Bionicle Heroes

Pokud jste si oblíbili LEGO Star Wars, dost možná víte, že Bionicle Heroes jsou jejich nástupcem. Dost jsme se na něj těšili, jenže výsledek je nakonec poněkud rozporuplný. My vás s ním však rádi seznámíme!

Dva díly LEGO Star Wars ukázaly, jaký potenciál se skrývá ve virtualizaci dětské stavebnice. A nejen děti jim přišli na chuť – přístupná hratelnost si získala každého, kdo se chtěl dobře pobavit. Miliony prodaných kusů jsou pak natolik výmluvné, že nic jiného než pokračování se očekávat nedalo. Jenže ze Star Wars už byly zřejmě vyčerpány ty nejlepší momenty, a tak musel Eidos sáhnout o kousek vedle. Kromě chystaných LEGO Batman a LEGO Indiana Jones (to je zatím nepotvrzené, avšak vysoce pravděpodobné) tak jako svého druhu vedlejší produkt vzniklo Bionicle Heroes, snažící se z naladěných zákazníků vytáhnout i tu poslední vindru.

Ve hře sice jsou nějaké neherní sekvence, ale v podstatě se v nich vůbec nemluví, z čehož si jistě dostatečně dobře odvodíte, že co se týče dalšího vyprávění, příliš valné to nebude.

Znáte Bionicle? Vy, co horlivě stavíte lego zřejmě ano – jde prý o jedno z nejpopulárnějších témat této stavebnice, avšak všichni ostatní zřejmě budou minimálně tápat. Na rozdíl od Hvězdných válek totiž jeho záběr prakticky nejde mimo dětské publikum. A to je prostě škoda. Bionicle je sice možná krásnou stavebnicí, ovšem jako herní podklad nefunguje příliš dobře. Nehledě na bezvýznamné pozadí a nicotný příběh, je tu ještě příšerně barevné prostředí. Tedy, jak se to vezme – ratolesti barvičky zřejmě rozjásají. Pro ostatní platí – čeho je moc, toho je příliš. V souvislosti s faktem, že po ostatních stránkách de facto kopíruje úspěšné aspekty LEGO Star Wars, vzniká hra, která je paradoxně horší než její duchovní předchůdce, což není zrovna ideální vizitka. Na druhou stranu pořád nejde o žádnou katastrofu a vzhledem k velké míře pozitivních prvků se hra stále drží v nadprůměru. Že by však šlo o nějaký hit, to se bohužel říci nedá.

Jak už bylo naznačeno, s dějem si nikdo příliš nevyhrál. V roli jakéhosi robota, který zastupuje tu „dobrou“ stranu se vydáváte do boje proti zlým Pirakům, kteří ukradli masku života a díky ní ovládají život na jednom malebném ostrůvku. Ve hře sice jsou nějaké neherní sekvence, ale v podstatě se v nich vůbec nemluví, z čehož si jistě dostatečně dobře odvodíte, že co se týče dalšího vyprávění, příliš valné to nebude. Dobrodružství se dělí do šesti kapitol, jež jsou rozděleny na několik dalších misí. Ačkoliv je velice lineární, dá se hrát několika způsoby, co se tempa týče. Pokud ho prosvištíte bez jakéhokoliv zdržování, máte do pěti hodin hotovo, zaměříte-li se ovšem na sbírání všemožných bonusů, či snad opakované hraní jednotlivých levelů s touhou docílit vyššího skóre, může se herní doba vyšplhat až k deseti hodinám.

Bionicle Heroes jsou pochopitelně o legu, a to je vskutku všudypřítomné. Patrné to je především u sbírání malých dílků všude možně, za něž získáváte body. Padají jak ze zabitých nepřátel, tak z veškerého zničitelného okolí. Jelikož je titul určen opravdu hlavně pro děti, je dokonce výrazně zjednodušeno i jejich zaměřování. V případě, že lze do něčeho vystřelit, vytkne se tím směrem zelený paprsek a pak už stačí mačkat jen spoušť. To platí jak o bednách s kostičkami, tak nepřátelích. Těch jsou mimochodem stovky a občas je až trochu otravné se všemi prokousávat, zvláště, když nepředstavují žádnou větší výzvu. Tou jsou až bossové a sub-bossové, ale ani s nimi po chvíli nebývá problém zatočit.

