Castlevania: Lords of Shadow přináší tuhou akci i hádanky

Legendární série dostala nový kabátek a byla vlastně znovu nastartována. A je to velmi povedený odrazový můstek do budoucna.

Castlevania: Lords of Shadow

Dnes je více než moderní předělávat nebo začínat znovu. V Konami se rozhodli, že to není špatný nápad a vzali si na mušku velice oblíbenou akčně-adventurní sérii Catslevania. Dokonce se hra měla jmenovat pouze Lords of Shadow, aby bylo jasně zřejmé, že na to chtějí jít opravdu zhurta. Je to nový začátek, který příběhově na původní tituly vůbec nenavazuje.

A nedopadlo to špatně. Je tu pár chyb, které občas zamrzí a nemá cenu si lhát, hra se velmi okatě inspirovala u mnoha jiných projektů, ale důležité je, že je zábavná, má svou nepopiratelnou hloubku. A herní principy sice nefungují na výbornou, ale na chvalitebnou určitě. Je nutné nahlížet na titul ne jako na pokračování zavedené značky, protože jinak byste mohli být zklamaní, ale jako na projekt, který má fungovat samostatně.

Hra je zasazena do středověku, kdy mocné kouzlo přetrhlo pouto mezi lidským světem a nebesy. Člen Brotherhood of Light Gabriel Belmont je vyslán na misi, na které je závislý nejen osud celé planety, ale také by měla Gabrielovi pomoci přivést k životu jeho milovanou zavražděnou Marii.

Jestli očekáváte spoustu mystična, magie, démonických bytostí, duchů a podobné ingredience, váš tip je správný. Ale i přes určitou odhadnutelnost je děj poutavý, naplněn roztomilými klišé a udrží vaši pozornost.

Až se tedy vrhnete do universa plného vlkodlaků, upírů, nemrtvých, prostě všech bytostí, které nemají na světě co dělat, zjistíte, že nová Castlevania je docela náročná. Rozhodně není jednoduchá ani na nižší obtížnost a hodně si zakládá na promyšleném bojovém systému.

Boj probíhá s pomocí dvou útočných tlačítek, uchopení, bloku a úskoku. Alespoň zpočátku, časem ještě získáte dva druhy magie – světlou a stínovou. A nezbude vám, než se s nimi naučit operovat, protože akční části hry jsou obtížné a jejich zvládnutí velmi závisí na tom, jak se naučíte s možnostmi pracovat.

Nepřátelé jsou odolní a aktivní a nenechají vás vydechnout. Neustále útočí, zběsile se na vás vrhají a využijí každého momentu vaší nepozornosti. Je nutné neustále uskakovat, blokovat, útočit a snažit se naopak počkat na slabou chvilku protivníků.

Pokud se dostanete do úzkých, stínová magie vylepší účinnost vašich útoků a světlá magie vám začne doplňovat zdraví. Jejich ukazatele naplníte tak, že se vám povede rozzářit třetí ukazatel, který se aktivuje pouze v případě, že se vám daří zasazovat rány a sami zasaženi nejste. Po každém zásahu začnou z nepřátel vylétávat světélkující orby. Vy se rozhodnete, jestli potřebujete více světlou nebo stínovou magii a podle toho orby vcucnete do daného ukazatele.

Je to o něco složitější, než jsme v akčních hrách zvyklí, ale po pár hodinách se určitě naučíte s Gabrielovými schopnostmi pracovat na slušné úrovni a likvidování pekelných monster vám půjde o něco lépe.

I když ani tak to nebude procházka růžovým sadem. Drtivá většina monster je pořádně odolná a i souboje s řadovými protivníky se mohou protáhnout na dlouhé minuty, což může být časem docela otravné. Situaci o něco ulehčí nově nakoupené schopnosti (za zkušenosti za zabití monster/řešení rébusů) a čtveřice předmětů: vrhací dýky, svěcená voda, víly matoucí nepřátele a krystal vyvolávající obrovského démona. Ale přesto nebudou bitky jen chvilkou záležitostí.

Kámen úrazu je, že i když do démonů bušíte, stejně se k vám přibližují. Obvykle jsme byli zvyklí na to, že pokud do někoho udeříme, odlétne kousek od hlavního hrdiny, ale v tady se na to nehraje. I když nepřítele zasáhnete, stále pokračuje k vám. Jedinou obranou je buďto uskakování nebo blok s tím, že ne každý úder lze zadržet.

Ti poctivější z nás samozřejmě budou neustále uskakovat, blokovat a kombinovat různé série útoků, ale popravdě, často se dá situace trošku "ošidit" a funguje i taktika uskočit, praštit, uskočit, praštit.

Někdy dokonce i na bossy, kterých potkáte hodně slušnou řádku. Souboje s nimi jsou ale v podstatě všechny zábavné, ať už narazíte na ty, na které platí hlavně hrubá síla, nebo na obrovské bytosti, na než je nutné vyšplhat a najít jejich citlivé body.

Neméně důležitou součástí hry jsou i hopsací sekvence. Skákat budete na každém rohu. Hopsá se ze stěny na stěnu, šplhá se a houpe s pomocí Gabrielova biče. Podobných činností si užijete skoro stejně jako bojů.

