Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Black - maximální kadence

  12:14aktualizováno  10:05
Hmmm, tak tohle nebude jednoduchá recenze. Black byl dlouho na piedestalu očekávání. Ale nedá se říct, že je naplnil veškerá. I když na druhou stranu, splnil jich víc než bývá občas obvyklé.

Black Nabíhají úvodní titulky. Potlesk. Ta hra začíná jako výborný film. Konečně někdo pochopil, že úvod nelze odfláknout logem a vybídnutím ke hře. Reproduktory se chvějí, opravdu legendy nelhaly. Tohle se bez solidní sestavy reprobeden hrát pořádně nedá. Zatím naprosté nadšení. Potěšení pokračuje absencí renderovaného intra, ne že bych snad toužil po hercích, ale sem se to vyloženě hodí. Střihy na novinové titulky, nepříjemný hlas vyšetřovatele, autenticita je dokonalá. Takže teď do akce, která je předmětem šetření. Skvostně zpracovaná menu, mňam, je tu domyšlená každičká maličkost. Městská akce je nádherná. Zvuk se řítí ze všech stran a není to přihlouplé cvakání, na jaké jsme z her zvyklí. TOHLE JE STŘELBA! Ano tady to žije. Každý výstřel si prožíváte naplno, každý výbuch je absolutně úchvatný. Palba opravdu působí na okolním světě výrazné škody, fyzikální model se zdá být také skvost. Vystříleno, jede se dál.

Neřešte, po kom střílíte. Palte!

Black Ten kravaťák mi pije krev. Nelíbí se mu nic. Mě zatím všechno. Jsem v lese a mám překročit hranice. Mám za sebou test samopalu, brokovnice, pistole, teď se zdá, že mě čeká stealth mise, pistole má tlumič. Les je krásný. V šeru se válí mlha, stromy hýří detaily, stejně jako terén, jít se dá kamkoliv, žádný úzký tunýlek: jdi a prostřílej se. Vyrážím do svahů číhat na Rusy. Ještě že si pamatuji ze školy ruštinu, v téhle hře se to docela hodí. Přituhuje. Nebo se neumím plazit. Ale začínají se objevovat mírné vady na kráse. Umělá inteligence je dobrá, pokud střelíte z dvojice prvního, druhý se otočí a zběsile utíká do zákrytu, ale běh chybí MĚ. Maximální rychlost, Criterion promine, neodpovídá tomu, co člověk hnaný palbou z AK, vyvine. Chybí i možnost skoků, neblaze známá z Killzone. Některými tenčími kmeny procházím stylem „Duch“. Co mě zaráží víc, je fakt, že ačkoliv dveře odpálím jediným výstřelem z brokovnice, okenní rámy tu mají patrně z titanu.

Nemá ale cenu rýpat. Tyhle grafické chybičky Black bohatě vynahrazuje úchvatnými částicovými efekty. I když Criterion trochu podezřívám, že se mu hodí jako distanční mlha :-), jenže jak v zápalu hrajete, je to fantastický dojem, prach zakrývá chvílemi váš Black výhled, nábojnice odlétávají (sice, pravda, mizí ihned v hyperprostoru) a zbraně jsou fakt nádherné. Lesk reflektuje prostředí, světlo prosvítající otvory ve stěnách je famózní. Obecně se tedy dá říct, že po grafické stránce Black splnil, co sliboval. Textury na objektech jsou parádní, zásahy po kulkách opravdu stojí za to, výbuchy jsou oslnivé. Nehodlám si ale lhát do kapsy. S Half-Life 2 to prostě srovnat nelze. Black má skvostné vychytávky, ale na HL2 nestačí, přičemž HL2 přitom míří spíše na fyzikální model, než na grafiku jako takovou. Ale to se realisticky dalo očekávat. Pozor, tady hodnotím jen grafickou stránku, ne zábavnost!

Zničit se dá vše, co chtěl Criterion.

Jak je to se slibovanou možností zničit cokoliv, co uvidíte? Tak nějak diskutabilně. Opravdu se tu dá leccos rozstřílet na padrť, ale nemá cenu si nalhávat, že vše, co by rozstřílet šlo. Jak jsem viděl zpočátku glosu o výbušných červených předmětech, zamrazilo mě. Klasické doomovské „střel do sudu a uvidíš“ tu potkáte stejně jako „zab vojáka a vypadne z něj Black munice nebo uzdravovák“. Ona by asi přílišná originalita byla na škodu, ale už mě ty krabice poměrně iritují.

Ano, sniperka je kvalitní zbraň. Jít proti ní není zrovna procházka. „Pancerfaust“, RPG nebo jak příruční raketomet nazvete, je ještě geniálnější. Pravda, zatímco vy zvládnete před raketou uskočit, nepřítel si obvykle neškrtne. Takový granát prohozený sklem do místnosti s nic netušícími chlapci ve zbrani, to je roztomilý pohled a ještě příjemnější šetření municí. Lékárničky můžete nést tři, nacházíte navíc pochopitelně minilékárny, které přeběhnutím léčí vás zdravotní stav. Zbraně klasicky Halo stylem jen dvě a k tomu něco granátů. Zbraně jsou pýchou Criterionu. Propracované do nejmenšího detailu, sledovat nabíjení je pastva pro oči. Ale když budu upřímný, stejně propracované jsem viděl v Killzone a hlavně v Killzone jsem s nimi mohl i běžet. Ono je znát, že inspirace Killzonou běžela ve více rovinách. Nepřátelům budete marně hledat obličeje. Jsou to zloduši bez tváře a asi je to dobře, protože pochybuji, že by se zdařilo je nějak hezky ztvárnit u enginu, zaměřujícího se na výbuchy a destrukci.

