Bitmap Brothers patří k vývojářským studiím s nejdelší historií. Na jejich kontě přitom není zrovna dvakrát velké množství her. To ale neznamená, že by se bůhvíjak flákali a zbytečně si dávali na čas – oni jen vždy pracovali pouze na jednom projektu – a pořádně. Výsledkem byla řada her, které se dnes považují za klasiku svého žánru (a zajímavé je, že se toho Bitmapům podařilo dosáhnout v mnoha zcela odlišných žánrech). Málokdo nezná vesmírnou střílečku
Xenon 2: Megablast (i když dnešní hráči spíše poněkud podivně propadají nostalgii při vyslovení jména průměrného klonu
Raptor), kobkoidní
Cadaver 1 a 2, skvělou amigáckou akci
Chaos Engine, brutální sport budoucnosti
Speedball, z doby novější pak dvojici realtimových strategií
Z a
Z2: Steel Soldiers. Historií týmu, který se sice nemůže chlubit tím, že by nikdy neudělal špatnou hru, ale těch vynikajících má na kontě o poznání víc, provedou všechny zájemce následující řádky…
Trefa do černého hned napoprvé
|
1988 - Xenon
1989 - Xenon 2
2000 - Xenon 2000
|
Založení firmy Bitmap Brothers se datuje někdy do poloviny roku 1987, kdy se dávají dohromady Mike Montgomery, Steve Kelly a Eric Matthews. Přestože mezi nimi není žádný příbuzenský vztah, dávají svému týmu název "bitmapoví bratři" a pouštějí se do prací na prvním projektu – vesmírné střílečce s prostým názvem
Xenon. Sbírání nápadů probíhalo prostě:
"Obešli jsme pár heren, vybrali ty nejlepší nápady a dali to dohromady." A zdá se, že měli na to, které z nich jsou opravdu dobré, vynikající čuch. Xenon zaznamenal fantastický úspěch, stal se první hrou na Amigu, která se dostala do první čtyřicítky nejoblíbenějších her ve Velké Británii. Ač šlo o klasickou shora viděnou arkádu, byla nečekaně hratelná, a to zejména díky velkému množství bonusů, originálním bossům a skvělému grafickému zpracování, za které získala hned několik ocenění. Zkrátka a dobře, hned napoprvé se Bitmap Brothers trefili rovnou do černého.
Xenon se dočkal pokračování o rok a půl později, v srpnu 1989. A jak již bylo řečeno, kdo by
Xenona 2 s podtitulkem
Megablast neznal, ten si nemůže dělat nároky na titul zkušeného znalce počítačových her. Proti svému předchůdci nenabídl Xenon 2 mnoho nových prvků, ty staré ale fungovaly výtečně a díky na svou dobu úchvatnému grafickému zpracování a skvělým digitalizovaným zvukům a hudbě, stejně jako tak akorát zvolené obtížnosti, kdy dohrání bylo pořádnou výzvou i pro zkušené pařany, se stal prodejním hitem. Brzy byl předělán z původní Amigy na PC, Atari ST, konzole firmy Sega a dokonce i na GameBoy. Do povědomí českých hráčů se dostal díky známé vůbec první recenzi Andreje Anastasova v Excaliburu, která byla později ještě dvakrát přetištěna ve Score. Ne že by se jednalo o bůhvíjaký literární skvost, ale atmosféru frenetické řežby, pro Xenona 2 tak typickou, vystihuje přesně.
V současné době to s žánrem vesmírných stříleček nevypadá zrovna nejlépe. Jejich doménou je již prakticky výhradně freeware scéna, a tak vydání Xenona 3 není dvakrát nejpravděpodobnější. Mike Montgomery sice říká:
"Ano, uvažovali jsme o něm, a to velmi vážně," druhý dechem však dodává, že by na hře začali pracovat jen
"když uvidíme, že mají lidé i dnes o tento typ her zájem." Zdá se tedy, že hříčka jménem
Xenon 2000, kterou Bitmap Brothers vytvořili v létě roku 2000 pro anglický časopis PC Format a jeho článek "Naučte se dělat hry", zůstane posledním dílem a pomníčkem celé série.
