RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare boduje především strhující kampaní

Letošní díl střílečky Call of Duty se pokouší vrátit sérii tam, kam ji vynesl legendární čtvrtý díl. Na první pohled se vše povedlo na výbornou. Autoři dokázali připravit skvělou příběhovou kampaň, která v sérii stěží hledá konkurenci. Složka více hráčů je na tom už hůře. Najdou se v ní dobré nápady, přešlapy i nedodělky.

Že se letošní díl série Call of Duty vrátí do současnosti, se vědělo už dlouho. Studio Infinity Ward po neuspokojivých výsledcích Call of Duty: Ghosts a Infinite Warfare nutně potřebovalo zabodovat a nadšené ohlasy na povedený remaster Call of Duty 4: Modern Warfare dával tušit, co značku v nejbližších letech čeká. Do vývojářského týmu se mezitím vrátilo hned několik původních tvůrců, kteří mezitím sbírali zkušenosti prací na konkurenční značce Titanfall. Jak to celé dopadlo?

Kampaň lepší než film

Poté, co loňský díl s podtitulem Black Ops 4 vyměnil příběhovou kampaň za mód Battle Royale, slaví letos režim pro jednoho hráče triumfální návrat. Autoři se při jeho tvorbě evidentně inspirovali filmy jako Zero Dark Thirty, Hurt Locker anebo Sicario. Zanechali zbytečných pokusů o nelinearitu a vsadili místo toho na strhující tempo, rozmanité mise, hutnou atmosféru a sympatické postavy ostřílených válečných profíků.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Výsledek svého snažení okořenili brilantní audiovizuální stránkou, která předčí veškeré předchozí díly i většinu současné herní produkce. Jinými slovy, při hraní Modern Warfare zažíváte velmi podobné pocity jako před dvanácti lety.

Ano, v zápletce opět figuruje ohraný motiv zlého ruského generála a v příběhu lze nalézt pár nelogičností, přesto však zůstává velmi relevantní a znázorňuje něco, co v hrách moc často nevídáme. Západ tu prostřednictvím CIA a speciálních jednotek využívá jednotky rebelů (jinými nazývaných teroristy), když se jim to zrovna hodí a vaši nadřízení neváhají vaše spolubojovníky při první možné příležitosti hodit přes palubu. Hranice mezi spojencem a nepřítelem je povážlivě tenká. 

Ačkoliv se příběh hry odehrává většinou ve fiktivním, válkou zmítaném Urzikstánu, inspirace situací v Sýrii je zřejmá na první pohled. Autorům jejich rozhodnutí nepoužít reálný konflikt nelze moc vyčítat. Hra cílená na globální publikum by totiž působila jako značně zkratkovitý politický komentář prezentovaný ve formě střílečky. Místo toho zůstává čistou fikcí inspirovanou reálným konfliktem a problémy současného světa.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Vývojáři dostáli slibům o temnějším pojetí a při hraní chvílemi tuhne krev v žilách. Série Call of Duty se může za dlouhá léta pochlubit spoustou památných misí, ale letošní Modern Warfare jich do pomyslného panteonu přidává hned několik. Poznáte, jak obtížné bývá rozlišit mezi prchajícím civilistou a atentátníkem, který se na vás řítí se sebevražednou vestou. 

Připravte se například na systematické pročesávání jednotlivých poschodí domu se zapnutým noktovizorem. V domě se rozléhá křik, dupání a pláč. Rozrazíte dveře a vidíte vyděšenou ženu. Sahá po samopalu, detonátoru, anebo plačícím dítěti? Každá sekunda může být smrtící. Už jsem u podobných her zažil ledacos, ale poté, co mi v jednu chvíli ujely nervy a stiskl jsem spoušť v nesprávném okamžiku, jsem si musel dát od hraní na chvíli pauzu.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Podobně hektické jsou scény, kdy jste nuceni sledovat popravy civilistů, a vy se v tom všem zmatku, střelbě a křiku snažíte odlišit střelce od vyděšených lidí prchajících na všechny strany. Oproti čištění domů vás při podobných „davových“ scénách hra po neúmyslném zabití civilisty donutí začít od posledního checkpointu, což působí trochu zvláštně. I tak budete zažívat hodně velké nervy a znovu platí, že přesvědčivé animace a zvuk posouvají celkový zážitek do hodně nepříjemných míst.

