Není tomu tak dávno, co se na nás na Xbox 360 a konkurenční PS3 přiřítil třetí díl série Brothers in Arms s přízviskem Hell´s Highway. Next-gen grafika, online multiplayer a prostě spousta toho, po čem dnešní hráči prahnou. Majitelé Wii však, jako v mnoha ostatních případech v souvislosti s next-gen hrami, ostrouhali. To víte, Unreal Engine 3 je Unreal Engine 3. Jako náplast se tedy nintenďáci dočkali kompilace Brothers in Arms: Double Time.
A jak už asi stejně tušíte, nejde o nic jiného, než první dva díly v jednom balení.Ale proč nadávat? Mimo ne úplně povedené Call of Duty 3 a Medal of Honor: Heroes 2 není na Wii žádná střílečka z druhé světové války, takže vzhůru do boje!
Přítomnost strategických prvků je fajn, ale bohužel je jejich potenciál v obou dílech značně nevyužitý.
Asi se už začíná projevovat senilita, ale tato série mě chytla až na druhý pokus, právě s Double Time. Jasně, jde o kolekci dvou více než tři roky starých her (Road to Hill 30 a Earned in Blood), ale s pohybovým ovládáním a za poloviční cenu nového titulu. A to se vyplatí! Tedy, jak komu.
Na rozdíl od konkurenčních Call of Duty a Medal of Honor je série BiA primárně založená na týmové akci, což si budete moci vyzkoušet hned dvakrát. Jak Road to Hill 30, tak Earned in Blood jsou v podstatě identické hry. V jedné hrajete za Matta Bakera a v druhé za Joa Hartsocka, kterému neřekne nikdo jinak, než Rede. Diskriminace osob s ryšavými vlasy je patrná tedy i v armádě. Tedy ne že bych tam byl. Ostatně modrou knížku jsem soudruhům slušně zaplatil, ale dost jsem to schytával na základce. Prostě zrzaví jsou fajn.
Druhý jmenovaný je tak proto mnohem lepší hrdina! Oba se v obou dílech potkávají a 
jejich příběhy se natahují. Vzhledem k tomu, že oba díly vyšly v rozmezí osmi měsíců, tak je jasné, že druhý byl rychlokvaška, ať si každý říká co chce. Rozdíly mezi oběma hrami sice jsou, ale pouze kosmetické. Tato kompilace tak působí jako mnohem kompaktnější celek jedné kapitoly série.
Takže máme tady FPS s týmem. Tým je dobrý a pomůže vám (obvykle) z každé šlamastyky. Jeho ovládání je jednoduché a můžete ho poslat kamkoliv, stejně jako mu nařídit ať cokoliv zničí. A občas dostanete do ruky i vozidla, jako například tank. I s ním lze snadno manipulovat, ale pozor abyste mu nevlezli do dráhy. Váš život by pak skončil velmi, velmi rychle.
Tankem se také dobře dají ničit bariéry a dokonce si můžete vlézt za jeho kulomet a trochu s ním potrápit fašistické Němce. Přítomnost strategických prvků je fajn, ale bohužel je jejich potenciál v obou dílech značně nevyužitý. Celý koncept se totiž zhustil do jedné strategie zničení nepřítele. Svému týmu zadáte, ať ostřeluje pozice nepřítele a sami jej zlikvidujete. Nebo naopak. Je to škoda, protože ve strategickém nadhledu, který je ve hře přítomen, by se dobře plánovaly i složitější manévry.
Vizuální stránka je obstojná, ale stáří hra prostě nezamaskuje.
Jinak jde ale o solidní FPS s akcí a některými dobrými levely. Ano, některé svoji kvalitou o mnoho přesahují jiné. Obvykle se totiž s nacisty setkáte na pláních a polích, což je opakovaně několikrát po sobě docela nuda. Mým osobním favoritem se stal jeden ze závěrečných levelů Road to Hill 30 nazvaný Tom & Jerry, kde musíte 
ubránit kostel před útoky fašistů. Tahle úroveň mě hodně bavila. Ostatně Road to Hill 30 a Earned in Blood jsme již recenzovali, tak co k nim dodat více, že?
Příběh, lehce založený na skutečných událostech, je funkční a ke hře prostě sedí. Nelze mu nic vytknout. Suprově působí dialogy mezi jednotlivými vojáky, které dávají hře tu správnou šťávu. Kecy o Supermanovi i nejrůznější hlášky typu „Cokoliv, co se bude hýbat, střelte. Když se to bude řvát v němčině, střelte to znovu,“ dodávají oběma hrám neuvěřitelnou atmosféru, která se jen tak nevidí. Nemalou měrou k ní přispívá i fenomenální soundtrack hned s několika výraznými motivy.
| Inspirace? Spielberg! |
| Možná to víte, možná ne a dozvíte se to právě teď. Největší inspirací pro Medal of Honor: Frontline byl jednoznačně Spielbergův válečný opus Zachraňte vojína Ryana. I série BiA je jím silně inspirovaná, tentokrát však televizním seriálem. Tím je Bratrstvo neohrožených, které produkoval Steven Spielberg společně s Tomem Hanksem a který si brzy po odvysílání získal status kultovního díla. Parta vojáků a jejich osudy. Přesně to je to hlavní, co Bratrstvo neohrožených a videoherní sérii od Ubisoftu spojuje. |
Vizuální stránka je obstojná, ale stáří hra prostě nezamaskuje. Ona se ho totiž ani zamaskovat nesnaží. Hra je vizuálně identická se starou xbox verzí. A i když verze pro starý Xbox trpěly dýchavičností v oblasti frameratu, tak to co předvádí Double Time pro Wii, to je setsakra husté astma. Hra dost často na dvě či tři vteřiny totálně zamrzne, aby se poté opět spustila. V přestřelkách to není moc fajn. Framerate se pak také zpomaluje kdy se mu chce.
To hlavní na Double Time je ale ovládání. I když má svoje mouchy, tak je prostě super. Míření a střílení s wiimotem je perfektní, tedy pokud se nezpomalí onen zmiňovaný framerate. Stejně tak se dobře hází granáty (ano, pohybem který byste přesně čekali) nebo zadávají týmové rozkazy.
Vtipné je svolávání týmu k sobě. To se provádění vrtěním nunchuku. Vždy kdy jsem se ale s ovladačem podrbal na nose, tak přiběhli spolubojovníci také. Takže s rýmou 
nehrát! Jedinou výtku směřuji na otáčení, které se provádí posouváním obrazovky zaměřovačem. Nic extra. Velkým mínusem je pak absence mlutiplayeru, který tvůrci slibovali. Na Xboxu byl super, tak proč nemůže být tady?
Vzhledem k tomu, že jeden díl vám vydrží tak na deset a více hodin, tak zde máme dohromady balení, které svojí životností potěší. Celkově nelze hře udělit příliš vysoké hodnocení, právě kvůli výše zmíněným problémům, ale pokud jste ještě ani jeden díl nehráli, tak není důvod, proč Double Time nedoporučit.