Fotbal je nuda, je tam málo krve…
|
1988 - Speedball
1990 - Speedball 2
|
Po akční hře přeskočili Bitmap Brothers k úplně jinému žánru. Rozhodli se pro sportovní hru, ale nebyli by to oni, kdyby vytvořili prostě jen tak nějaký obyčejný fotbálek, hokej či tenis. Namísto toho se úspěšně pokusili o tvorbu "sportu budoucnosti", brutální obdoby kolektivních sportů dneška, kterou nazvali
Speedball.
"Po pravdě řečeno, že bude mít Speedball tak velký úspěch jsme opravdu nečekali. Byla to spíš taková rychlovka, když někdo z nás tří přišel s jeho nápadem a nám se zalíbil," komentuje Mike Montgomery. Je fakt, že něco na Speedballu je, protože o tvorbu futuristických sportů se po něm pokusila řada týmů, avšak vždy takové pokusy skončily naprostým fiaskem. Speedball 1 zachytil perfektně vánoční trh roku 1988 a jeho prodejnost jistě podpořilo opětovné předělání snad na všechny myslitelné platformy – původní Amigy, PC, Commodore 64, Atari ST, NES (tam pod názvem Klashball) či Segu Master System. Několik ocenění "nejlepší hra roku", či alespoň za grafické zpracování a ozvučení, hru nemohlo minout…
V roce 1990 vrhají Bitmap Brothers na trh v mnohém vylepšenou verzi pod názvem
Speedball 2: Brutal Deluxe, která si získává ještě masovější oblibu. Zejména v multiplayeru se jedná o návykovou záležitost, která boří žebříčky prodejnosti opět na všech možných formátech. Zajímavostí je, že se Speedball 2 třináct let po svém vydání ještě prodává v budgetové edici, což je také jeden z důvodů, proč Bitmap Brothers nechystají třetí díl. Ten nabídli pouze hráčům konzolovým, když na Playstation v roce 2000 vydali hru
Speedball 2100, která je značně vylepšenou (zejména graficky, neb byla převedena do 3D) verzí druhého dílu, takže se PCčkáři mohli cítit trochu ukřivděně, že se na ně tentokrát zapomnělo.
"Tak to není, ideou Speedballu 2100 bylo převést Speedball 2 na PlayStation a PC hráči si mohou stále ještě původní hru koupit," oponuje ale Mike Montgomery. Nicméně to ještě neznamená, že značka Speedball má už na osobní počítače dveře zavřené – tvorba třetího dílu je jednou z možností, které jsou zvažovány při rozhodování o nových titulech, takže je dost možné, že za rok, dva tři se dočkáme opět nové brutální sportovní řežby v moderním kabátě.
Zahnívající mrtvola
|
1990 - Cadaver
1991 - Cadaver: The Payoff
|
Ano, přesně tak zní název další dvojice klasických titulů, tentokrát žánru adventurního. V jejich titulku se skví slovo původem latinské, které neznamená nic příjemnějšího než právě "zahnívající mrtvola", francouzština si jej pak upravila na "bezduché tělo", což je však eufemismus pro totéž. Z toho jasně vyplývá, že
Cadaver rozhodně nebyla žádná opičí veselohra á la
Monkey Island, šlo o velice temný příběh zasazený do středověku, plný intrik, tajných mnišských řádů a hrůzyplných rituálů. Hlavním trumfem byla krom propracovanosti logických hádanek, které daly pořádně zabrat i zkušeným hráčům, právě skrz naskrz temná atmosféra, kterou by bylo možné Rákosničkovým nožíkem krájet. A samozřejmě – jak už je u Bitmapů zvykem – také oči i uši trhající audiovizuální zpracování. 3D izometický pohled na věc doplňovala na rozlišení 320x200 nebývale detailní grafika, tradičně pak měl Cadaver především v amigácké verzi vynikající hudbu a zvukové efekty. Rok 1990, kdy Cadaver spatřil světlo světa, jednoduše patřil k těm opravdu nejvydařenějším v historii studia.
O pár měsíců později vychází titul, který bývá nazýván různě, buď jako
Cadaver 2, nebo
Cadaver: The Payoff. Jisté je, že se jednalo spíše o přídavek než o plnohodnotné pokračování, prodával se však za plnou cenu a byl inzerován jako druhý díl. Payoff rozšiřuje příběh, přidává řadu nových lokací a graficky je opět o kus dál. Zajímavostí je, že vyšel nejen pro tradiční platformy, tj. Amigu, PC a Atari ST, ale též v CDčkové verzi s namluvením.
