Blue Dragon - Sakaguchiho nové dítko

Hironobu Sakaguchi je mužem, který nám dal Final Fantasy. Své vyrostlé dítě opustil a vrhl se do nové tvorby ve vlastním studiu Mistwalker. Tak jsme si trochu podali jeho novorozence.

Blue Dragon

Co udělat, když chcete získat trh Země vycházejícího slunce pro Japonci striktně odmítaný Xbox 360? Správně, vytvořit na tomto systému tak japonskou hru, že japonštější prostě být nemůže. Jenže, co je dnes ta „pravá japonská hra“? JRPG, to je bez debat, ale jaké? Poté, co nejvyšší hodnocení prestižního japonského herního magazínu Famitsu získal ze série Final Fantasy právě dvanáctý díl, máte před sebou dilema. Právě jemu totiž Evropa a Amerika vytýkala, že je nedostatečně japonský :-).

Hratelnost má prvky, které jste zatím neměli nikdy šanci vyzkoušet.

Názory hráčů, to byla je a navždy bude kvadratura kruhu a vyhovět všem chutím, to je naprosto nemožné. Hironobu Sakaguchi se rozhodl pro cestu tradice, a právě proto patrně vytvořil hru, která pro změnu Evropanům a Američanům připadá až příliš japonská. Takže kvadratura kruhu je oproti tomuto možná ještě dost hodně opotřebovaný hadr.

Návrat do dob anime JRPG
Pokud jste hráli úplně první díl Final Fantasy, který vznikl v roce 1987 pro NES, (a od té doby byl několikrát vydán, naposledy pro PSP) pak víte, že jeho hrdinové byli v podstatě děti, nebo řekněme „mladiství“. Tento trend se celkem úspěšně táhl celou první NES sérií Final Fantasy. Ovšem zatímco v prvních dílech manga styl jejich dětskost zdůrazňoval, příchodem sedmého dílu a Tetsuyi Nomury byl definitivně opuštěn.

Blue Dragon však právě na stylu tradiční mangy a anime staví. Sakaguchi kupodivu nesáhl po nejslavnějším kreslíři série Final Fantasy Yoshitaka Amanovi, jehož styl dal tvář prvním dílům, ale dal přednost Akirovi Toriyamovi, proslulému z anima série Dragon Ball. A ten se rozhodně při tvorbě nezapřel. Blue Dragon tak působí jako absolutní návrat k počátkům Final Fantasy série. Vzhledem i chováním postav, ale i zajímavým příběhem.

Byl to velmi riskantní krok. Právě popularita Final Fantasy XII a jejích realistických postav měla být varováním, že návraty někdy nejsou příliš žádané. Ostatně už jeden takový pokus má Sakaguchi za sebou. V roce 2000 vyšla poslední PSOne Final Fantasy s číslem IX, která příliš velkou poplaritu nezískala mimo jiné právě kvůli až příliš infantilnímu vzhledu hrdinů.

Blue Dragon je zkrátka „něco jiného“.

Blue Dragon se však osudu FF IX vyhnul. Troufám si říct, že mimo jiné i díky výkonu Xboxu 360, který umožňuje rozhýbat hru, která opravdu vypadá jako tradiční Toriyamovo anime. Přesto když začnete hrát, je to dost šok. Dětičky s velkýma očima, hlavičkama a tenkýma ručičkama, na to si již i milovníci JRPG odvykli. Ostatně i chování hlavního hrdiny, umanutého chlapce Shu působí mírně řečeno komicky.

Jenže pak přichází přesně to, co od kvalitního JRPG očekáváte. Idyla se prudce mění a nasedáte do dějového rychlíku, který se řítí a prudce zatáčí, mění roviny, motá zápletku a silou uragánu vám vtlouká do hlavy, že na to, abyste se o své hrdiny a jejich svět báli, není třeba, aby nepřátelé vypadali jako oslizlá monstra z chystaného Barkerova Jericha.

