BlazBlue: Calamity Trigger je klasická mlátička z japonských heren

Bojovky už jsou docela opomíjený žánr, který o sobě nedává příliš slyšet. Ale čas od času se objeví hra, která připomene, že mlátičky ještě mají co říct.

BlazBlue: Calamity Trigger

Už nějakou dobu se objevují zvěsti o tom, že bojovky mají to nejlepší za sebou. Ale naštěstí jsou lidé, kteří se s tím nehodlají jen tak smířit. A ani nemusejí. Frekvence vydávání mlátiček už sice není tak vysoká, ale pořád si člověk, který hodlá vstoupit do arény, má z čeho vybírat.

Většinou to bývá ve 3D, ale jsou ještě hry, které se nehodlají třetímu rozměru poddat a sázejí na 2D a kreslenou grafiku. Můžete se zdát, že jde jen o malý dárek pro nostalgické hráče, kteří u těchto titulů rádi uroní pár slz a zalamentují, jak kdysi byla hratelnost někde úplně jinde, ale BlazBlue nenabízí jen retro prvky, ale také hodně promyšlený bojový systém.

Je nutné poznamenat, že BlazBlue je hlavně a především titulem pro fajšmekry, kteří mu pravděpodobně jako jediní přijdou na chuť. Občasnému hráči asi nemá co říct, protože na rozdíl od mnoha jiných mlátiček, u této si s náhodným bušením do tlačítek člověk příliš nevystačí.

U málokteré bojovky jsme se setkali s tak mnohovrstevnatým systémem.

Pro jedince, jehož zkušenosti s bojovkami jsou maximálně takové, že si na party u kamaráda zahrál dvacet minut Tekkena, je BlazBlue hodně velký oříšek, který je pro něj příliš komplikovaný a zbytečně "hluboký". Pokud nehodláte trávit desítky minut až hodiny u pečlivého testování toho, co postavy umějí a co nabízí bojový systém, pak tohle není nic pro vás.

Na nižší obtížnosti je sice možné jakžtakž udržet svou postavu naživu i díky chaotickému mlácení do ovladače, ale pokud nehodláte zvolit nastavení obtížnosti na "Začátečník", budete muset proniknout do herních principů, které jsou nezvykle bohaté. I když jde o úhel pohledu. Pro jednoho může jít o příjemný aspekt, pro druhého zbytečné komplikování. Přiznáme se, že u málokteré bojovky jsme se setkali s tak mnohovrstevnatým systémem.

Pravda, zpočátku to vypadá nevinně. K dispozici jsou tři tlačítka pro standardní útoky (slabý, střední, silný) a jeden zvaný Drive attack (unikátní útok pro každou postavu), které můžete (vlastně musíte) kombinovat do různorodých komb. Nic neobvyklého. Jenže má to svá pravidla. Například čím delší kombo, tím jsou údery slabší, popřípadě některá komba vyčerpávají ukazatel "Heat", který slouží k provádění speciálních magických útoků. Musíte si rozmyslet, jestli v danou chvíli bude lepší vyzkoušet útok s mnoha údery nebo raději jeden speciální, ale velmi silný.

Lze také využít takzvaný "rapid cancel", jenž zruší animaci úderu a umožní provádět účinnější komba. Samozřejmě je přítomen i "Counter", jinak řečeno protiútok. V případě, že je protivník v půlce provedení úderu a vy ho zasáhnete, je na moment bezbranný a vy se do něj můžete zvesela pustit.

Podobných vychytávek je tu několik a většinou mají svá pro a proti, takže je na místě zvažovat, jestli se vám v danou chvíli hodí je použít nebo nadělají více škody než užitku. Naučit se používat všechny a ještě odhadnout vhodný okamžik pro jejich použití, to není žádná legrace.

Svá specifika má i obrana. Tentokráte si nevystačíte jen se stisknutím jednoho tlačítka, popřípadě se stisknutím analogové páčky zpět od protivníka. Je to o dost složitější. Ve hře sice funguje stisknutí páčky směrem zpět jako základní blok, ale ten rozhodně neplatí na všechny útoky. Důležitá je například "Barrier", která jako jediná umí zastavit určité údery. Je ale nutné mít dostatek energie v dalším ukazateli energie. Standardní blok i Barrier mají navíc Instant verzi, jejíž provedení je složitější, ale je účinnější.

Děj není jediné, co některé západní hráče překvapí.

Z předchozích odstavců jste asi pochopili, že hra hodně sází na používání různých technik, kterých je možná až moc. Není vůbec snadné jim přijít na kloub a ještě obtížnější je naučit se využívat je ve vhodnou chvíli. A věřte, že výše zmíněné postupy jsou jen částí toho, co se v bojovém systému BlazBlue skrývá.