GODS: Into the Wonderful
|
1991 - GODS
1991 - Magic Pockets
|
Vedle vesmírných stříleček z topdown pohledu a stejných her viděných zboku patřily k nejklasičtějším žánrům konce 80. a počátku 90. let minulého století též zboku viděné plošinovky. Typickým příkladem může být iDsoftí série
Commander Keen, která je v podstatě čistou syntézou základních prvků skákací arkády. Do této herní odnože přispěli Bitmap Brothers taktéž jedním nezapomenutelným titulem, který nese název
GODS: Into the Wonderful. Jeho příběh se odehrává ve starověkém Řecku, kdy hráč jako velký bojovník má za úkol vyštvat ze Ztraceného města zlé démony a dokázat tím, že patří mezi vyvolené a může se stát bohem po vzoru Herkula. Krom slušné atmosféry nabídli GODS především inovativní hratelnost. Ta spočívala především v dovedném zabudování logických hádanek a složitějším designu úrovní, než bylo zvykem. Čas od času tak hráči museli popřemýšlet, sebrat předmět a použít ho na jiném místě, zkombinovat několik různých pák a tlačítek, či objevit cestu dál jinde, než v pravém horním či dolním rohu obrazovky. Hra vyšla na jaře roku 1991 stále ještě původně pro Amigu, zahrát si ji však mohli též STčkáři, PC hráči či majitelé konzolí SNES a Mega Drive.
Ve stejném roce si bohužel Bitmap Brother též poprvé pošramotili pověst, když vydali nemastnou neslanou hru
Magic Pockets. Jednalo se taktéž o plošinovku s pestrobarevnou grafikou a zaměřením spíše na dětské a pořádně infantilní publikum, bohužel, všechno to, co dělalo GODS tak unikátní hrou, zde chybělo, a tak šlo o tuctového zástupce svého žánru. Přesto se jí podařilo protlačit se do jedné z kompilací, které v první polovině 90. let Bitmapové vydali – první (duben 1992) obsahovala Xenona 1, Cadavera a oba díly Speedballu, druhá (červen 1995) pak Xenona 2, dvojku Speedballu, Gods, Cadavera i s přídavkem Payoff a právě Magic Pockets.
Rychlá řežba rulezz
|
1993 - Chaos Engine
1994 - Chaos Engine 2
|
Když padne název hry
Soldiers of Fortune, většina současných hráčů se asi chytne a začne vyprávět cosi o brutální, ale zábavné dvoudílné střílečce. Ale chyba! Jako chyták do herního kvízu je to ideální, neb ono S na konci prvního slova názvu je shválně a nejedná se o relativně nedávnou vydaný produkt Raven Software, nýbrž o americký název další Bitmapovské legendy, která je však nepoměrně známější pod evropským titulem
Chaos Engine. Jedná se taktéž o akční hru, avšak z top-down pohledu. Na začátku si hráč vybere dva ze šesti žoldáků, z nichž každý disponuje různými vlastnostmi a zbraněmi, a s nimi vstoupí za brány světa chaosu. Tam pak v šestnácti úrovních řeší nepříliš složitou zápletku točící se okolo ničivého Stroje chaosu, ale v příběhu těžiště Chaos Enginu opravdu není. To je ve frenetické akci, spoustě zbraní, různorodých nepřátelích a šestnácti zcela graficky odlišných prostředích, která zajišťují, že se z velmi jednoduché hry nestane stereotypní vraždění.
Chaos Engine 1 vyšel na jaře roku 1993, hned o rok později pak Bitmap Brothers všem fanouškům připravili pokračování, kde se na svět vrací vynálezce Stroje chaosu, baron Fortesque, a je opět na známé sestavě žoldáků, aby mu zabránila v provedení dalšího ničivého plánu.
Chaos Engine 2 nabídl o něco vyšší počet úrovní pro jednoho hráče, parádní grafické zpracování a hudbu, stejně kvalitní hratelnost, ale hlavně – možnost multiplayeru nejen v kooperativní podobě (což byl jeden z hlavních trumfů jedničky), ale též multiplayer soutěživějšího rázu, deathmatch na jedné obrazovce, čímž byla hrací doba prodloužena o pěkných pár (desítek) hodin.
