Battlefield 2142 - mrazivá bojiště

Pokračování oblíbené série Battlefield bylo očekáváno s napětím. Kupodivu vyšlo podle plánu - je důvodem hladký průběh vývoje, nebo nedostatek inovací? Vyplatí se jeho koupě? Rozhodně byste si měli přečíst recenzi!

Pole doopravdy oblíbených multiplayerových akcí nepatří k nejširším. Dlouhodobému zájmu aktivního publika se může těšit jen několik časem prověřených kousků. Patří mezi ně Counter-Strike, Enemy Teritorry, Call of Duty, Quake 3 a tím to hasne. Tedy vlastně ještě ne. Pak je tu síťová zábava pro masy – série Battlefield, jejíž nové díly vyhlížejí miliony hráčů. Ty jsou tematicky pokaždé ukotveny v jiném čase. Měli jsme tu druhou světovou, vietnamský konflikt i moderní šarvátky na blízkém východě. Nutně musela přijít otázka, kam dále, obzvlášť, když z komerčního hlediska značka evidentně neřekla poslední slovo. Stoletá válka by nebylo špatné téma, přesto se Digital Illusions rozhodli pro sondu do blízké budoucnosti.

Obě strany totiž dostanou do vínku obří vzdušná monstra (titány), navíc vybavená nepříjemnými kanóny, jejichž ochranný plášť je nejprve zapotřebí zničit ze země a teprve poté se vrhnout do jejich útrob

A tu nevidí ani trochu růžově. Zemi začal nezadržitelně pokrývat led, jehož invazi uniklo pouze několik posledních ostrůvků záchrany. Na ně se ovšem rozhodně nevejdou všichni, tudíž je nutno rozpoutat ospravedlnitelnou válku. Na jedné straně stojí státy Evropské unie, na té druhé potom stojí panasijská koalice v čele s Ruskem. Oproti třem frakcím z Battlefieldu 2 bylo tedy ubráno na kvantitě a

přidáno na vyváženosti. Obě strany se nijak extrémně neliší a je tak celkem jedno, za koho hrajete – hlavně, že jsou na mapě dva konfliktně založené týmy a je tak do čeho pálit.

Ve všech reklamních materiálech stojí na prvním místě nový mód. Jmenuje se Titan a podle nás je nový pouze zčásti, a to ve své druhé fázi. První fáze je totiž variací na dosud výhradním postavením oplývající Conquest. V něm se bojovalo o vlajky, v Titanu je zapotřebí na co nejdelší čas ovládnout co možná nejvíce raketových sil. Ta pak automaticky vysílají rakety ničící štíty nepřátelského titána. Obě strany totiž dostanou do vínku obří vzdušná monstra (titány), navíc vybavená nepříjemnými kanóny, jejichž ochranný plášť je nejprve zapotřebí zničit ze země a teprve poté se vrhnout do jejich útrob, což už je fáze druhá – boj v interiérech titánů je novou zkušeností, kdy musíte odstranit zabezpečovací systému a proniknout k reaktoru.

Titan vůbec není špatnou herní zkušeností, ba právě naopak. Přestože se zpočátku hraje jako Conquest, disponuje i přidanou hodnotou. Je ale otázkou, jak se prosadí mezi širokou hráčskou obcí. Na část z nich přeci jen může být až příliš komplexni, nehledě na nutnost mít početnější týmy, než u Conquestu, jelikož se jednoduše bojuje na vícero frontách. Jakmile se jednomu týmu podaří prolomit štíty, vezmou zkušení piloti buď letadla a dopraví tam sebe i zbytek mančaftu, nebo se opatří obyčejné pěchotní vozidlo APC, které je nyní vybaveno neobyčejnou funkcí v podobě vystřelování speciálních kapslí přímo na nepřátelského titána. Tímto způsobem s dostanete do jeho útrob, kde je potřeba zlikvidovat ochranné systémy a dostat se k reaktoru. Je faktem, že dostat se dovnitř titána je jakési půl-vítězství, ještě zdaleka se ale nevyplatí vynášet definitivní soudy. Protivníků tým se totiž může vzepřít k mohutné defenzívě, jíž má ulehčenu tím, že se respawnuje přímo na své plovoucí základně, zatímco vetřelci se sem vždy musí nějak dostat. Tento postup nicméně nikam nevede a dřív nebo později titán padne. Mnohem zajímavější je taktika protiúderu. Mezitím, co se nepřítel snaží zničit vašeho titána, může malý tým výsadkářů získat raketová sila pod svou kontrolu a svižně zlikvidovat štíty u druhého titána. Poté se síly rozmělní na obě paluby a hraje se jako o život.

Odemykání výbavy a schopností neprobíhá striktně lineárně, naopak – lze si vybrat aspoň jednu ze dvou cest a tou se vydat.

