Existuje určitá skupina her, na které se vyplatí počkat. Takové tituly s uplývajícím časem neztrácejí na aktualitě buď díky revoluční myšlence nebo technologické pokrokovosti, viz aktuální dění kolem Half Life 2 nebo Doom 3. Horší pořízení je s hrami, které neoplývají ani jednou z propriet a jejichž vývoj je přesto protahován v rámci pilování díla k dokonalosti vesmírné, aby výsledný produkt dopadl přibližně tak, jako když jaderný fyzik připravuje večeři o třech chodech. Je zřejmé, že Breed, svého času proklamovaný jako jistý Halo killer, potkal podobný osud, i když lámat nad ním definitivně hůl také určitě nelze. Své si již ostatně řeklo i přibližně půl roku staré demo. Ačkoliv autoři na hře nadále poměrně dlouho pracovali, finální verze se od hratelné ukázky liší pouze kosmetickými detaily.
Ke slovu se totiž co nevidět přihlásí velmi repetitivní design jednotlivých misí, přičemž se až nezdravě často setkáme s cestou z bodu A do bodu B, v ojedinělých případech okořeněnou dech beroucí oklikou přes bod C.
Breed stál na vrcholu zájmu v době, kdy žebříčky Xboxu neohroženě válcovalo Halo a kdy jsme si na PC o adrenalinové akci kořeněné možností řídit všerůzná vozidla v nádherných exteriérech nechali jen zdát. Breed svůj původní příslib sice splnil, navštívíme někdy až příliš rozsáhlé planiny a kromě gumových kol
okusíme i raketové motory stíhaček, ovšem celkovým zpracováním se hra přesto nedokáže vymanit z kategorie lehkého nadprůměru.
Stejně jako Halo nás Breed zavádí do odlehlého koutu galaxie, kde proti sobě stojí poslední zbytky lidských sil, reprezentované nádivkou těžkého křižníku Darwin, a zdánlivě ustupující krvelačná rasa Breed. Avšak jaké překvapení čeká vítězně se opíjející posádku Darwinu na cestě domů – masivní útok Breedu byl pouze diverzní akcí pro uskutečnění hlavního plánu, obsazení Země. Darwin se tak stává poslední baštou lidství, stejně jako jednotky GRUNTS (Genetically Revived Universal Tactical Sentient), geneticky vyšlechtění supervojáci, do jejichž skafandru je hráč v boji proti Breedu nasoukán. Ačkoliv byla původní zápletka známá již dlouho před vydáním, je nakonec vším, co hra nabízí. Výraznějších dějových zvratů, větvení příběhové linky či snad náznaků nelinearity se zde nedočkáme. Podstata Breed tak spočívá v plnění poměrně podobných misí,
jež jsou navíc uvedeny nízkorozpočtovými animovanými sekvencemi, ve kterých i nezkušený sluch pochroumá akcent německých dabérů.
Samotnou hru sledujeme z pohledu třetí nebo lépe první osoby, přičemž slibovaný žánrový mix strategie a akce lze s přihlédnutím k dále popsaným okolnostem směle přehodnotit na klasickou FPS. Hráči je sice do vínku svěřena banda geneticky nadopovaných GRUNTů, ovšem Breed je po stránce hratelnosti vskutku revoluční týmovou akcí. Revoluční tím, že prakticky vylučuje použití týmu. Chování počítačem řízených GRUNTů je přibližně na úrovni jejich jmenovců z prvního dílu Warcraft a o jakémkoliv strategickém plánování nemůže být řeč. Na vině je zejména mizerný pathfinding evokující orientaci slepce s mapou Velké Lhoty v rukou napříč New Yorkem. Proč si lidé z Brat Designs vyhráli s poměrně přehledným interfacem umožňujícím řazení vojáků do formací, když ti se mnohdy nedokáží ani vydrápat do kopce a při kontaktu s hlubokým útesem hbitě skáčí bungee (že by pomsta Bungee, autorů Halo?).
