Období herního sucha nastává během roku dvakrát. Poprvé v parných letních měsících, kdy jsou všichni na dovolených u vody, a proto se nikomu nechce vysedávat u počítače. Toho jsou si vědomi i vývojáři a vydání svých her proto odkládají. Druhé období herní sucha je právě teď v lednu a částečně se přehoupne i do února. Je to tím, že všechny áčkové tituly herní společnosti vydaly před Vánocemi doufajíc, že právě jejich hra se objeví pod vánočním stromkem v mnoha rodinách. A tak na nás v lednu číhají vesměs průměrné hry. Jednou z nich je budovatelská strategie Car Tycoon.
Car Tycoon je další z mnoha tycoonovských strategií, v nichž člověk něco staví či vyrábí a dostává za to od virtuálního lidu peníze. Car Tycoon, jak už ostatně napovídá název, vás zavede do světa obrovských peněz, nablýskaných limuzín a silných motorů. Vy, jakožto ředitel automobilové společnosti, budete navrhovat auta a poté je prodávat, ničit konkurenci nekalými praktikami a starat se, aby právě vaše značka aut byla na silnicích vidět co nejvíce. Asi nikoho nepřekvapí, že Car Tycoon k nám přichází z Německa, ze země, jež je automobilovým průmyslem známá na celém světě. Hlavní myšlenka Car Tycoonu je přímo skvělá, v žádné jiné hře se nic podobného neobjevilo, leč její konkrétní zpracování dělá z Car Tycoonu špatnou hru.
Car Tycoon obsahuje celkem dvacet misí rozdělených podle časových úseků. První mise se odehrávají někdy na počátku padesátých let, poslední v současnosti; až splníte zadaný úkol (prodat tolik a tolik aut, mít na kontě tolik a tolik peněz atp.), postoupíte do další mise a tím se zároveň přesunete do dalšího období. Splněné mise si je možno zahrát pozdějí jenom tak, bez jakéhokoliv omezení.
Na začátku každé mise máte jednu továrnu a jeden autosalón. Na mapě se rozkládá hned několik měst (obvykle dvě až tři) a vaše impérium se do nich postupně rozrůstá. Po silnicích jezdí šedá, stará auta, která v průběhu měsíců a let nahrazují prodané vozy v barvách automobilek, z nichž pocházejí. Prvým krokem k bohatství je výroba nějakého auta. Ta začíná v továrně jeho navržením. Automobily jsou rozděleny do několika kategorií (malá, nákladní, limuzíny, sportovní atd.). Navrhování aut je velmi jednoduché, dá se říct, že i trochu odbyté. Vyberete tvar auta (tím i jeho typ), motor, podvozek a interiér. Toť vše. Každý z těchto „dílů“ má dva tři parametry, se kterými se ale není třeba moc zabývat, protože o všem rozhoduje jakási kompatibilita – například do auta A se hodí nějaký motor více než do auta B. Až je vůz kompletní, začne jeho výroba. Hotové fáro následně odjede do autosalónu a tam se začne prodávat. O prodejnosti rozhodují dva faktory – jak je auto drahé a nakolik jsou všechny jeho součásti kompatibilní. Člověk by se rád vrtal v detailech a zabýval se maličkostmi, ale autoři
systém výroby, prodeje a celé hry udělali téměř primitivní.
To už se Car Tycoon mohl rovnou odehrát sám – člověk jenom vynalezne co nekompatibilnější součásti auta, zadá výrobu a peníze se jen hrnou. Je absolutně jedno, jaký je to typ auta, protože všechny se prodávají stejně dobře a ve stejném počtu – prostě něco vyrobíte, půl roku se to bude dobře prodávat a potom na trh uvedete zase nový model. Prodej aut můžete zvýšit reklamou, jež ovšem zas až tak účinná není. Mnohem lepší je zničit konkurenci nejrůznějšími špióny, kteří mohou pro vás získávat informace a sabotovat například výrobu v továrně druhé automobilky. A to je vše. Brzy vás proto Car Tycoon přestane bavit (tedy jestli vůbec začne), neboť je všechno jaksi stereotypní, nudné a všechny scénáře jsou naprosto stejné. Car Tycoon by možná uspěl jako freewarovka, ovšem na plnohodnotnou hru nemá, protože se pořád opakuje a neobsahuje nic, co by vás u něj udrželo déle než jeden den. I když jedno zpestření by tady bylo – sledování, kolik nedodělků a nelogičností Car Tycoon obsahuje.