Jednotlivé sekce na sebe navazují dobře, takže skákání je plynulé, vizuálně poutavé a většinou není těžké odhadnout, kam skočit. Ale existují výjimky, kdy jsou záchytné body tak nenápadné, že bude nutné okolí dobře prostudovat, aby vám došlo, kam dál.

Minuta historie s Castlevanií

První hra ze série Castlevania se objevila už v roce 1986, konkrétně v září. Nejdříve odstartovala na konzoli Family Computer Disk System (FDS) a na automatech, ale větší pozornosti se jí dostalo až poté, co byla přepracována pro starou konzoli NES. Od té doby je Castlevania označována za vlajkovou loď společnosti Konami.

Od roku 1986 se objevilo několik desítek her a nejen akční adventury, ale například také bojovka (Judgment) se známými postavami ze série. Castlevania je také držitelem 7 zápisů v Guinessově knize rekordů.

S ohledem na úspěch, se samozřejmě začalo mluvit i o filmové verzi, kterou měl dostat na starost Paul W. Anderson. V následujících letech se objevovaly zaručené zprávy o tom, že natáčení určitě začne, poté bylo oznámeno, že se natáčení odsouvá, znovu mělo začít a tak to pokračovalo, dokud v minulém roce nebylo potvrzeno, že práce na projektu se zastavují. Nicméně zanedlouho se objevily další zvěsti o tom, že na filmu pracuje James Wan (spolutvůrce Saw). Jenže později vypluly na povrch informace, že po režisérském křesle znovu pokukuje Paul W. Anderson. Tipujeme, že kolem roku 2028 bychom se mohli dozvědět jméno režiséra a pak se snad začne i natáčet.

Občas to může být frustrující a kromě toho, není neobvyklé, že sebou Gabriel řachne do prázdna, ale naštěstí hra je milosrdná a se objevíte na místě, odkud jste začali skákat. Není tak nutné opakovat sáhodlouhé části úrovní znovu a znovu.

Nezapomnělo se ani na vyznavače logického myšlení a Castlevania je prošpikována pořádnou řádkou hádanek. Některé jsou řešitelné s pomocí rozumu, jiné díky šikovným prstům a dost jich je založeno i na ne zrovna milém principu pokus/omyl. Hra ovšem nabízí možnost ulehčení v podobě svitků s návodem, ale v tom případě nebudete odměněni pořádnou hromadou zkušenostních bodů.

Lords of Shadow jsou na akční žánr docela rozsáhlou hrou. Doba, kterou u ní strávíte, se bez problémů dostane nad hranici dvaceti hodin. Je zde 12 kapitol rozdělených do podúrovní. Ty nejsou vysloveně velké, ale nedá se říct, že by byly také malé. Nabízejí dost možností ke zkoumání a vyplatí se to, protože v odbočkách často narazíte na mrtvá těla rytířů s důležitými svitky nebo rozšířeními ukazatelů zdraví a magie.

Některé části misí jsou dosažitelné až ve chvíli, kdy získáte určitou schopnost. Ale hra umožňuje se vracet, takže to nepředstavuje problém. Co se týče různých talentů, tak jich má Gabriel opravdu požehnaně, člověk by řekl, že skoro až moc. Časem se naučí prorážet zdi, bušit do země, skákat výše, ničit obelisky atd.

Pravdou ale je, že některé ze schopností využijete jen párkrát a působí to trošku násilně stylem "Nacpeme hráčům do cesty obelisk, aby nepeskovali, že tuhle schopnost použili jen dvakrát". Zatímco pár talentů budete používat celou dobu, tak některé jen párkrát a pak už se k nim nevrátíte.

Jestli se Castlevania v něčem hodně vytáhla, tak je to vizuální stránka. Nemluvíme ale jen o technické stránce, kdy modely postav jsou povedené a grafika detailní. Ale také o tom, že jednotlivé úrovně jsou tematicky odlišné, ocitnete se v katakombách, v lese, na zamrzlém jezeře, na tajemném hradě a spoustě dalších míst. A žádné není nudné nebo vizuálně špatně zpracované. Hlavního hrdina je sympaťák, ale vzhledově nám velmi připomínal prince z Persie.

Sympatický dojem vyvolává i orchestrální a atmosférická hudba. Dabing je také vynikající, hlavní role se ujal Robert Carlyle (Stargate Universe), Marii namluvila Natascha McElhone (Californication) a hlas průvodce měl na starosti Patrick Stewart (Star Trek), takže to nemohlo dopadnout špatně.

Pozlobit umí kamera. Často zabírá úhly, které vám hraní zrovna neulehčí. A ještě musíme upozornit, že cokoliv s úhlopříčkou menší než 80 cm je pro hraní v podstatě nepoužitelné, protože někdy je pohlíženo na Gabriela z dálky, takže není snadné na něj zaostřit.

Nová Castlevania si vypůjčila spoustu postupů u jiných her (tisknutí tlačítek ve správných momentech, souboje s titány atd.), ale ono je to více méně jedno. Důležité je, že tyto herní principy nekazí. Netvrdíme, že je zlepšuje, ale nabízí je v přijatelné formě.

Takže jsme vlastně opravdu spokojeni. Sice by to chtělo ještě odstranit pár neduhů, ale těžko hledat nějakou fatální chybu, která by zkazila celkový dojem. Je tu pár menších uklouznutí, ale jako nový start pro zavedenou sérii funguje Castlevania: Lord of Shadow dobře.