Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Call of Duty 2

  12:00aktualizováno  21. prosince 11:13
Vánoce jsou již tradičními svátky klidu a míru, což samo o sobě není moc akční. Proto si ty letošní pojďme zpestřit recenzí hry, která vás vrhne přímo doprostřed válečné vřavy.

BonusWeb HIT Call of Duty 2 Kvalita her pro současnou generaci konzolí před letošními Vánocemi kulminuje mohutnou silou a dá se říci, že všechny hry ani nestíháme recenzovat. Do toho se ještě „připletl“ nový Xbox 360, a tak paradoxně dochází k situaci, že ještě ani nedošlo na recenzi druhého dílu Call of Duty pro současné mašiny a už tu máme rovnou next-gen verzi. Co nám přináší?

„Kapitalstičeskij glupěc“ se překonává skutečně těžko.

V prvé řadě vynikající zábavu spojenou s technickým zpracováním, které nové konzoli dělá jednoznačně velmi dobrou vizitku. Přiznám se, že nepatřím k fanouškům válečných her, ne kvůli humanistickému světonázoru, ale proto, že mi přijdou všechny do jisté míry stejné. V dobách PSone vynikající série Medal of Honor navíc na PS2 kvalitativně poněkud upadla, Call of Duty 2 zkrátka mě druhá světová neoslovuje. Když mi tedy byla nabídnuta Call of Duty pro Xbox 360, radostí jsem zrovna neskákal. Vzhledem k zatím poměrně úzkému výběru her na novou mašinu od Microsoftu jsem si ale nakonec řekl, že se na víkend nakonec ještě bude hodit. A udělal jsem rozhodně dobře.

V souvislosti s lanchem Xboxu 360 se velmi živě diskutuje, zdali splnil vysoká očekávání či nikoliv. Ano, nejsou se pro něj hry, které i s ohledem na jejich přítomnost v první vlně dávají prostor k pochybám, zdali je nový Xbox skutečně konzolí nové generace, zejména co se grafické stránky týče. Najde se ovšem i druhý díl Call of Duty, který dokazuje, že nová generace bude obecně zkrátka fajn. Hra totiž vypadá již na první pohled naprosto nádherně. Grafika je krásně detailní, čistá a ostrá, takže je radost na ni koukat. Pohyby postav sice stále naznačují, že jsme pouze ve hře, ale na druhou stranu to vynahrazují mnohé textury, které často dokážou vytvořit dojem povrchu skutečného materiálu, což nejlépe demonstrují krásně matně lesklé zbraně. Samozřejmě ale i zde můžeme hledat chyby: kulky kupříkladu nezanechávají stopy ve zdivu a alespoň dřevěné sudy či bedny by Call of Duty 2 mohly podléhat destrukci. Všichni škarohlídi si ovšem v tomto případě rozhodně musí uvědomit, že se jedná o launchovou hru.

Co se týče samotné hry, navazuje úspěšně na kvality prvního dílu, a tak se dočkáme klasické válečné akce na několika bojištích a zahrajeme si dokonce i za příslušníky různých armád. Náckové mezi námi ale nechť zavčasu krotí svou radost, jelikož Němci zde vystupují pouze coby pohyblivé terče. Hlavní kampaň začínáme v kůži ruského srdcaře Vasilije někde v oblasti Stalingradu a časem dojde i na hraní třeba v řadách Britů či Američanů. Díky průběžné změně „barev“ s níž souvisí i změna prostředí, se hra ani po čase nestane stereotypní a jen tak nudit nezačne.

Když nad vámi v zákopu projedou tanky, přistihnete se, kterak se sebezáchovně krčíte.

Navíc je značným kladem hry skutečnost, že dokáže navodit vynikající válečnou atmosféru. Již od prvních chvil si budete Call of Duty 2 připadat skutečně jako v boji. Nepřátelský odpor, případně ofenzíva dokáže být patřičně silný, a tak se zde bojuje doslova o každý metr, o každou budovu, o každý zákop. Při přestřelkách si bezděčně vzpomenete na legendární hlášku z filmu Limonádový Joe „kulky sviští, karty šustí“ a často budete v prvé řadě hledat úkryt, kam se dočasně schovat, protože tady končí sranda jde tu o krk. Navíc je v úkrytu potřeba si ujasnit, odkud to do vás skopčáci vlastně pálí, protože jsou samozřejmě rovněž dobře poschovávaní a jedna vám přilítne, ani nevíte odkud. Naprostá dezorientace ovšem nehrozí, jelikož hra vám sice krvavě rudým, ale přesto decentním ukazatelem naznačí, odkud jste ji vlastně koupili. Atmosféra je dokonce tak silná, že se hned v první misi, kdy nad vámi při průchodu zákopem projedou tanky, přistihnete, kterak se sebezáchovně krčíte. Naprosto vynikající. Pak vám již přijde jako naprosto přirozené, že v dalších bojích budete instinktivně přebíhat mezi dírami od granátů a tam najít alespoň částečnou a dočasnou ochranu.