Tak třeba taková obyčejná kolonka Options se v Car Tycoonu scvrknula na minimum, lépe řečeno ona ani ve hře není. Nikdo se vás neptá, na jakou obtížnost byste rádi hráli nebo kolik oponentů ve hře bude. Nikdo se vás neptá, jaké rozlišení byste si rádi nastavili a jak
chcete mít hlasitou hudbu a zvuky. Vše je nastavené už dopředu a vy nemáte možnost nic změnit. Nejen nastavení, ale i všechno ostatní je takové podivné. Během hry nemáte absolutní přehled o svých úspěších na trhu. Zatímco Transport Tycoon obsahoval nejrůznější přehledné grafy a tabulky, Car Tycoon má jenom okleštěné a totálně chaotické cosi, coby mělo připomínat ukazatele prodejnosti, pohybu bankovního konta a úspěchů či neúspěchů společnosti.
Ekonomická stránka hry a detailnost i realističnost výroby aut je na bodu mrazu. Auta se de facto liší jenom typem a kompatibilitou jednotlivých dílů. Jak už bylo řečeno, člověk by se rád nimral v maličkostech, ale autoři hru naprosto zjednodušili. Například motory se odlišují jenom v několika málo parametrech a je úplně jedno, že do sportovního auta nacpete například dieselový motor. Důležitá je totiž ona kompatibilita, kterou si autoři vycucali z prstů. Bylo by mnohem lepší a mnohem zábavnější, kdyby si člověk mohl vybrat třeba mezi manuální nebo automatickou převodovkou, klimatizací, palubním počítačem, počtem airbagů a dalšími podobnými věcmi a všechno dohromady by určilo, jak se auto bude prodávat. Nicméně například pojem výbava v Car Tycoonu vůbec není a místo ní si můžete vybírat pouze mezi různými interiéry, které se liší jenom tím, jestli jsou sportovní, či luxusní. Zákonitosti prodeje, byť ty neobyčejnější (což pro hry bohatě stačí, přece nikdo nechce hrát
ultra složitou a ultra realistickou budovatelskou strategii), autoři vůbec nezvládli a měli by se jít učit ke Chrisu Sawyerovi, duchovnímu otci her Transport Tycoon a Rollercoaster Tycoon, jak se dělá dobrá budovatelská strategie.
Ani po technické stránce Car Tycoon příliš nevyniká. Grafika je sama o sobě hezká: města překypují detaily, například u silnic jsou parkovací místa, města jsou propojena dálnicemi; automobily se taky povedly, ovšem je zde jedno velké ale. Ať už se budete pohybovat v padesátých, nebo devadesátých letech, baráčky a města vypadají úplně stejně (zlatý Transport Tycoon, že?) a v roce 2000 po silnici klidně jezdí modely aut z let padesátých. Dalším neduhem je nemožnost nastavení rozlišení a grafických detailů. Třešničkou na zkaženém dortu je obrovská nestabilita hry, kvůli níž budete muset klidně i třikrát za hodinu zmáčknou reset, protože Car Tycoon neustále padá a tuhne. Druhou třešničkou je otřesné ovládání, ale raději už přejdeme k závěru.
Car Tycoon je typická hra posledních měsíců – není vůbec dodělaná. Hlavní myšlenka je dobrá, ale všechno ve hře je jen takové řekněme načaté a nedodělané. Kdyby si autoři dali práci a na Car Tycoonu ještě mákli, byl by výsledek mnohem lepší. Takhle to je jen podprůměr.
| Car Tycoon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
