Jak už je tomu dobrým zvykem, na podzim a v zimě vycházejí ty nejlepší tituly, které se perou o lukrativní vánoční trh. Koho by nepotěšily megahity jako Age of Mythology, NOLF 2 nebo Rallisport Challenge? Stejně ovšem jako člověka často zahřeje na srdci spíše jen bezvýznamná maličkost (asi jako když vaše oko padne na trávu a první, co vidíte, je čtyřlístek), mnohdy všechny obrovské AAA+ špičkové megalomanské projekty zastíní nenápadná Popelka. Letos tuto roli plní Bomber Fun od nenápadného autorského týmu LightBrain.
Asi jste hráli, nebo byste minimálně měli znát klasiku jménem Dynablaster (ostatně nedávno jsme o ní v příslušné rubrice psali). Ti služebně starší z vás si možná ještě vybaví osmibitového Bombermana, pařanská batolata naopak zavzpomínají na novodobý remake Atomic Bomberman a obrovskou spoustu freeware klonů. Všechny tyto hry mají něco společného: rychlou akci, kde se to jen hemží bombami
a šlehajícími plameny, jednoduchý nápad a porci zábavy, se kterou by si ani ten největší kverulant na talíři neporadil.
Základní princip, který v podstatě kopíruje i Bomber Fun, je jednoduchý a můžeme si ho vysvětlit na několika řádcích. Představte si bludiště. V něm pobíhá blíže neurčený počet panáčků, kteří na pohled vypadají neškodně, ale mají jednu smrtící schopnost. Umí pokládat bomby, které vždy po několika vteřinách vybuchnou a do čtyř směrů se rozjedou ničivé plameny. Je tedy záhodno se před nimi včas schovat za nejbližší roh. Je možné rozbít některé kostky a získat z nich bonus či power-up, o co ale jde především je položit bomby tak chytře, že vám váš oponent skočí přímo do plamenů.
V jednoduchosti je síla. Na to Bomber Fun sází a docela mu to vychází. Když hru spustíte, uvítá vás menu, kde si nastavíte vše potřebné z hlediska grafiky, zvuku, ovládání – a pustíte se do hry. Vyberete jedno ze čtyř prostředí a následně jednu ze čtyř úrovní v něm přístupných (vždy dvě jsou větší – v těch je možné hrát pouze singleplayer), popřípadě necháte počítač, aby vybral prostředí náhodně. Ještě nastavíte celkový počet hráčů, počet kol, přihlásíte se dvojitým stiskem akční klávesy a bitva může začít.
Její průběh je velice podobný již zmíněným podobným hrám. Těžko by ale mohli LightBrain prodávat hru byť jen za budgetovou cenu, kdyby Bomber Fun nepřinesl také nějaké ty novinky. Některé nalezneme mezi power-upy (sebrat je tentokrát můžete nejen z rozbitných kostek, ale i po mrtvých nepřátelích – jejich bonusy se náhodně rozhází po celé úrovni). Klasická sestava prodlužovače plamenů, zvyšovače počtu bomb a urychlovače řetězové reakce zůstala nezměněna, ale lebka známá již od dob Dynablastera se změnila na jakousi kouzelnou kostku, která má celou řadu potenciálních efektů: může vás zvětšit, zmenšit, způsobit, že neustále házíte před sebe bomby, či naopak zácpu, kdy pokládat nemůžete, může vám urychlit dobu výbuchu, může vás zrychlit, zpomalit – a to není zdaleka vše.
Hratelnost ovšem ještě mnohem více ovlivňují dvě další změny. První je přidání dalšího rozměru. V některých úrovních tak můžete vyběhnout na různé můstky a výše položená místa. To je nový taktický prvek – před bombou se tak můžete schovat nejen za roh, ale také nahoru. Můžete také seshora shazovat bomby na protivníky pod vámi – s čímž souvisí druhá změna.
Bomba v Dynablasteru byla zcela pevná. Kam jste ji položili, tam také po celou dobu do výbuchu zůstala. V Atomic Bombermanovi už jste mohli občas bomby posílat či házet, ale teprve Bomber Fun nabízí ty správné možnosti vysmát se soupeři, který vás zavřel ve slepé uličce a za rohem si myslí, že se mu nic nemůže stát. Když do položené bomby jen najedete ze strany, pošlete ji na určitou stranu. Podle materiálu se na konci buď zastaví nebo zase odrazí zpět. Když ještě k tomu zmáčknete Shift, hodíte ji o několik políček daným směrem, čímž můžete ještě lépe vykouřit zbaběle se skrývajícího oponenta.
Nelze pochybovat o tom, v čem je hlavní síla Bomber Fun. Od chvíle, kdy jsem ho nainstaloval na svůj počítač, je neustále obležen sourozenci a kamarády, se kterými si to rozdávám v multiplayeru, který svou závislost vyvolávající a klávesnicím ne moc prospívající hratelnost již mnohokrát prokázal v dřívějších bomberman-klonech. Jen škoda, že se autoři opět neodvážili zkopírovat hru pro jednoho hráče tak, jak ji nabídl Dynablaster, takhle má singleplayer jen hodně omezenou životnost.
Omezená životnost, to je ostatně problém celé hry.
Kdo si zamiloval Atomic Bombermana s jeho obrovským množstvím map a herních módů pro nejrůznější počet hráčů, asi bude nabídkou 16 map a jediného herního módu (deathmatch všichni proti všem ve dvou až osmi hráčích, ve kterém rozhoduje počet vítězství) hořce zklamán. Chybí mi tu nějaké rozsáhlejší Options, editor úrovní, či prostě něco, co by dobu hratelnosti alespoň trochu natáhlo. I na budgetovou hru, která se prodává za pouhých dvacet dolarů, je to zkrátka trochu málo.
Na druhou stranu, grafické zpracování je opravdu pěkné a Atomic Bombermana překonává takřka po všech stránkách. Hra je plně 3D a běží v rozlišeních od 640x480 do 1024x768, kdy už i jednotlivé objekty vypadají opravdu pěkně. Efekty výbuchů jsou na patřičné úrovni a celkový vizuální dojem ze hry je dobrý. Ani hudba není špatná, bohužel se poměrně dost opakuje. V průběhu hry ale stejně budete vnímat tak maximálně zvuky výbuchů, na víc vám při rychlé a dynamické akční řeži nezbude jednoduše čas.
Výsledné hodnocení nemůže být tak vysoké, jak bych si já, fanoušek všech možných bombermanovských her, přál. Objektivně toho Bomber Fun nabízí i na budgetovou hru trochu málo a v porovnání s nejlepšími freewarovkami jako například Ablaze si nevede úplně nejlépe co do poměru cena/výkon. Subjektivně jsem u něj ale strávil stejnou dobu jako u takových Age of Mythology - a světe div se, bavil jsem se minimálně stejně, ne-li ještě lépe.
| Bomber Fun | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
