Battlestations: Midway na první pohled rozhodně nevypadá jako bůhvíjaká pecka, ale dlouhou dobu se o ní mluvilo, a tak se i nám dostala do povědomí. Začátek hry se nevyvíjí špatně, ale počáteční nadšení brzy opadne a to hned díky několika faktorům.
Celá hra se odehrává v rozmezí od útoku na Pearl Harbour až po odvetné tažení na Midway. Mnoho prostoru pro herní vyžití, řeknete si, ale pravda je bohužel jiná. Pokud se totiž vrhnete jako samotný hráč na US kampaň, tak není v žádném případě vyloučeno, že ještě ten samý den budete mít tento režim za sebou. Ano, tento příběhový mód je totiž krátký jako život kamikadze letců, řítících se na svůj cíl. Byť si při jeho spuštění můžete nastavit jednu ze tří klasických obtížností a hra obsahuje v tomto režimu jedenáct misí, tak u něho nestrávíte rozhodně více jak šest, maximálně sedm hodin. Vzhledem k jeho názvu je pak zřejmé, že za Japonce si v něm zcela jistě nezahrajete.
Zda využívali Američané na svých lodích služby magických teleportů lze jen odhadovat.
Pokud jste nyní nabyli dojmu, že nejste-li připojeni k Xbox Live, za Asiaty si nezahrajete, tak jste na omylu. Byť je budete v hlavním režimu kampaně pouze likvidovat, tak naštěstí i pro osamocené hráče připravili tvůrci možnost zahrát si i za druhou stranu barikády. Konkrétně v režimech Ship Challenge, Plane Challenge a Submarine, ehm, samozřejmě Challenge. V těchto módech budete plnit dané úkoly na střídačku, za obě strany. Oba tábory přitom samozřejmě používaly odlišnou techniku, takže i hraní za Japonce má mnohé do sebe. Naše Nemesis hry byla Japonská letadlová loď Fuso, kterou jsme neustále nemohli potopit, ani po půlhodinovém bombardování. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme v režimu Ship Challenge dostali tuto loď do rukou. A o jak moc více jsme byli překvapení,
když jsme s ní šli hned ke dnu. Posledním singleplayerovým módem do party je trefně nazvaná Naval Academy. Jak již nejspíše tušíte, tak jde o tutoriál, ale není to tutoriál jen tak ledasjaký. V takhle obsáhlé a do detailů vysvětlující formě jsme tutoriál v žádné jiné hře již dlouho neviděli. Tento mód opravdu doporučujeme vyzkoušet jako první, protože pak se budete ve hře cítit jako ryba, pardon ponorka ve vodě.
I když jsme už o hře mnohé prozradili, tak možná stále tápete co že je Battlestations: Midway zač. Vězte že se nejedná o nic extrémně reálného, ale víceméně jde o zábavné arkádové ztvárnění leteckých a námořních bitev z druhé světové války, doplněné o nějaké ty strategické prvky. Hra má přitom nejblíže k starším X360 titulům Blazing Angels: Squadrons of WWII a Battlefield 2: Modern Combat. V Battlestations: Midway se vám dostanou do ruky tři druhy bojově-dopravních prostředků. Ve vzduchu budete manévrovat a střílet s nejrůznějšími typy dobových stíhacích letounů. Každé letadlo je vybavené jinak a
některé jsou schopny ve svých útrobách dokonce nést jedno torpédo, či bombu. Ovládání letounů je hodně podobné výše zmiňované arkádové střílečce od Ubisoftu. Jen s tím rozdílem, že levá analogová páčka slouží jako páka pro regulaci rychlosti, což hodnotíme jako stylové a povedené. Jako obstojnou pak lze označit formu bombardování. Jelikož na rozdíl od lodí a ponorek nemůžete manipulovat s kamerou (což nám silně vadilo), tak naštěstí u shazování bomb a torpéd zakomponovali tvůrci do hry možnost sledovat padající bombu až do zásahu či případného minutí. Stačí pouze podržet tlačítko pro bombardování a kamera přestane sledovat vás a zaměří se na svržený objekt. To, že taková torpéda shazujete z malé výšky v kombinaci s nemožností vidět jak bombu, tak letadlo, zároveň znamená, že to mnohdy napálíte s letadlem do objektu, který jste chtěli původně bombardovat. Můžete si tedy vybrat. Buďto uvidíte letadlo nebo padající bombu.
Při zásahu cíle vám jeho úspěšnost alespoň sdělí kolegové ve vzduchu, takže se první varianta zdá jako lepší řešení.
Ponorky jsou stroje, se kterými se v konzolových titulech nesetkáváme příliš často.
