Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Burnout: Revenge

  12:00aktualizováno  28. března 12:59
Hry ze série Burnout vypadaly vždycky dobře a poslední dva díly dokonce přímo fantasticky. proto jsme byli zvědavi v prvé řadě na to, jak dokáže vizuální zážitek ještě umocnit next-gen železo.

BonusWeb HIT Burnout: Revenge Série Burnout je typickým příkladem toho, jak se poctivou prací (Criterion) s bohatým mecenášem za zády (EA) můžete vypracovat z pozice ambiciózní a veskrze příjemné hvězdičky (první dva díly) stát nefalšovanou legendou žánru závodních arkád (úderem dílu třetího). A nebyli by to samozřejmě již ani EA, kdyby se svůj produkt nesnažili protlačit na všech frontách. V případě čtvrtého dílu Burnoutu jim to ovšem nemůžeme mít za zlé. Tato hra totiž již na stávajících konzolích jasně dokázala, kdo že je tady ve všech směrech králem arkádového závodění a zejména poté, co jsme viděli, že je tato hra schopná předvést po grafické stránce, jsme se nemohli dočkat, až ji uvidíme i na v současnosti jediné next-gen konzoli.

Na první pohled a vlastně i na ten druhý je ovšem dojem z grafiky samozřejmě famózní.

Burnout: Revenge Po stránce hratelnosti či možností hra samozřejmě nepřináší nic extra zásadního, ale to je na jednu stranu vlastně taky dobře. Osvědčená živelná hratelnost zůstala netknutá, ukrutně smrtonosná rychlost jakbysmet (možná že je hra dokonce ještě o něco rychlejší) a vše bylo ještě okořeněno nahrubo namletým pepřem v podobě hustšího provozu na silnicích. Zůstal zachován i systém jednotlivých závodů rozdělených do desítky výkonnostních kategorií, v nichž jsou promíchány jejich různé typy, jako klasický závod, hromadné bouračky, ve čtvrtém dílu nový Traffic Attack či třeba populární Road Rage. Největší zábavou ale stejně pořád zůstávají závody s možností využití Crashbreakeru (po kolizi můžete své auto odpálit), které dodávají slovu „Revenge“ v názvu hry na stoprocentní oprávněnosti.

Zapomenutý syn

Když se řekne Criterion, každému se okamžitě vybaví série Burnout. Velmi dobře známo je i jejich vývojářské prostředí Renderware, jemuž mimo Burnoutu získala slávu především série Grand Theft Auto. Nejnověji se do portfolia Criterionu zařadil i rovněž skvěle vypadající Black, který jen a jen potvrdil, že co se týče her, nepřipouští tato firma žádnou jinou možnost než absolutní akci. Poměrně zapomenutým titulem z jejich dílny je ale Airblade. Jednalo se o hru z počátku života PS2 a šlo v ní o jakýsi futuristický skating na poletujícím prkně. Hratelnost byla dost slušná, ale zpětně se ukazuje, že ukrutné arkády Criterionům jdou a sluší podstatně více.

Na stranu druhou ale skutečnost, že vše zůstalo při starém, i když dobrém, neřku-li vynikajícím, může mnoho hráčů odpudit. Asi totiž nebude příliš fanoušků ultra-arkádového závodění, Burnout: Revenge kteří se se čtvrtým dílem Burnoutu ještě nesetkali na některé ze stávajících konzolí. Těm, kteří se s Burnout Revenge již setkali, tak totiž jeho verze pro Xbox 360 nepřinese věru příliš mnoho nového. Samozřejmě kromě mocně vylepšené grafiky, která se ale i při takovém výkonu, jakým Xbox 360 bezesporu disponuje v některých vypjatějších momentech, kdy je na scéně více vzájemně kolidujících objektů, sem tam poměrně nepříjemně zacuká. V tomto směru si tedy nejsme zcela jisti, zda bylo zvýšení počtu civilních vozů jednoznačným přínosem, jelikož čím více objektů na trati je, tím je větší šance, že do některého nabouráte, ten zase do jiného a ten zase do dalšího, přičemž je pak před sebou tlačíte všechny a to jsou právě momenty, kdy snímkování klesá. Nehledě na to, že v takovém případě navíc nevidíte na cestu :-).

Těžko u her tohoto typu hodnotit jízdní model, který se nám zdál úplně stejný jako na starších konzolích.

Věřte ale nebo ne, ale právě grafika je zároveň i jakousi brzdou této hry. Jistě, vše vypadá naprosto skvěle, ale upřímně řečeno, při tom, jak fantasticky Burnout: Revenge hra vypadá na starší generaci konzolí se to, co předvádí verze pro Xbox 360, pokládat spíše jen za jakýsi standard. Je tak trochu vidět, že si tvůrci této hry se svým dítkem, respektive jeho portem na nejnovější hardware, asi nepohráli tolik co někteří jiní, a celkový dojem je pak po nějaké té chvíli hraní takový, že zde sice vše vypadá naprosto nádherně, ale pocit, že by to mohlo být ještě lepší a že se jedná spíše jen o mocně naleštěnou verzi ze starších konzolí se bude vkrádat čím dál tím intenzivněji. Na druhou stranu, když nyní a za těchto okolností vypadá hra takto, téměř se bojíme toho, jak bombasticky bude vypadat další díl, jenž bude vytvářen již rovnou s prvořadým ohledem na mašiny nastupující generace.

