Battlestations: Midway - válečná všehochuť

Okusíme si válečný konflikt proti Japoncům, od Pearl Harboru po Midway. A to ve vzduchu, na vodě, i pod vodou. Jak se vývojářům z Maďarska povedlo skloubení ovládání letadel, lodí a ponorek se dozvíte v dnešní recenzi.

Druhé světové je všude plno. Knihkupectví, videopůjčovny, učebnice dějepisu, encyklopedie, ČT2, Internet a hry. Zde všude najdete spoustu materiálu o druhé světové válce. Nemají už hráči dost tohoto tématu? Nejspíše ano, ale vydavatelům to nedochází a tak si pořád objednávají nové a nové hry, které se okolo něj točí. Battlestations: Midway ale naštěstí nejsou dalším tuctovou střílečkou, kde likvidujete kvanta skopčáků. Jejich tvůrci se vydali jiným směrem. Zaměřili se na japonsko-americký konflikt, konkrétně na letecko-námořní bitvy. Battlestations historicky přesně mapují cca půlroční konflikt, který začal útokem na Pearl Harbor a skončil vítězstvím americké armády v bitvě o atol Midway.

Co na nás tvůrci tedy přichystali? Vžijeme se do role poručíka Henryho Walkera, který, celý šťastný, dostane pod palec námořní flotilu. Vyzkouší si tak všemožné stroje, od útočného člunu, přes torpédoborec, až po letadlovou loď. Pro hráče to znamená skutečnost, že ve všech 11 misích, které hra obsahuje, nesmí být zničeno právě to plavidlo, ze kterého Walker velí. Jinak nás zas až tak zajímat nemusí, renderované mezifilmečky se zrnitým filtrem mezi jednotlivými úrovněmi, které mají prezentovat jeho příběh, příliš zajímavé nejsou.

V BS:M si tedy vyzkoušíme ovládání několika desítek strojů, přičemž všechny se ovládají stejně intuitivně

V BS:M si tedy vyzkoušíme ovládání několika desítek strojů, přičemž všechny se ovládají stejně intuitivně. Sice má tutoriálový průvodce 11 částí, který vás provede všemi možnostmi hry, ale simulátorových orgií se bát nemusíte. Pro základní ovládání lodi vám stačí klávesy WSAD + levé tlačítko myši. Ty zajistí směr a rychlost pohybu a palbu. Samozřejmě, pro pokročilé úkony, jako třeba hlubinné miny, je potřeba sáhnout na další tlačítka, která si lze samozřejmě nastavit. Kromě min lodě nabízí i torpéda a děla proti pozemním cílům. Zajímavým prvkem je i model poškození lodě, kdy je po zásahu potřeba zaměstnat opravárenské čety, jež dají do pořádku nějaké to poškození trupu, uhasí oheň či opraví nefunkční motor.
Ponorky nabízejí pouze tři různé úrovně ponoru (v té nejhlubší jsou chráněny před minami, ale zato zde nemůžou pobývat příliš dlouho kvůli nedostatku kyslíku), přičemž útočit na ostatní plavidla lze pouze na tzv. "periskopové hladině" - druhé nejmělčejší. V této hloubce lze vysunout periskop a najít tak cíl pro torpédo.
A konečně letadla. Tam klávesami W a S (případně kurzorovými šipkami, jak chcete) udáváte jeho rychlost a myší korigujete směr letu. Zde lze samozřejmě poznat rozdíl, zda pilotujete lehkého čmeláka nebo těžký bombardér, ten logicky není tak poddajný a zatáčení s ním je časově náročnější. Bohužel se opravovat nedají (ani si to za letu neumím představit :o)), takže je potřeba s nimi co nejdříve přistát na letišti.

V akčním módu ale nemusíte ovládat pouze jedinou určenou jednotku - můžete se mezi všemi přepínat a kontrolovat tak stav vaší armády jak ve vzduchu, na hladině, tak i pod vodou. Hra obsahuje i strategický mód - plánování útoků pomocí taktické mapy. Dá se na ní jednotkám zavelet k útoku, ale také nachystat trasa, kam má ten který stroj letět/plout.
Mezi další zajímavé prvky hry patří možnost regulovat počty jednotek a jejich výbavu na bojišti. Z hangáru či letadlové lodě můžete vypustit maximálně 4 formace bojových letounů, přičemž vybíráte, co ponesou za výbavu. Hráč se musí zamyslet nad tím, čím chce ve vzduchu disponovat. Např. ofenzíva proti mrštným japonským Zerům nebudou americké bombardéry to pravé ořechové.

Ačkoli hra nabízí celkem široké spektrum možností, jak se válečně vyžít, hráče nic nežene dopředu. Hra, ač sice obsahuje jakýsi takýsi příběh, tak není v žádném případě motivující, aby se hráč hrnul dopředu a snažil se hru co nejrychleji dohrát. Zažití stereotypu u BS:M ale v žádném případě nehrozí díky rozmanitosti ovládaných strojů a částečně i díky strategickému vyžití.

7.12. 1941 - útok na Pearl Harbor naostro

Útokem na Pearl Harbor hra začíná, tak se na něj podíváme trochu zblízka. Japonské námořnictvo mělo díky útoku na Čínu ve 30. letech dostatek zkušeností pro zahájení boje proti Americe. Na konci 30. let tedy japonský admirál Isoroku Jamamoto začal plánovat útok na největší americkou námořní základnu v Tichomoří - Pearl Harbor na Havaji.