Čeká vás samozřejmě i dávka tradiční vojenské akce s přivoláváním letecké podpory, ovládáním dronů, plížením a samozřejmě snipováním ve stylu legendární mise All Ghillied Up. Hra sem tam chytře připomene lokaci či motiv z původní Modern Warfare, ale nejde o nic jiného než lehké pomrknutí k fanouškům, kteří kultovní CoD 4 znají nazpaměť.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Nebudu prozrazovat, jaké další postavy z původní hry potkáte, každopádně můžete být klidní. Kapitán Price se povedl na výbornou a herecké výkony všech zúčastněných je radost sledovat. Celá kampaň zabere sice jen nějakých šest hodin, ale v sérii jsme na podobná čísla za těch šestnáct let už zvyklí, a jak ukázala léta praxe, delší neznamená nutně lepší. Kampaň je tak parádní, že se k ní rádi budete vracet, a v dnešní době obrovských open worldů působí svěžím, uceleným dojmem.

Multiplayer – jeden krok vpřed…

Podobné nadšení jako v případě kampaně z mého pohledu bohužel neplatí pro zbytek hry. Ne že by v multiplayeru nebylo co chválit. Autoři se i zde pokusili vrátit k filozofii Call of Duty 4, což je v některých ohledech skvělé, v jiných naprosto zbytečné a kontraproduktivní. 

Jako jednoznačně pozitivní lze hodnotit příklon k pomalejšímu tempu a pozičnímu hraní. Mapy jsou obtížněji čitelné, a spíše než tři závodní dráhy probíhající paralelně vedle sebe připomenou spletité labyrinty se spoustou míst, kde lze překvapit nepřítele. Víc než kterákoliv jiná hra série z poslední doby tak MW nutí používat zbraně na dálku, včetně opomíjených lehkých kulometů. Pohyb je obohacen o další zrychlení, během kterého vaše postava zvedne zbraň. 

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Skutečný zásah do černého představují dvě novinky. První je přebíjení během zaměřování (ADS), které je náramně užitečné, a je těžké pochopit pochopit, proč to nikoho nenapadlo už dřív. Druhou je možnost opřít zbraň o jakýkoliv povrch, čímž zlepšíte její přesnost a zároveň své krytí. Podobně lze vykukovat i za roh. Ghosts se svého času pokoušeli o něco podobného, zde to však funguje mnohem lépe a jde to ruku v ruce s poziční hrou.

Ačkoliv si můžete každou zbraň modifikovat pomocí spousty attachmentů, jednotlivé kusy působí rozdílně a stojí za vyzkoušení. Fanoušci předchozích her ze série MW budou jásat. Parádní nazvučení exceluje i v multiplayeru a Infinity Ward vyslechl požadavek komunity a kroky nepřátel jsou tak v aktuálním buildu už bez problémů slyšitelné. To samé platí i o minimapě, kterou tvůrci nakonec do hry zapracovali. Jediný rozdíl oproti předchozím dílům je v tom, že pokud ve hře někdo střílí, vidíte jeho pozici nikoliv na minimapě, ale na kompasu umístěném na horní liště.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Původní vizi studia lépe zachycuje nový mód Realism, kde je minimapa aktivována pouze po získání killstreaku UAV a jediný další prvek HUDu představují tečky nad postavami vašich spolubojovníků. Režim v lecčems připomene Hardcore módy z ostatních Call of Duty, ale kromě absence HUDu jsou pravidla prakticky stejná jako v případě Team Deathmatche. 

Deset klasických map je v realistickém módu obohaceno o čtyři noční varianty, kdy hrajete s noktovizory a zacílením odkryjete svou pozici laserem. Realistický mód je zkrátka hodně zajímavý a publikum si jistě najde. Nezlobil bych se, kdyby v něm byly zakázány budoucí kosmetické skiny.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Povedenou novinku představuje i mód Cyber Attack, kde se hraje na kola a vítězí tým, který buď vyhodí do vzduchu datové centrum nepřítele, nebo zabije všechny protihráče. Vtip je v tom, že spoluhráči v týmu se mohou oživovat. Vzhledem k pomalejšímu tempu a spletitému layoutu map se mód hraje skvěle. Stejné důvody svědčí i populárnímu režimu Search & Destroy. 

Novinkou je režim Gunfight, kde hrají dva proti dvěma. Hraje se na kola a každý hráč je po dvě kola vybaven stejnou zbraní, než se náhodně změní na jinou. Režimu je vyhrazeno sedm samostatných map a pro veterány je minimálně nějaký čas zábavný, ale příležitostné hráče spíše odradí. Rychlé reflexy jsou zde důležitější víc než kdy jindy.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

…a zase zpět

S módem Ground War se Modern Warfare pokusila konkurovat Battlefieldu. I zde platí, že režimu vyčlenila tři samostatné mapy, které jsou však kvůli vyššímu počtu hráčů mnohem větší, než bývá v sérii obvyklé. 