Na první pohled a vlastně i na ten druhý je ovšem dojem z grafiky samozřejmě famózní. Vše, co se zde vyskytuje, nabralo na detailnosti i hladkosti v rozlišní 1080i je to jednoznačná pastva pro oči. Vedle aut je detailnější i textura silnice, okolní domy, stromy a samozřejmě i vozidla v civilním provozu. Naprostou nádherou jsou pak výbuchy, při nichž létá vzduchem místy snad i to, co je pevně zakotveno v zemi, což člověk ponejvíce ocení při masových bouračkách na křižovatkách, při nichž se při Burnout: Revenge odpálení Crashbreakeru doslova chvěje země. Auta jsou na startu závodu nádherně nablýskaná, zatímco do cíle dojíždějí již jen notně ošuntělé vraky, jejichž lak vypadá jako po průjezdu válečnou frontou. Skutečně vynikající a to i přesto, že poškrábání laku se zřejmě nedrží úplně přesně toho, jak kolidujete. Ostatně, zdejší bouračky jen málokdy končí jinak než totální demolicí v plamenech, takže je to zaprvé „nedohledatelné“, a hlavně zadruhé tím pádem úplně jedno.

Těžko u her tohoto typu hodnotit jízdní model, který se nám zdál úplně stejný jako na starších konzolích, a stejné je to i s modelem kolizním, jelikož jak již bylo řečeno, prakticky každá bouračka končí totální destrukcí. Samozřejmě ale platí, že při případném přetlačování plech na plech má větší šanci na provedení takedownu ta těžší kára. Posoudit se ale již dá model poškození, který sice na pohled vypadá dobře, ale označit jej za striktně autentický lze asi jen těžko. Opět ale přichází ke slovu ona berlička s místními bouračkami, a tak asi jen málokdo bude řešit, jak vlastně by měly být zprohýbány plechy jeho auta poté,

Klady a zápory

Plus Krásná grafika včetně efektů
Plus Vyskoká rychlost
Plus Hustý provoz na silnicích
Plus Slušný model destrukce při kolizích

Mínus Kromě grafiky žádná zásadní změna oproti ostatním verzím.
Mínus Grafika se občas cuká

co před několika málo sekundami doslova povstalo ze šrotu. Lépe bychom si ale dokázali představit to, jak bude náš vůz vypadat bezprostředně po bouračce, jelikož se zde můžeme setkat se situacemi, kdy se celé auto změní pouze v jakousi placku. V rámci férovosti je ale potřeba přiznat, že velmi často se celé vozidlo změní ve skutečnou haldu šrotu a po odpálení Crashbreakeru zůstává pohromadě již jen autenticky velmi ubohé torzo kapoty.

Jak to tedy celé shrnout? Asi takto: Burnout Revenge samozřejmě na svých vynikajících kvalitách neztratil zhola nic ani na nové platformě, ale je evidentní, že si autoři s převedením tohoto titulu na železo nové generace zase až tak příliš práce nedali. Pokud jste tak již tuto hru v některé ze svých mechanik měli, její nová verze pro vás asi nebude mít jiný důvod ke koupi než krásnou grafiku. Pokud jste nejnovější Burnout ale ještě nehráli, rozhodně běžte do next-gen verze, která je po hratelnostní stránce minimálně stejně dobrá jako ty dřívější a navíc výborně vypadá.

Burnout: Revenge
Výrobce/Vydavatel Criterion/EA
Platforma Xbox 360 (PS2, Xbox)
Multiplayer: ano, 6 hráčů
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 80 kB
Verdikt: Opět vynikající záležitost, ale přesto je vidět, že se jedná víceméně o prostý port na novější hardware.
Hodnocení: 88% (info)



Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte nejslavnější herní padouchy?

Call of Duty: WW2 - Zombie Mode

Většina kladných herních hrdinů si je podobná jako vejce vejci. Zato u záporáků se mohou vývojáři daleko více vyřádit,...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Z uklízení nepořádku a instalace sporáku je nečekaný herní hit

House Flipper

House Flipper je nečekaný prodejní hit letošního roku. Jeho hlavní náplní je přitom uklízení, stěhování nábytku a...

Další z rubriky

RECENZE: Čím více zabíjíte, tím jste silnější. Vampyr není pro každého

Vampyr

Zvláštní kombinace detektivní adventury a akčního RPG se povedla jen napůl. Pokud byste ke skvělému příběhu chtěli i...

RECENZE: Pillars of Eternity 2: Deadfire je úžasné námořní dobrodružství

Pillars of Eternity 2

Tak trochu ve smyslu „nespravuj, co funguje“ je druhý díl Pillars of Eternity spíše důstojným pokračovatelem než...

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....



Najdete na iDNES.cz