RECENZE: Below je atmosférický sestup do temnoty, připravte se zemřít

Tajemný ostrov skrývá rozsáhlou jeskyni, jejíž hlubiny obývají věci mimo naše chápání. Pokud se přesto rozhodnete vstoupit, připravte se zemřít.

Below byla původně oznámená jako jedna z prvních her pro Xbox One, takže se na ni čekalo dobrých pět let. A podle slov autorů se na ní začalo pracovat ještě o několik let předtím. Jelikož mezitím vydali jiné úspěšné hry, nemuseli  tak spěchat a mohli si dovolit ji dlouhodobě ladit a vylepšovat. Na výsledku je to rozhodně poznat: málokdy narazíte na hru tak cílevědomou a vypilovanou k dosažení jejího specifického záměru. V tomto případě jde o maximální zážitek ze sestupu do nebezpečné jeskyně, plné „kosmického“ hororu.

Below

Autoři sami jako inspiraci uvádějí hry typu Shadow of Colossus nebo Journey, ze kterých Below rozhodně pobrala odvážnou estetiku melancholické pustiny a téma blízkého setkání se smrtícím tajemnem. 

Při samotném hraní jsem si ale mnohem častěji zavzpomínal na Diablo 1 (postupný sestup na stále hlubší, temnější a nebezpečnější patra smrtícího labyrintu), Dark Souls 1 (např. sbírání „duší“ a jejich ztráta při smrti, ale hlavně geniální propojenost otevřeného světa zkratkami, které často představují ten nejdůležitější postup ve hře) nebo dokonce Silent Hill 1 (hudba, někteří nepřátelé a celková atmosféra „lovecraftovského“ hororu, stavějícího na totální cizosti a neuchopitelnosti smrtícího nebezpečí z hlubin).

Below

To jsou všechno docela silná slova, ale přesně tak jsem to při svém prvním, čtyřicetihodinovém průchodu hrou cítil. Jelikož jsem velký fanoušek výše zmíněných her a témat, Below mi sedla jako již dlouho žádná hra a dokud jsem nesestoupil na samotné dno jeskyně, nedokázal jsem se od ní odtrhnout (samozřejmě jsem ale každý den počkal na západ slunce, protože hrát Below jinak než sám, se sluchátky a potmě by byl docela hřích).

Below sice neobsahuje žádné dialogy, ale ani je nepotřebuje. Kontext je zřejmý: ošlehaný dobrodruh lehce vikinského typu se ve své loďce doplaví na ostrov, založí první ohniště/tábor na povrchu a vydá se hledat artefakty roztroušené po ostrově. Jedním z nich je magická lampa, která poskytuje velice speciální druh světla (fanoušci Lovecrafta si mohou představit „barvu z vesmíru“). 

Po nashromáždění nějakých těch zásob rybolovem a lovem, naplnění lahví pitnou vodou a výrobě extra loučí se pak hrdina vydává do prvního patra jeskyně, která místy vypadá jako přírodní, ale jinde ji formují zcela očividně opracované pilíře a brány. A v její tmě se rojí podivné „kouřové“ bytosti.

Below

Below

Below vám spolehlivě nažene husí kůži svou atmosférou, ale také smrtící povahou hratelnosti. Je to totiž rogue-like typ hry, takže pokud zemřete, jste mrtví. A začínáte od začátku s novým dobrodruhem. To samozřejmě přidává na váze každému vašemu kroku a nejednou se přistihnete, že kvůli nelítostným nepřátelům, rafinovaným pastím a survival elementům (hlad, žízeň, tma, zima, to všechno musíte aktivně odvracet) máte srdce v krku a zoufale vyhlížíte další vhodné místo pro založení nového tábora (většinou na chodbách nebo schodištích mezi jednotlivými patry, ale když se poštěstí, můžete najít i tajnou kapsu přímo v jeskyni).

Jelikož některé pasti vás dokážou zabít jednou ranou, některým hráčům přijde hra až příliš těžká a nelítostná. Osobně jsem ale dokázal celou hru projít pouze s deseti smrtmi a podobně jako v Dark Souls, pokud hrajete opatrně, každou past máte šanci včas uvidět a každé riziko včas eliminovat (např. silné protivníky můžete prostě vyhodit do vzduchu výbušným šípem, aniž byste si je pustili k tělu). 

Když už zemřete, máte navíc jednu šanci najít tělo předchozího dobrodruha jeho nástupcem a všechny sesbírané věci z mrtvoly vzít. Je to samozřejmě o to těžší, že nemáte onu tajemnou lampu, která je naprosto nezbytná pro sestup na hlubší patra (kromě jiného odemyká některé brány).

Below

Below

Navzdory záměrnému zobrazení hry z velké výšky (abyste si připadali ještě více ztracení v rozsáhlém labyrintu) je hra překvapivě přehledná a na vypilovaném ovládání i bojovém systému je poznat, že je tvůrci dlouhé roky ladili. Hratelnost samotná je tak dokonale zábavná, ale co mě hlavně u hry drželo, to byla touha odhalit další tajemství, sestoupit o další patro hlouběji. Vystřídáte totiž několik biomů a několik různých rozpadlých civilizací, které toto místo kdysi uctívaly nebo se ho snažily zapečetit. Postupně také odhalíte, co je zač ona tajemná síla v jeho nitru.

Když si tedy odmyslím případné problémy s obtížností pro některé hráče, mohl bych kritizovat snad jen problémy s plynulostí v jedné konkrétní lokaci (vzpomínáte na Blightown?) a hrstku crashů. Ty naštěstí nejsou zdaleka takový problém, jak si možná myslíte, protože se hra se vším všudy automaticky ukládá zhruba jednou za minutu. 

Mimochodem, hra je „zdarma“ pro majitele Xbox Passu, který lze vyzkoušet zadarmo nebo v aktuální akci za 20 Kč. Na závěr musím ještě jednou vyzvednout hudbu: navzdory tvrdé konkurenci je to nejlepší soundtrack, který jsem ve hrách za poslední roky slyšel a lze ho velmi snadno poslouchat i sám o sobě. 

Ačkoliv můj sestup do hlubin skončil a sesbíral jsem při něm úplně všechny tajné zbraně i vylepšení, po hratelnosti a atmosféře hry se mi vyloženě stýská a jakmile skončím několikátý průchod konkurenčním Darkest Dungeonem, rozhodně se do Below vrátím.