztahů pozdravili protinožce přesnou ranou mezi oči. Za úspěchem Battlefieldu stojí především simulace
války v rámci zábavnosti, čímž se do hry dostaly prvky typu „opilé“ trajektorie tankových střel a nově také unikátní válečné stroje, jež bychom před šedesáti
lety hledali na reálných frontách jen stěží. Snad proto se ihned po vydání Secret Weapons of World War II (dále jen sebevražednou zkratkou
SWoWWII) objevily ohlasy o špatném vlivu novinek na realistickou atmosféru hry. O realitě však Battlefield nikdy nebyl a hned zkraje lze říci,
že SWoWWII přinášejí, na rozdíl od předchozího datadisku Road to Rome,
čerstvý vzduch do pomalu zatuchající kolekce obehraných misí.
A co nového vlastně SWoWWII přináší? Narozdíl od Road to Rome byli autoři tentokrát o něco méně spořiví s počtem nových map, kterých se nyní
nabízí rovnou osm. Italskou frontu, která voněla spíše špagetami než střelným prachem, vystřídalo o něco drsnější severněji položené prostředí,
ve kterém se prezentuje například dobývání Essenu, nedobytná pevnost Orlí hnízdo či dokonce české letiště ve Kbelech.
Přínosem zejména při hře více hráčů je fakt, že většina misí má "dobývací" charakter. Ten ve spolupráci s dobře nadesignovanými mapami přidává hře notně na
atmosféře a osvěžuje tak neustálé běhání od jednoho respawn pointu k druhému. Jak již názvy misí napovídají, bránit se bude především německá strana a to
například při bitvě o essenskou zbrojovku nebo o zmiňované Orlí hnízdo skryté vysoko v zasněžených kopcích.
Orientaci datadisku na multiplayer potvrzuje opětovná nepřítomnost kampaně pro jednoho hráče, kterou se snaží vyvážit nový mód nazvaný Objective. Ten se, podobně jako jeho obdoba v Enemy Territory, dá přirovnat k Assault módu z Unreal Tournamentu – před jeden tým je postaven specifický úkol, kdežto druhá frakce má jeho vykonání zabránit. Z nových map podporuje Objective rovnou šest kousků a například v Mimoyeques bude cílem jedné skupiny odpálit tajný vědecký komplex ukrývající prototyp ničivé střely V3,
|
| |
Kdo nechce utrácet za oficiální datadisk nemalou sumu a přesto ho
již omrzely mapy původní hry, má možnost vedle Desert Combatu, staršího modu určeného pro Battlefield, sáhnout po nadějném rozšíření z dílen
fanoušků. Jak již název napovídá, Galactic Conquest je inspirován nesmrtelným světem Hvězdných válek. Objevuje se zde široká základna známých strojů
zahrnujících notoricky známé AT-ST, correliánské křižníky nebo povinné X-Wingy po boku TIE Fighterů. Bojovat lze klasicky na straně rebelů či impéria a to
jak ve válce klonů, tak v galaktické občanské válce. Velké vnadidlo pro fanoušky Star Wars bezesporu představují známá prostředí lesnatého Endoru, pouštní
planety Tatooine nebo zamrzlého Hothu. A co je k hraní zapotřebí? Jednak patch na verzi 1.45 a samozřejmě Galactic Conquest, který je k ve své alfaverzi k
dispozici na oficiálních stránkách.
| |
 | |
Nepoměrně větším příslibem se nicméně honosily vynálezy, jež se ve válečné krizi rodily v chorých mozcích šílených konstruktérů jak na běžícím pásu.
