Tentokrát je děj vržen do budoucnosti a to do roku 2035. Náš hlavní hrdina však není žádný lovec upírů ze známého klanu Belmontů, jak již bývá u téhle řady zvykem, ale mladý student Soma Cruz. Hra vás zkraje zavede do Japonska, kde Soma už nějakou dobu studuje v rámci výměnného pobytu tamní kulturu a zvyky. Den, kdy vlastně hra začíná, je pro něj velmi důležitý, i když sám ještě netuší, jak moc. Je to den, při kterém má nad Japonskem nastat úplné zatmění Slunce. To je spojeno s mnoha legendami, pověrami a různými proroctvími. Soma se samozřejmě jde na tento neobvyklý astronomický přírodní úkaz podívat a to na místo k tomu přímo určené - mystickou svatyni Hakuba. Není však sám, cestou ho doprovází jeho dlouholetá přítelkyně Mina Hakuba, jediná dcera pečovatele starajícího se o zmíněnou svatyni. Jak však stoupají vzhůru po prastarém schodišti, jejich cesta se zdá nekonečná, jakoby schodů bylo víc, než kdy jindy, jakoby se jim někdo, nebo něco, snažilo zabránit v dosažení jejich cíle. Když se konečně vyšplhají ke svatyni uvidí, že proces zatmění už začal a že Měsíc už zčásti zakrývá Slunce. Jenomže pak náhle oba ztratí vědomí. Když se probudí, zjistí, že jsou na úplně jiném místě, které nepoznávají. Ocitli se totiž
v podivném a hrůzu nahánějícím hradu, který nikdy předtím neviděli a ze kterého není cesta ven. K tomu všemu se náhle objeví několik příšerných kreatur, krvežíznivých monster, která začnou bez varování útočit. O malý okamžik později se jakoby odnikud vynoří postava mladého muže v černém obleku, který oba naše hrdiny zachrání nějakým mocným kouzlem. Jedna obluda však přežije, ale Soma se chopí činu a monstrum jednou ranou skolí. Pak se však stane něco naprosto nepochopitelného - duše padlé stvůry bude absorbována Somou. Černooděnec se vzápětí představí jako Genya Arikado (během hry nicméně odhalíte, že se jedná o hlavního hrdinu z Castlevania: Symphony of the Night na PSX). Vysvětlí Somovi, že vládne schopností absorbovat duše monster a že mu tato síla dává možnost vládnout nad temnými bytostmi. Dále prozradí, že místo, na kterém se nacházejí, není nic jiného než Castlevania, prokletý hrad hraběte Draculy. A že kdo zůstane v hradu příliš dlouho, tak jistojistě zemře, a že jediná možnost návratu je v dosažení trůnního sálu, že jedině tam Soma odhalí celou pravdu o sobě a o tomto místě, jež je nyní polapeno ve slunečním zatmění. Tak se tedy jako Soma vydáte na strastiplnou cestu hradem, na cestu za poznáním, kterého nakonec
dosáhnete. Předtím však urazíte hodně dlouho štaci, na níž bude potřeba pozabíjet spousty monster a také se seznámit s dalšími lidmi, kteří jsou v hradu také uvězněni. Poznáte se s krásnou Yoko Belnades, která sem byla vyslána samotnou církví; s vojákem Hammerem, jenž si zde otevřel malý obchod, kde můžete samozřejmě nakupovat zbraně a medicínky - tedy, pokud máte peníze; s tajemným misionářem Grahamem Jonesem; a také s Juliem Belmontem, za kterého můžete hru hrát. Tolik nejenom k NPC a příběhu, jenž je postupně rozmotáván v průběhu zdejšího dobrodružství a který dramaticky vyvrcholí až ve zmíněném trůnním sále. Hra má tři možné konce.
Herní systém v Aria of Sorrow je docela jednoduchý, s převládajícími prvky RPG. Soma získává za zabíjení oblud zkušenosti a v důsledku toho pak i levely, neboli úrovně. Kromě toho čas od času z nepřítele doslova vymlátí duši, kterou následně pohltí. Duše mu dávají nové schopnosti a kouzla. Jsou rozděleny do několika kategorií. Červené, co se používají jednorázově jedním stisknutím
tlačítka, např. už tolik klasický a zprofanovaný fireball. Modré, co působí jako různé štíty. Dále žluté, co povětšinou pouze zvyšují nějaký z atributů. A naposledy zelené dovednosti, které se aktivují dvoutlačítkovým kombem. Od duší se odvíjí vše, jsou životně důležité pro boj, jakož i pro postup ve hře. Monstra však nedávají své duše zadarmo a už vůbec ne pokaždé, když nějaké z jejich početných řad zabijete. Takže se připravte na hodiny strávené likvidací jednoho druhu obludy pro žádaný zisk duše. Zmíněné atributy, které se zvedají vždy při každém levelu, jsou klasické - HP, MP, síla, konstituce, inteligence a štěstí. MP se používají na kouzla a doplňují se jednak samy a jednak ze srdíček, která můžete najít v téměř každé svíčce, těch je ostatně ve všech Castlevanií dostatek (na rozdíl od většiny ostatních v Aria of Sorrow nejsou žádné srdíčkové zbraně). Výzbroj, jíž Soma disponuje, je velice jednoduchá, čítá zbraň, brnění a nějaký ten prstýnek. Kromě toho tu máme předměty na jednorázové použití, sem patří především různé lektvary a jídla. Repertoár zbraní našeho hlavního hrdiny se skládá především z mečů a oštěpů, ale najdete tu i různé střelné alternativy.
