Kolibříci poletují vzduchem, děti si radostně hrají kolem stříkajícího hydrantu, zamilovaní tancují na plácku, kde hraje lidová kapela, a jeden by nejraději vyrazil projít se po nedalekém tržišti. Columbia je zkrátka malebným kukaččím hnízdem v oblacích, ve kterém žijí na první pohled lidé nesmírně snaživí a čestní. Ale především bílí.
Bioshock Infinite
Když zakladatel Columbie Zachary Hale Comstock v audiologu hovoří o "negrech" a nadřazenosti bílé rasy, působí to hodnověrně i znepokojivě zároveň. Hráč je v první kapitole vyzván k veřejnému ostouzení (a možná i popravě) černocha, který se skandálně zapletl s běloškou, když se musí nechat pokřtít, aby mohl do Columbie vůbec vstoupit.
Volné pokračování
Bioshock Infinite navazuje jen volně na předchozí díly, které se odehrávaly v podmořském městě Rapture. Tam, kde první dva Bioshocky dávaly morální dekadenci podmořského světa otevřeně na odiv, skrývá Bioshock Infinite svou škaredou grimasu za pitoreskní fasádu.
V řadě ohledů je to sice recyklace mnohokrát viděného, ale to vůbec nevadí, protože to přesně zapadá do ducha této historické etapy, tedy začátku 20. století v USA. Rozdíl oproti předchozím dílům je také v tom, že strašlivý úpadek Columbie zažijete na vlastní kůži.
Zpočátku nevíte, na čem jste
Na tomto místě bychom měli odvyprávět příběh, jenže vtip je v tom, že ten přinejmenším zpočátku není nikterak složitě vystavěn a opírá se spíše o kulisy Columbie, které tvoří příběh samy o sobě.
Jako Booker deWitt se v roli vysloužilého agenta Pinkertonů vydáváte na speciální zakázku do Columbie, jejímž cílem je osvobodit malou Elizabeth. Tímto způsobem máte splatit dluhy z minulosti.
Faktem je, že zpočátku nebudete nic moc vědět o zadavatelích této zakázky ani o zmíněných dluzích. Hra vám dokonce neobjasní ani to, co jsou Pinkertoni zač. Zkrátka se očekává, že pokud to nevíte, budete dostatečně zvědaví a vyhledáte si patřičné heslo na Wikipedii.
Nutno dodat, že tento fantastický svět si příběh zahalený do tajemství zaslouží. Do značné míry totiž ze své záhadnosti, neprůhledných postav a nejistoty dalších kroků těží jedinečnou atmosféru.
Jedno nicméně musíme prozradit, protože z toho vyplývá důležitý herní prvek: přibližně po dvou hodinách hraní osvobodíte Elizabeth. Do té doby (a také potom) si překvapivě hodně zastřílíte. Zdá se, že autoři s akcí nešetřili a hráče příliš nezatěžují s nutností a dokonce ani příležitostmi k plíživému postupu.
Hodně střílení
Z prezentace je jasné, že se na vás čas od času vrhnou předskriptované skupiny nepřátel, které pocity z hraní místy degradují na úroveň obyčejné střílečky. Bohužel to příliš nezachraňují ani prvky z her na hrdiny, které se omezují na automatické nacházení tzv. Vigors, tedy schopností a obdobu plasmidů z předchozích dílů, jež navíc můžete vylepšovat pouze nudně za peníze.
To samé platí i o zbraních. Jedinečné stanice s vylepšeními jsou minulostí, zbývá jen dokupování větších zásobníků a vyšší průraznosti. Různé typy munice? Minulost. Mapa úrovně? Také ji budete hledat marně. Zbývá jen šipka vedoucí k aktuálnímu cíli. Medikity? Ve hře sice jsou, ale jsou využity okamžitě poté, co po nich přeběhnete, bez možnosti si je schraňovat do zásoby.
Masovému publiku vstříc? Ne nutně
Mohlo by to tedy vypadat na další hru osekanou v zájmu prodejů masovému publiku. Jenže šéf vývoje Ken Levine má na nepříjemné otázky připraveny pádné odpovědi.
Prý se dočkáme většího množství zbraní, vylepšení a navíc výbavy: celkem čtyř kusů, z nichž každý má nějakou pasivní schopnost (například vyšší šanci na kritické zranění). Také úrovně se z počátečních lineárních mají zvětšit a nabídnout prostor pro různé styly hraní.
Zatím nám však musí stačit slovo respektovaného Levina, protože první úrovně zjevně představují pouhý pozvolný rozjezd a nic dalšího autoři zatím neukazují.
O zajímavou hratelnost se jednoznačně stará zmíněná Elizabeth, která je aktivní pomocnicí jak v tom, že vám hází například munici či aktuálně se hodící zbraně, ale také vyvolává různé prvky jako je obranná věž či kolejnice, na kterou se můžete zaháknout, a lépe se tak dostat na kobylku nepřátelům.
Zatím je tedy jisté především to, že Bioshock Infinite bude jednou z nejatmosféričtějších her poslední doby. Větší otazníky ještě panují nad hrou jako takovou. Zatím nelze vyloučit, že to bude především akce, byť opepřená netradičními prvky, a to ostatní bude odsunuto přinejlepším na vedlejší kolej. Stále to však může dopadnout lépe.
Jak to tedy nakonec dopadne, se přesvědčíme 26. března 2013 na PC, PlayStation 3 a Xboxu 360.
