RECENZE: Hubený přídavek pro Call of Duty: WWII nezachrání ani Anthropoid

První přídavek pro Call of Duty z druhé světové války příliš neoslní. Zahrajete si v něm sice mimo jiné i na pražské mapě inspirované atentátem na Heydricha, ale jinak tu moc zajímavého nenajdete.

Resistance je první z plánované čtveřice přídavků, které mají letos rozšířit loňský prodejní superhit Call of Duty: World War II. Pro fanoušky je přídavek zajímavý z několika důvodů.

Jak je tomu v sérii obvyklé, Resistance nabízí pět nových map. Rozdíl je ale v tom, že v klasickém režimu více hráčů si zahrajete pouze na třech z nich, neboť čtvrtá mapa je určena výhradně pro režim War a pátá je pak tradičně věnována zombíkům. Teoreticky tak dostanete stejné množství obsahu, na jaké jste zvyklí z předchozích DLC pro Call of Duty, ale v praxi budete mít pocit, jako by toho najednou bylo méně.

Call of Duty: WWII - Resistance

Anthropoid, Vlčí doupě a okupovaná Paříž

Začněme tím nejatraktivnějším, to znamená samozřejmě mapou Anthropoid, která je situovaná do nacisty okupované Prahy. Věrohodnost samozřejmě nečekejte, ulice a památky jsou tu rozmístěny tak, že v žádném případě neodpovídají skutečnosti. O tom multiplayer Call of Duty není, vše je podřízeno hratelnosti a dynamice jednotlivých přestřelek. 

Až nerealistická, ale pro našince jistě milá je přemíra českých vlajek a nápisů na zdech všude kolem. Skoro žádný nápis přitom není nějak zkomolený, jak jsem ostatně zjistil při pečlivém zkoumání okolí, během něhož si ostatní hráči museli myslet, že jsem se buď zbláznil, nebo požil velké množství alkoholu. Spoustu obrázků z mapy najdete v naší fotogalerii. Kromě nápisů, vlajek, cedulí, památek a pražské architektury je na mapě umístěno i Heydrichovo rozstřílené auto. Stejné vozidlo teď mimochodem naleznete i uprostřed velitelství, které prošlo při příležitosti vydání balíčku obměnou (viz rámeček). 

Z hlediska hratelnosti je Anthropoid docela fajn. Je to středně velká mapa, kde se většina akce odehrává spíše venku než v pár interiérech. Moc mě těší, že se tvůrci nenechali zlákat popularitou prťavých map se třemi paralelním liniemi ve stylu mapy USS Texas z původní hry. Nejen v Anthropoidu si tak na své přijdou i snipeři. To platí především při hraní režimu Domination, kde je možné jednu z vlajek bránit z protilehlé pozice přes Vltavu. Podobná otevřenost různým herním stylům a na poměry série středně velká rozloha jsou charakteristické i pro ostatní dvě mapy.

Call of Duty: WWII - Resistance

Valkyrie se odehrává ve Vlčím doupěti, kde byl spáchán neúspěšný atentát na Hitlera. Mapa skvěle kombinuje otevřená prostranství s interiéry. Těch je podstatně více než na pražské mapě, a lépe se tam tak dá využít nová divize, v které jako sekundární zbraň držíte pistoli a nůž určený pro vražedně rychlé útoky na blízko. Ale jak už bylo řečeno, tak jako v případě ostatních map Valkyrie není určena vyloženě pro jeden styl hraní. Ve venkovních prostranstvích tak máte díky jejich otevřenosti skvělý výhled do dálky, sevřené interiéry pak ocení hráči vyzbrojení samopaly a brokovnicemi.

Call of Duty: WWII - Resistance

Třetí mapou je pařížská Occupation, která je předělávkou jiné pařížské populární mapy paradoxně nazvané Resistance. Tu si pamatují pamětníci Modern Warfare 3, kde se mapa řadila k těm nejoblíbenějším. Aby to bylo ještě pikantnější, Resistance byla předělána i v předloňském sci-fi dílu Infinite Warfare, kde se jí pod názvem Ember dočkali majitelé třetího balíčku Absolution. 

Ať už jí budeme říkat jakkoliv, mapa pasuje tematikou a rozvržením k aktuálnímu rozšíření, snad jen s tím rozdílem, že trochu větší roli zde hrají vyvýšené pozice a svažitější terén. Většina akce se tu odehrává venku, takže mapa vlastně trochu připomíná Anthropoid. České nápisy a vlajky tu střídají ty francouzské a Karlův most v pozadí tu nahrazuje Eiffelovka. V záplavě toho všeho vyčnívá cenzurovaná symbolika nacistů, protože v multiplayeru pro CoD:WWII není po hákových křížích ani stopa. Náhražka vypadá dost divně a na autenticitě hře rozhodně nepřidá.