Běh hry je dosti lineární, alespoň na první pohled se totiž může zdát, že pořád jen jdete a mlátíte objevivší se obludy. To je možná zčásti pravda, ale tím nechci Aria of Sorrow nikterak shazovat. Soma disponuje takovou spoustou schopností, že vám to dává hromadu alternativ, jak se svými nepřáteli naložíte, a tudíž vám zaručuji, že se ani u zabíjení všudypřítomných oblud nebudete nudit. A to ani nemluvím o tom, jak složitým hradem Castlevania je, se spoustou zákoutí, atp. Skutečně, na to, že hra je ve 2D, tak je hradní komplex opravdu skvěle vyřešen. Půvab hry spočívá v tom, že je jednoduchá a složitá zároveň; v jednoduchém provedení se skrývá spousta možností a to je myslím něco, co bychom měli ocenit.
Grafika Aria of Sorrow je na poměry GameBoy Advance jednoznačně úžasná, alespoň tedy mě rozhodně uchvátila. Barvy jsou zářivé, s bezvadným kontrastem a úroveň detailů zvláště některých míst je prostě dech beroucí. Totéž se dá říci i o hudbě, která je, jako ostatně u všech Castlevanií, prostě báječná. Pokud si potrpíte na temná a hluboká nokturna, tak tady si přijdete na své. Aria of Sorrow jsem byl v době hraní absolutně unesen a musím říct, že pokračuje ve vysoké kvalitě nastartované na handheldu již zmíněnou Circle of the Moon. Je to vskutku úžasná záležitost a jediným výrazným záporem budiž ta skutečnost, že se série nese koncepčně v hodně podobném duchu. Úplným závěrem snad jen noticka ohledně dalšího dílu téhle řady, kterýžto se objeví pro změnu na platformě PlayStation 2.
| Castlevania: Aria of Sorrow |
| Výrobce/Distributor |
Konami |
| Platforma |
GameBoy Advance |
|
| Vibrace: |
ne |
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ano (výměna "duší" přes linkový kabel) |
|
| Verdikt: |
Asi nejlepší z řady dosud vydaných Castlevanií pro GBA. |
|
|
v podivném a hrůzu nahánějícím hradu, který nikdy předtím neviděli a ze kterého není cesta ven. K tomu všemu se náhle objeví několik příšerných kreatur, krvežíznivých monster, která začnou bez varování útočit. O malý okamžik později se jakoby odnikud vynoří postava mladého muže v černém obleku, který oba naše hrdiny zachrání nějakým mocným kouzlem. Jedna obluda však přežije, ale Soma se chopí činu a monstrum jednou ranou skolí. Pak se však stane něco naprosto nepochopitelného - duše padlé stvůry bude absorbována Somou. Černooděnec se vzápětí představí jako Genya Arikado (během hry nicméně odhalíte, že se jedná o hlavního hrdinu z Castlevania: Symphony of the Night na PSX). Vysvětlí Somovi, že vládne schopností absorbovat duše monster a že mu tato síla dává možnost vládnout nad temnými bytostmi. Dále prozradí, že místo, na kterém se nacházejí, není nic jiného než Castlevania, prokletý hrad hraběte Draculy. A že kdo zůstane v hradu příliš dlouho, tak jistojistě zemře, a že jediná možnost návratu je v dosažení trůnního sálu, že jedině tam Soma odhalí celou pravdu o sobě a o tomto místě, jež je nyní polapeno ve slunečním zatmění. Tak se tedy jako Soma vydáte na strastiplnou cestu hradem, na cestu za poznáním, kterého nakonec
dosáhnete. Předtím však urazíte hodně dlouho štaci, na níž bude potřeba pozabíjet spousty monster a také se seznámit s dalšími lidmi, kteří jsou v hradu také uvězněni. Poznáte se s krásnou Yoko Belnades, která sem byla vyslána samotnou církví; s vojákem Hammerem, jenž si zde otevřel malý obchod, kde můžete samozřejmě nakupovat zbraně a medicínky - tedy, pokud máte peníze; s tajemným misionářem Grahamem Jonesem; a také s Juliem Belmontem, za kterého můžete hru hrát. Tolik nejenom k NPC a příběhu, jenž je postupně rozmotáván v průběhu zdejšího dobrodružství a který dramaticky vyvrcholí až ve zmíněném trůnním sále. Hra má tři možné konce.
tlačítka, např. už tolik klasický a zprofanovaný fireball. Modré, co působí jako různé štíty. Dále žluté, co povětšinou pouze zvyšují nějaký z atributů. A naposledy zelené dovednosti, které se aktivují dvoutlačítkovým kombem. Od duší se odvíjí vše, jsou životně důležité pro boj, jakož i pro postup ve hře. Monstra však nedávají své duše zadarmo a už vůbec ne pokaždé, když nějaké z jejich početných řad zabijete. Takže se připravte na hodiny strávené likvidací jednoho druhu obludy pro žádaný zisk duše. Zmíněné atributy, které se zvedají vždy při každém levelu, jsou klasické - HP, MP, síla, konstituce, inteligence a štěstí. MP se používají na kouzla a doplňují se jednak samy a jednak ze srdíček, která můžete najít v téměř každé svíčce, těch je ostatně ve všech Castlevanií dostatek (na rozdíl od většiny ostatních v Aria of Sorrow nejsou žádné srdíčkové zbraně). Výzbroj, jíž Soma disponuje, je velice jednoduchá, čítá zbraň, brnění a nějaký ten prstýnek. Kromě toho tu máme předměty na jednorázové použití, sem patří především různé lektvary a jídla. Repertoár zbraní našeho hlavního hrdiny se skládá především z mečů a oštěpů, ale najdete tu i různé střelné alternativy.
