Už je to dvacet let od chvíle, kdy kina dobýval hororový film Blair Witch. Jeho autorům se tehdy podařilo za minimální náklady natočit neuvěřitelně děsivý snímek, který diváky dráždil především tím, že se tvářil jako skutečný kamerový záznam.
Na počest kulatého výročí vyjde již příští týden stejnojmenná hra od polského studia Bloober Team (například Layers of Fear), kterou jsme dostali možnost si v předstihu na půl hodiny vyzkoušet. A byl to asi ten nejhorší zážitek, co si z letošního Gamescomu odnáším. Autorům se totiž přesně podařilo zachytit atmosféru originálu a výsledek je tak děsivý, až mi bylo místy vyloženě fyzicky nepříjemné hrát. Pokud máte pro strach uděláno, můžete se nejspíše těšit na nejlepší hororovou atmosféru od vydání Outlast 2.
Ve hře hrajeme za Ellise, bývalého policistu, který se vydává do lesa pátrat po pohřešovaném chlapci. Ellis se ovšem od ostatních účastníků záchranné výpravy oddělí, a tak mu po celou hru bude dělat společnost jen jeho německý vlčák Bullet. Ten kolem hrdiny neustále pobíhá, hledá zajímavé objekty, na které vás pak štěkotem upozorní. A vůbec, dělá vše, co takový správný pes na vycházce v lese asi dělat má. A ano, samozřejmě ho můžete i drbat za ouškem, což je aktuálně v herním průmyslu ta nejdůležitější funkce (viz náš článek). A dělat byste to měli pravidelně, protože pokud Bulleta zanedbáváte, přestane brzy reagovat na vaše povely.
Po vzoru předešlých her od studia Bloober jde z valné většiny o tzv. „walking simulator“, kdy je hráčovým cílem jen jít dopředu a nasávat atmosféru okolí. A že je co je co nasávat! Drtivá většina příběhu se sice odehrává v lese, ale ten má mnoho podob. Od úvodní procházky po sluncem prozářených paloučkách přes mlhou zalité bažiny až po noční vyděšený úprk křovím, stereotypu se rozhodně brát nemusíte.
Atmosféra je skutečně hustá, což ovšem trochu kazí setkání s nepřáteli, které si u podobného psychologického hororu mohli autoři úplně odpustit. O váš život usilují „světelní duchové“, se kterými po vzoru Alana Wakea bojujete pomocí světla ze své baterky. Po pravdě řečeno, tyto úseky mě příliš nebavily, jen tušené nebezpečí má totiž mnohem silnější dopad než to viděné.
Hrátky s realitou
Zajímavý herní prvek představuje kamera v rukou hlavního hrdiny, která má ve hře široké využití. Nejen, že obsahuje režim nočního vidění (opět připomínáme Outlast), ale můžete ji použít i k manipulaci s časem. Pokud se vám v některých pasážích podaří najít nahranou kazetu, můžete s ní pomocí rychloposuvu ovlivňovat okolí. Tento mechanismus vytváří zajímavé hádanky, kdy například přetočíte čas před moment, kdy vám spadlý strom zablokoval cestu.
Nemohou chybět ani hrátky s realitou, která se mimo vaše zorné pole může libovolně měnit, což je zásadní poznávací znamení her tohoto talentovaného polského studia. Jinak hra zachází s prvky nadpřirozena vcelku střídmě. Což je za mě určitě dobře, i tak ji však recenzovat nechci.
Předváděná ukázka končila ve sklepení domu, kde si autoři na závěr připravili klasickou lekačku, která mě málem shodila ze židle. Jasně, vypadá to sice moc hezky, co se týká zápletky, technického zpracování i samotné hratelnosti, ale já mám nervy jenom jedny.