Druhým ovladatelným strojem jsou lodě a hned v několika typech. Od lehkých člunů, vybavených pouze kulometem, přes válečné lodě vybavené kanóny, protileteckými kulomety, torpédy a podvodními bombami určenými k likvidaci ponorek, až po letadlové lodě, které naopak nejsou vyzbrojeny nijak. Ovládání lodí je stejně jako v případě letounů jednoznačně arkádové. U každého typu lodě pak ještě značně odlišné. Nespecifičtější je přitom letadlová loď, která je jedním z oněch strategických prvků, o kterých tvůrci při reklamní kampani na loňské E3 mluvili. Je totiž jakousi základní stavební jednotkou, jaké známe kupříkladu z různých strategií v reálném čase. Můžete z ní zadávat rozkazy pro vzlet letadel či na jejich přistání a slouží například k doplnění torpéd atd. Potěšující je, že útroby letadlové lodě jsou nekonečné, protože i když nám všechny letouny z dané třídy nepřítel sestřelil, tak nebyl problém zadat povel na vzlétnutí další letky, přičemž tento postup lze opakovat neustále dokola. Zda využívali Američané na svých lodích služby magických teleportů tak lze jen odhadovat, každopádně se však jedná o jeden z
nejnereálnějších prvků hry. Produkce dalších „stavebních jednotek“ ve hře, konkrétně přístavu a letiště je pak mnohem uvěřitelnější. U lodí slouží levá páčka stejně jako u letadel k zadávání rychlosti a lze zadat i zpátečku. Zatáčení je ztvárněno opět stylově, a to pomocí kormidla. Vyvolat lze i menu
s rozložením sil na lodi, takže při požáru můžete nasadit posádku na hašení apod.
Ponorky jsou stroje, se kterými se v konzolových titulech nesetkáváme příliš často, a proto může být jejich přítomnost v Battlestations: Midway pro mnohé hráče velkým lákadlem. V případě ponorek je hraní s nimi, stejně jako v případě velkých lodí, pomalejšího rázu. K základnímu arzenálu ponorek pak samozřejmě patří torpéda. Při jejich používání si však musíte uvědomit, že doba mezi jejich vystřelením a zasažením cíle je obrovská. Rychlost vystřelených torpéd je opravdu nízká, a tak to chce opravdu zvážit, kdy torpédo vystřelit. Mířit je pak nutné ne na cíl, ale před něj. Kromě ukazatele pro rychlost je u ponorek přítomno i znázornění ponoru.
Samozřejmě se lze vynořit i na hladinu, ale v drtivé většině případů vás nepřátelské lodě rozstřílí během několika chvil na kousky, a z vaší posádky se tak stane
rázem potrava pro racky.
Strategické prvky hry doplňuje jednoduché zadávání rozkazů pomocí menu, které lze během boje vyvolat pomocí tlačítka X. Nejsilnější arkádový prvek je pak možnost přepínat mezi jednotlivými stroji přímo na bojišti. Proto ono výše zmiňované přirovnání k Battlefieldu. Na rozdíl od něj však nemusíte mít jednotku, do které se chcete přesunout, zaměřenou v hledáčku. Jednoduše stačí zmáčknout na digitálním směrovém kříži doleva nebo doprava a rázem se namísto v oblacích proháníte pod vodou. Šikovné též v případě, že váš dosavadní stroj nepřítel zlikviduje. Občas jste sice výměnou stroje dezorientováni, ale to je holt daň za neférovou výhodu.
|
Hra typu Battlestations: Midway jako by vyzývala k Xbox Live hodům. Samozřejmě, že tento titul podporuje online hru, ale z její formy jsme rozpačití či spíše zklamaní. Prostor, ve kterém se boje odehrávají, je opravdu veliký. Desítky virtuálních kilometrů čtverečních plných vodních ploch a ostrovů. Co se na nám na tom
tedy nezdá? Při takovémto rozměru levelů je totiž přímo k naštvání maximální počet hráčů, kteří mohou hru hrát. Připravte se na šok – pouze osm!!! Dost
často tak bude trvat, než k nějakému živému nepříteli dorazíte, načež se pak tento hráč přesune do jiného stroje a vy pak zničíte CPU. Kdyby byl maximální počet hráčů šestnáct, ideálně pak dvaatřicet, tak bychom ani nepípli, ale takto jsme silně zklamáni. Základní ideou multiplayeru je rozdělení hráčů do dvou týmů (zde „překvapivě“ Američanů a Japonců), přičemž jeden musí zničit tomu druhému základnu atd. Co se týče multiplayeru, tak nás dosti zarazilo, že
|
Velké množství letadel, lodí a ponorek
Multiplayer jen pro 8 hráčůVizuální stránka Battlestations: Midway patří bohužel ke jejím slabinám. U hry, ve které se valná většina dění odehrává na vodních plochách či nad nimi, by člověk čekal, že narazíte třeba na několik typů ztvárnění vody a ne jen na neustále stejné stereotypní vlny. Letadla, lodě a vrtulníky pak nevypadají špatně, ale prostředí ano. Na ostrovech toho moc k vidění není a když už na něco narazíte, tak jde o nějakou ošklivou 2D texturu, napodobující místní porost. Celkově nepůsobí Battlestations: Midway až tak odpuzujícím dojmem, ale hra měla mnohem větší potenciál, který tvůrci opravdu nevyužili. Škoda, třeba příště.
| Battlestations: Midway | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
