Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Battlefield: Vietnam

  12:00aktualizováno  10:18
Pokračování skvělé multiplayerové střílečky se již nachází na pultech obchodů a my přicházíme s detailní recenzí přibližující všechny aspekty potenciálního krále her více hráčů. Jaký je náš verdikt?

Battlefield: Vietnam První čtvrtletí tohoto roku, zvláště pak jeho poslední měsíc je nabito spoustou akčních trháků, které se v jiných létech vyskytují tak maximálně v předvánoční sezóně. No posuďte sami, špičkové Far Cry, propracovaný UT 2004, přicházející gotická akce Painkiller a v neposlední řadě právě Battlefield: Vietnam, v jehož skutečné vydání věřily jen povahy s velkou dávkou optimismu, ovšem i ten se jak vidno mnohdy vyplácí. Většina z vás jistě bude znát multiplayerový trhák Battlefield 1942, který si sice nenárokoval progamingový trůn, ale na druhou stranu nabídl akční zábavu z druhé světové války velkému množství lidí, kteří tuto pozvánku přijali a tvůrci se tak mohli těšit z utěšeně rostoucí sumičky na jejich účtech. Nebyl by to kapitalismus, kdyby se nesnažili z úspěšného konceptu vytřískat, co to dá. Logicky tak vznikly rovnou dva datadisky, ale většinu pozornosti si pro sebe získalo poměrně brzy po úspěchu prvního dílu ohlášené pokračování s přídomkem Vietnam. Nakolik bylo švédské studio Battlefield: Vietnam Digital Illusions ovlivněno českým Vietcongem, se dá jen spekulovat, jisté je jen to, že se prostředí vietnamské války stává čím dál oblíbenějším. Hráči Battlefieldu 1942 brázdí virtuální bojiště již zhruba rok a za ten čas si hra stihla vybudovat i sympatickou modařskou komunitu, která se blýskla především vynikajícím počinem Desert Combat. Zájem o předchůdce Vietnamu zatím rozhodně neutichá, což je pro úspěch novinky rozhodně důležité – má tak mnoho kupců jistých, ale další by vybroušením úspěšného schématu a celkové hratelnosti ráda získala. Pojďme se tedy podívat, jak se dělá a především jak vypadá očekávaná a plnohodnotná hra za necelý rok.

Vynikající multiplayer

Jak již bylo řečeno, vše se točí kolem vietnamské války, která siceBattlefield: Vietnam neskončila vítězstvím nikoho, porážka je však připisována Američanům, jejichž suverenitu šikmoocí výtečníci slušně nakopli. Boje probíhaly v letech 1968 až 1973 a bylo svedeno množství bitev, z nichž některé vstoupily i do dějin, i když o nich veřejnost vzhledem k všeobecné bázni tuto válku nějak medializovat, nevěděla. Battlefield: Vietnam nám ale naprostou většinu těchto velkolepých střetů umožní vyzkoušet se vší parádou. Nehleďme však na striktní realismus, který ve hře nemáme šanci najít, jde zde totiž především o zábavu, jíž se autorům podařilo zabudovat měrou vrchovatou. Základní koncept slavící úspěchy v předchůdci zůstal zachován. Kdo neví o čem mluvím, nevadí, rád mu jednoduchý, ale o to účelnější systém představím. Hlavní mód Conquest spočívá v boji dvou armád na jedné z přístupných map, v nichž je rozmístěno několik stanovišť, chcete-li vlajek, jejichž obsazování vede přímo k úspěchu. Nejen, že se u vlajek dá spawnovat, tedy opět se objevovat po smrti, ale Battlefield: Vietnam straně, která má více stanovišť, přibývají bodíky, tzv. tikety, no a druhému, aktuálně méně úspěšnému týmu tikety ubývají. A když se na jedné či druhé straně dostanou až na nulu, hra samozřejmě končí prohrou nešťastníků s prázdným kontem. Jednoduché, ale skvěle hratelné. Hráči jsou nuceni neustále postupovat, ale zároveň i bránit již jednou dobytá stanoviště, do hry se tak dostává příjemný a nijak nevtíravý taktický prvek. Důležité je rovněž podotknout, že vzhledem k nátuře hry nemá cenu kempovat, protože jednak ničeho nedosáhnete, ale oslabujete i vlastní stranu, které se hodí každý voják. Pokud se ptáte, jakým způsobem se zabírají důležité body, můžeme s radostí prohlásit, že je to více než primitivní. Stačí si na mapě nějaké to stanoviště vyhlédnout a vydat se tam. Až budete v jeho počítaném území, objeví se na obrazovce proces přebarvování vlajky, který pro jednoho vojáka trvá defaultně třicet sekund. Čas se ale přímo redukuje s počtem zároveň přítomných Battlefield: Vietnam vojáků jedné strany. Vyplatí se tak chodit ve skupinách po třech či čtyřech, jelikož v takovém případě obarvíte vlajku v cuku letu a zároveň případně přebijete menší počet nepřátelských vojáků, kteří se také snaží o uzmutí daného stanoviště. Aby náhodou obyčejný Conquest mód nebyl málo, rozhodli se autoři vytvořit i nějaké ty variace povětšinou vyžadující trochu odlišnou taktiku. Nejzajímavějším z nich jsou tzv. Head-On mapy, které patří k těm nejtaktičtějším. Každý tým v nich má klasicky jednu bázi, ale cílem obou je například obsazení chrámu uprostřed mapy. Logicky se tam zanedlouho všichni přemístí a začnou skutečně líté boje, k nimž je design levelů ostatně skvěle přizbůsoben. Kdo aktuálně ovládá vlajku v chrámu, odebírá nepříteli třikrát více tiketů, než normálně. Prakticky u všech módů je zde možnost zabrat nepřátelskou základnu, ale jde o veskrze rizikovou operaci, jelikož vlajka se v bázích nepřebarvuje půl minuty, ale rovné tři minuty. To je hotová věčnost, navíc zde Battlefield: Vietnam můžete čekat největší odpor, takže podobné husarské kousky se daří výhradně alespoň trochu sehraným týmům.