Boj v interiérech je zábavný a rychlý. Titáni se skládají z chodeb a menších místností, kde je dostatek míst vhodných ke krytí i k využívání nejrůznějších pěchotních serepetiček. Zde se totiž musíte spolehnout pouze na vojenskou výbavu, nejrůznější vehikly zůstávají na zemi. S pěchotou se pojí i její postupné vylepšování. Zpočátku si vyberete třídu, za kterou chcete hrát (rozvědka, útočník, technik a podpora), ovšem po prvních několika krocích zjistíte, že ve výbavě se skví jen několik naprosto základních věciček. Veškerý zbytek, a že je ho skutečně spousta, si otevřete až postupem po kariérním žebříčku. Ten má několik desítek stupínků, přičemž prvních dosáhnete už po několika bodech, na dalěí už se ale docela nadřete. Odemykání výbavy a schopností neprobíhá striktně lineárně, naopak – lze si vybrat aspoň jednu ze dvou cest a tou se vydat. Tím si vybrané povolání ještě více

specifikujete podle svých představ. Získávání nových a nových věcí velmi motivuje, na druhou stranu je z logiky věci jasné, že také způsobuje vrásky na čele v otázce vyvážení. Na mapách totiž vedle sebe pobíhají naprostí nováčci, kteří nemají v ruce ani granát a zkušení borci s rozsáhlými možnostmi. Mnozí tak mohou být hned zpočátku odrazeni, což by byla škoda.

Ještě před vydáním hry takřka na žádné prezentaci nechybělo představení nových bojových strojů. Tedy výhradně mechů, na něž se všichni těšili nejvíce. Což o to, je s nimi velká zábava, hlavně když se sejde sehraná (dvoučlenná) posádka, která nejenže umí rozpoutat hotové útočné peklo, ale do jisté míry dokáže co nejvíce eliminovat slabá místa kráčejícího postrachu bojiště (těmi jsou hlavně zranitelné nohy, pak také počítačové systémy ohrozitelné EMP granátem). Problémem je, že krom mechů se na poli vehiklů mnoho neudálo. Za zmínku stojí snad již jen hover tanky, jejichž ovládání vám musí přejít pod kůži, jelikož dokáží i efektivně strafovat, jakmile se to však naučíte, jde o vítané pomocníky v boji. Vše ostatní sice vypadá o pár desítek let moderněji, bugina dokonce disponuje zrychlením, nicméně podle mě si strojový park zasloužil větší pozornost a variabilitu. Zmiňme ještě, že letectvo už není tak přehnaně silné, ale kvalitní piloti pořád dokáží nepěkně zavařit.

Hráčům se jednoznačně vyplácí sdružovat se do squadů, česky čet. Ty jsou známy již z Battlefieldu 2, ovšem v pokračování doznaly zajímavých vylepšení. Velící důstojník rozdává pomocí přehledného interface rozkazy, jejichž zodpovědným plněním získávají hráči body, může ale i požádat o zásoby, EMP útok nebo třeba snímání oblasti. Vedle toho jsou tu ještě tzv. vylepšení v poli, která představují ukázku výbavy, kterou časem můžete získat coby trvalý upgrade.

Klady a zápory

Povedený nový mod Titan
Koncept Battlefieldu je stále zábavný
Systém čet

Příliš málo inovací
Stroje i mapy mohly být variabilnější

1399 Kč
Anglicky, český manuál

Grafický engine se od minula pranic nezměnil, akorát možná přibyly některé efekty, jež ale stejně nejsou často viditelné. Neznamená to, že by hra vypadala špatně, naopak – na silných strojích je velmi pohledná, akorát bychom uvítali větší atraktivnost desítky dostupných map. Vrcholem variability tak zůstává výlet do severoafrické pouště. Prostředí jsou prostě mírně fádní a prázdná. Vytrvalý šrumot příkazů a pokřiků jednotlivých vojáků, ať už generovaný hrou nebo samotnými hráči příjemně vtahuje do boje, na nějž navíc vnadí i skvělá atmosférická hudba.

Hráčům se jednoznačně vyplácí sdružovat se do squadů, česky čet. Ty jsou známy již z Battlefieldu 2, ovšem v pokračování doznaly zajímavých vylepšení.

Jak tedy Battlefield 2142 zhodnotit? Odpověď nám Electronic Arts pranic neusnadnili. Tím, že vývoj urychlili za cenu malého množství inovací si sami sobě podřezávají větev. Tento sci-fi Battlefield si možná mnozí hráči ještě, v důvěře zavedené značce koupí, ale až zjistí, že hratelnost se od předchůdce neliší tak, jak by za vysoko nastavenou cenu měla, nad příštím dílem již ohrnou nos. Battlefield 2142 nám jednoduše nedává dostatek argumentů, abychom ho mohli s čistým svědomím doporučit někomu, kdo již vlastní minulý díl. Bezesporu ale jde o kvalitní a zábavnou hru, kterou si všichni ostatní užijí.