RECENZE: Bayonetta 1 & 2 jsou špičkové akce se svůdnou hlavní hrdinkou

Tuhle kočku moc dobře znáte. Kroutí zadkem, natřásá ňadry a střílí i nohama. To nemůže být nikdo jiný než Bayonetta. Oba dva díly jsou nově dostupné na konzoli Switch. A stojí za hřích.

Zběsilá akce Bayonetta, která vytřela všem v roce 2010 zrak (pokud jste nehráli PS3 verzi – viz rámeček), je opět zpět. Tentokrát zamířila prsatá pistolnice na Switch. Hurá! S sebou vzala i mladší sestřičku v podobě druhého dílu. Ten tímto ztrácí nálepku exkluzivní hry pro Wii U. Třikrát hurá!

Bayonetta 1

Bayonetta 1

Počkejte ale chvíli, ono je to ve skutečnosti naopak. Do obchodů dorazila konverze Bayonetty 2 pro Switch klasicky na cartridge, ke které je přiložen kód ke stažení jedničky z Nintendo Shopu. A jelikož je možné, že majitelé hybridní konzole od Nintenda ještě nehráli ani jeden díl, podíváme se na zoubek oběma. Prvků, které mají společné, je více než spousta.

Nebezpečná prsatice

Obě Bayonetty jsou právem legendami kvůli svým nepopiratelným herním kvalitám. Nemalou mírou se na jejich popularitě přičinila i extravagantní hrdinka. Bayonetta, vlastním jménem Cereza, je mocnou čarodějkou. Nelétá však na koštěti. Brýlatá prsatice se ohání až čtyřmi zbraněmi najednou, kterými útočí všemi končetinami. Jo, tím myslíme i nohama. Jak s nimi ale pálí v botách na vysokých podpatcích, to se nás neptejte. 

Bayonetta 1

Zbraně všemožně kombinuje k neskutečným útokům. Dokáže se proměnit v pantera pro rychloběh či pohyb po vodě. Jako vrána umí létat a proměna v hejno netopýrů jí zajistí únik před napadením protivníky. Druhý díl přinesl další proměnu ve vodního hada, který umí, ehm, plavat ve vodě. Bayonetta udivuje nejenom svým vzhledem, vystupováním, ale i schopnostmi a vlastní mytologií své série.

Čeká nás Bayonetta 3

Radujte se, série o sexy čarodějnici druhým dílem nekončí. Už teď víme, že se chystá třetí díl. A co víme dál? Inu, moc toho upřímně není. Hlavní hrdinkou bude opět Cereza. Znovu se na titulu podílí kultovní vývojář Hideki Kamiya v zatím nespecifikované roli. Třetí Bayonetta vyjde exkluzivně na Nintendo Switch. Už se fakt těšíme.

Jakmile svítí luna, dokážou čarodějky díky měsíčním paprskům chodit po stěnách nebo stropech. Bayonetta také dokáže vyvolat witch time, což je, jak asi tušíte, variace na bullet time. Pro taktiku a hratelnost je skvělé že, nejde aktivovat stisknutím tlačítka. Spustí se pouze, pokud se na poslední chvíli vyhnete protivníkovým útokům. Witch time je klíčový pro boj. 

Bayonetta 2

Bayonetta 2

Stylovost hře dodávají i videosekvence s wire-fu souboji, při nichž se Bayonetta řeže s monstry ve vzduchu, metá kotouly a popírá zákony gravitace i zdravého rozumu. Tato videa, kterých je v obou dílech habaděj, jsou stejně stylová jako absurdní a zábavná. Na Bayonettě si také ceníme její otevřené sexuality a vystupování.

Erotika, ne porno

Bayonetta se nestydí, ráda natřásá zadkem, vystrkuje poprsí a dokonce roztahuje lascivně nohy. Pokaždé však samozřejmě tak, aby nebylo nic vidět. Její magické vlasy jsou přesnější než cenzorovy hvězdičky. Prostě ne porno, ale erotika. Čarodějka je také vtipná a sází jeden vtip za druhým. Flirtuje s muži o sexu, ale neztrácí šmrnc. 

Cereza má navíc srdce na dobrém místě. I když občas zfackuje nějakého otrapu, má starost o děti, a i když používá temné síly, nikdy nepáchá zlo. Reálie světa Bayonetty jsou totiž velmi podobné těm z komiksového Spawna. V něm se také utkává nebe s peklem a parchanti jsou na obou stranách. Dobro a zlo tak nemají jasné tváře.

Bayonetta 2

Herně je Bayonetta titulem ze stejného ranku jako Devil May Cry, kterému je také nejvíce podobná. Jde o zběsilou akci, ve které střelba pistolemi a sekání meči hraje hlavní roli. Oproti Dantemu jde ale Cereza ještě dál. Její mučící útoky, při nichž dekapituje protivníky na gilotinách nebo je pošle do železné panny, jsou brutální. Dorážející rány jsou jak z jiného světa. Bayonetta vyvolá z vlasů tyrannosaura vránu nebo gigantickou čarodějku o velikosti Godzilly, aby se monstra postarala o poraženého protivníka. 

