Hlavním hrdinou je námořník Seth, kterého od smrti v rozbouřených vlnách zachrání jeden ze čtyř mocných krystalů. Jenže ty ostatní se ztratily a pokud padnou do nesprávným rukou, mohou nejenom zpustošit celý svět, ale otevřít i bránu daleko většímu zlu.
Nepopírám, že zápletka o magických krystalech není nějak zvlášť originální. Příběh přesto patří mezi silné stránky hry, a to díky postavám a řadě velmi zajímavých dějových linek. I když ano, Seth je trochu nuďas, takový ten typický správňák, který všem pomáhá a zřejmě nikdy neřekl sprosté slovo.
 |
Pak tu máme princeznu Glorii, jejíž království Musa byla zničeno. Právě ona se vydává na cestu, jejímž cílem je shromáždění všech krystalů. Učenec Elvis je jedna z těch rozmařilejších a svéráznějších postav. Takový ten typ, se kterým rádi skočíte na pivo do hospody.
Čtveřici hrdinů uzavírá žoldačka Adelle, která doprovází Elvise a zároveň se snaží najít svoji ztracenou sestru. Její povaha je trochu výbušnější a Elvis ji svými průpovídkami zjevně leze celkem na nervy. K družině se čas od času připojují různé postavy, což je fajn, protože nejenom že hra v tomto ohledu neupadá do rutiny, ale navíc pomáhají automaticky v boji. A třeba hned u té první mě mrzelo, že jsme se s ní museli rozloučit.
Bravely Default II
Určitě se nenechte zmást milou, skoro až pohádkovou grafikou. To, s čím se v Bravely Default II setkáte, je občas hodně brutální. A teď nemyslím, že by se hra nějak vyžívala v zobrazování násilí – v tom je naopak celkem střídmá. Uvidíte ale, že i dobří lidé mohou dělat příšerné věci. Zažijete bezmoc, když jste obklopeni zmanipulovaným davem. Inkvizici. Budete se potýkat se smrtí dítěte, vraždami, strachem, zradou. Ale zažijete i prozření a odpuštění. Některé zvraty jsou celkem předvídatelné, ale něco mě i překvapilo. Postupně se dovídáte více o jednotlivých postavách, jejich motivacích, o královstvích, mytologii… A nakonec to do sebe všechno krásně zapadne.
Cesta k cíli je lineární, nicméně je tu řada vedlejších úkolů a po herním světě se můžete pohybovat volně. Jakmile objevíte nové město či vesnici, lze mezi nimi rychle cestovat. Herní svět jako takový je celkem malý, mluvím-li o oblastech, které náleží k danému městu.
Pak tu jsou dungeony, což jsou v podstatě bludiště. V tomto ohledu je hra hodně staromódní. Ukládat v nich můžete jen na určitých místech, což zvyšuje napětí. Jejich layout je však v podstatě stejný a je jedno, zda jste zrovna v temném lese nebo ve smrdutých stokách. Nějaké přepínače či nutnost třeba pokácet strom tu jsou, ale až později a jen velmi málo, což je škoda. V tomto ohledu mohli být tvůrci o něco nápaditější.
Hezky na tahy
Parádní jsou naopak souboje a systém povolání. Bitvy probíhají klasicky na tahy, kdy na jedné straně stojíte vy, na druhé nepřátele. Hra se opírá o zábavný systém Brave a Default, který se k sérii váže. To znamená, že si můžete postupně ušetřit až čtyři tahy, abyste je použili naráz v jednom kole, nebo naopak zaútočili víckrát na dluh, a pak byli další kola bezbranní. Je to poměrně zábavný koncept, kdy strategicky volíte tempo bitvy.
Bravely Default II
Na začátku je to fuk, jednoduše naklikáte maximální počet akcí dopředu a nepřátele ve vašem kole rozdrtíte. Jenže pak přicházejí silnější nepřátelé, opustí vás první dočasný parťák, který družině výrazně pomáhal a vy se musíte začít spoléhat sami na sebe.
Využívat ve svůj prospěch musíte náchylnosti na určitý typ zranění, číst rezistence nepřátel a vyvarovat se útoků, které vyvolávají protiútok. Může se totiž klidně stát, že váš útok sekerou, která využívá elementu ohně, daného nepřítele vůbec nezraní, ale dokonce ho vyléčí. Vyplatí se tak každého nepřítele nejprve pořádně identifikovat, ať už koupeným předmětům nebo dovednosti.
V každé bitvě se hraje o čas. Snažíte se vytěžit co nejvíce ze svých útoků, abyste omezili či případně úplně odvrátili drtivé útoky nepřátel. I zdánlivě slabší nepřítel vám může s našetřenými útoky zatopit. Takže je lepší, když se vůbec nedostane na řadu.
