Pamatujete si na dobu, kdy se vám vaši PC kamarádi smáli za to, že na konzolích není PeCka Call of Duty? A pamatujete si, jak jim spadla čelist, když vyšel Finest Hour? Ano, hra obsahovala řadu kompromisů, ale měla ty nejlepší mise z PC originálu a dokonce i některé nové. Atmosféra se však svému předchůdci též dokázala vyrovnat, a tak se oba vlci nažrali a koza se pásla dál na louce nebo tak nějak. Majitelé PC a Xboxu 360 si regulérního pokračování již užívají a bylo jasné že se i 128-bitoví konzolisté dočkají „svého“ pokračování. Call of Duty 2: Big Red One (dále jen BRO) je tu!
Ve Call of Duty pro PC i v Finest Hour jste hráli za tři největší národy, které se spojily proti válečnému tažení Třetí říše – za Brity, Američany i za vlastenecké Sověty. Střídání stran bylo příjemným zpestřením oproti klasicky jednomu hrdinovi, který projde celý Medal of Honor: European Assault a neschytá ani jediný škrábanec. Jak již název BRO napovídá, tentokrát hraje v příběhu nejdůležitější roli historicky proslulá americká jednotka Big Red One. V roli velitele této známé elitní jednotky, projdete mise v několika zemích a dokonce na dvou kontinentech. Abych
pravdu přiznal, tak jsem nečekal, jak budou jednotlivé levely veliké.
Hra se svým konceptem nejvíce přibližuje sérii Medal of Honor, ze které též bezostyšně čerpá.
Jsou sice naprosto trapně lineární, bez jakékoliv další možnosti výběru postupu, ale rozhodně jim nelze upřít, že jsou opravdu velké. Naštěstí jsou v nich rozmístěny šikovné checkpointy, takže ani začátečníci nebudou mít s jejich splněním žádné větší problémy. Vraťme se ale ještě na chvíli k již zmiňované linearitě. Ta je v mnoha případech naprosto neúnosná. Doprava jít nemůžete, doleva také ne, tak jdete stále dopředu a dopředu atd. BRO je vlastně takový obrovský válečný vlak, který jede po svých kolejích, občas zastaví v nějaké té stanici, ale vzápětí jede zase dál. V době, kdy má většina xboxových hráčů již za sebou geniální Far Cry Instincts, který exceloval svým nelineárním postupem hrou mi přijde design levelů v BRO jako obrovský krok zpátky. Díky naprosto lineárním levelům se veškeré taktizování ve hře zužuje na schování za roh či krytí za bednou. BRO tedy můžu označit za naprosto klasickou FPS bez minimálních tendencí
k jakémukoliv taktickému aspektu.
Po většinu hry vás sice doprovází slavná Velká Červená Jednička, ale opravdu pouze doprovází. Nemáte nejmenší možnost své kolegy zasypávat rozkazy, natož je ovládat. Očekáváte-li tedy druhé Brothers In Arms: Earned In Blood, tak na hru rovnou zapomeňte. BRO je diametrálně odlišná liga, než zmiňovaná pecka od Ubisoftu. Navíc pravděpodobně prošli všichni členové BRO před nástupem do služby dvojitou lobotomií, protože to, co ve hře předvádějí se nedá nazvat jinak než umělou demencí. Jejich AI se pohybuje někde na úrovni nepřátelských hub z prvního 8-bitového Maria. S radostí nabíhají protivníkům i vám přímo do střelby a ani zběsilé pobíhání po bitevním poli jim není cizí. Co byste ale čekali od Američanů? Hra se svým konceptem nejvíce přibližuje sérii Medal of Honor, ze které též bezostyšně čerpá. Nedivil bych se, kdyby neznalý hráč nedokázal od sebe rozlišit např. MoH: Frontline od BRO. Kdybych BRO sám nehrál, tak bych s tím měl pravděpodobně problémy i já sám.
Co by ovšem byla BRO za FPS, kdyby neobsahovala pořádné zbraně?
Když dnes existují sexuální turisté, tak jistě existovali v dobách druhé světové války i váleční turisté. Ti by byli BRO jistě nadšení. Ve hře se totiž podíváte do nacistického Německa, nacistické Itálie, Francie i do nacisty obléhané severní Afriky. A už jsem vám říkal, že je v BRO hodně nacistů? Nejlépe ztvárněná je rozhodně Afrika. Viditelnost je zde rozhodně největší a i její design je zpracován o třídu lépe něž v ostatních levelech. Sluší se poznamenat, že BRO obsahuje i nejslavnější válečnou scénu v historii – vylodění na pláži Omaha v Normandii. Stejnou scénu jste měli možnost shlédnout i ve Medal of Honor: Frontline, ale verze v BRO je několikrát lepší! Větší počet nepřátel, výbuchů i lodí. Při této bitvě musí každý válečný fanoušek prostě slintat blahem.
|
Co by ovšem byla BRO za FPS, kdyby neobsahovala pořádné zbraně? V tomto ohledu však hra nezklamala a válečný zbrojní arzenál je opravdu obsáhlý. Nejznámější kousky zastupují M-1A1 Thompson (aka Tommy Gun), MP40, Browning .30 cal, M1 Garand, Walter P38 či MP44. Hra sice obsahuje další dvě desítky zbraní, ale jejich názvy by vám nejspíše nic neříkaly, a proto se nebudu zabývat jejich vyjmenováním. Zastoupeny jsou opravdu všechny kategorie od pistolí, lehkých i těžkých kulometů, ostřelovaček či bazuk. Každý virtuální střelec si jistě přijde na své. Graficky se dá hra označit za lepší průměr. Animace postav sice není nic moc, ale prostředí jsou vcelku ucházející a nápaditá. Nesmíte se však přiblížit k žádnému předmětu, textury jsou až
nechutně rozmazané, bez jakékoliv známky alespoň sebemenšího detailu. BRO pro Xbox se totiž od svých GC a PS2 sourozenců nijak zvlášť neliší. Žádná optimalizace pro daný systém. Alespoň má ale hra oproti verzím pro konkurenční platformy zvuk ve formátu Dolby Digital 5.1. Hudební doprovod však v žádném případě nedosahuje kvalit sérií Medal of Honor či Brothers In Arms.
Obsahuje pouze několik motivů, které se neustále opakují, takže vám brzy polezou na nervy.
|
Správná atmosféra
Neuvěřitelně lineárníHráčům toužícím po virtuální válce můžu bez výčitky BRO doporučit. Obsahuje slušnou porci akce a atmosféry zakomponované do zajímavých prostředí. Pokud však chcete pořádnou doomovku s libovolnou tématikou, sáhněte radši po některé hře z trojice Halo 2, Pariah či Far Cry Instincts.
| Call of Duty 2: Big Red One | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
