Jak říká staré pořekadlo, „Válka je vůl“. S tím se ztotožňují všichni pacifisté a většina nekonfliktní populace. Herní válka však přitahuje valnou většinu hráčů. Celé to odstartoval první Medal of Honor pro PS1. Ten se dočkal již čtyř pokračování a netrvalo dlouho a dočkali jsme se i spousty konkurenčních válečných titulů. Loňský Brothers in Arms: Road to Hill 30 byl kromě Call of Duty nejvážnější konkurent série MoH. Poslední díl s podtitulem European Assault dokonce vykrádal některé prvky z BiA:RtH30, hlavně systém týmového boje. V tom první BiA opravdu exceloval. Stejně jako v atmosféře, autentičnosti a v grafickém zpracování. Netrvalo dlouho a hoši z Gearbox Software nám přinášejí pokračování, u kterého vás zajisté víc než podobnost s reálnou válkou zarazí jeho podoba s předchozím dílem. Ať se tváří Brothers in Arms: Earned in Blood (dále jen EIB) sebevíc jako regulérní pokračování, vypadá stejně spíše jako samostatně hratelný datadisk. Ale i obyčejné datadisky obvykle přinášejí oproti originálu něco navíc. A jak je to s EIB?
Hratelnost je silnou stránkou EIB, stejně jako vizuální zpracování.
Hra vás postaví do role seržanta jménem Joe Hartsock, který díky svému ryšavému vzhledu schytal na válečné frontě přezdívku Red (na válečných frontách se zajisté dají schytat daleko horší věci, například kulka do oka). Příběh není úplně originální, nabízí oproti původní hře jen odlišný úhel pohledu na události, které se staly po invazi amerických vojsk do Normandie. Dokonce se setkáte s Mattem Bakerem, hrdinou prvních BiA, stejně jako se zbytkem jeho oddílu. Dokonce si s hrdinnými vojáky zabojujete bok po boku. Tady však stejně jako v Metal Gear Solid 3: Snake Eater hrozí při smrti některého z vojáků účastnících se originálu časový paradox. Oproti tomu ovšem nabízí EIB možnost zemřelé vojáky oživit, což sice není příliš reálné, ale vyhnete se nepříjemnému opakování mise. Ty jsou relativně dlouhé a k mé nelibosti obsahují malý počet checkpointů. Obtížnost se celkově oproti BiA zvýšila a často budete přihlížet, jak vám budou nepřátelské jednotky pomalu eliminovat vaše vojáky jednoho po druhém. Životnost vojáků v reálné bitvě však také není největší
a vysoko zvolenou obtížnost beru jako nezbytný akt, který vede k ještě větší autentičnosti hry.
O slovo se opět hlásí taktický bojový systém. Své parťáky budete komandovat pomocí jednoduchého ukazatele, který se stane vaším nepostradatelným společníkem ve všech bitvách. Jeho přítomnost sice ubírá hře velkou porci autentičnosti, ale usnadňuje postup hrou. Ještě více nereálné jsou ikony nad hlavami nepřátelských německých jednotek. Ty sice znázorňují jejich pokrytí střelbou, ale působí v jinak opravdu reálné hře velmi směšně (stejně jako v BiA). S označením nepřítele přichází i největší chyba hry (nazvat to bugem se však opravdu nehodí). Představte si situaci, kdy míříte na Němčoura, který je schovaný za nějakým krytem. Skrz hledí zamíříte na jeho hlavu, vystřelíte a nic. Samozřejmě poté, v záchvatu zuřivosti vysypete na krčícího se skopčáka celý zásobník, ale ono stále nic. Hra totiž kalkuluje s procentuálním úspěchem zásahu. Nemáte-li nepřítele pokrytého střelbou vašich válečných přátel, blíží se jeho životnost mnohdy až k absolutní nesmrtelnosti. To sice přináší hře obrovský taktický rozměr, ale ubírá jí velikou část reálnosti, kterou se Gearbox sám tolik chválil.
AI nepřátel je na velmi dobré úrovni, i když si občas všimnete lehce naskriptovaného chování.
Hratelnost je silnou stránkou EIB, stejně jako vizuální zpracování. Graficky se hra jako v mnoha dalších ohledech oproti původní hře prakticky neliší. BiA byli však již tak na velmi vysoké úrovni, hlavně díky Unreal Enginu 2.X, a tak jsem byl se vzhledem EIB spokojen. Úžasná grafika je ale náročná na výkon a ani Xbox není všemocný. Hra v průběhu hry načítá data z disku, což má za následky nepříjemné trhání (více než na PC a PS2) a občas se i rozpadne horizontální synchronizace obrazu. Zvuková stránka je ovšem naprosto famózní. Zvuky, efekty i hudební podkreslení jsou na té největší úrovni současnosti. Na Xboxu dokonce ve formátu Dolby Digital 5.1.
|
Každá akce z pohledu první osoby (EIB nevyjímaje) je do jisté míry založena na zpracování zbraní ve hře. Ono je to skoro vlastně to jediné (kromě rukou a v několika málo případech nohou a ramen), co ve tomto žánru ze svého těla a vybavení uvidíte. Zbraně jsou zde zpracovány s tou největší precizností a jsou detailní, až to bere dech. Jejich zvuk je též ten nejlepší, který jsem doposud
ve hře slyšel. Navíc je jich daleko více než minule, a alespoň jedné věci se tak dostalo výrazného zlepšení. Úrovní je v EIB relativně dost, ale velký počet z nich si budete pamatovat již z prvních BiA. Na první pohled působí rozlehle, ale po jejich krátkém zjištění zjistíte, že jde pouze o iluzi a že k jejich splnění vede pouze jedna – striktně lineární – cesta. Ponechám na vás, za jak moc negativní to posoudíte, zajisté se však najde i skupina hráčů, které tento fakt bude více než vyhovovat. AI nepřátel je na velmi dobré úrovni, i když si občas všimnete lehce naskriptovaného chování, zvláště co se postupu týče. To samé lze říci o vašich spolubojovnících. Tady se však sluší podotknout, že volí tu nejkratší cestu k požadovanému cíli, bez ohledu na
nebezpečí i počet nepřátelských jednotek.
|
Až děsivě reálná podoba války
Až moc podobné s originálem| Brothers in Arms: Earned in Blood | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