Black versus Killzone

Nebudu hru nesmyslně srovnávat s Halo, ale když ji postavím vedle Killzone, pak je to opravdu otázka vkusu. Black je jednoznačně propracovanější po všech stránkách, ale přesto si myslím, že se najdou tací, kteří nedají na Killzone dopustit. Asi mezi ně zčásti také patřím. Přes technickou kvalitu Blacku se k ní rád vrátím, tamní futuristická architektura má holt své kouzlo. Ale chápu, že milovníky palby od Blacku těžko někdo odtáhne. Zvláště od některých misí

Black Je fakt, že jsem se neuvěřitelně dobře bavil. Spoustu akcí je možné provést nesčetně způsoby. Kombinatorika a fantazie mají skutečně v Blacku zelenou, že zelenější už být nemůže a to pochopitelně hratelnost nesmírně posouvá kupředu. Sice tu jsou skripty jako prase, ale v jejich rámci je volnost pro různá řešení (mno, řešení, spíše taktiku jak nepřítele co nejlépe sejmout) bezmezná. V takovém minovém poli se stoprocentně vyblbnete, aneb kterak použít nepřítelovu zbraň proti němu.

Hra jako taková je samozřejmě striktně lineární a v budovách už úplně zapomenete na to, že hrajete tak hypovaný projekt. Vyslechnete úkol a jdete ho splnit. Ve vřavě, která kteroukoliv přestřelku v Blacku doprovází, ale nemáte moc času nad takovými nuancemi příliš přemýšlet. Na to ostatně autoři celkem jasně sázeli. Vyšlo jim to, je to frenetická akce, kde jste plně zaujati tím, jak se zbavit nepřátel a ono ačkoliv se hra tváří, že máte nějaké úkoly, víceméně jsou spjaty takřka vždy s vykosením protivníků. Občas máte v misi přátelský doprovod, což potěší, přinejmenším vám pomohou ukázat, odkud se zákeřná palba spustila. Opět se Black styl příliš neliší od Killzone, Halo a ostatně i dalších FPS her. Většinu času trávíte samozřejmě sami (nepočítám protivníky) a jediné, co se ozývá (občas v tu nejnevhodnější chvíli) jsou hlasy vaší – ehm – duchovní podpory z druhého konce vysílačky.

Jak tedy Black shrnout? Grafika se skutečně zdařila, má sice své chyby, textury leckde nejsou žádným zázrakem, ale nemyslím, že by tam byl fatální problém. Fyzika a destrukce. Bohužel platí, že ničit můžete, jen co chtěli autoři a kdyby ze hry zmizely výbušné sudy a různé nálože, ztratila by dost na svém destrukčním potenciálu. Zvuk je naprosto famózní, hudba je povedená, vyplatí se otočit volume na maximum, ať sousedi taky zažijí, co je to válka.

Klady a zápory

Plus Grafika
Plus Destrukce
Plus Zbraně
Plus Ozvučení

Mínus Pomalý pohyb
Mínus Nemožnost skákat
Mínus Krátkost
Mínus Žádný multiplayer

Venkovní prostory se povedlo zvládnout, nepřipadáte si jako v tunelech á la Resident Evil 4, máte solidní iluzi volného pohybu. Světelné efekty také dobré, vynikající pak jsou efekty částicové. Co je výrazně iritující, je pohyb. Občas vám připomíná brodění v medu a to obvykle ve chvíli, kdy byste se potřebovali pohybovat jako gepard. No a fatální problém je nemožnost skákat. Za to by někdo zasloužil v Criterionu pár facek. Jak blbci kličkujete tam, kde by stačilo stisknout tlačítko a šup, byli byste v zákrytu. Oproti jiným hrám, kde je jedna fatální chyba za druhou, dá se však tenhle nedostatek Blacku odpustit.


Black
Výrobce/Vydavatel Criterion/EA
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 58 kB
Verdikt: Čekalo se, že dvě hry na PS2 dokáží zázraky. Blacku se to nepodařilo, mezi legendy se zapíše jen Shadow of the Colossus.
Hodnocení: 83% (info)

Autor:


Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte nejslavnější herní padouchy?

Call of Duty: WW2 - Zombie Mode

Většina kladných herních hrdinů si je podobná jako vejce vejci. Zato u záporáků se mohou vývojáři daleko více vyřádit,...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Další z rubriky

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: Adventura Forgotton Anne pod krásnou grafikou skrývá jen nudu

Forgotton Anne

Máte rádi filmy studia Ghibli? Tak se na nějaký běžte znovu podívat a nenechte se zlákat hrou Forgotton Anne, která...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.



Najdete na iDNES.cz