Ani na Chaos Engine Bitmapové v současné době nezapomínají. Nedávno proběhlo herním tiskem oznámení, že se chystá online verze této akční klasiky, stále pak zůstává ve vzduchu možnost (nikoli nepravděpodobná) tvorby plnohodnotného pokračování pro některou z herních konzolí.
Příhody kapitána Z a jeho chlapců
|
1996 - Z
2001 - Z2: Steel Soldiers
|
Po Chaos Enginu se Bitmap Brothers na nějakou dobu odmlčeli. Nebylo to ale proto, že by si užívali peněz z vydaných hitů, pilně totiž pracovali na přelomové hře. Realtimová strategie
Z byla jako první jejich hra určena primárně pro PC a primárně vyšla v CD verzi. Jako jedna z prvních RTS nebyla jen slepým následovníkem
Duny 2, nabídla originální hratelnost, kdy záleželo především na obsazování území, netěžily se žádné suroviny, ale klíčovou roli při výrobě jednotek hrál čas. Těžké tanky se vyráběly dlouho, ale zastaly více práce, než pět šest robotů, kteří se vyrobili za stejnou dobu. Zetko byla hra neuvěřitelně rychlá a dynamická. Dohrát dvacítku misí bylo dosti obtížné i kvůli slušné AI počítačového protivníka, která dobře věděla, která území jsou klíčová a která stačí zabrat později. Když se k tomuto inovativnímu a přitom skvěle funkčnímu (zejména v multiplayeru po síti) konceptu přidalo skvělé grafické zpracování a humorné sekvence mezi misemi, v nichž byla představena charismatická partička robotího kapitána Zeda a jeho chlapců, nemohlo být výsledkem nic jiného, než jedna z nejlepších her roku 1996.
Mezi Zetkem jedničkou a jeho pokračováním
Z2: Steel Soldiers uplynulo celých dlouhatánských pět let. Hra byla několikrát překopána a hodně času zabral i vývoj vlastního 3D enginu. Přitom Bitmapové nevypouštěli prakticky žádné informace.
"Jednoduše jsme se rozhodli, že počkáme, dokud hra nebude aspoň z devadesáti procent hotová, než ji ukážeme tisku," komentuje to Mike Montgomery. Z2: Steel Soldiers se svou hratelností více přiblížili klasickým realtimovkám. Už v nich lze stavět budovy, zachován ale zůstal princip obsazování území, která podle své hodnosti přinášejí rychleji či pomaleji suroviny do pokladnice. Za ně pak lze vyrábět řadu různých robotů, tanků a dalších jednotek. Hraní je opět dynamické a rychlé, kampaň je o poznání více příběhová a multiplayer stejně zábavný, jako kdykoliv předtím. Originálně pojaté jsou filmečky a briefingy, neboť mezi misemi neprobíhají již klasické FMV sekvence, ale komiksové scénky, opět velice vtipné, byť díky kovové robotické angličtině dosti náročné na jazykové schopnosti. Škoda jen, že autoři trochu slevili z úrovně audiovizuálního zpracování, které bylo vždy jejich velkou devízou.
Každý den není posvícení
|
2003 - World War II: Frontline Command
|
V letošním roce spatřila světlo světa zatím poslední hra Bitmap Brothers, dlouho dopředu hypovaná (autor článku se kajícně přiznává k tomu, že tiskovým řečem podlehl stejně jako většina herních novinářů) a prezentovaná jako nejlepší válečná RTS všech dob. Inu, skutečnost je trochu jiná. V hodnocení ani nemusíme přihlížet k faktu, že už je hráčské publikum znuděno obrovskou spoustou realtimovek z druhé světové války,
World War II: Frontline Command je jednoduše hra, která se nemůže rozhodnout, zda chce být pořádnou akční RTS a la Z, nebo spíše hrou taktickou, jež bere v úvahu logistiku, morálku jednotek, terén a další faktory. Nevýrazné technické zpracování a problematická hratelnost odsuzují tento nadějný titul k pádu do hlubin průměrnosti a zapomenutí herní historií. Inu což, ne každý den je posvícení a i mistr tesař se někdy utne, glosovala by jistě Frontline Command teta Kateřina, a učinit tak můžeme i my s přáním, aby další, doposud neoznámený projekt Bitmap Brothers, dopadl o poznání lépe a znovu vzkřísil slávu tohoto legendárního studia.
