První se řadí mezi ty hry, které sice neoplývají velkou chválou od kritiků, ale mezi hráči se stávají velice populární. Vždyť hrát za upíra a rozhodovat se na konci pohnutého příběhu, zdali danou zemi zachráníme nebo podmaníme, tak s tím se rozhodně nesetkáváme každý den. K našemu štěstí (smůle) se za nás rozhodli sami vývojáři a tak dnes již víme, že Kain se stal pánem Nosgothu. Měli jsme již možnost vtělit se do jednoho z jeho služebníků – Raziela, a prožít s ním dvě podařená dobrodružství. Jenomže fanoušky prvního dílu tohle moc neuspokojovalo, vždyť Kain hrál v obou herních kapitolách jen druhé housle a Raziel je svým způsobem až moc kladný hrdina - ale teď se má vše změnit. Kain se tedy dočkal svého druhého vystoupení a tak i my hráči máme jeho prostřednictvím možnost opět páchat zlo, vysávat z nebohých obětí krev a provádět plno jiných ohavných libůstek - nebo tomu snad na PS2 bude úplně jinak? Jste-li již notně zvědaví, pojďte se s námi ponořit do již čtvrtého dílu této ságy, přičemž nás opět čeká návštěva starého a stále zvráceného Nosgothu. Takže výlet právě začíná.
Příběh je jako vždy nejsilnější stránkou hry, ale na druhou stranu je přitom nejslabší při porovnání se zbytkem celé série. Zdá se, že vývojáři již omílají to samé pořád do kola. Znovu ale musím podotknout, že bez dobré znalosti angličtiny porozumíte jen velmi malému procentu dialogů, protože jako obvykle chybí nastavení titulků. Kainovo dobrodružství pokračuje 400 let po prvním Blood Omen.
Při dobývání posledního města Nosgothu narazil Kain i se svou armádou upírů na mocné Sarafanovovo vojsko, přičemž samotný Kain byl ve střetu tváří v tvář poražen Sarafanem a ztratil přitom většinu svých schopností a především meč Soul Reaver. Boj s Pánem Sarafanů však pro něj navíc znamenal i dočasný odchod do světa stínů; ale po čase se Kain znovu probouzí z dlouhotrvajícího spánku působícího dojmem smrti, aby se postavil svému úhlavnímu nepříteli. V tuto chvíli se již ujímáte hlavní role vy a vše záleží jen na vaší dovednosti. Po rozkoukání budete mít neodbytný pocit, jako by se všechno vrátilo v čase a Nosgoth opět ovládly zlé síly. První úroveň, kterou absolvujete, je toliko pro rozehřátí, jedná se o tréninkovou pasáž, kde se naučíte všechny dovednosti a vychytávky, co můžete s Kainem vlastně provádět. A jakže to celé vypadá?
Grafika a celkové zpracování - abych byl upřímný, tak se mi zdá, že v této oblasti vývojáři zaspali dobu. Ne, že by to snad vypadalo tak hrozně, ale neodpovídá to standardu celé série. Největší problém vidím ve skutečnosti, že celá hra je rozdělena na levely a není tak komplexní jako její předchůdce. Takže vlastně začínáte na bodu “A“ a až dojdete k bodu “B“, tak se daná úroveň pro vás uzavře a už se do ní nevrátíte. No prima a když k tomu připočtu, že se to v některých místech ještě nepříjemně zadrhává, mám v té zjednodušenosti takový neodbytný pocit nedoladěnosti. A třebaže je úrovní dostatek, stejně nabudete dojmu, že oproti předešlým dílům je celá hra strašlivě stereotypní. Dalším problémem je design samotných levelů a s nimi
spojená puzzle. Již minule () jsem se zamýšlel nad tím, kterak má zdejší svět opravdu bohatou historii a co všechno by se z toho dalo využít nejenom při tvorbě herních rébusů. Ať už nápad s překládáním různých druhů písma v kronikách a jiných dokumentech, rafinované mechanické pasti a tady třeba v návaznosti na stylové nástěnné malby a interiér zdejších staveb,
jejichž architektura přímo svádí k nějaké zajímavé interaktivitě a silnějšímu adventurnímu rámci. Co se týče
hádanek, tak namísto nějakých opravdu adventurních prvků už od dob prvního dobrodružství Lary Croft stále jenom taháme za páky a tlačíme bedny a kostky a nejinak je tomu – bohužel – i v Blood Omen 2! Opět to samé a už poněkud únavné a neinspirující schéma. A co tomu dodává pomyslnou korunu, je samotná pohybová animace Kaina při takovéto akci. Pokud chce odtáhnout bednu, natáhne ruku a jde. Žádné pro tvůrce namáhavé vykreslení aktu odtlačování, je tu pouze pohyb jednou rukou a přesun postavy shodný, jako při klasické chůzi. Ostuda! Další takový návrat do prehistorie je při používání předmětů, otevírání dveří a řešení puzzlů. Abyste uvedený krok mohli provést, musíte si nalézt tu správnou polohu a teprve až vám dotyčný předmět zbělá, pak s ním teprve lze manipulovat.