Bravely Default II
A pak jsou tu souboje s bossy. Na každého platí jiná taktika a jiný styl boje. Takže zatímco u jednoho mi pomohla aplikace efektu silence, který zamezil části magických útoků, což mi hodně ulevilo, další boss už byl imunní. Přiznám se, že jednoho bosse jsem porazil srabáckou taktikou, kdy se mi po několika pokusech podařilo aplikovat otravu. Pak už jsem se snažil oživováním neustále zabíjených členů party přežít, než ho po troškách jed ukouše. Číst buffy, debuffy a nebát se je aplikovat, je klíč k vítězství. A s tím souvisí i…
Neuvěřitelná variabilita povolání
Vaší čtyřčlenné partě můžete přerozdělit povolání podle libosti, nejsou tu žádná omezení. Ve hře se vyskytují drahokamy nazvané Asterisk, které obsahují job - povolání, a to propůjčí tomu, kdo ho má u sebe. Těchto povolání je ve hře velmi slušné množství a hlavně, získáváte je především z poražených bossů, takže až do konce hry pořád objevujete nové způsoby boje. A to je velká paráda.
Funguje to tak, že každá postava má svůj primární a sekundární job. Když zabijete nějaké monstrum, získáte nejenom klasické zkušenosti, ale leveluje se i zvolené primární povolání. Každé povolání má dvanáct úrovní, přičemž schopnosti z první půlky si zpřístupníte velmi rychle, zatímco ta druhá se táhne. A to není všechno. Ke zvolenému primárnímu jobu se váže speciální útok a dva pasivní efekty. První máte hned, druhý až si povolání úplně osvojíte, tedy na maximální dvanácté úrovni. A většinou je to game changer. Třeba Red Mage si na maximální úrovni osvojí schopnost, která říká, že se každé kouzlo sešle dvakrát, aniž by stálo nějakou manu navíc. A platí to i pro nabídku schopností u přiřazeného sekundárního povolání, byť bez možnosti využití specialit.
Bravely Default II
Aby toho nebylo málo, každá postava si může přiřadit až pět pasivních schopností. Ty postupně získává z naučených jobů a aplikovat je lze i z jobů, které nemá aktuálně nastavené jako primární nebo sekundární. To otvírá dveře mnoha zajímavým kombinacím, které budete chtít vyzkoušet. Ono mít u lučištnice pasivní schopnost, že každá základní střela léčí nebo u tanku (stahuje na sebe pozornost nepřátel) 50 procent šanci na protiútok, není k zahození.
Jsou zde klasická povolání jako mistr meče, bard, mág, mnich, duchovní, zloděj, jakožto i zajímavější archetypy typu malíř, mastičkář, fantom či pekelník. Je samozřejmě žádané kombinovat povolání, která k sobě mají blízko, protože tak vytěžíte ze své postavy maximum. Navíc je to zábava experimentovat.
Bojovat budete prakticky neustále a pokud se grindování bojíte jako čert kříže, není Bravely Default II hrou úplně pro vás. Moje rada zní: nevyhýbejte se žádným soubojům. Nejsem přítelem náhodných střetnutí a ta tu naštěstí nejsou. Nepřátele vždy vidíte. Když se vás bojí, utíkají a jsou pod vaší úroveň. Když k vám naopak běží, může to být rovnocenný soupeř nebo problém na obzoru. Každopádně i mezi silnějšími nepřáteli můžete celkem slušně kličkovat, ale radím vám, nedělejte to. Nakonec vás to dožene u nějakého bosse, na nějž budete slabí.
Když jsem se řídil tímto pravidlem, měl jsem problém až s finálním bossem na úplném konci hry (hráno na prostřední obtížnost). Mimochodem, s jedním jsem bojoval dokonce čtyřicet minut, takže se opravdu vyplatí být připraven, mít nakoupené lahvičky, bylinky… S vymazlenou partou pak oceníte nastavitelnou rychlost soubojů. Když se každé kolo aplikuje hned několik statusových efektů, může to trvat.
Bravely Default II
Samozřejmě je tu řada vedlejších úkolů, ty ovšem dávají zkušenosti jen zprostředkovaně tím, že se vypravíte někam mezi monstra. Odměnou je totiž nějaký předmět. Ale i ten občas stojí za snahu. Vedlejší úkoly někdy příjemně doplňují příběhovou mozaiku, ale jsou tu i banality typu „doruč mému manželovi oběd“ či „odežeň monstra od řeky“. Když zrovna nehrajete, můžete se vypravit na plavbu a po dvanácti hodinách sesbírat odměny. Ty pomohou rychleji levelovat povolání, někdy permanentně posílí nějaký atribut, ale získat lze i orb se zkušenostmi. Takže určitě nezapomínejte vyplout.
Co říci na závěr? Hru jsem dohrál za 54 hodin a vedlejší úkoly plnil v závislosti na nabízené odměně. I když zápletka hry spadá do kategorie klišé, příběh jako takový mě bavil hodně. A našel se i prostor pro vtipné momenty. Pochválit musím i taktické souboje a experimentování s různými kombinacemi povolání. Díky tomu hra přináší něco nového až do úplného konce. Za mě paráda. Jako vždy ovšem doporučuji nejdříve vyzkoušet demo, protože Bravely Default II mi nepřipadá jako univerzální hra, která se bude líbit všem.
