Bionic Commando Rearmed – takhle vypadá next-gen retro

Ještě před očekávaným remakem se k nám dostává, ehm, jiný remake.

Bionic Commando Rearmed

Bionic Commando. Bylo mi něco přes dvacet, když se ke mě na NES v ranných devadesátých letech tato hra dostala. A něco vám řeknu! Rozhodně to tehdy nebyl takový opus, jak se nyní snaží Capcom mladším hráčům nabulíkovat. Přesto, co si můj věkem znavený mozek pamatuje, tak mě velmi zaujala právě bionická ruka, díky které se hlavní hrdina Nathan Spencer přesouval přes propasti a z plošiny na plošinu. Neuměl totiž skákat.

Určitě jste už slyšeli o skvěle vypadajícím next-gen pokračování, ve kterém se prohání Spencer městy i džunglemi. No a tuhle verzi budou mít na svědomí švédští vývojáři Grin, kteří spáchali rozporuplné PC verze obou dílů Ghost Recon Advanced Warfighter. Ještě než se však vrhnete do 3D prostoru, tak nám milí Švédi přinášejí na Xbox 360 Arcade remake původního titulu, opatřený několika vylepšeními a moderními technologiemi. Okay, je opět čas nakopat Hitlera do Gesichtu.

Byť se může na první pohled zdát stereotypní, tak opak je pravdou.

Příběh věrně kopíruje originál. V roli Spencera musíte v blízké budoucnosti zachránit svého parťáka Super Joea (to je ten týpek z akční prapraklasiky Commando) a zmařit plány fašistických Němců na vzkříšení svého vůdce. Zní to jako sranda a tehdy to docela sranda byla, takže jak jsme na tom dnes?

Dobře, velmi dobře. Čtyři slova: pařba ze staré školy. Přesně tím Bionic Commando Rearmed je. A zatraceně dobrou pařbou. První, co možná zmlsané hráče zaskočí, jsou herní restrikce. Můžete totiž střílet pouze vlevo a vpravo, případně dolů, když visíte za svoji bionickou ruku. Abyste zamířili na nepřítele a trefili ho, tak budete muset hezky pěkně hýbat hlavní postavou. Je to přežitek, ale k hernímu schématu to sedne jak fialová ke Spyrovi. A čím, že budete střílet?

Je tady toho oproti originálu dost. Kromě revolveru zde naleznete i laserovou pušku, brokovnici, raketomet a speciální kanón, jehož laserové střely se odrážejí od stěn. Každá zbraň se vám bude hodit v jiné situaci a na každou přijde řada. Šikovná věc jsou i upgrady, kterých v Bionic Commando Rearmed rozhodně není poskrovnu. V pozdějších fázích hry se budou věci jako neprůstřelná vesta nebo naváděcí rakety rozhodně hodit. Stejně tak přijde vhod i vylepšená robotická paže. V pozdějších fázích hry s ní budete moci drtit betonové bloky či s ní chytat nepřátele a používat je buďto jako živý štít nebo projektily.

Byť se může na první pohled zdát, že je Bionic Commando Rearmed stereotypní, tak opak je pravdou. V rámci možností daného žánru je hra jednou z těch nejrozmanitějších, co jsem měl možnost od konce devadesátých her hrát. Obsahuje i celou řadu hlavolamů, nad kterými budete chvíli trápit svůj intelekt a k jejich vyřešení bude zapotřebí všeho, co budete mít po ruce nebo vlastně v ruce.

Vizuální podoba hry je prostě výborná.

Povedená je i hlavní mapa v příběhovém režimu, na níž se vrtulníkem přemisťujete z jedné lokace do druhé. Na cestě vás však můžou přepadnout nepřátelské jednotky, a to je chvilka, ze které by měl Super Joe radost. Hra se přepne do pohledu shora, přesně ve stylu Commanda a začíná ta pravá řež. Kulky létají, vojáci se respawnují a o zpestření je postaráno. Na mapě naleznete i základny, kde dostanete klíče k dalším lokacím, nějakou tu radu, můžete si zde zopakovat tutoriál nebo dokonce zažít násilný výslech fašistů.