Nadbytečný singleplayer

Trochu zamrzí, že se v novém Battlefieldu nedočkáme žádné singleplayerové kampaně, přestože byla slibována. K tomu jsme se navíc mohli těšit na jakési menší výzvy zvané Challenges, na které však alespoň dočasně musíme zapomenout. Tvůrci se oba ohlášené módy pokusí zpracovat do nějakého budoucího patche, ale kdo ví, jak budou nakonec vypadat. Rozhodně mohlo jít oproti Battlefieldu 1942 o výrazné zlepšení, jež by množství hráčů přivítalo. Stejně jako v multiplayeru si tak můžete zahrát leda tak Conquest až se 64 boty, kteří ve srovnání s předchůdcem sice pobrali o něco více inteligence, ale pořád se ani zdaleka nemohou rovnat potěšení ze hry se skutečnými lidmi a pořád jsou evidentně zanedbaní, a to především co se Battlefield: Vietnam ovládání bohatého strojového parku týče. Na druhou stranu jim můžete zadávat docela bohaté příkazy, ovšem oni sami se rozhodnou, zda je poslechnou či ne. Většinou samozřejmě platí první možnost a boti se v rámci svých omezených možností vynasnaží splnit zadaný příkaz, ale mnohdy odpoví zamítnutím, jež je způsobeno převážně jejich zaneprázdněností v boji. Jedná se o užitečnou záležitost, která umožní logicky se zachovat i botovi, jehož zrovna nevidíte a on statečně bojuje. Byla by škoda vzdávat třeba úspěšně započatou potyčku. Přesto je singleplayer jen slabou náhražkou propracované hry více hráčů. Může tak sloužit jako trénink, ale hráčům, kteří nemají stálé internetové připojení a rádi by hru ozkoušeli, ji naneštěstí nemůžeme z výše zmíněných důvodů doporučit. Radši si vyberte jinou hru z vietnamské války, jichž neustále utěšeně přibývá.

