Black Buccaneer

Pirátských her už je v této době možná až příliš. Důvod? Třetí díl Pirátů z Karibiku útočí i na česká kina! Virtuální dobrodružství mužů se zkříženými hnátami ve znaku je tak atraktivnější než kdy jindy. Platí to ale i pro Black Buccaneer?

S pirátskými hrami to začíná být jako se strategiemi z 2. světové války. Stále jich sice není tolik, ale vzhledem k malému rozsahu tohoto tématu v poměru k největšímu masakru v dějinách lidstva je jich až moc. Naštěstí jde ale s největší pravděpodobností pouze o několikasezónní vlnu, jíž spustil megaúspěch Pirátů z Karibiku. Dočkali jsme se tak podivného paradoxu: zatímco oficiální hry koketující s reáliemi filmové trilogie nemají potřebnou kvalitu ani na to, aby se vyšplhaly nad bahno průměry, ty neoficiální – podpořené pouze módní vlnou zájmu – obvykle musí předvést aspoň nějakou kvalitu, aby s s nimi hráč vůbec začal. Nakonec takové Age of Pirates: Caribbean Tales nebylo špatné, Tortuga: The Two Treasures už sice o něco horší, ale stále se jednalo o nadprůměrný počin. Sestupnou tendenci z výsluní bohužel potvrzuje Black Buccaneer – hra v Evropě se objevující takřka přesně s premiérou třetích Pirátů z Karibiku, tedy poslední šance, kdy vlny ještě vyprázdní naplněné regály.

Čert tomu chtěl, že je na ostrově ukryt ten největší poklad, jaký lidské oko kdy spatřilo – a proradná valkýra toho náležitě využívá, šíří mezi námořníky zvěsti, a ti se jí vrhají přímo do spárů, bláhově doufajíc, že si odnesou zlatem a šperky přeplněné truhlice.

Ve hře se vžijete do hrdiny jménem Francis Drake, který je prezentován jako víceméně dobrosrdečný pirát, a to nejen učiteli dějepisu se sklony k patosu, ale i autory hry. Alternativní historie vyprávěná v Black Buccaneerovi ho zavádí na tajuplný ostrov, kterému krvavou rukou vládne démonická žena, obklopující se krvelačnými pohůnky. Čert tomu chtěl, že je na ostrově ukryt ten největší poklad, jaký lidské oko kdy spatřilo – a proradná valkýra toho náležitě využívá, šíří mezi námořníky zvěsti, a ti se jí vrhají přímo do spárů, bláhově doufajíc, že si odnesou zlatem a šperky přeplněné truhlice. Namísto toho ale jejich pouť s pravidelností přílivu a odlivu končí přinejmenším napíchnutím na kůl. Nebyl by to Francis Drake, kdyby se tajemný ostrov vydal prozkoumat svépomocí – a pokud možno konečně onen poklad získat. I on ale pozná, že legendy zase tak nelhaly, a na ostrově skutečně řádí zlo v čiré podobě. Začíná to rozmlácenou lodí na břehu, jež Francise odsuzuje buď k potupné smrti v pasti ostrova, nebo dobrodružné pouti s cílem nalézt potřebné součástky, poklad, vysekat neřády a ve velkolepém stylu odjet. Zřejmě stejně jako my zvolíte druhou cestu a vydáte se na zhruba sedmihodinovou cestu.

VIDEO

Na jejím konci budete děkovat autorům, že hru udělali krátkou, byť i tak jí vzhledem k minimu invence přehnaně protahovali. Čekáte-li další zjednodušený klon Pirates!, jakým byla jak Tortuga, tak Age of Pirates, budete možná překvapeni. Je pravdou, že takto koncepčně shodných her vyšlo možná až moc, jenže stále mají určité kouzlo v objevitelské, obchodní a námořně-bitevní části, což ovšem Black Buccaneerovi zoufale schází. Ten se totiž opírá pouze o Francisovu pouť na ostrově – a velmi brzy tak přestane jít o nějaké piráty, ale přijde na řadu prostý boj proti místním monstrům a pohůnkům hlavní zlodušsky. Ačkoliv na něm hra tak úplně nestojí, většinu času totiž strávíte zběsilým pobíháním a poskakováním po špatně navržených úrovních. Autoři se evidentně snažili těžit z dobrodružných výprav Lary Croft, jenže s tou se v žádném coulu nemohou rovnat, tedy pokud nechcete srovnávat aktuální Black Buccaneer s několika úvodními díly série Tomb Raider. Pravda, i ty mají větší kouzlo, ale technicky a koncepčně jim Black Buccaneer šlape na paty. Ne, to opravdu není pochvala.