Jak už to u podobných remaků bývá, rozvržením je mapa identická s originálem z MW3, změnil se pouze vizuál. Dodávám, že fandové jsou na remaky zvyklí, neboť již pár let každé vydané DLC pro Call of Duty jedním disponuje.

Call of Duty: WWII - Resistance

Nuda a šeď

Čtvrtá mapa, určená exkluzivně do War módu, nese název Operation Intercept a podobně jako Occupation je i ona zasazena do okupované Francie. Útočící tým musí nejprve osvobodit rukojmí, poté zničit rádiové stanice a nakonec eskortovat tank na vlakové nádraží. Tým obránců jim v tom všem samozřejmě musí zabránit. Operation Intercept mě bohužel velmi zklamala a to především tím, jak moc podobná je ostatním třem mapám z původní hry. 

Novinkou je tu prakticky jen počáteční osvobozování rukojmích a i to probíhá podle stejného scénáře jako akce z předešlých map pro War mód. Prostě odemknete dveře, za nimiž nacisté drží odbojáře, a pak každému z nich sundáte pouta. Ničení rádií a eskorta tanku je všem majitelům původní hry už důvěrně známá. Bohužel rozvržení mapy mi tu nepřišlo zdaleka tak dobré, jako tomu bylo u předešlých kousků. Celkově se dá říct, že nejvíc horko je útočníkům při demolici radiových přístrojů. Je jich totiž docela dost a orientace v budově plné obránců, kteří je ještě mohou opravovat, není vůbec snadná.

Call of Duty: WWII - Resistance

V posledku tu máme zombie mapu The Darkest Shore a tady jsem byl zklamaný ještě víc. Přiznám se, že hororově pojatý zombie režim se mi v podání Sledgehammer Games moc nelíbí, ale i tak jsem se snažil k mapě přistupovat s čistou hlavou. Jenže The Darkest Shore patří k těm nejnudnějším mapám, které jsem kdy v zombie režimu hrál. Působí strašně fádně, chybí jí stylovost a je poměrně malá. Navíc efekt mlhy, která občas snižuje viditelnost na minimum, mi tu lezl neskutečně na nervy. 

Jistě, mapa nabízí zajímavé easter eggy a s nimi související mechanismy a cirkulárkovou zbraň na porcování krásně nechutných zombíků. Ale v porovnání s tím co, jsem viděl v loňském DLC Zombie Chronicles do Black Ops 3 nebo srandě v Infinite Warfare, mě takové věci nechávají dost chladným.

Call of Duty: WWII - Resistance

Ve výsledku tak balíček Resistance působí neskutečně chudým dojmem. Tři nové mapy do klasického multiplayeru jsou prostě bída, zvlášť když se v jednom případě jedná o opakovaný remake. Už v základní hře bylo map málo, z toho některé navíc upadly v nemilost a na hře je to strašně znát. Během testování jsem se na zkoušku čtyřikrát zalogoval do playlistu kombinujícího všechny dostupné mapy a čtyřikrát mě systém hry vyhodil na mapu USS Texas, kterou všichni hrají do zemdlení.

Obehrál se i War mód a nic na tom nemění jedna nová mapa, která co do mechanismů většinou opakuje to samé, co známe ze základní hry. Navíc v horší podobě. A jak již bylo řečeno, i ti zombíci představují v rámci série těžký podprůměr. 

U Call of Duty obvykle bohužel platí to, že schéma jednotlivých balíčků se celou sezonu opakuje. Kvalita následovníků sice může být lepší, ale nemám důvod se domnívat, že toho za čtyři stovky nabídnou víc.

Balíček Resistance vyšel zatím jen na PlayStation 4, na PC a Xbox One vyjde pravděpodobně na konci února nebo začátku března.

Resistance event

K příležitosti vydání balíčku připravili tvůrci i event probíhající na PlayStationu 4 od 23. ledna do 27. února. Ke cti slouží autorům to, že do eventu mají přístup všichni hráči, včetně těch, kteří si Resistance nekoupí. Velitelství zdobí především české a francouzské vlajky a na centrálním prostranstvím najdete zaparkované Heydrichovo auto. Nové zbraně tu získáváte plněním speciálních úkolů a spoustu dílčích kosmetických doplňků dostanete buď z lootboxů, nebo nákupem za herní měnu. 

Novinkou je i divize Resistance, která vám dovolí jako speciální zbraň nést pistoli s nožem pro vražedné útoky na blízko. S divizí dokážete okolním nepřátelům rušit radary nebo naopak snáze identifikujete jejich pozici. Do hry se má vrátit i mód Demolition, ten však v době recenzování k dispozici nebyl.

Call of Duty: WWII - Resistance