Vítězství chtěli Japonci dosáhnout díky momentu překvapení a silnému prvnímu úderu. Letouny měly udeřit ve dvou vlnách na přístav a letiště na Oahu. Útok byl naplánován na 7. prosince. S letadlovými loděmi vypluly i křižníky a torpédoborce, které měly za úkol chránit letadlové lodě před ponorkami. V 6:45 osudného dne zjistil torpédoborec USS Ward přítomnost japonské ponorky v přístavu a zahájil na ni palbu. Po jejím potopení vyslal vzkaz na pevninu, že se jedná o nebezpečnou hrozbu. Nikdo to však nebral vážně. Díky radaru také zjistili přítomnost letadel, ale tomu také nikdo nevěnoval pozornost. Až v 7:40 byl vzbuzen velitel přístavu admirál Kimmel a dozvěděl se o útoku. Ale to už bylo pozdě. O pár minut později už přilétla první japonská letadla a zasáhla většinu plavidel, která ani nestihla opětovat palbu. Ten den kotvilo v přístavu několik bitevních lodí - USS Arizona, USS Nevada, USS Pennsylvania, USS West Virginia, USS Oklahoma, USS Maryland, USS Tennessee a USS California. Mimochodem, v úvodní misi BS:M se s nimi skutečně setkáte.

Letiště také ušetřeno nebylo. Zde už ovšem byla protiletecká obrana úspěšnější. Japonci v této druhé vlně ztratili daleko více letadel. Další zásahy dostaly i další lodě v přístavu. Další vlna už nepřiletěla, japonská armáda odplula zpět do Japonska. Útok netrval dlouho, zanechal za sebou ale pořádnou spoušť. Zemřelo při něm téměž dva a půl tisíce Američanů, většina vojáků, civilistů jen pár desítek. Útok ale nepřinesl pro Japonce kýžené ovoce. Ten den v Pearl Harboru zůstaly pouze staré nemoderní lodě, které ve válce stejně nešly příliš dobře použít. Letadlové lodě, které se útoku vyhly, se pak Japoncům postavily v bitvě u Midway, kde přinesly Američanům vítězství.
zdroj: druha.svetova.cz

Co si také pochvalu nezaslouží, je krátký singleplayer. I když si v průběhu cca 5 hodin stihnete osahat všechny stroje, co hra nabízí, kampaň uteče až příliš rychle. I když jsem si na krátkou herní dobu u nových her zvykl, tak právě přesně k tomuto žánru se skutečně nehodí. Kdyby tvůrci délku kampaně alespoň zdvojnásobili, bývali by mohli své možnosti prezentovat ještě lépe. Delší herní doba by je přinutila "odnudnit" filmečky a vylepšit tak dojem ze hry.

Problém krátkosti hry ale částečně řeší multiplayer. Ten si hráčská komunita velice vychvaluje. Můžete hrát maximálně až v osmi lidech, ale klidně také 1 na 1. Hráči se rozdělí na dvě strany, americkou a japonskou, jež jsou dobře vyvážené, a snaží se eliminovat nepřátele. Zkrátka klasický deathmatch. Za zajímavý prvek považuji, že pokud hrají více jak 2 lidé, ovládání armády jedné strany se rozdělí mezí jednotlivé hráče, což vyžaduje velkou dávku koordinace. Naopak při duelu se může hra vyvinout v zajímavou šachovou partii, kde si s adekvátním protihráčem užijete spoustu adrenalinu - jedna chyba znamená prohru. V multiplayeru se vybírá z devíti map, na všech z nich si zahrajete také v kampani.

Grafické zpracování dopadlo dobře. Když ho porovnám s některými jinými tituly, tak leckteré vycházejí daleko lépe, v tomto případě ale BS:M rozhodně neurazí. Modely všech jednotek vypadají reálně, textury jsou hezké. Speciální efekty, jako exploze přátelských i nepřátelských plavidel, jsou slušné. Hra se nesnaží o propracovaný fyzikální engine, naoko jsou ale destrukce celkem působivé. Zaujmou i detaily, jako třeba kapky vody na vašem hledí. Zpracování ostrovů je také příjemné, ostré zelené textury značící vegetaci jak z Far Cry mají sice menší rozlišení, ale k celkovému vzezření padnou jako ulité.
Zmínku si taky zaslouží povedené menu. Jako kurzor zde slouží kříž, který má osy prodloužené až k okraji monitoru a tak zde vzniká zajímavý efekt.

Verdikt:
Battlestations: Midway představují mix mezi akční arkádou a strategií.

Klady a zápory

Žádný stereotyp nehrozí
Rozmanitost svěřených strojů
Dobrý multiplayer

Plochá atmosféra
Krátký singleplayer

999,- Kč
Anglicky

Od obou si vzala to dobré a zkombinovala to do funkčního celku. Během těch 5 hodin, za které jde hra pokořit, budete muset použít strategické myšlení, které vám píchne i v akční složce hry, kde se za pomoci jednoduchého ovládání celé námořní a letecké flotily přátelé likvidují jedna báseň. Škoda chabých intermezz. Hra mohla dosáhnout na vyšší příčky, nebýt levné prezentace. Takhle v některých pasážích připomíná spíše obyčejnou hodinu dějepisu než napínavý akční film. Pokud si je odmyslíme a vytvoříme si okolo vlastní atmosféru, dojem ze hry stoupne.
I když je kampaň krátká, dokáže předvést všechny možnosti kvalitního enginu a úmysly vývojářů, které se pak dají zúročit v akčním a vychvalovaném multiplayeru, který herní dobu prodlouží. A název hry napovídá, že se možná dočkáme pokračování.