Pěkná bojiště

Tvůrci si pro nás připravili celých 14 map, což není nijak výjimečné množství, ale už vůbec ne žádný propadák. Jedná se o příjemný kompromis, který oceníme především v případě, že si uvědomíme obří Battlefield: Vietnam rozsah jednotlivých úrovní. Tedy obří, jak se to vezme. Ve srovnání s Battlefieldem 1942 nejde zase o nic tak kolosálního, dokonce by se dalo říci, že jsou levely menší, ovšem o to dynamičtější a akce v nich intenzivnější. Až na malé výjimky jsou navrženy velice slušně a díky systému vlajek není cesta k bojišti nikdy příliš dlouhá. Někde narazíme na hustou džungli, z níž přímo sálá vlhkost a nehostinnost, jinde se podíváme na souostroví menších ostrůvků, no a samostatnou kapitolu tvoří bitvy ve městech, které se dle mého názoru celkem vyvedly a je radost v nich válčit. Příjemné osvěžení skýtá Evolution mód, který spočívá v hraní několika map po sobě, přičemž tyto se v závislosti na předešlých akcích mohou i měnit.

Zajímavá výbavička

Hra nabízí čtyři třídy vojáků, v minulém díle obsažený medik se tentokrát nekoná, zato ale narazíme na jednorázové lékárničky, které jeho funkci bohatě vynahradí. Naštěstí nechybí oblíbený zvěd, Battlefield: Vietnam specialista na těžké zbraně, klasický útočný voják a důležitý inženýr. Každá z těchto sort využívá zcela odlišné výbavy, některé se hodí na boj na přední frontě, jiné trochu v pozadí, odlišná je samozřejmě i rychlost pohybu. Třídy vojáků jsou víceméně shodné pro USA i Vietnamce Přednosti a zápory toho kterého povolání jsou evidentní, pro ještě větší rozlišení se nabízí vždy dva kity obsahující odlišnou výbavu, která je však pokaždé vždy dobře vyvážená a mnohdy záleží na tom kterém levelu, jelikož úroveň, kde je prioritou využívání tanků mnoho upotřebení pro klasický samopal nenabídne. Příjemným detailem je i občasná kosmetická rozdílnost stran pro různé mapy. Někde na sebe narazí třeba speciální jednotky USA a severovietnamská armáda, jinde se proti sobě postaví mariňáci a Vietcongem. V závislosti na rozdílnosti jednotek se trochu liší i výbava, ovšem ne nijak významně. Co se týče samotného vyzbrojení, najdeme mezi jednotlivými stranami již propastné rozdíly. Vietnamci se musí spoléhat Battlefield: Vietnam na trochu zastaralejší zbraně, ale mohou se pyšnit i několika povedenými guerillovými taktikami jako třeba pěkné pastičky či podminování nepřátelských vozidel.

Tanky je radost ovládat

Battlefield by nebyl tím, čím je, bez rozličných bojových prostředků, jichž jsem tentokrát napočítal na 24 kusů, což je více než jen solidní číslo. Navíc všechny se dají beze zbytku účelně využít a k úspěchu jejich pomoc potřebovat budete. Právě v této oblasti narazíme asi na největší rozdíly obou armád. Zatímco Vietnamci sázejí na starší stroje převážně ruské výroby využívající prostředků guerillového boje, o němž jsme se již zmínili, tak USA vytáhne do boje s na tehdejší dobu moderními kousky. Nepovažuji se za žádného experta na použité prostředky ve Vietnamu, přesto se domnívám, že jsou tyto vybrány s citem a jejich funkčnost je do celkového mixu arkády a simulace dobře zpracována. Američané se mohou pochlubit silnými tanky, destruktivní mobilní artilerií či pěkným jeepem s raketometem na zádi. Vietnamci kontrují obojživelným a až neskutečně výdržným transportérem či vozidlem vystřelujícím rakety. Důležité je, že pro plné ovládnutí většiny strojů je třeba ho obsadit hned několika vojáky, Battlefield: Vietnam kteří by využili jak všemožné i zbraně, tak i kroutili volantem. Co se týče fyzikálního modelu pozemních vozidel, musíme ho jedině pochválit, jelikož do celkového konceptu zapadá přímo skvěle a díky němu se jejich ovládání stane radostí.

Bez stíhaček by to nešlo

Dalším světlým bodem je letecká podpora, která za války ve Vietnamu patřila sice výhradně Američanů, ovšem v rámci vyrovnanosti obou stran se svých vzdušných kousků dočkají i šikmoocí, i když jak už je pro ně zvykem – rozhodně ne v tak výkonné podobě. USA disponují skvělým Corsairem a ještě lepším Phantomem F4, jehož síla spočívá ve shazování napalmových bomb, jež po sobě zanechají obří paseku, i když oproti realitě samozřejmě v mnohém redukovanou. Budovy zůstávají neporušeny a vůbec celkový vliv na prostředí je minimální. Vietcong disponuje dvěma MiGy, které mají za úkol svými Battlefield: Vietnam raketami a kulomety zneškodnit nepřátelské letouny dříve než stihnou napáchat zmíněnou paseku.