Ground War není podle názvu nový mód, ale autoři do hry tentokrát zapracovali vojenskou techniku. I pravidla se výrazně podobají Conquestu ze série BF s tím rozdílem, že pokud jeden tým po čas drží všechny vlajky, hru vyhrává a bitvu zakončuje výbuch atomové bomby. Ground War sice ukazuje, co všechno aktuální engine hry umí, ale pravidla a nastavení hry nějak nemotivují pro týmovou hru, která je v Battlefieldu důležitá. Místo toho je Ground War nudný, frustrující chaos s minimem strategie a spolupráce.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Malá podpora týmového hraní bohužel prostupuje celým multiplayerem a je jeho největší slabinou. Autoři nepochopitelně nahradili scorestreakové odměny killstreaky, které hráče odměňují pouze za počty zabití. Po protestech komunity sice do finálního buildu zapracovali perk, jenž killstreaky změní na scorestreaky, ten lze ale získat až na hodně vysokém levelu. Navíc jeho používání je dobrovolné. Spousta hráčů tak bude kašlat na týmové hraní a bude pobíhat po mapách pouze ve snaze najít nepřítele.

Úplně stejně autoři naložili s uzdravovací injekcí, kterou nahradili klasickou regenerací zdraví. Injekci lze dát do slotu namísto taktického granátu, ovšem až po dosažení určitého (poměrně vysokého) levelu. Režim manuálního uzdravování patřil vedle týmového hraní a módu Control k nejlepším novinkám v Black Ops 4. Ani tento mód mimochodem v MW nenajdete.

Hra se také vrací ke starému způsobu vybavování vaší postavy („Create-a-Class“), který série dávno opustila ve prospěch mnohem lepšího a flexibilnějšího „Pick 10“ systému. Jste tedy nuceni mít vždy 3 perky, jednu hlavní zbraň a buď pistoli, nebo RPG místo toho, abyste volný slot mohli přiřadit něčemu, co při hraní lépe využijete. 

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Pozitivní je, že po dosažení určitého levelu se vám zpřístupní oblíbený mód Specialist, kdy místo killstreaků získáváte další perky. Na druhou stranu perk dovolující získávat tradiční odměny pomaleji, ale bez resetování po smrti, tentokrát chybí.

Mezi dostupnými módy momentálně nenajdete ani tolik populární Kill Confirmed anebo Hardpoint, byť nepochybuji, že oba režimy budou do hry přidány v rámci updatů. V lobby zatím nelze ani hlasovat o další mapě v playlistu a manuální vybírání milovaného Team Deathmatche skrze filtr působí zbytečně otravně.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Rozporuplné pocity mám i z odměn a plnění specifických, časově omezených výzev. Díky nim lze získat plně modifikované a silné verze zbraní (tzv. Blueprinty) ještě předtím, než si je odemknete a upgradujete standardní cestou. Jednotlivé výzvy mají několik kroků, které ale musíte plnit za sebou, což je zbytečně zdlouhavé. Kupříkladu musíte nejdříve zabít 40 nepřátel určitým typem zbraně, než se vám teprve začne počítat 20 vyhraných zápasů v režimu Domination. Kromě toho mám obavy z toho, co s obtížně dosažitelnými Blueprinty udělá dodatečná monetizace (více v závěru článku).

Závěrem: Z multiplayeru si tedy odnáším rozporuplné pocity. Některé režimy jsou sice velmi zábavné a pomalejší tempo hře nadmíru svědčí, ale zbytečný ústup od fungujících systémů jen kvůli nostalgii a malá podpora týmové hry tuto složku táhnou dolů.

Kooperace až na posledním místě

Letošní Call of Duty po dlouhých letech odvrhuje zombie režim a vrací do hry mód Spec Ops, který si zamilovali fanoušci druhého a třetího Modern Warfare. Při pohledu do menu to vypadá, že je větší než kdy předtím, zdání ale klame. 

Režim Operations nabízí momentálně čtyři mise, které velmi volně navazují na kampaň hry a jdou hrát až ve čtyřech hráčích. Každá operace je nesmírně obtížná, má několik fází a vyžaduje úzkou spolupráci mezi hráči. Nejde přitom o žádné jednohubky, a pokud v jakékoliv fázi operace všichni hráči padnou, musíte začít pěkně od začátku. 

