RECENZE: Že nám zkazili Mafii? To jste neviděli, co udělali Poslovi smrti
Black Mirror
Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce:
KingArt
- Hra funguje bez větších problémů
- Nuda a šeď, žádný zajímavý nápad
- Neustálý loading
- S původním Poslem Smrti nemá prakticky nic společného
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvTo je pořád Mafia sem, Mafia tam, ale pro mě osobně je nejlepší českou hrou všech dob Posel Smrti. Má vše, co by správná adventura měla mít: excelentní příběh, složité hádanky, dodnes pohlednou grafiku a u nás pak i famózní dabing.
Vydat po čtrnácti letech její remake proto vypadalo jako docela dobrý nápad, ostatně dávno už se neremasterují jen ty největší hity (viz nedávný Rogue Trooper). Jenže jen přeleštit grafiku a napálit tomu plnou cenovku přišlo autorům málo, tak se rozhodli Posla Smrti přiblížit požadavkům moderních hráčů. Což znamená, že jej předělali do 3D, point’n’click ovládání nahradili gamepadem, zjednodušili hádanky, přepsali příběh a vůbec, z toho, co bylo na původní hře dobré, nezůstalo nic. Výsledkem je zmrzačený kastrát, kterého ani v recenzi nemůžu pořádně potopit, protože je mi ho líto.
Jediným způsobem, jak hraní vydržet až do úplného konce, bylo zapomenout, že tu existuje nějaká spojitost s původním Poslem Smrti. Což není tak těžké, protože kromě tématu strašidelného domu a kletby rodu Gordonů tu příliš styčných ploch nenajdeme.
Výprava je tentokrát hodně minimalistická, a pokud nepočítám samotné sídlo, tak navštívíte už jen zahradu a jeden malý ostrůvek. Postav je, pokud dobře počítám, jen osm, včetně hlavního hrdiny a hádanky by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Žádný div, že jsem hru sfouknul za pouhých 6 hodin. Alespoň tedy podle zabudovaného počítadla, pocitově to bylo mnohem déle.
Jednak je to tím, že když se člověk nudí, tak se čas vleče, ale minimálně dvě hodiny jsem strávil čekáním u nahrávací obrazovky, která se objeví pokaždé, když opustíte lokaci. Na pomalu naskakující čísla u „loadovacího“ kolečka musíte pokaždé koukat alespoň půl minuty, takže přechod z jedné strany domu na druhý je testem trpělivosti.
Kdyby to dlouhé čekání alespoň za něco stálo a bylo se na co koukat. Jenže grafika se pohybuje mezi lehkým podprůměrem a stavem, kdy se sami sebe ptáte, jestli si z vás náhodou někdo nedělá srandu.
Ale budiž, na vše se dá zvyknout a třeba ještě patch některé z těchto věcí časem opraví. Co mě však ranilo nejvíce je fakt, že hra po vás prakticky vůbec nic nevyžaduje. Kromě jednoho rébusu na úplném začátku tu jen hledáte, kde se objeví nějaký aktivní předmět a pak zmáčknete tlačítko. Inventář tu slouží jen k prohlížení, na kombinování předmětů se tady nehraje. Takhle vypadají hry od Telltale, jenže ty jsou aspoň dobře sestříhané a nedochází tam k prostojům. Tady jen pobíháte z místa na místo, neustále zíráte na nahrávací obrazovku a doufáte, že už to brzy skončí.
Němečtí autoři z King Art Games (například The Book of Unwritten Tales 2) původní předlohu očesali až na kost, když ale teď přemýšlím nad tím, čím ji obohatili, nic mě napadá. Nový scénář je trapný a na minimalistickém prostoru stejně ani jednotlivé postavy nešlo výrazněji prokreslit. Výsledkem je, že po hodinové známosti vedou postavy bizarní dialogy typu: „Omlouvám se, že jsem tě škrtil. „To nevadí, měl bys vidět, co mi dělal tvůj otec.“
Zapomenout nesmím ani na akční scény, kdy musíte rychle zareagovat, jinak vaše postava zemře (a autosave vás samozřejmě vrátí o deset minut zpátky), což je mechanismus, na který jsme nadávali už v devadesátých letech.
Black Mirror je prostě po všech stranách průšvih. Čert vem, že parazituje na jméně legendární předlohy, se kterou nemá prakticky nic společného. Kdyby na hře byla vidět snaha někam se posunout nebo implementovat alespoň jeden originální nápad, dokázal bych přivřít oko. Jenže takhle to vypadá, jako když se nepříliš talentovaní vývojáři snažili mít nechtěnou zakázku co nejrychleji z krku.
Udělených 35 % možná vypadá až moc přísně, protože se to přeci „nějak hrát dá“. Jenže to dnes prostě nestačí a je na čase zase využívat celou hodnotící stupnici. Pokud vám ke štěstí stačí, že jsou na světě i horší hry a tahle alespoň nepadá, má celkem slušný dabing a neobsahuje žádné lootboxy, tak si klidně poslužte. Ale podle mě mají hry být především o zábavě. A tu tady nenajdete.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 205 čtenářů
Udělali nám z postaviček ošklivce, stěžují si hráči mobilních Pokémonů
Nová aktualizace populární mobilní hry Pokémon GO je podle hráčů naprostá katastrofa. Ve hře se...
Vývojářům Falloutu chodilo tolik výhrůžek, že si museli najmout ochranku
Na třetí díl kultovní série Fallout se dnes vzpomíná převážně v dobrém, v době oznámení však budil...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
V nové hře podle Pána prstenů se nebude bojovat, ale stavět Hobitín
Chystaná hra Tales of the Shire nás zavede do světa Pána prstenů, tentokrát však nebudeme bojovat...
Herní průmysl má další megahit, Manor Lords vytvořil jediný člověk
Už během prvního víkendu od vydání se historické budovatelské strategii Manor Lords podařilo zcela...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Ještě devět let po vydání objevují fanoušci Zaklínače skryté vtípky
I když od vydání kultovního Zaklínače 3 utekla skoro celá dekáda a hráči ho mají prochozený skrz...
Nový herní seriál od tvůrců Life is Strange nás vrátí do devadesátek
Tvůrci milované série Life is Strange se ve své příští hře Lost Records: Bloom & Rage vrátí k...
Vychází taktická střílečka Gray Zone Warfare. Stane se dalším českým hitem?
Více než rok od svého oznámení vychází v režimu předběžného přístupu military simulace Gray Zone...
Korektnost kazí naší oblíbenou stolní válečnou hru, stěžuje si komunita
Zpětné upravování zavedených reálií se nevyhnulo ani oblíbené stolní válečné hře s miniaturami,...