Když bylo Borderlands před pár lety ohlášeno, zaujalo hráčskou veřejnost především svou megalomanií. Hovořilo se o obrovském světě a nějakém půlmilionu zbraní. Popravdě si ale málokdo dokázal představit, čím Borderlands vlastně chce být a čím by kromě čísel rádo zaujalo.
A zhruba před půl rokem přišla zpráva, která konečně leccos objasnila. Tvůrci namísto realistického vypodobnění světa budoucnosti zvolili rozhodně zajímavou, ale také dosti odlehčenou cel-shade komiksovou grafiku.
Co si budeme povídat, Borderlands tak prodělalo pořádný veletoč. Hra, která ještě nedávno působila vážným až osudovým dojmem a oháněla se tvrdými čísly, se proměnila v ne
úplně vážně se beroucí dobrodružství. Co se stalo se zbytkem konceptu, se dozvíte na následujících řádcích vycházejících z dojmů z preview verze.
Možná to tak na první pohled nevypadá, ale Borderlands jsou v zásadě akčním RPG, koncepčně ne nepodobným Diablu. A je celkem jedno, že vypadá jako akce z pohledu první osoby, kterou ostatně také je. Sází na to, že je někde uvnitř jsou všichni lidé lovci a sběrači. Takže se těšte na četné přestřelky, sbírání spousty předmětů a klasický systém levelování.
Dějištěm hry je vzdálená planeta Pandora, která díky novému grafickému zpracování nabrala místy opravdu bizarní vzezření, což není vůbec na škodu. Na tuto planetu se dostává čtveřice hrdinů – každý z nich jinak. Například Lilith hledá magicky nadané bytosti, jakou je i ona sama. Roland se sem vypravil proto, aby se konečně zbavil letitého nepřítele.
Jedno mají ale všechny postavy společné. Na Pandoru se nedostaly náhodou a klíč k jejich osudu leží v pověstmi opředeném "Vaultu" kdesi na planetě. Má jít o jakési svaté místo plné mimozemských artefaktů. Na cestě k němu vás bude provázet tajemná ženská bytost pravidelnými zprávami.
Při vašich prvních krocích na Pandoře vám bude k dispozici malý robotek, který vypadá tak trochu jako větší a jednooký brácha Wall-E. Je to právě on, kdo vám v příjemně vyvedeném tutoriálu vysvětlí, jak funguje mechanika hry.
To vlastně ani není potřeba. Ovládání Borderlands totiž odpovídá střílečce z pohledu vlastních očí. Ale má přeci jen několik aspektů, které se poněkud liší. Ty poznáte hned při prvním souboji.
Je třeba si totiž uvědomit, že role-playing prvky hrají v Borderlands důležitou roli. Nepřátelé mají stejně jako vy určitou úroveň, kterou snadno poznáte. A pakliže je tato úroveň výrazně vyšší než ta vaše, můžete si na ně klidně i z raketometu střílet do aleluja a nic moc jim neuděláte. Jednoduše proto, že ten raketomet nezpůsobuje takové škody jako o několik levelů výše. Jde přitom o dost markantní rozdíl.
Berte to za logické či nelogické, ale je to zkrátka ve stylu každého klasického RPG. Fandové ryzích stříleček, za níž bylo Borderlands dlouhou dobu považováno, však mohou být lehce zaskočeni, a když hru rovnou neodhodí, budou si muset přinejmenším zpočátku zvykat.
Hra však slibuje poměrně rychlý postup po úrovních, takže se hrdina neustále viditelně zlepšuje. Stačí jen zabíjet monstra, na která máte, a zkušenosti budou přibývat. Čím těžší (v rámci možného) protivník, tím více zkušeností po jeho pokoření.
Od páté úrovně se přitom zpřístupňují speciální schopnosti té které postavy. Čarodějka rozjede svá kouzla, bojovník se dostane do berserkových stavů a voják si zase může na pomoc postavit střílnu, která se dá aktivovat každých sto sekund na relativně krátký čas. Pak střílí na všechny protivníky a zároveň zprostředkuje štít.
S každou další úrovní se třeba právě tato střílna dá vylepšit, a to i o novou vlastnost, jako je automatické léčení hrdiny.
Lze z ní udělat také zásobárnu munice nebo k ní přistavit raketomet. Právě touha po vylepšeních a nových schopnostech bude hlavním motivačním motorem Borderlands. Je třeba přiznat, že takový motor je mnohem silnější než pouhé střílení.
Borderlands se veze kupředu příjemnou rychlostí, takže na svá bedra budete brát stále nové úkoly. Ty vedlejší jsou typické a budou se pravděpodobně opakovat. Už na samém začátku vás vesnický lékař poprosí o pomoc před nájezdem banditů a farmář chce pro změnu pomstu na monstrech, která mu sežrala nohu. Takže klasická vybíjená.
Typické jsou i odměny. Za splněné úkoly dostanete peníze, zkušenosti a občas i nějaký pěkný kousek do výbavičky.
Tu ale povětšinou získáte z jiných zdrojů – z beden, zabitých nepřátel a paradoxně i odstřelených zvířat.
Gearbox pořád láká na statisíce zbraní. Jde však jen o marketingovou vábničku. Základních typů kvérů je sice dost, ale nečekejte závratnější množství než v jiných RPG. Ty statisíce jsou pochopitelně vytvořeny generátorem a spočívají v odlišně nastavených statistikách a vlastnostech podobně vypadajících zbraní.
Zbraně jsou každopádně rozděleny do kategorií, jaké známe už z Diabla. Ty s bíle vyznačenými jmény jsou zcela normální, zelené platí za lepší, výjimečné mají modrou, jedinečné fialovou a 
ty naprosto nejlepší kousky, kterých je ve hře jen pár, spadají pod barvu oranžovou.
Kvéry mají navíc speciální schopnosti. Některá pistole se třeba obzvlášť rychle nabíjí, jiná brokovnice vystřeluje více kulí, než je obvyklé, samopal může způsobovat ohnivé škody a sniperka elektrizovat. V inventáři se dá výbava vždy přehledně porovnat, takže se dá jednoduše rozhodnout, co je pro vás lepší.
Jelikož je Pandora velkým kusem půdy, je jedině dobře, že jsou na ní rozmístěná stanoviště, na kterých si můžete objednat nějaké to vozidlo, obyčejně bugynu. Za ní zaplatíte určitý poplatek, ale za to dostanete i palubní kanón, s nímž se nepřátelské smetí odpravovat za jízdy a svižně. Na řad míst se ale jinak než po svých nedostanete, takže nečekejte, že celou hru strávíte za volantem.
Borderlands toho má nabízet opravdu hodně. Vedle dlouhé singleplayerové kampaně, jejíž dohrání má zabrat až padesát hodin, se můžete těšit i na multiplayerové vyžití. Zábavná bude především kooperace, ale v arénách se nevyhnete ani dlouhou chvíli krátícím deathmatchům.
Z komplexně vyhlížejícího titulu se za posledních několik měsíců stal popravdě mnohem sympatičtější kousek, který už svou megalománii poněkud krotí, stále ale slibuje mnoho hodin jednoduché, ale návykové zábavy.
