Pod názvem Bomberman Tournament se neukrývá nic jiného, než předělávka dnes již klasických titulů Dynablaster či (proslulejšího) Atomic Bomberman, který se, jen tak mimochodem, hraje ještě dnes. Kouzlo hry, neřkuli přímo magická moc, tkví v tom, že dokáže přikovat více lidí u jedné konzole či PC, a tito se pak za výskání a bouřlivého povyku snaží "zlikvidovat" jeden druhého. Každý z hráčů ovládá jednoho panáčka, v případě série Atomic Bomberman (ze které vychází i dnešní Bomberman Tournament) tedy kosmonauta, jenž pokládá výbušné bomby. Takováto bomba ovšem má tu vlastnost, že výbuch z ní jdoucí volí pouze vertikální a diagonální směr. Aby hra brzo nezačala nudit, bývá bojiště – alespoň taková je původní idea – vyplněné nezničitelnými a zničitelnými kostkami. Za ty nezničitelné se kosmonauti schovávají, ty zničitelné samozřejmě vyhazují do vzduchu. Některé totiž po explozi zanechají nějaký ten bonus, který povětšinou stojí za sebrání – například můžete vyzískat možnost pokládat více bomb (a tím ztížit ukrývání soupeřům) či si zvětšujete sílu exploze. Jako všude i zde platí, že mocné bomby jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem – nesčetněkrát se tak hráči stanou obětí vlastních náloží.
Ať již vezmete jakoukoli verzi, v zásadě okamžitě zjistíte, že se v ničem příliš neliší, protože hratelnost zůstává naprosto stejná, tedy vynikající. S potěšením mohu konstatovat, že verze Bomberman Tournament ideově vychází z poslední reminiscence této oblíbené hry, jež měla jen jednu vadu – bitvy proti počítači po chvíli nudily. Ne, že by si
počítačová AI počínala hloupě, to vůbec ne, spíš naopak – hrála zcela neomylně, strojově přesně, což hru odsoudilo pouze k multiplayeru. Zpětně si tak trochu říkám, že ačkoli se o tom nikde nepsalo, ona možná pouze pro tu hru více
hráčů určena i byla. S tímto přístupem by ovšem autoři verze pro GBA těžko uspěli, protože ačkoli je tato platforma rozšířená, asi jen velmi těžko naleznete ve svém okolí někoho, kdo vlastní handheld i stejnou hru zároveň. Museli se tedy nutně soustředit i na hráče, kteří hrají třebas na cestě vlakem a bez kamaráda na obzoru. Volitelná obtížnost mi přijde fajn, ale především pak i fakt, že se mi občas podaří nachytat AI na švestkách. Na easy totiž hraje opravdu velmi nemotorně, ale pokud nemáte ovládání takříkajíc "v ruce", určitě svoje uplatnění nalezne.
Nicméně vylepšená verze se honosí více možnostmi, než pouhým pokládáním bomb a zvětšováním jejich účinnosti. Brzo zjistíte, že těch bonusů vypadává z překážek - ale i padlých soupeřů – daleko více. Třeba modré brusle vám zaručí, že se váš kosmonaut pohybuje o něco rychleji a samozřejmě, stejné bonusy se kumulují. Sranda a pořádný zmatek bývá, když někdo sebere rukavici, čímž dokáže položenou bombu sebrat a odhodit dále. Ale ne všechno se vyplatí sbírat – protipól všech kladných bonusů představuje lebka, která vždy přináší nějakou dočasnou, ale nepříjemnou vlastnost. Například kosmonaut pak pokládá neustále bomby, aniž byste se o to nějak sami přičinili. Nebo se pohybuje hrozně pomalu... Dobrá mi přijde novinka, která vás dokáže zaměstnat, i když vás zrovna někdo vyřadil z akce. V původní verzi hráč zkrátka musel čekat
na další kolo, nicméně zde se vyřazený kosmonaut přesune na okraj obrazovky (po té se pohybuje) a "povzbuzuje" ostatní tak, že na ně hází bomby. Po turnaji nechybí ani rybaření – to sedí kosmonaut na loďce a udicí si loví nějaký vylepšovák do dalších bitev. Volitelné prostředí též podlehlo několika změnám, narazíte tak například na teleporty.
Tohle všechno by na dobrou hru možná i stačilo, koneckonců jsem již zažil zatraceně troufalé výplody, které snad výrobce pokládal za hru - jenže bitvení představuje pouze jednu polovinu zdejší zábavy. Ta druhá spadá do kategorie dobrodružné hry, ve které už nechybí příběh, špetka RPG prvků, plnění questů, minihry na postřeh a samozřejmě akce. Na vaše snažení nahlížíte opět z ptačí perspektivy, pouze dějištěm se stanou lesy, interiéry budov, pouštní krajina...
Dobrodružství asi tak nejvíce připomíná Pokémony, od kterých se poněkud liší svoji lineárností. Vždy totiž máte určité území, na kterém vyřešíte jeden dva problémy a cesta následně pokračuje jedním směrem dále. A její charakter? Cestu ne nijak překvapivě stráží místní nepřátelé, čili ani zde se klasickému pokládání bomb nevyhnete. Na druhou stranu sílu hry bych viděl v něčem jiném – na své pouti všelijak získáváte podivná zvířátka ne nepodobné právě citovaným Pokémonům. Každé takovéto zvíře disponuje určitou vlastností, třeba takovou, že pomocí něho dokážete blokovat šípy. Další vám umožní pohybovat speciálními bloky, jiné otevře speciální dveře... je jich hodně. Také nacházíte ikony s mečem, štítem a hvězdičkou, jež
vylepšují bojové a obranné atributy právě aktuálního zvířete. Občas pak narazíte na soupeře, s nimiž podstoupíte soubojový duel – ten spočívá v tom, že zvolíte tři z nabízených bojových technik a sledujete, kterak to všechno dopadne. Svoji podstatnou roli tu nejvíce hrají právě na cestách vylepšované RPG prvky (ony ikony). Nesmírně oživující mi přijdou akce, v nichž aktivně řešíte nějaký problém – třeba v časovém limitu musíte pomocí explozí vytvořit z balvanů určitý obrazec, či se snažíte, aby prasklo co nejvíce balónků v obraze.
Celkově na mě působí Bomberman Tournament jednoznačně kladným dojmem. Máte-li s kým hrát, určitě se vyřádíte při hře více hráčů, ale i tak mi přijde jako nesmírně silná i hra pro jednoho hráče. Autoři totiž pouze "neopsali" původní koncept, ale přidali sem i své vlastní prvky, včetně onoho originálního dobrodružství navíc. Takovýhle přístup se mi líbí a ubezpečuji vás, že výsledek určitě stojí za povšimnutí.
| Bomberman Tournament | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
