Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Call of Duty 3

  12:00aktualizováno  18. prosince 4:07
Na Xboxu 360 nedopadl třetí díl válečné série Call of Duty až tak skvěle, jak se původně čekalo, ale co na to Wii? Vytáhne nové ovládání hratelnost až do nebeských výšin?

Call of Duty 3 Představovat blíže válečnou sérii Call of Duty asi není příliš potřeba. Původně PC hra se časem úspěšně etablovala i na konzolích a aktuální třetí díl již dokonce vychází pouze na právě těchto strojích, zatímco hráči na PC si musejí počkat až na další hru z této řady. Naproti tomu ti, kteří si hned mezi prvními pořídili novou konzoli Wii od Nintenda, nemusejí čekat vůbec na nic a do lítých válečných bitev se mohou pustit bez prodlení.

Ještě než se Wii vůbec začalo prodávat, bylo prezentováno mimo jiné jako ideální nástroj pro hraní FPS her všeho druhu, zejména tedy z důvodu nového netradičního ovládání. První hra – Red Steel od Ubisoftu – která navíc měla být jakýmsi prominentním Wii titulem, ovšem nedopadla úplně ideálně, a tak jsme byli zvědavi, jak na tom bude multiplatformový třetí díl Call of Duty. A řekněme si na rovinu hned v úvodu, ani tentokrát to žádná extra sláva není. Jelikož jsme již před časem recenzovali tuto hru pro Xbox 360, dovolíme si odkázat vás pro obecnější informace právě na tuto recenzi, zatímco zde se vrhneme hned na to hlavní – ovládání a kvalitu hraní z toho plynoucí.

Call of Duty 3

Poměrně nešťastné je rozložení funkcí na jednotlivá tlačítka.

Hra samozřejmě vedle klasického wiimote vyžaduje i připojení nunchaku, bez něhož není možné hrát. Základní rozvržení je vcelku nasnadě – analogovou páčkou na nunchaku se pohybujete a prostřednictvím wiimote se rozhlížíte. Zde ale již narážíme na první kámen úrazu. Je totiž potřeba neustále mířit na obrazovku (respektive na senzor nad či pod ní), což si žádá, abyste před televizí seděli v křesle s pořádně bytelnými opěrkami pro lokty nebo alespoň na té straně, ve které ruce držíte wiimote. Hrát totiž delší dobu bez podepřeného loktu se totiž úměrně s délkou hraní více a více blíží očistci.

Zpočátku ale budete se hrou mít docela problémy, i kdybyste seděli v křesle navrženém speciálně pro hraní na Wii Call of Duty 3 samotným Shigeru Miyamotem. Ovládání je totiž natolik citlivé, že s ním bude v začátcích bojovat úplně každý, kdo nemá novou konzoli doma alespoň tak půl roku stráveného aktivním hraním. V prvních misích se tak budete neustále otáčet do směrů, do nichž vůbec nechcete a vaše střelba bude zpočátku připomínat spíše varovné výstřely do vzduchu než činnost, kterou se projevuje člověk vprostřed skopčácké protiofenzívy. Naštěstí ale tvůrci počítali s tím, že to bude chtít nějaký ten čas než se hráči sžijí nejen se samotnou hrou, ale i obecně s novým ovládáním nové konzole. Proto jsou tedy úvodní mise hodně rozjezdové a dost práce za vás udělají parťáci z vaší jednotky, zatímco vám bude stačit povětšinou se akorát krýt, abyste nepřišli k úrazu, a sem tam když se zadaří tak i sejmout nějakého toho Němčoura. Křivku obtížnosti se tvůrcům podařilo vybalancovat až překvapivě dobře, i když netvrdíme, že zcela stoprocentně. Čas od času se tak i zde dostanete do nějakého toho místa, s nímž budete mít větší problémy než s jinými, ale to už ke hrám obecně tak nějak patří. Celkově jsme ale hodně spokojeni s tím, že vás hra po úvodním tutorialu nehodí rovnou do vody, ale jde na vás poměrně pomalu tak, abyste se postupně zdokonalovali a získávali větší jistotu.

Call of Duty 3

Náš celkový dojem ze hry je tak mírně optimistický.

Poměrně nešťastné je ovšem rozložení funkcí na jednotlivá tlačítka, i když máme obavu, že při zachování všech zdejších funkcí by s tím ale asi stejně moc dělat nešlo. Co se týče nunchaku, tak tam je všechno v klidu, páčka i tlačítka Z a C jsou v pohodě dosažitelná a práce s nimi nám nečinila sebemenší potíže, stejně tak jako maximálně logicky pro střelbu vyhrazené spodní tlačítko B na wiimote. Bez problémů je i horní tlačítko A, po jehož stisknutí se váš pohled přepne do přesnějšího náhledu přes mířidla vaší zbraně. Dále je to ale již o něco horší, jelikož hra využívá i tlačítka 1, 2 , „mínus“ a směrový kříž. Na tom by zdánlivě nemuselo být zhola nic špatného, ale velmi záhy zjistíte, že když třeba chcete prostřednictvím směrového kříže hodit granát, musíte dlaní na wiimote přehmátnout. Při tom se ale samozřejmě ovladač pohne, takže rázem zase koukáte jinam než jste původně chtěli a musíte tedy zamířit znovu. To samé pak platí i o tlačítkách 1 a 2 na opačné straně wiimote. Časem se Call of Duty 3 sice naučíte se nejprve jen tak zhruba natočit k místům, kam hodláte třeba právě hodit granát nebo která chcete zaměřit dalekohledem, potom nahmatat příslušné tlačítko a teprve potom přesně domířit, ale než si to zažijete, budete proklínat celý Activision včetně úklidové firmy v jejich centrále. Na druhou stranu je ale opět třeba podotknout, že hra je k hráči dostatečně benevolentní, takže správné návyky zde lze získat vcelku bezbolestně, i když ne úplně okamžitě.