A bez vrtulníků už vůbec ne

Jak se říká, to nejlepší nakonec. A tím zdaleka nejlepším v Battlefield: Vietnam, tedy alespoň v jeho strojovém parku jsou dozajista mocné vrtulník, bez nichž by především americká armáda byla přinejmenším poloviční. Vrtulníky Huey a Chinook dostanou vojáky bleskurychle na frontu a navíc pomocí lan dokáží přenést i tanky či jiné pozemní hračičky. Pomocí vrtulníků je to často jediná cesta, protože díky neprostupnému terénu si ocelové kolosy mnohde ani neškrtnou. Ale musíte si dávat pozor, jelikož již tak těžko ovladatelné vrtulníky se s těžkými závažími v rukou nováčků stanou spíše kontraproduktivními. Na jejich účelném využívání ale závisí velký díl taktiky, což časem poznáte sami. Jakýmsi bonusem je pro Američany krabice, kterou vrtulníkem můžete přenést někam poblíž nepřátelské základny a zde se poté v klidu respawnovat. Ani Vietnamci se tentokrát Battlefield: Vietnam nenechají zahanbit a přestože jejich dva vrtulníky nedisponují lanem na převážení tank, tak na palubě svého transportního vrtulníku mají obnovovací bod pro zemřelé vojáky. Zapomenout nesmíme ani na lodě a čluny, které jsou sice v případě dovedného využívaní také účinné, ve většině map však nejsou tak dobře využitelné.

A co na to technické zpracování?

Po grafické stránce se od minula mnoho nezměnilo – pořád nejde o žádný skvost, ale spíše průměr, který se však nemá vzhledem k rozlehlosti map za co stydět. I když možná jednu věc autoři mohli trochu více vychytat. Jedná se o hardwarové nároky, které jsou skutečně vysoké a z mnoha materiálů se můžete dozvědět, že rozumným optimem je 1 GB RAM s tří gigovým procesorem doplněným o nějakou tu high-end kartu. A já musím prohlásit, že za přítomnosti všech 64 hráčů na mapě je to holou realitou. Dá se hrát i s mnohem horším vybavením, ale připravte se na časté škubání. Pochválit však musíme pečlivě vybraný soundtrack s těmi největšími šlágry tehdejší doby, který hře rozhodně sedne.

Dohromady tak jde o více než slušnou, ba přímo vynikající multiplayerovou střílečku, která vznikla v hodně krátké době a minimum inovací, tedy až na kompletní změnu prostředí, se na ní podepsalo. Zpočátku se to hraje tak nějak stejně jako starý Battlefield, ale časem začnete objevovat nové a nové prvky, které hratelnost posouvají dál, a to dobrým směrem. Musíte tak zvážit sami, zda se vám investice do podobného titulu vyplatí. Singleplayer prakticky absentuje a boj s boty poslouží maximálně na několik hodin zábavy. Už to tu padlo, pokud nemáte slušné připojení nebo čas, vůbec nemá cenu nad tímto titulem přemýšlet, minimálně do té doby, než vyjde nějaký ten slibovaný patch, ale všichni víme, jak se to s nimi ve skutečnosti má.

Battlefield: Vietnam
Minimum: CPU 1200 MHz, 256 MB RAM, 32 MB 3D karta
Optimum: CPU 2500, 1 GB RAM, 128 MB 3D karta
Multiplayer: především
Další informace: screenshoty / trailer
Výrobce/distributor: Digital Illusions / EA Games
Distributor v ČR: EA Czech
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Velmi kvalitní multiplayerová akce, která se však zcela vykašlala na hru samotářů a navíc mohla přeci jen přinést mnohem více vylepšení oproti předchůdci. Přesto se pro síťové borce jedná o víceméně jasnou volbu.
Hodnocení: (info) 83%
Autor:


Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...



Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Další z rubriky

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



Najdete na iDNES.cz