Dalším zpestřením je hackování nepřátelských počítačů. Pokud budete úspěšní, a jako že budete, tak získáte přístup k tajným informacím od skopčáků, jako například slabá místa bossů, skryté bonusy a podobně. Hackování probíhá formou 3D hlavolamu. Na jeho pochopení potřebujete jeden, dva pokusy a poté už vám to půjde samo. Navíc je tenhle rébus opravdu zábavný.

A samozřejmě nesmíme zapomenout na bossy. Těch je ve hře požehnaně a skoro s každým se setkáte dvakrát. Podruhé vždy ve vylepšené verzi. Na každého je potřeba nějaká ta taktika a je trochu škoda, že na nejnižší obtížnostní úroveň padnou moc brzy.

Režim pro jednoho hráče vydrží překvapivě dlouho. Dobrých osm, až deset hodinek to bude, což za cenu 800 microsoftích bodů, čili přibližně 400 Kč rozhodně stojí. Oproti dvacet let starému originálu zde naleznete i multiplayer, který není k zahození. Zvláště ten kooperativní, ve dvou. Pokud jste poblíž, tak se dění zobrazuje na jedné obrazovce, jestli se vzdálíte, obrazovka se rozdělí. Zpočátku to může být lehce matoucí, ale jakmile si na to zvyknete, tak zjistíte, že je to ta nejlepší volba pro tuto formu multiplayeru.

Nechybí ani deathmatch, ale ten se vážně nepovedl. Dokážu si představit, že na večírku s přáteli se to dá zvládnout, ale nic moc to vážně není. Na jedné obrazovce se v malé aréně střílíte se třemi kamarády. Chyba totiž je, že celý multiplayer je v Bionic Commando Rearmed offline, a to opravdu zamrzí.

Rozdíly mezi verzemi

Bionic Commando Rearmed vychází kromě Xboxu 360 i na PlayStation 3 a PC. Všechny verze jsou si velmi podobné, ale přesto mezi nimi nějaké ty rozdíly najdete. Jaké? Tyto:

Xbox 360 – Nejdelší nahrávací časy, exkluzivní místnost: Major Nelson's Challenge Room, exkluzivní achievmenty.
PlayStation 3 – O něco kratší nahrávací časy, možnost hrát hru na displeji PSP, exkluzivní místnost, nepodporuje PSP Trophies.
PC – Nejkratší nahrávací časy, nejhezčí grafika, nejdražší, nejhorší ovládání, po patchi snad exkluzivní místnosti, není možné ukládat dosažené skóre online.

Trochu taky skřípe ovládání, kterému se za těch dvacet let moc změn nedostalo. Je v pořádku, ale občas by mohlo fungovat lépe, a šlo by tak eliminovat zbytečná úmrtí vašeho hrdiny. Celkové podání je ale neuvěřitelně atmosférické. Například hudba je úplně nová a obsahuje spoustu retro motivů z ranných herních let osmibitových. To samé i vyprávění příběhu pomocí kreslených obrázků s texty. Hlášky v nich jsou opravdu výborné.

Vizuální podoba hry je prostě „outstanding“. Prostředí, animace, barvy, zkrátka vše. Nutno však dodat, že hru si vizuálně užijete pouze na HDTV. Na standardní televizi jsou postavy dost malé a je obtížné něco vidět. Jinak výbuchy, prostředí – radost pohledět. Jen občas nebudete vědět, co je pozadí a co předmět před vámi, ale naštěstí se jedná o ojedinělé případy.

Navíc mě naprosto dostal boj s vůdcem. Vidíte, že je to Hitler, chová se jako Hitler, ale všichni o něm mluví jen jako o vůdci. Zvlášť jeho výraz po probuzení z několikaletého spánku stojí za to. Ani po jeho porážce se však nedočkáte toužebně chtěného achievmentu. Těch je ve hře sice dost, ale odemknout je, je úkol pro chobotnici se všemi robotickými chapadly.

Tedy celkově vzato – jestliže jsem se před lety bavil u původní hry dobře, tak u jejího remaku po dvaceti letech ještě více. Je to vážně hodně dobré retro.