Najdou se ale i slova chvály. Dost se nám líbily situace, kdy se s nepřítelem přetahujete o zbraň (nebo se s ní vlastně přetlačujete?). V danou chvíli je totiž potřeba oběma rukama střídavě pohybovat dopředu a dozadu, jako když nepříteli chcete zbraň z ruky vykroutit a když se vám to podaří, tak je potřeba wiimotem rychle švihnout „na stojáka“ šikmo shora dolů, jako kdybyste skutečně zasazovali ránu pažbou. Vzhledem k rozsahu, cílům a motivacím celé hry je to samozřejmě pouze vyloženě okrajová záležitost, ale dokáže to dost slušně vtáhnout do hry a nebáli bychom se ani říci, že to působí do jisté míry autenticky.

Call of Duty 3 Hra nás vcelku zaujala i po technické stránce. Samozřejmě, že se technická stránka hry nemůže rovnat s tím, co předvádí takový Xbox 360, ale když má člověk za sebou dva soubory Wii miniher a jednu pohádkovou Zeldu, neubrání se menšímu překvapení, že Wii umí i docela slušnou realistickou grafiku a ne jen panáčky Mii :-). na první pohled vás sice zarazí například dlaně vojáků, které vypadají dost předpotopně, ale celkově odvádí grafika poměrně rozumný výkon, i když opět si nedokážeme připustit, že by toto bylo maximum, co Wii zvládne. Ale o tom nás přesvědčí až čas. V tuto chvíli je velmi obtížné hodnotit grafiku, když referenčních vzorků zatím příliš není a navíc člověk ví, jak ta samé hra vypadá na Xboxu 360.

Multiplayer

Dnešní rámeček, v němž obvykle píšeme nějaké doplňující informace ke hrám, by se z fleku mohl zařadit mezi ty nejžhavější kandidáty na titul „nejkratší infobox historie“, jelikož by si zcela v klidu vystačil s jedním jediným znakem – velkou prázdnou nulou. Ano, CoD3 na Wii nedisponuje vůbec žádným multiplayerem. To se dá docela dobře označit za poněkud ostudnou skutečnost, zvláště když vezmeme na vědomí, že žánr FPS je, co se týče multiplayeru, jedním z nejvyhledávanějších. Člověk by i pominul fakt, že nelze hrát přes internet, v tomto ohledu ještě Wii asi rozjezd nějakou dobu potrvá, ale že se nemůžeme vzájemně postřílet ani na rozdělené obrazovce podobně jako v Red Steelu, to už zavání tím, že si někdo poměrně dost ulehčil práci.

Klady a zápory

Plus Volně narůstající obtížnost
Plus Přetahování o zbraň
Plus V rámci možností slušná grafika

Mínus Mnohem méně vzhledné než na X360
Mínus Na ovládání je potřeba si zvyknout
Mínus Chybí multiplayer!!!

Náš celkový dojem ze hry je tak mírně optimistický. Co se rýče herní náplně, tak Call of Duty 3 na Wii samozřejmě nepředvádí nic, co by nebylo k vidění i na jiných platformách, ale je zde pár zajímavých věcí, které dokáží zaujmout. Ovládání je sice zpočátku poněkud nepříjemné, ale hra má s nebohým hráčem soucit a počátky mu dokáže rozumně usnadnit. Akorát to tedy chce fakt nějaké to pořádné křeslo.



Call of Duty 3
Výrobce/Vydavatel Treyarch/Activision
Platforma Wii, PS2, Xbox, Xbox 360, PS3
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 2 bloky
Verdikt: Ve výsledku vcelku slušná akce, ale je potřeba překousnout rozjezd, kdy se vám bude zdát, že si hra dělá sama, co chce.
Hodnocení: 70% (info)



Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Adventura Forgotton Anne pod krásnou grafikou skrývá jen nudu

Forgotton Anne

Máte rádi filmy studia Ghibli? Tak se na nějaký běžte znovu podívat a nenechte se zlákat hrou Forgotton Anne, která...

RECENZE: Pillars of Eternity 2: Deadfire je úžasné námořní dobrodružství

Pillars of Eternity 2

Tak trochu ve smyslu „nespravuj, co funguje“ je druhý díl Pillars of Eternity spíše důstojným pokračovatelem než...

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.



Najdete na iDNES.cz