Je tomu už hodně dávno, co se na poli počítačové zábavy objevila hra s názvem Betrayal at Krondor. Stalo se tak roku 1993 a na svědomí ji měla firma Sierra, přesněji řečeno její divize Dynamix. O něco později se objevily další dva tituly, jednak volné pokračování Betrayal at Antara a poměrně nedávno i Return to Krondor, který v podstatě navazuje na původní příběh. Ale nechme pokračování pokračováním a podívejme se pěkně zblízka na začátek tohoto velkolepého příběhu, na původní hru Betrayal at Krondor.
Jedná se o epické RPG (v době jeho vzniku se používalo spíše označení dungeon) zasazené do fantasy světa Midkemie, kde se schyluje k válce o Království ostrovů, a vaším úkolem je pomoci princi Aruthovi proti nebezpečnému a rozpínavému mordhelskému vůdci. Lidé z Dynamixu sice několikrát dokázali, že jsou schopni vymyslet originální příběh, protentokrát si však vzali ku pomoci knižní předlohu. Zápletka je postavena na motivech ságy Riftwar od R. E. Feista. Podle této předlohy se však neřídí jen hlavní příběh, ale rovněž se ve hře můžete setkat s autentickými místy a osobami, které jsou příznivcům zmíněné ságy dobře známy.
Knižní předloze odpovídá i rozdělení hry do devíti kapitol. Ve hře budete ovládat maximálně tři postavy, což je poměrně neobvyklý počet (klasické jsou spíš 4 či 6, že). Relativně malý počet hrdinů je kompenzován jejich příležitostnou výměnou při přechodu do dalších kapitol. To s sebou však přináší i jisté negativum, jelikož někdo si nejraději piplá své postavy od začátku do konce, navíc většinou přijdete i o některé předměty.
Kromě základního příběhu však autoři do hry také implementovali spoustu malých dobrodružství, dnes bychom řekli nepovinných questů. Ty samozřejmě, jak už jejich označení našeptává, nejsou nezbytně nutné pro dohrání hry, ale jejich plněním získáte poklady a bojové zkušenosti, které se vždycky hodí. Když už jsme u těch zkušeností, je třeba zmínit, že jako v každém správném RPG si vaši hrdinové zlepšují postupem času své dovednosti. Nenajdeme zde jen klasické bojové schopnosti, ale také třeba smlouvání, plížení, muzicírování a podobně. Výběr dovedností sice není tak pestrý jako v trilogii Realms of Arkania (kterou v tomto ohledu stále považuji za nepřekonanou), ale i tak bohatě stačí k tomu, aby se vaši dobrodruzi od sebe rapidně odlišovali. Kromě vylepšování těchto dovedností „ostrým“ používáním nám zde autoři nabídli i možnost tréninku či učení pomocí knih.
Hra Betrayal at Krondor nabízí hráčům velmi rozlehlé území k prozkoumání. Kromě hlavních úkolů kapitol vás v podstatě nikdo nijak nenutí ke spěchu, takže si můžete dle libosti šmejdit po krajině, plnit vedlejší úkoly, vydělávat peníze, bojovat s nepřáteli či pátrat po pokladech. S tím pátráním po pokladech to myslím doslova - po celé zemi jsou totiž rozházeny truhly, které v sobě sice obvykle skrývají zajímavé věcičky, ale bývají chráněny nejen zámkem, ale i pastí či hádankou. Musím říci, že když jsem se při hraní s těmito opuštěnými truhlami poprvé setkal, připadalo mi to jako hodně nerealistický doplněk. No uznejte sami, jdete lesem a najednou bác, vrazíte do truhly s pokladem – to není příliš věrohodné. Na druhou stranu je však třeba uznat, že hledat pravidla logiky ve fantasy světě asi nemá příliš velký význam. A navíc, truhly (zejména ty s pekelně těžkými hádankami) notně přispěly k hratelnosti, ale i k několika nervovým zhroucením či naopak výbuchům radosti u zapálených hráčů. Úspěch myšlenky s více či méně skrytými a zabezpečenými truhlami dokazuje i to, že se s podobnou koncepcí můžeme setkat třeba v poměrně novém RPGčku Wizards and Warriors, ale i v některých starších hrách (např. ve Wizardry VII.).
