Jen kvůli příběhové kampani si Battlefield V nekupujte. I když je skvělá

Navzdory zpackanému oznámení a mizerné betě to vypadá, že letošní Battlefield je možná ten vůbec nejlepší v historii série. Rozhodně to tedy platí alespoň o kampani pro jednoho hráče, která je sice kraťoučká, ale intenzivní.

Singleplayerový obsah je pro hry zaměřené převážně na multiplayer v dnešní době už zbytečným luxusem. Nejlepším důkazem je Call of Duty, které letos poprvé v historii značky vyšlo bez příběhové kampaně a i tak sklízí ze všech stran jen chválu. A to mělo prosím Call of Duty kampaně často velice povedené, což o konkurenčním Battlefieldu rozhodně říct nejde. 

Příběhová kampaň je ideální způsob, jak vstoupit do světa Battlefieldu V.

Naposledy v Battlefieldu 1  šlo vyloženě o debakl. Tzv. War Stories byly v podstatě jen ořezané mapy z multiplayeru hrané proti botům, občas proložené nějakým tím patetickým filmečkem, aby se neřeklo. Když jsem se tedy dozvěděl, že Battlefiled V bude mít stejnou strukturu, byl jsem připraven na nejhorší. O to příjemnější překvapení mě však čekalo.

Rovnoprávnost smrti

Kampaň pro jednoho hráče je rozdělena do tří samostatných povídek, přičemž čtvrtá ještě časem zdarma přibude. Každá z nich má jiného hlavního hrdinu i zasazení a věřte, nebo ne, dokonce se i trochu odlišně hrají. V té první se stanete britským agentem, který má za úkol sabotovat německou základnu v Africe. V průběhu mise se samozřejmě pokazí, co může, a celý příběh končí intenzivní bitvou, do níž se zapojí tanky i letadla.

Jen v singleplayeru budete mít dost času kochat se božskou grafikou.

Druhá kapitola je naopak zaměřená na plížení. V roli norské odbojářky se musíte nepozorovaně prosmýknout obrovskou přesilou nepřátel a zhatit jejich plán na výrobu jaderné bomby. 

A na závěr tu máme příběh příslušníka opovrhovaných jednotek Svobodné Francie, které byly složeny převážné z vojáků pocházejících z afrických kolonií. Ti sice při obraně Francie umírali po tisících, během osvobozování Paříže si však museli počkat, protože z propagandistických důvodů museli do města nejprve vstoupit pouze běloši. 

Ano, v této hře z 2. světové války můžete hrát za ženy a černochy. Pokud vám to vadí, kupovat si ji nemusíte, vzkázalo již dříve EA.

Žádnou kontroverzní scénu však nečekejte. Autoři si vysloužili dostatek kritiky už jen za to, že vůbec v jejich hře mohou nějací černoši a ženy být, a tak je náplní této kapitoly jen a pouze střílení. Což je sice přesně to, proč máme Battlefield tak rádi v multiplayeru, ovšem proti umělé inteligenci to místo intenzivních bitev připomíná spíše střelbu na vyskakující králíky. Proto mi tato „povídka“ přišla jako ta nejméně povedená.

Na grafice záleží

Celkově jsem část pro jednoho hráče zvládl na třetí obtížnost ze čtyř za necelých 6 hodin, ovšem na rozdíl od předešlého dílu jsem se celou dobu bavil. A také kochal. Během multiplayerových bitev není na rozhlížení čas, ale tady jsem si vyloženě užíval.

Už dlouho se mi nestalo, že by mě technické zpracování hry tak uchvátilo, ale Battlefield V vypadá opravdu božsky. Neskutečné detaily (například na sněhu lze vidět jednotlivé krystaly) v kombinaci s obrovskými otevřenými mapami poskytují doslova dechberoucí zážitek. Na „mainstreamové“ šestigigové GeForce 1060 přitom hra lítala v maximálním nastavení i v ultraširokém Full HD více než obstojně.

Kampaň sama o sobě Battlefield V neprodá, ale jako úvod k rozkoukání v nové hře funguje fantasticky. Nepřináší nic nového a příběhová omáčka je jedno klišé vedle druhého, ale z daného formátu tvůrci vytěžili maximum.

Tou hlavní složkou hry je však samozřejmě multiplayer, na jehož otestování potřebujeme ještě nějaký ten čas. Už teď vám však můžeme říct, že je daleko lepší, než jsme čekali, a není úplně vyloučeno, že chystaná recenze skončí slovy, že jde o ten nejlepší Battlefield vůbec.