Nijak už ani nepřekvapí, že Sakaguchi zvolil vedle původního tradičního vzhledu i poměrně tradiční systém soubojů. Ne, naštěstí tu nejsou náhodné souboje, své nepřátele vidíte a často jim můžete i ublížit, ale soubojovým obrazovkám se pochopitelně nevyhnete. Realtime boje jako ve FF XII se nekonají, ale nějak to nevadí. Samozřejmě vrací se i tradiční „all in one“, tedy po mapě běhá parta v podobě jediné postavičky.

Infantilní, ale překrásný design
Pokud o světu v žádném případě nelze říct, že by byl monotónní, o nepřátelích pak v žádném případě. Co je ovšem fantastické, jak naprosto realisticky (v rámci anime vzhledu) to vše působí. Poprvé máte ve hře pocit, jako kdybyste se skutečně pohybovali v počítačem animovaném filmu. Roboti a veškerá kovová monstra, se kterými se budete potýkat jsou opravdu v kvalitě CGI filmu Roboti. Nutno skutečně smeknout. Tolik k designu a vzhledu, zkrátka bez nejmenších výhrad.

Hratelnost má prvky, které jste zatím neměli nikdy šanci vyzkoušet. Naprosto fantastickou možností je například zapojit do bitvy protivníky, kteří jdou sice po krku vám, ale zároveň i jeden druhému. V bitce se vám může podařit navodit situaci, kdy se pomocí takovéhoto taktizování vypořádáte s pěkně otravnými nepřáteli. Až budete sbírat bonusy, právě toto taktizování vám může slušně zlepšit situaci.

Blue Dragon vs Lost Odyssey

Když Sakaguchi založil Mistwalker, oznámil dva unikátní projekty. Blue Dragon a Lost Odyssey. Bez mučení přiznáváme, že ačkoliv je Blue Dragon titulem, který jsme rádi hráli, s mnohem větším nadšením čekáme právě na Lost Odysseu. Jestliže Blue Dragon působí jako typické JRPG, Lost Odyssey pak jako více než důstojný protivník Final Fantasy XIII chystané pro PlayStation 3. Přiznejme si to bez mučení, už jsme si i v JRPG příliš zvykli na větší realismus u hlavních postav.

Když za vás bojují stíny
Naprosto fantastické jsou stíny, kterými vaše postavy budou během hry disponovat. Shu má například modrého draka, podle kterého hra dostala své jméno, žlutá příšerka Marumaro pak například ovládá šavlozubého tygra a podobně. Vždy, když získáte energii k použití stínu, objeví se, a jeho přínos v bitce rozhodně nelze označit za zanedbatelný, právě naopak.

Ve hře tedy máte pět postav a pět stínů. Magii, fyzické útoky, předměty. Není legrace vše pilovat k absolutní dokonalosti, bojové arény jsou v situaci, kdy ve dvou řadách nastoupí všichni vaši hrdinové, skutečně řádným bojištěm, zvláště pokud na sebe nalákáte více protivníků. Nenechte se ale mýlit, vše se učíte postupně a ve chvílích, kdy se dostanete ke skutečným mega bitvám, již vše zvládáte naprosto bez problémů. Přestože je ale bojový systém Blue Dragon skutečně výborný, nedosahuje kvalit revolučního stylu Final Fantasy XII.

Blue Dragon je zkrátka „něco jiného“, než na co jste i v rámci tak svérázného žánru, jakým je JRPG, zvyklí. Překvapivý ve všech ohledech a pro majitele Xboxu 360, kteří si na JRPG potrpí, hotovou manou z nebes. Závěrem jednoznačně vyzdvihnu hudbu, kterou nedělal nikdo jiný, než génius Nobuo Uematsu, kterého znají všichni milovníci Final Fantasy. Svatá trojice Sakaguchi – Toriyama – Uematsu odvedla vynikající práci. Samozřejmě pro ty, kterým lahodí takovýto šálek kávy.