Na své pouti po rozlehlé říši samozřejmě narazíte i na města a vesnice. Jistě dobře víte, jak lehce dobrodruzi utratí peníze těžce vybojované či nalezené na svých nebezpečných cestách,
pokud se dotrmácejí do města. Tak je tomu i v této hře – vyspíte se v hospodě (při spaní venku vám totiž nepřibudou hitpointy na úplné maximum), nakoupíte zásoby jídla, nové brnění, nějaké to kouzlo, necháte si opravit své zbraně, zatrénujete si s mistrem válečníkem a peníze jsou fuč. Ještě že si můžete přivydělat pár drobných drnkáním na loutnu v hostinci. Ve městech je také možno pokecat s některými důležitými lidmi – dozvíte se zajímavé informace a občas přijdete i k nějakému tomu questíku. Kromě těchto větších osídlení můžete při prozkoumávání Midkemie narazit i na samostatné baráčky a jiné zajímavé stavby. Za zmínku stojí chrámy, v nichž si můžete pomocí teleportace trochu zkrátit své strastiplné putování.
Dost často se vám v otevřené krajině i v zatuchlých podzemních prostorách stane, že vás někdo (občas spíš něco) přepadne, jindy budete iniciátorem bitky vy sami. Při těchto příležitostech se hra přepne do speciálního bojového módu a vy si užijete trochu taktizování. Boj totiž naštěstí neprobíhá jako závod v klikání tlačítky, ale pěkně na kola. Prostor je rozdělen na čtverce, po kterých posouváte své reky a mydlíte své nepřátele magií či hrubou silou. Určitě je lepší takto strategicky rozmisťovat své svěřence a využívat jejich schopností, než ničit myš či klávesnici zběsilým klikáním na nepřátele. Po vítězství nad soupeři obvykle
přijde na řadu oblíbené a humánní obírání mrtvol.
Tak, to jsem zhruba probral všechny nejdůležitější činnosti ve hře. Samozřejmě ale jde hlavně o nosný příběh, takže cílem vašeho snažení bude obvykle někam dojít, někoho zabít, něco zjistit či najít nějakou osobu. Cesta k cíli vede v každé kapitole přes mnoho rozhovorů, bojů a přemýšlení, rozhodně se nemusíte bát nějakého stereotypu. Navíc vás celou hrou budou provázet nové a nové nápady, kterými se autoři snažili zpříjemnit či naopak zkomplikovat váš dobrodružný život. Nebudu zde vyjmenovávat všechny, abych zájemce o tuto hru nepřipravil o pěkná překvapení, ale alespoň pár vychytávek na ukázku. Můžete se nakazit morem, a co pak? Rychle za nejbližším léčitelem. Ale nemoc postupuje a cestu vám znepříjemňují bandité… Jak se dostat do chrámu, který je určen pro chudé? Co takhle nechat své hrdiny vyhladovět a pak se vydávat za nuzáky… Občas musíte někoho podplatit nebo třeba opít. Nudit se zkrátka určitě nebudete.
Tak to by snad stačilo k hratelnosti, podívejme se na technické zpracování. Z pohledu současného hráče je zpracování hry Betrayal at Krondor největším kamenem úrazu.
Co je to platné, že ve své době hra svou grafikou ostudu autorům rozhodně neudělala. Co je to platné, že na této hře je hlavní příběh a hratelnost a technické zpracování by mělo být jen jaksi „do počtu“. Co je tohle všechno platné, když skutečností zůstává, že VGA grafika již dnes nikoho nijak nenadchne. Zvuková stránka hry myslím nikoho neurazí, sice neuslyšíme namluvené dialogy, ale k dokreslení atmosféry hudba a efekty plně dostačují.
Hratelnost, příběh a zábava super, zpracování dnes již nedostatečné – to je velmi stručná charakteristika tohoto RPGčka. Kdo hodnotí hry hlavně podle grafiky, ten asi Krondoru příliš na chuť nepřijde. Pro obdivovatele fantasy dobrodružství však v sobě tato hra skrývá hodiny a hodiny vynikající zábavy. Navíc je v celkovém hodnocení ještě nutno kladně ohodnotit další dvě skutečnosti. Za prvé je to malá hardwarová náročnost (procesor 486, VGA 256 barev, 4 MB RAM). Za druhé je to velmi podstatná skutečnost, že tato hra má ve spakované podobě pouhých 10 MB a můžete si ji vesele stáhnout ze serveru Plné hry, přičemž si jistě po vzoru Přemka Ukrajincokopa zakřičíte: A mám to zadarmo, zadarmo, zadarmo…