Očekávaný jetpack se sice omezil na palivem omezené popoletování ve stylu Giants, které je na
druhou stranu podbarveno perfektním přizpůsobením map. V mrazivém Hellendoornu tak raketové trysky nejen zahřejí vojákovu zadnici (pro delší dolet se
doporučuje požití plechovky fazolí před letem), ale také výrazně zkrátí cestu olbřímími skoky přes řeky a stržené mosty. Rychlé sidekáry vhodné k bleskovému
projíždění obležených linií, obojživelný transportér LVT-2 a luxusní Schwimmwagen jsou jen předzvěstí pravé zábavy, která přichází s těžkotonážní technikou
doplňující šestnáctku nových strojů. Flakpanzer vznikl skloubením podvozku řadového Tiger tanku s čtyřhlavňovým protiletadlovým dělem ráže 37 mm, podobně
jako Sherman s namontovaným T34 Calliope odpalovačem raket, jenž tank posunuje téměř do roviny Mechwarriorů. Objeví-li se na bojišti ocelová krabice s
trčící 380-i milimetrovou rourou, je na čase vyklidit pole, neboť topinkovači Shermanů, Flakpanzeru, se není 
radno stavět do cesty. Tento kolos s námořním dělem na podvozku Tigera je schopen v epesním výbuchu při dobře mířené
střele slupnout i několik tanků najednou, což částečně vyvažuje nemotornost způsobená nemožností horizontálního natočení hlavně a striktní omezení munice na
pouhých patnáct projektilů. Kontrovat této bestii dokáže snad jen spojenecký T95/T28 Super Heavy Tank, který je na tom s pohyblivostí o něco lépe a navíc
přidává bezkonkurenční obrnění.
Arzenál osobních zbraní se rovněž rozrostl a to hned o šest kousků. Vrhací nože poslouží při dobré mušce k zabití jedinou ranou, stejně jako brilantní
poloautomatické odstřelovací pušky německé provenience. Škoda jen velmi omezené munice. Svéráznou zbraní je pak Mauser K98 a konečně očekávaná brokovnice na
straně spojenců.
Stejně jako v originálním Battlefieldu tvoří samostatnou kapitolu letouny. Na rovinu, komu dělal potíže omezený letecký prostor v původní hře, má
opět smůlu. Prototypy tryskových letounů jsou zkrátka příliš rychlé na to, aby let napříč mapou trval déle než několik sekund. Avšak ti, kterým v žilách
koluje virtuální letecký benzín, si jistě přijdou na své 
ve skvěle ovladatelném minitryskáči McDonell F-85 Goblin nebo v raketami vybavených Natter Rocket Pane či Horton Ho 229. Ba
co víc, objevuje se zde i mohutný praděd bombardéru B2, Armstrong Withworth AW-52, pod jehož křídly se zem mění v peklo. Zajímavým zpestřením je nákladní
letadlo C-47 s mobilním respawn pointem na palubě využívaným hned v několika mapách, jako například ve zmiňovaném Essenu, kde krouží nad zbrojovkou a plynule
kropí prostor čerstvými výsadkáři.
Použití strojů vůbec je úzce spjato s designem map. Obojživelné stroje tak jsou vždy v blízkosti vodních zkratek a letadla v několika případech představují jedinou schůdnou možnost, jak dosáhnout nepřátelské báze a ukořistit tak alespoň jediný respawn point, jenž další postup výrazně usnadní. Navíc jsou mapy vybaveny velkým množstvím statických zbraní na těch správných místech, ke slovu se tedy dostává taktika více něž kdy jindy. Nakousnutý výčet map pak vedle nočních Kbelů a podobně do tmy laděné výzkumné báze v Telemarku doplňuje velmi rozlehlá Gothic Line a Peenemünde.
Ačkoliv je singleplayer viditelně pouze doplňkovou částí, příjemným překvapením se stala viditelně dopilovaná inteligence
botů zprostředkovaná přítomností patche verze 1.45. Již se nestává, aby voják na sedadle spolujezdce džípu po odstřelení řidiče tupě čekal na místě na
návštěvu kousku olova. Naopak si bryskně přesedá a jme se namotat vnitřnosti hráče na osy svého vozu. Grafické zpracování pak jen lehce vybrušuje rok starý
engine, který je nyní bohatší o několik kouřových efektů při explozích. Celý fyzikální model působí stabilnějším dojmem, i když porážení stromů a prorážení
chatrných dřevěných ohrad mnohatunovými kolosy se bohužel opět nekoná.
Ve výsledku tvoří SWoWWII vzhledem k původní hře daleko větší přidanou hodnotu než Road to Rome a to nejen díky dvěma misím navíc, ale zejména zásluhou poctivé práce level designérů a množstvím unikátní válečné techniky. Pro mluví rovněž cena, která se sice v západních zemích vyšplhala na 30 dolarů, což je o třetinu více než za Road to Rome, ovšem například na Gamestore je SWoWWII k dostání dokonce o něco levněji než předchozí rozšíření.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