V jedničce masakry trochu ruší otravné QTE (quick time events - události v reálném čase), které jsou po osmi letech od původního vydání vážně zastaralé, ale aspoň ve dvojce byly minimalizovány. Nutno dodat, že zvláště u jedničky je problémem občas kamera. Zavítá do míst, kam byste nechtěli. A není to mezi půlky Bayonetty. U dvojky je situace s neposednou kamerou lepší.

Bayonetta nenudí, Bayonetta vládne

Oba díly Bayonetty jsou skvělé v tom, že i když u nich strávíte na „normální“ obtížnost více než 15 hodin, nikdy nezačne nudit. Každou chvíli se objevují noví nepřátelé a klasickou řežbu střídají rozptýlení v podobě akčních miniher. V jedničce je to jízda na motorce či řízení rakety, ve dvojce si vzpomeneme na adrenalinové surfování. V prvním díle si navíc zahrajete arkádovou hříčku Angel Attack. 

Bayonetta 2

Bayonetta 2

Nudit se prostě nelze. U bran pekla jde u sympatického černocha Rodina, který vypadá jako dvojče Bladea z Marvelu, pořídit nové vybavení, chvaty, prostě vše. První Bayonetta je skvělá v tom, že i když nešlo o revoluci v žánru, jde o jednoho z nejlepších zástupců. Na Devil May Cry nemá, ale recenzentovi se líbí víc než Ninja Gaiden nebo God of War. A teď k samotným konverzím.

První Bayonetta na Switch vychází z konverze pro Wii U. A to je možná i škoda. Sice můžete Cerezu převléci do oblečků princezen Peach a Daisy, stejně jako do Linkova zeleného úboru a skafandru Samus Aran z Metroida, ale jinak technicky tato verze i na Switchi zaostává před tou původní pro Xbox 360. Má rozmazanější textury a framerate, i když ucházející, není tak plynulý jako na o generaci starší mašině od Microsoftu. Přesto se nehraje špatně. 

PlayStation 3 verze to právem schytala

Možná si ještě pamatujete, jaká sláva to byla, když první Bayonetta vyšla v roce 2010 (2009 v Japonsku). Tedy když vyšla na Xbox 360. Zatímco byla tato verze vychvalovaná do nebes, majitelé PlayStation 3 skřípali zuby jako po extázi. Konkurenční mašina se dočkala pěkné verze s ostrou grafikou, plynulostí sahající k 60 fps a normálními nahrávacími časy. PS3 Bayonetta byla však tragédií. Nad o něco vybledlejší grafikou šlo přimhouřit oči, ale poloviční framerate byla rána pod pás. Knockoutem se pak staly neskutečně dlouhé nahrávací časy. Některé z neduhů se podařilo alespoň zmírnit dodatečnými patchi, ale pověst Bayonetty na PlayStation 3 byla již nenávratně poškozena. Wii U konverze, ze které vychází i Switch verze, měla slušnou plynulost i nahrávací časy, graficky se však Bayonettě X360 nevyrovnala. Loňská konverze pro PC je pak samozřejmě technicky nejvyspělejší. Podporuje 4K rozlišení i dynamický rozsah HDR a běží jako ďas. P.S.: Pokud si ze jmenovaných platforem můžete zahrát Bayonettu jen na PS3, neváhejte. I když jde o technicky nejhorší verzi, pořád je to výjimečná hra.

Framerate je dostačující a nad grafikou přimhouří snad většina hráčů oči. Ono upřímně na jedničce už je celkově znát zub času. Oproti originálu se stejně jako Wii U verze „pyšní“ Bayonetta i dotykovým ovládáním v handheld módu. Uvozovky jsou na místě, protože jde o kravinu. Smýkat prsty po dotykovém displeji je v případě frenetické akce nesmysl. Raději umístěte konzoli do doku  a vytáhněte Pro ovladač. Celkově je ale první Bayonetta na Switchi hratelná, takže pokud jde o váš herní rest, napravte ho.

Zahrajte si oba díly

Dvojka Bayonetty patří k těm pokračováním, které vyrazily dech. Jasně, škarohlídi mohou namítnout, že jde stále o to samé a na to nemáme protiargument. Podle nás ale jde o pokračování, které staví na pevných základech jedničky a hru posunuje dál. Je zde více vzdušných soubojů, nové chvaty a zjednodušeně je všeho více a více. Přítomný je i kooperativní on-line (i lokální), ale jde o blbost jenom do počtu. Naprostá nepotřebnost. 

Bayonetta 2

Bayonetta 2

Vizuálně je na tom však o poznání lépe než jednička. Oba dva díly běží v handheld i dock režimu v rozlišení 720p a snaží se co nejvíce přiblížit 60 fps. Důležité je si také promluvit o obtížnosti hry. Zatímco jednička má problémy s vyvážeností, dvojka dopadla lépe. U první Bayonetty je totiž režim normální ve skutečnosti velmi těžký. Opravdu nejde o normál. Lehká obtížnost se rovná automatickým útokům a je tak až příliš lehká. Dvojka je vyváženější, lehká i normální obtížnost se skutečně blíží tomu, jak se nazývají. Obě Bayonetty jsou hry, ze kterých vás budou bolet prsty, ale obě stojí za to. Věřte nám.