Pokud se vrhnete na hraní, tak máte na výběr z několika módů. Story, Arcade, online multiplayer, Score Attack Mode, Training. S různými variacemi jste se už pravděpodobně v jiných hrách setkali a název vám více méně napoví, o co v nich jde. Ovšem netradičně je koncipovaný Story mód, který nevyžaduje, abyste za každou cenu vyhrávali, ale po prohrách se váš příběh vyvíjí jiným směrem.

Děj je pro každou z pouhých dvanácti postav jiný, ale všechny jsou součástí většího příběhu, který je, jak jsme u her z Asie zvyklí, občas docela zmatený a někdy až nesrozumitelný. Vše začíná válkou, ve které hrozilo, že bude lidstvo zničeno netvorem temnoty zvaným Black Beast. Svět byl ale zachráněn šesti hrdiny, kteří dokázali ovládat magii. Ti vytvořili Armagus, který kombinoval nejvyspělejší technologii s kouzly.

Po válce byla vytvořena organizace zvaná Novus Orbis Librarium, která měla s pomocí Armaguse dohlížet na bezpečnost světa. Jenže společnost se rozdělila na ty, kteří mohli z moci Argamuse těžit a ty, kteří ne. Propukla občanská válka. Rebelanti proti Novus Orbis Librarium byli nakonec poraženi a každý kdo se proti organizaci byl tvrdě potrestán. Ale rebel známý jako Ragna the Bloodedge se pokusil Novus Orbis Librarium zničit a na jeho hlavu byla vypsána velká odměna.

Jistě, že se to komplikuje, takže časem je skoro nutné si dělat poznámky, aby člověk vůbec věděl, co se vlastně děje. A děj není jediné, co některé západní hráče překvapí. Jsou to i dost extravagantní postavy.

Na poněkud zženštilé pánské hrdiny už jsme si zvykli, stejně tak na malé holčičky s obrovskými zbraněmi, ale přesto je tu pár bojovníků, kteří vás možná zaskočí. Je tu bytost, která vypadá jako černý sliz s maskou a obklopuje ji spousta hmyzu, nebo něco, co vypadá jako kombinace pytle od brambor a kočky. Fantazie tvůrců byla hodně divoká.

Kompletní sestava pak klasicky obsahuje i obrovské svalovce, upíří holčičky, ninjy, kyborgy nebo vojandy s metrovými pistolemi. Člověk si na ztvárnění postav musí chvíli zvykat, ale pravdou je, že v podstatě každá je hodně unikátní.

Netradiční jsou i arény, které jsou sice malé, ale většinou doslova přeplněné různými předměty. Jsou jen v pozadí, nelze je nikterak použít v boji, ale ve výsledku o to více některá bojiště vypadají jako skladiště starožitností na kosmické lodi z daleké budoucnosti.

Má to i pokračování

Jelikož se BlazBlue: Calamity Trigger dočkalo hodně vřelého přijetí, vzniklo v roce 2009 pokračování (Calamity Trigger bylo vydáno už v roce 2008, ale do Evropy se dostává až nyní). Podtitul je Continuum Shift a přináší jak nové herní mechanismy, tak tři nové postavy a taktéž nový příběh, který se odehrává týden po konci událostí v Calamity Trigger. V Japonsku vyšlo Continum Shift před rokem na herních automatech, na konzolích (Xbox 360 a PS3) se objeví tento rok, ale zatím není jasné, kdy se dočkají hráči v USA a Evropě.

Vizuální pojetí jak bojovníků, tak arén je prostě zběsilé. Ale pokud máte s kreslenými bojovkami z východu zkušenosti, tolik vás to nezaskočí. Za to ti, kteří si pustí tento typ hry popoprvé, budou asi hodně vykuleně koukat a jistě si budou klást otázku, co že to vlastně je.

Grafické pojetí sice prdí na třetí prostor, ale 2D mu rozhodně sluší. Postavy jsou velmi detailní a líbivé, stejně jako prostředí. Hudba je taktéž velmi kvalitní a namluvení, na to si prostě zvyknete nebo ne, protože je záměrně podáno dost svérázným způsobem.

Pokud tedy nejste fanoušky bojovek a nemáte zkušenosti s hrami typu Guilty Gear, nikdy jste nepřišli na chuť anime stylu a jeho svéráznosti a "ujetosti", tohle není nic asi nic, co by vás oslovilo. I kdybyste překousli zvláštní vizuální pojetí, tak byste asi měli problém s tím, aby vám různé techniky a taktiky vešly do krve. Ovládání samo o sobě sice není složité, ale pokud chcete opravdu uspět, pak potřebujete pečlivé zvládnutí mnoha možností, které bojový systém nabízí.

Jestli ale patříte k těm, kteří obdivují hloubku a promyšlenost a zvládá i v tak frenetických titulech brát zřetel na strategii, pak je BlazBlue něco, co budete milovat. Ale nesmí vám vadit do té hloubky a promyšlenosti pronikat delší dobu.