Pokud někdo chce vytvořit kvalitní klon Tomb Raidera, jakým je například novodobá trilogie Prince of Persia, musí si především najmout zručné level designéry. Na nich totiž závisí, jak moc hra dokáže zaujmout. Black Buccaneer může sloužit jako odstrašující příklad, jak se do podobné práce nepouštět. Prostředí karibského ostrova připomíná omalovánky jako vystřižených z animovaného Shreka (jen v mnohem nižším detailu), což samo o sobě odpuzuje. Jenže způsob, jakým je Francis prováděn po úrovních – to je ještě mnohem silnější káva. Naprostá linearita a zjevnost, kudy budou směřovat další kroky, jsou do očí bijící. Každičké součástce hry nesmírně schází jakýkoliv nápad, který by zcela fádní cestu plochými úrovněmi trochu ozvláštnil.

Autoři se evidentně snažili těžit z dobrodružných výprav Lary Croft, jenže s tou se v žádném coulu nemohou rovnat, tedy pokud nechcete srovnávat aktuální Black Buccaneer s několika úvodními díly série Tomb Raider.

Ovládání jednodušší ani být nemohlo. Hrdinu ovládáte pomocí kurzorových kláves a myši, na níž jsou přiřazeny útoky. Mezerníkem se potom skáče, což je činnost, kterou budete provádět hodně často, bohužel v prostorách a v rámci takových „hádanek“, které si vás žádným způsobem nezískají. Tam, kde bylo v Tomb Raiderovi nutné prozkoumat prostory a rozvrhnout si postup skrz relativně náročné prostředí, tady přijdete k prvnímu objektu, který spatříte, vyskočíte na něj – a hle, vidíte další, tak na něj pro změnu přeskočíte, vaším obzorům se otevře další atd. Přemýšlet vážně netřeba. Vše je automatizované na nejvyšší možnou míru a i questy, jež se vám rádoby zajímavě zapisují do logu, se plní jaksi mimoděk. Rozhodně to není tak, že byste museli někam vyrazit na vlastní pěst – ono to totiž vzhledem k linearitě ani není možné.

Ani boje špatnou situaci hry kdovíjak nevytrhnou, byť jsou možná tím lepším, co vás v Black Buccaneerovi čeká. Ne však od počátku, kdy na zvířecká monstra narážíte sporadicky, po jednotlivcích a stačí pouze tasit meč – a už uvolňují cestu. Francis ještě může vytáhnout bambitku a kosit s ní nepřátele na větší dálku. Meč nám nicméně přišel o několik řádů účinnější. Komba, jež se postupně učíte a hra je postupně zapisuje, abyste si jejich soustavu vždy mohli obnovit, pak jsou v podstatě zbytečným zkomplikováním i tak snadného postupu hrou, připomínajícího pověstný nůž projíždějící máslem. Pro všechny případy se ovšem hrdina může transformovat do bájného černého bukanýra, jenž hře propůjčuje název. Tady se tvůrci možná inspirovali Spider-Manem a jeho temným egem, jenže zde nemá temné já spustitelné jen na několik okamžiků mnoho příležitostí k uplatnění se.

Klady a zápory

Pokud je to vaše první akční adventura, pak na chvíli zabaví
Za Francise Drakea si zahrajete málokdy

Špatný design úrovní
Technicky zastaralé

699 Kč
Anglicky (český manuál)

Komba, jež se postupně učíte a hra je postupně zapisuje, abyste si jejich soustavu vždy mohli obnovit, pak jsou v podstatě zbytečným zkomplikováním i tak snadného postupu hrou,

Na Black Buccaneer čekal málokdo – možná tak ti největší fandové do pirátských příběhů. Jenže ani je hra neuspokojí. Je totiž až příliš přízemní, zastaralá, levně působící, troškařích a tak bychom mohli nějakou dobu pokračovat. Pozitivních vlastností titul věru mnoho nemá. Stále tak čekáme na hru, která by se dokázala vyrovnat či snad dokonce překonat remake Meierových Pirates! Máte-li rádi tuto tématiku rádi, rozhodně se na něj vrhněte – díky komplexu rozličných možností je zábavný stále dokola. A nakonec ani ty hry od ruských pirátů z Akelly nejsou špatné…