|
Pomineme-li prenatální nejasnosti okolo žánru titulu, kdy se uvažovalo dokonce i o klasické strategii, byl Breed již od svého ohlášení označován jako jasný Jediným schůdným řešením je nechat spolubojovníky někde za kopcem opékat GRV (Genetically Revived Vuřt) a vydat se plnit misi na vlastní pěst. To nakonec není až tak špatný nápad, neboť gargantuovské exteriéry plné nejrůznějších údolí, kopců a mostů poskytují dostatečný prostor k chvilkovému
vyřádění. Kombinaci odstřelovací puška & kopec jistě netřeba blíže představovat, vezmeme-li navíc v potaz takřka neexistující umělou inteligenci nepřátel. Vybití poloviny základny z dálky mezi nepřáteli vyvolá cokoliv jiného než poplach či paniku. Proč však jen chvilkové vyřádění? Ke slovu se totiž co nevidět přihlásí velmi repetitivní design jednotlivých misí, přičemž se až nezdravě často setkáme s cestou z bodu A do bodu B, v ojedinělých případech okořeněnou dech beroucí oklikou přes bod C. Ačkoliv hráč v několika případech navštíví rovněž interiéry nepřátelských základen, případně zavítá na zemský orbit, úrovně postrádají dostatek tahounských elementů, jež by hráče přikovaly k monitoru a nenutily jej pouze k odškrtávání anonymních úkolů.
Abychom nedštili jen síru, autorům je nutné přiznat snahu rozvést myšlenku válečné techniky, již Halo pouze nakouslo. Jízda v několika typech džípů a jiných obrněných vozítek je skutečně to nejlepší, co hráče v Breed potká. Vozidla reagují svižně, fyzika je rovněž v mezích hratelnosti, hlavní však jsou nejrůznější palposty
, kterými obrůstají větší obrněnci. Takový tank s hlavním dělem, naváděnými raketami a několika kulomety konečně dává prostor tupým GRUNTům, kteří z útrob kokpitu konečně nemají kam spadnout. Začlenění vzdušných soubojů je pak více méně diskutabilní otázkou. Ano, lze si slušně zalétat, ovšem komfort pravověrného simulátoru očekávat nelze. Dokonce zde chybí i radar!
Chování počítačem řízených GRUNTů je přibližně na úrovni jejich jmenovců z prvního dílu Warcraft a o jakémkoliv strategickém plánování nemůže být řeč.
Jak již bylo naznačeno v úvodu, herní engine Mercury se za léta protahování vývoje stal jakousi Sněhurkou a mírně tak zaspal svou dobu. Grafika samotná není špatná, některé exteriéry působí impresivně, ovšem z hlediska fyzikálního modelu spadá Breed vůči hitům dneška do poněkud slabší ligy. Herní prostředí je až na výjimky zoufale neinteraktivní, což nepotěší zejména v přítomnosti destruktivních tanků či raketometů s naváděnými střelami. Stejně velkou jizvou na kráse jsou také delší nahrávací časy a občasná nestabilita na některých systémech, kterou naštěstí řeší opravný patch. Ten na druhou stranu
znemožňuje použití dříve uložených pozic.
Verdikt: Breed není špatnou hrou. Pouze sliboval mnohem větší porci zábavy, propracované týmové akce, volnosti v řešení úkolů a to vše ve vynikajícím technickém zpracování. Brat Designs bohužel ustrnuli na mrtvém bodě někdy před rokem, kdy měla hra vyjít a měla by tak šanci na úspěch alespoň díky (na svou dobu) slušnému technickému zpracování. Nicméně na nepovedený design misí a podprůměrnou umělou inteligenci hráčových svěřenců i nepřátel čas tak jako tak vliv nemá. Cestou, kterak si Breed alespoň trochu užít, je proměnit jej v obyčejnou střílečku zanecháním svého týmu hluboko v týlu a vydat se vstříc tupým vlnám nepřátel v množství slušně vyvedených vozítek. A rozmáchlé označení Halo killer? Snad příště.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