Ale abych tady pořád nekritizoval, tak musím přiznat, že některé lokace vám vyrazí dech svým designem a celkovým zpracováním - jenže, jak je možné, že pouze některé. Když jsem hrál prvního Soul Reavera ještě na PSX, tak jsem lapal po dechu skoro na každém kroku a to bylo na 32-bitech a před několika lety. Teď, když
vývojáři mohou díky výkonnějšímu hardwaru překonávat sami sebe, tak se snad stydí, či co. Grafika, abych to tedy uzavřel, je spíše na úrovni prvních her vytvářených pro PS2, nežli již zaběhnutý standard. Ale ozvučení je jako vždy
velmi působivé a dodává Blood Omen 2 tu správnou dobovou atmosféru. Což se zase musí ocenit! Navíc hry nestojí jenom na vizuálním dojmu, takže se pojďme na závěr podívat, jak se to celé hraje.
V první řadě musím pochválit práci samotné kamery, která je pevně nastavená za vašimi zády a ani na chvilku se nevzdálí a nedělá všemožné neplechy, takže si ji nemusíte štelovat tak, jako tomu je u jiných her obvyklé. Ale jak že se to celé hraje? De facto stejně jako Soul Reaver, akorát s tím rozdílem, že vysáváte krev. A je to venku a já se jdu připravit na popravu. Ano, největší problém celé hry je opravdu v tom, že je to vlastně “jen“ Soul Reaver s Kainem v hlavní roli. Teď si jistě plno z vás řekne – ale vždyť to není zase tak špatné. Jenže pro ty, kteří měli co do činění s opravdovým Blood Omen, je to rána do vazu. Blood Omen bylo akční RPG, tak bohaté na příběh a nápady kolem, že každý, kdo jej okusil, ho musel dohrát. Pak přišel Soul Reaver jako akční adventura, která čerpala a navazovala na příběh z Blood Omen a přitom dělala konkurenci sérii Tomb Raider. Tenkrát ano, dnes to však již pomalu, ale jistě ztrácí své původní kouzlo a začíná to připomínat nastavovanou kaši! Pravda, Blood Omen 2 se stále hraje poměrně dobře, hráče to i baví, ale je to jen a pouze “další“ 3D akční adventura, navrch bohužel již v dosti dlouhé řadě na to, aby se z této stala klasika. Chybí tady spousta nápadů, co měla jednička a ani prostředí nenabízí žádanou svobodu konání a jednání, jak by se na next-generation platformě slušelo. Legacy of Kain je kvalitní série, jenže si toho tvůrci už asi naložili moc a je to znát. Začínají to vydávat jako nekonečné telenovely s minimem invence a neuvědomují si, že i hráči mají na výběr a známé jméno neznamená ještě úspěch.
Takže pár slov závěrem. Možná se budete dobře bavit, ale určitě vám zde bude něco chybět. Pokud jste se těšili na skvělé pokračování skvělé jedničky, tak budete zklamáni, ale i tak si to alespoň zkuste. A vy, co jste čekali konečně na hru se záporným hrdinou tak, však víte...
P.S. Pro lepší povědomí můžete nakonec shlédnout naší obsáhlou .
| Blood Omen 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