Režim je ve stávající podobě dost frustrující, nejen kvůli vražedné obtížnosti, ale i dílčím problémům systémového rázu. V menu hry si tak můžete za body nakoupit tři odměny fungující podobně jako killstreaky, doteď jsem ale nebyl schopen zjistit, jak body vlastně získávám, neboť mi to hra nějak neukazuje. Během hry jsem nicméně získával odměny, které jsem si nezvolil a neměl vůbec přehled o tom, kdy je budu moci znovu použít. V týmu vám tak neustále chybí tolik potřebné brnění, granáty a především munice.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Pokud jste bez munice, nepřátelé vás samozřejmě za chvíli zabijí. A pokud vás nikdo v časovém limitu neoživí, objevíte se znovu na mapě bez jediného náboje. Ve chvíli, kdy váš tým kosí Juggernault s milionem hitpointů, je to docela problém. Mise nejsou špatně navržené a nutnost spolupracovat a využívat rozdílné schopnosti a výhody hráčů je určitě správná, ale mód potřebuje vyladit. Možnost hrát na lehčí obtížnost (klidně za méně bodů a zkušeností) by taky nebyla na škodu.

Nedodělanost Spec Ops potvrzují i slibované kratší mise, které měly být v podstatě tím, co si oblíbili fanoušci MW2 a především MW3. Ta jich mimochodem při startu obsáhla šestnáct. Aktuální Modern Warfare má jen jednu. A ta je dost špatná. Když pominu holou skutečnost, že Activision v tiskové zprávě lákající na tento režim lhal, jako když tiskne, musím se smát tomu, v čem ona mise spočívá. Jde v podstatě o jednu úroveň vyrvanou z kampaně hry, z níž tvůrci narychlo spíchli jakousi menší variaci na Horde mód, aby se necítili ochuzeni všichni ti, jichž se dotkla časová exkluzivita režimu Spec Ops Survival na Playstationu 4.

Call of Duty: Modern Warfare (2019)

Ten tvoří třetí složku kooperace, ale obsahuje pouze tři multiplayerové mapy, z nichž jedna (Aniyah Palace) se k jeho hraní totálně nehodí. Survival není vůbec špatný, a coby velký fanoušek MW3 jsem při jeho oznámení jásal, ale stejně jako zbytek Spec Ops potřebuje doladit. Aniyah Palace je příliš rozlehlá mapa a jedna stanice, kde si dokupujete vybavení, je umístěná na druhém konci mapy. A při hraní vám během prvních patnácti vln dávají zabrat prakticky pouze Juggernaulti, kteří jsou pro svou záplavu hitpointů mnohem silnější než cokoliv, co se na vás jinak v režimu přiřítí. Je to zkrátka dost nevyvážené.

Největší bomba podtrhující nedodělanost Spec Ops je pak skutečnost, že žádnou její složku momentálně nejde hrát ve splitscreenu. Hra vám sice nabízí připojení ovladače, ale poté, co přinutíte kamaráda založit si účet na PSN a nádavkem ještě další u strejdy Activisionu, tak vám hra sdělí, že splitscreen je momentálně možný pouze v tradičním multiplayeru.

 Což o to, Gunfight je v něm docela zábava, ale jelikož Spec Ops proslavil právě splitscreen, jde o těžko pochopitelný trapas a jasnou známku malé priority, kterou režim při vývoji dostal. Věřím, že tvůrci splitscreen do hry časem přidají a že jednotlivé režimy ve Spec Ops mají potenciál, ale v aktuální podobě není ani jeden příliš zábavný.

Jak to bude dál?

Závěrem je třeba zdůraznit, že Call of Duty je velmi aktivní „živá“ hra a multiplayerová složka posledních dvou dílů (WWII a Black Ops 4) prošla během roku zásadní proměnou. Ve hře se objeví nové mapy, režimy, kosmetické doplňky a mnoho dalšího. Dost pravděpodobně se jeví mód Battle Royale, neboť se zdá, že bude sdílet velkou mapu, kterou momentálně používají operace ve Spec Ops.

Modern Warfare poprvé neobsahuje Season Pass a všechny další mapy budou zdarma. Kolik jich ale bude? Activision se dušuje, že do hry nepřidá lootboxy a takzvaný Battle Pass nabídne pouze věci kosmetického rázu. Otázka je, jestli mu to máme věřit. Podobné sliby jsme již slyšeli. Zmíněné Blueprinty v multiplayeru a body potřebné k nákupu odměn ve Spec Ops si o nějaké zpoplatnění přímo říkají a dosavadní praxe napovídá, že vydavatel počká na pozitivní recenze, jen aby do hry postupně přidával čím dál ohavnější mikrotransakce s každou další sezonou.

I kdyby se snad poplašná znamení a leaky nepotvrdily a zůstalo by tentokrát konečně pouze u kosmetických blbůstek všeho druhu, způsob, jakým pouhé skiny dokážou vizuálně zhnusit hru, je zcela neoddiskutovatelný. Před koupí tedy doporučuji zvážit, jaká složka Call of Duty je pro vás důležitá a jak dlouho a intenzivně ho hodláte hrát.