Stoletá válka

Hry inspirované novodobými válečnými konflikty jsou bůhví proč v současnosti velmi populární a to i přesto, že vzhledem k danému tématu jsou si všechny do jisté míry podobné. Největším lákadlem je samozřejmě stále druhá světová válka, ale již jsme se dočkali i titulů, které se inspirovaly konfliktem ve Vietnamu či na Blízkém východě. Vypadá to, že mužskou část populace asi nikdy nepřestane bavit hrát si na vojáky :-). Nyní ovšem již jen napjatě čekáme, kdy se objeví nějaké videohra, která bude mít za předlohu relativně nedávnou válku v bývalé Jugoslávii nebo ještě čerstvé bojůvky v Afghánistánu či Iráku.

Call of Duty 2 Pozadu nezůstává ani samotná hratelnost, která je rovněž na velmi vysoké úrovni. I přesto, že čas od času nevíte, odkud to vás nepřítel vlastně solí, nikdy nepropadnete dojmu, že nevíte, jak nebo co dál. Jednotlivé mise se neomezují pouze na dobývání či bránění pozic, ale jsou zpestřovány i různými „neválečnými“ úkoly, které jsou sice otázkou stisknutí tlačítka na příslušném místě, ale i tak představují vítaný zpestřující faktor. Vedle indikátoru směru, z níž přichází nepřátelská palba, vám hra decentní ikonu dává najevo i skutečnost, že do vaší blízkosti blíží odjištěný granát, takže až si zvyknete, že si na tuto ikonu musíte dávat pozor, budete umět velmi pohodlně eliminovat i nebezpečí „třaskavé“ smrti. Slušně je zpracován i proces míření, kdy je na výběr ze dvou módů: první je klasický FPS pohled se zaměřovacím křížem uprostřed obrazovky a druhý je ztvárněn jako pohled přes mířidla zbraně a hodí se zejména v případech, kdy pálíte na větší distanc nebo když potřebujete sejmout krytého nepřítele, jemuž vykukuje třeba pouze hlava. Pokud je nepřítel zabarikádován opravdu kvalitně, můžete se ho pokusit vyštípat dobře mířeným granátem, případně kouřovým granátem vyrobit hustou mlhu, pod jejíž Call of Duty 2 rouškou se můžete pokusit proniknout nepříteli do zálohy. A mimochodem, zatímco v drtivé většině ostatních her se hození granátu rovná tomu, že někam před vás vypadne něco, co po chvíli vybuchne, zde se dá i granátem obstojně mířit a hned v úvodním tutorialu máte za úkol hodit tři granáty na různé cíle (jelikož se začíná v Rusku, trénuje se vrh granátem s pomocí brambor :-). Můžete tak s trochou cviku naprosto v pohodě vhodit granát do budovy skrz okno v prvním patře a podobně.

Za všeobecnými kvalitami hry nezůstává pozadu ani zvuková stránka. Střelba a různé zvuky boje a bojiště zní vcelku slušně autenticky a do toho všeho se ještě míchají všemožné výkřiky vojáků na obou stranách, které jsou v rámci možností všeobecně anglického dabingu (mimochodem, rovněž velmi kvalitního) i přizpůsobeny různým jazykům, takže i když mluví všichni anglicky, máte ve výsledku pocit, jako by Rusové mluvili rusky nebo Němci německy. Dočkáme se tak poměrně bizarních, ale i tak v dobrém smyslu slova vtipných hlášek jako kupříkladu „enemy granata“. Jsou fajn i přesto, že nedosahují takové

Klady a zápory

Plus Vynikající válečná atmosféra
Plus Grafické zpracování
Plus Hraní za více stran

Mínus Opět druhá světová
Mínus Fyzika prostředí mohla být lepší

míry „kultovnosti“, jako ty v Indiana Jones and the Infernal Machine. Holt, „kapitalstičeskij glupěc“ se překonává skutečně těžko :-).

Jak je tedy vidět, Call of Duty 2 pro Xbox 360 je skutečně velmi slušným kouskem, který nové konzoli při launchi prokazuje vyloženě medvědí službu. Vedle kvalitní hratelnosti totiž navíc hned při startu nového Xboxu velmi slušně naznačuje grafické možnosti tohoto stroje a co si budeme povídat, zrovna tohle je při startu nové konzole to nejdůležitější: hry musí zaujmout na pohled. A jak vyplynulo z předchozích řádků, této hře se to daří tak dobře, že velmi zaujala i jednoho letitého hráče, kterému v posledních letech válečné hry příliš nevoněly. A to už je docela co říct.

Call of Duty 2
Výrobce/Vydavatel Infinity Ward/Activision
Platforma Xbox 360
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 1000 kB
Verdikt: Vynikající válečná akce, která nám připomíná, že nové konzole opravdu chceme.
Hodnocení: 90% (info)

Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...



Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...

O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

Další z rubriky

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

Připravte si světelné meče, příběhová kampaň Battlefrontu 2 je skvělá

Star Wars: Battlefront II

Battlefront 2 je sice především multiplayerová hra, ale tentokrát nabízí i příběhovou kampaň pro jednoho hráče. A ta je...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

Najdete na iDNES.cz