Kvalita her pro současnou generaci konzolí před letošními Vánocemi kulminuje mohutnou silou a dá se říci, že všechny hry ani nestíháme recenzovat. Do toho se ještě „připletl“ nový Xbox 360, a tak paradoxně dochází k situaci, že ještě ani nedošlo na recenzi druhého dílu Call of Duty pro současné mašiny a už tu máme rovnou next-gen verzi. Co nám přináší?
„Kapitalstičeskij glupěc“ se překonává skutečně těžko.
V prvé řadě vynikající zábavu spojenou s technickým zpracováním, které nové konzoli dělá jednoznačně velmi dobrou vizitku. Přiznám se, že nepatřím k fanouškům válečných her, ne kvůli humanistickému světonázoru, ale proto, že mi přijdou všechny do jisté míry stejné. V dobách PSone vynikající série Medal of Honor navíc na PS2 kvalitativně poněkud upadla, zkrátka mě druhá světová neoslovuje. Když mi tedy byla nabídnuta Call of Duty pro Xbox 360, radostí jsem zrovna neskákal. Vzhledem k zatím poměrně úzkému výběru her na novou mašinu od Microsoftu jsem si ale nakonec řekl, že se na víkend nakonec ještě bude hodit. A udělal jsem rozhodně dobře.V souvislosti s lanchem Xboxu 360 se velmi živě diskutuje, zdali splnil vysoká očekávání či nikoliv. Ano, nejsou se pro něj hry, které i s ohledem na jejich přítomnost v první vlně dávají prostor k pochybám, zdali je nový Xbox skutečně konzolí nové generace, zejména co se grafické stránky týče. Najde se ovšem i druhý díl Call of Duty, který dokazuje, že nová generace bude obecně zkrátka fajn. Hra totiž vypadá již na první pohled naprosto nádherně. Grafika je krásně detailní, čistá a ostrá, takže je radost na ni koukat. Pohyby postav sice stále naznačují, že jsme pouze ve hře, ale na druhou stranu to vynahrazují mnohé textury, které často dokážou vytvořit dojem povrchu skutečného materiálu, což nejlépe demonstrují krásně matně lesklé zbraně. Samozřejmě ale i zde můžeme hledat chyby: kulky kupříkladu nezanechávají stopy ve zdivu a alespoň dřevěné sudy či bedny by mohly podléhat destrukci. Všichni škarohlídi si ovšem v tomto případě rozhodně musí uvědomit, že se jedná o launchovou hru.
Co se týče samotné hry, navazuje úspěšně na kvality prvního dílu, a tak se dočkáme klasické válečné akce na několika bojištích a zahrajeme si dokonce i za příslušníky různých armád. Náckové mezi námi ale nechť zavčasu krotí svou radost, jelikož Němci zde vystupují pouze coby pohyblivé terče. Hlavní kampaň začínáme v kůži ruského srdcaře Vasilije někde v oblasti Stalingradu a časem dojde i na hraní třeba v řadách Britů či Američanů. Díky průběžné změně „barev“ s níž souvisí i změna prostředí, se hra ani po čase nestane stereotypní a jen tak nudit nezačne.
Když nad vámi v zákopu projedou tanky, přistihnete se, kterak se sebezáchovně krčíte.
Navíc je značným kladem hry skutečnost, že dokáže navodit vynikající válečnou atmosféru. Již od prvních chvil si budete připadat skutečně jako v boji. Nepřátelský odpor, případně ofenzíva dokáže být patřičně silný, a tak se zde bojuje doslova o každý metr, o každou budovu, o každý zákop. Při přestřelkách si bezděčně vzpomenete na legendární hlášku z filmu Limonádový Joe „kulky sviští, karty šustí“ a často budete v prvé řadě hledat úkryt, kam se dočasně schovat, protože tady končí sranda jde tu o krk. Navíc je v úkrytu potřeba si ujasnit, odkud to do vás skopčáci vlastně pálí, protože jsou samozřejmě rovněž dobře poschovávaní a jedna vám přilítne, ani nevíte odkud. Naprostá dezorientace ovšem nehrozí, jelikož hra vám sice krvavě rudým, ale přesto decentním ukazatelem naznačí, odkud jste ji vlastně koupili. Atmosféra je dokonce tak silná, že se hned v první misi, kdy nad vámi při průchodu zákopem projedou tanky, přistihnete, kterak se sebezáchovně krčíte. Naprosto vynikající. Pak vám již přijde jako naprosto přirozené, že v dalších bojích budete instinktivně přebíhat mezi dírami od granátů a tam najít alespoň částečnou a dočasnou ochranu.
|
Za všeobecnými kvalitami hry nezůstává pozadu ani zvuková stránka. Střelba a různé zvuky boje a bojiště zní vcelku slušně autenticky a do toho všeho se ještě míchají všemožné výkřiky vojáků na obou stranách, které jsou v rámci možností všeobecně anglického dabingu (mimochodem, rovněž velmi kvalitního) i přizpůsobeny různým jazykům, takže i když mluví všichni anglicky, máte ve výsledku pocit, jako by Rusové mluvili rusky nebo Němci německy. Dočkáme se tak poměrně bizarních, ale i tak v dobrém smyslu slova vtipných hlášek jako kupříkladu „enemy granata“. Jsou fajn i přesto, že nedosahují takové
|
Jak je tedy vidět, Call of Duty 2 pro Xbox 360 je skutečně velmi slušným kouskem, který nové konzoli při launchi prokazuje vyloženě medvědí službu. Vedle kvalitní hratelnosti totiž navíc hned při startu nového Xboxu velmi slušně naznačuje grafické možnosti tohoto stroje a co si budeme povídat, zrovna tohle je při startu nové konzole to nejdůležitější: hry musí zaujmout na pohled. A jak vyplynulo z předchozích řádků, této hře se to daří tak dobře, že velmi zaujala i jednoho letitého hráče, kterému v posledních letech válečné hry příliš nevoněly. A to už je docela co říct.
Call of Duty 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|