Hned na úvod přinášíme ujištění, že jste opravdu nezavítali do rubriky klasika. Ano Bomberman se opravdu dočkal prvního next-gen zpracování. No, označit ho za next-gen přímo v recenzi je sebevražda, ale i když je to neuvěřitelné, tak i po několikahodinovém hraní Bomberman Act: Zero máme docela dobrou náladu. Ono to bude nejspíše tím, že máme ono hraní už za sebou a nikdy se k tomuto titulu již nebudeme muset vracet. Víme, že upřímné odhalování kvalit her, obzvláště pokud titul opravdu za nic nestojí, není pro recenzi vhodné, jenže v souvislosti s Bomberman Act: Zero se pozitivně nedá hovořit již od samého počátku vůbec o ničem. Odpustíme si tedy veškerou nostalgii a pokusíme se nepoužívat při recenzování vulgární výrazy. Dámy a pánové, vítejte ve světě pravděpodobně nejhorší hry všech dob skrz naskrz všemi platformami.
Herní koncept je starý skoro jako videohry samotné.
Vše začíná pseudo-velkolepým intrem, ve které zjistíte, že roztomile infantilní vzhled hry je ten tam. Nahradil ho směšně trapný cyberpunkový styl, který nechtěně působí jako parodie na všemožné postapokalyptické filmové slátaniny z let osmdesátých.
Upřímně řečeno, zase až tak moc netušíme, o co šlo v dílech předchozích, ale že by na Zemi zuřila několikátá světová válka a lidstvo se snažilo vytvořit pomocí cvičných bojů ve čtvercových bludištích ultimátní zbraň, tak o tom silně pochybujeme. Přesně o to totiž v Bomberman Act: Zero jde. Probudili jste se v podzemní laboratoři či spíše sériové tovární lince, která chrlí za sebou organické výtvory podobné lidem, na které pak naroubuje kovové brnění s pokladačem bomb. Tyto bytosti se pak musí utkat v boji v nesmyslně symetrickém labyrintu, kde proti sobě navzájem pokládají výbušniny. Poslední, kdo zůstane naživu, se pak přesunuje do dalšího, na pohled totožného levelu, kde se postaví dalšímu protivníkovi a tak dále. Pokud byste někdy od hry odpadli, což je naprosto pravděpodobné, a nechali ji jen volně běžet, tak se dočkáte i textu odhalujícího roušku tajemství.
Dočkáte se v něm existenčního zamyšlení, zda se jedná o sen nebo realitu atd. Toto se dá okomentovat snad pouze jednou ze zkratek WTF, OMFG nebo LOL a to se rozhodně počítáme mezi jejich odpůrce. Pryč ale od příběhu. Jeho kontejnerový obsah už nebudeme nadále komentovat. Ostatně i ve všech ostatních hrách s Bombermanem hrál silně podřadnou roli.
Herní koncept je starý skoro jako videohry samotné. Celá hra se odehrává v jedné aréně o rozloze X čtverců na X čtverců (počítat se nám to opravdu nechtělo). Celá bitevní místnost je ohraničena mantinely, přičemž uvnitř jsou některá pole volná, další zas zalitá betonovými krychlemi a poslední jsou zataraseny barikádami, které lze výbuchem zničit. Ano, celý koncept se za téměř dvacet let nikterak nezměnil. Tehdy to fungovalo, dnes však již nikoliv. Celé zpracování Bomberman Act: Zero je totiž po všech stránkách natolik odpudivé, že i my jsme hráli hru se silným odporem.
Alespoň jsme ale zjistili, že i hra více hráčů stojí za starou bačkoru.
Hra nabízí dva hlavní singleplayerové módy - standart a FPB. První jmenovaný je totožný se starými verzemi Bombermana. Jeden zásah výbuchem z nastražené bomby a je po vás. Postupujete sérií několika utkáními, u nichž se zvyšuje obtížnost obvykle větším počtem nepřátel. Kamera je fixně nastavena vysoko nad arénou a většinou tak z titěrných postaviček vidíte holé nic.
Pravdou je, že si můžete zapnout jejich ukazatele, které měly nejspíše za účel právě jejich zviditelnění. Bohužel přes ně zas nejsou vidět ony malinkaté postavy, takže si moc nepomůžete.
Druhý přítomný režim, nesoucí název zkratky znamenající First Person Bomber, sice nenabízí zaplaťpánbůh pohled z první osoby, ale pár změn ano. Kamera není fixně zachycena a lze jí pomocí pravého analogu rotovat. Bočními tlačítky lze i zoomovat. Fajn věc, ale na kolena z ní rozhodně nepadnete. Místo jednoho života máte jeho ukazatel, který při kontaktu s explozí rapidně klesá. Být
účastníkem výbuchu však neznamená okamžitou smrt. Stejně vybaveni jsou však i vaši nepřátelé. Koncept ale zůstává stejný. Stále to nudné pobíhání po aréně a pokládání bomb.
V obou singleplayerových režimech narazíte na celou řadu power-upů, které vám otravně nudný postup hrou alespoň trochu usnadní. Jedná se o klasiku typu možnost položit více bomb, bomba na dálkové odpálení, větší dosah exploze, či větší rychlost postavy. Žádný odvar, ale alespoň se od historického konceptu žádné faktory neodebíraly, tedy kromě kvalitní hratelnosti. Dokonce jsme se dočkali i jednoho výrazného prvku. Všechny souboje jsou totiž omezeny časem a jakmile klesne časomíra pod jednu minutu, tak na prázdná pole začnou padat betonové krychle. Čím více se blíží časový ukazatel nule, tak se prostor v aréně neustále zmenšuje. Soupeře tak často nezlikvidujete vy, ale právě ony padající kostky. Alespoň jste ušetřeni úděsného pobíhání po silně limitovaném bojišti.
Přestože hra působí svým obsahem spíše jak titul z raných let devadesátých, tak tvůrci nezapomněli na podporu Xbox Live multiplayeru. Proč tento fakt neoslavujeme, se dozvíte hned vzápětí. Online hra více hráčů je přístupná až osmi hráčům. Obsahuje klasické prvky jako standardní lobby se základními možnostmi (nastavení kola, vyhození z místnosti atd.). Když pomineme jeho
základní chyby, které byly vyjmenovány už při singleplayeru, tak je jeho největším problémem to, že hru skoro nikdo po Xbox Live nehraje. Opravdu mockrát jsme se snažili najít náhodný ranked, či player match, ale marně. Náš pokus byl úspěšný až třetí den, kdy jsme narazili na dva bludné Holanďany. Ti, ale hru moc dlouho nehráli, s odůvodněním, že je to absolutně nebaví, což plně chápeme. Alespoň jsme ale zjistili, že i hra více hráčů stojí za starou bačkoru. Než jsme ale našli konečně tyto hráče, tak jsme doslova otravovali hráče z předních míst tabulek se skórem, aby si s námi alespoň jednou zahráli. Marně, nikdo ochotný nebyl. Je to docela zábavná historka, ale v delším provedení se hodí spíše k pokecu nad pivečkem, než do recenze.
|
Víceméně nic
V podstatě vše
|
|
| Bomberman Act: Zero | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