Jak už bylo naznačeno, design levelů je koncipován tak, aby bylo nutné plynule točit převleky. Když pak nějaký chybí, nelze jít dál.

Pokud čekáte na to, kdy už začneme mluvit o parťácích, kteří jsou dobře známí z LEGO Star Wars (šlo se do nich libovolně přepínat), musíme vás zklamat. V Bionicle Heroes budete na své dobrodružné cestě osamocení. Ačkoliv, jak se to vezme. Různé postavičky totiž tentokrát suplují jakési masky, jež lze najít takřka na každém rohu. Zpočátku máte samozřejmě jen tu původní, ale už po několika sekundách až minutách získáte jejich slušný repertoár, mezi nímž se dá libovolně přepínat. Nejde vlastně přímo o masky, jelikož mění celého robotnického hrdinu do jiných kontur, ale především mu dávají rozličné schopnosti. Aby hra byla dostatečně familiérní, byla maskám přiřazena i jména. Jaller je jako doma v lávových tocích, takže se po nich i dobře pohybuje, Hahli projde skrz vodu, Kongu zvládá přeskočit dlouhé vzdálenosti, Nuparu vyleze po skále, Matoro se umí ohánět se sniperkou, ale zřejmě vůbec nejvyužívanější je Hewkii. Ten si totiž rozumí s nejrůznějšími mechanismy, jež hra klade takřka na každý krok a je nutné je trochu nudným a přebytečným držením tlačítka zkonstruovat právě s nasazenou maskou Hewkiiho. Jednotlivé „postavy“ mají rovněž kompletně odlišné zbraně. Někdo vystřeluje výbušné koule zraňující rovnou celý okruh nepřátel, jiný má zase přesný, ale ne moc účinný laser. Různé situace vyžadují rozličná řešení. Mezi misemi lze v obchode za sesbírané kostičky vylepšovat všechno možné a také kupovat zajímavé bonusy. Jako motivace k opakovanému hraní je to ale možná přeci jen trochu málo.

Zajímavým způsobem je řešena smrt, která v Bionicle Heroes nastává skutečně jen ve výjimečných situacích. Jakmile vám totiž klesne zdraví na nulu, budete se muset rozloučit akorát s aktuálně nasazenou maskou. Všechny ostatní vám zůstanou a můžete jet klidně dál. Většinou není problém si ztracenou masku opatřit zpět, ačkoliv to občas znamená návrat o pár kroků zpátky. Jak už bylo naznačeno, design levelů je koncipován tak, aby bylo nutné plynule točit převleky. Když pak nějaký chybí, nelze jít dál. Mnohem horší však je lítá řež, kdy už máte na kontě poslední masku a umíráte – pak následuje návrat k poslednímu checkpointu. Tyto jsou naštěstí rozmístěny rozumně, takže opakovaný úsek nikdy není přehnaně dlouhý.

Klady a zápory

Pro děti zajímavé
Systém masek

Dost stereotypní
Anonymní, přeplácaný svět

699 Kč
Anglicky

Hlavní postavička je poněkud netradičně umístěna na levé straně monitoru, ovšem na tento nový pohled si rázem zvyknete. Už jsme řekli, že grafika je snad až příliš efektní a za tím si stojíme. Naopak její samotná kvalita k nejlepším nepatří. Mnoho estetiky nepobrala a technicky už také není na vrcholu. Zvuková stránka je v pořádku. Za nesmírnou chybu nicméně považujeme absenci kooperativního módu, který stál z velké části za úspěchem LEGO Star Wars. Jeho vyřazení je nepochopitelné.

Mezi misemi lze v obchode za sesbírané kostičky vylepšovat všechno možné a také kupovat zajímavé bonusy.

I proto zůstává Bionicle Heroes daleko za očekáváním. Rozhodně totiž není lepší než předchůdci, ba právě naopak – má oproti nim značné nedostatky a navíc přináší jen minimum nového (a to je navíc většinou k horšímu). Naštěstí je ale celý koncept natolik bytelný a pro děti pořád ještě přijatelný, abychom nemuseli sáhnout k opravdu nepříjemně nízkému hodnocení.