Celeron na 2 GHz
s 0,13mikronovým jádrem
V době, kdy procesory od AMD teprve
pronikaly do širšího povědomí a přestávaly být pouhými více či méně
podařenými klony intelovských výrobků, byly mezi lidmi zaměřujícími se na poměr
cena/výkon velmi populární Celerony. Když se řekne Celeron, vybavuje se starším
příznivcům overclockingu automaticky Celeron 300A s jádrem Mendocino
(4,5x66), který mnoho z nás úspěšně a dlouhodobě provozovalo na
základních deskách s čipsetem (nejen) Intel 440BX na 450 MHz
(4,5x100). Třístovka byla díky častým úspěchům v 50% přetaktování velmi
populární a v kombinaci s čipsetem BX natolik stabilní, že
některé lokální firmičky ve snaze být konkurenceschopnější nabízely oficiálně
počítačové sestavy s touto přetaktovanou kombinací uvnitř. Podobné
popularity (i když už slušně nabourávané Durony od AMD) si ještě užívaly
první modely Celeronů s jádrem Coppermine (533 a 566 MHz),
protože je opět prostým zvýšením frekvence FSB z 66 na 100 MHz
bylo možné dostat na 800 respektive 850 MHz. Přetaktováváním výše uvedených
Celeronů jsme se zabývali již dříve, a to zde.
Momentálně z výrobních linek Intelu proudí dvě řady Celeronů: jedna založená na jádře Tualatin-128 (modely 1,1, 1,2 a 1,3 GHz) a druhá na jádře Willamette-128 (modely 1,7 a 1,8 GHz). Tualatinovské Celerony mohou už dnes být zajímavé jen jako upgrade – do nových sestav je rozhodně výhodnější sáhnout po „péčtyřkovských“ Celeronech, protože vznikne-li později potřeba zrychlit, bude do dané základní desky možné vsadit rychlejší Celeron nebo Pentium 4. Od nynějška začal Intel nabízet Celeron 2 GHz – první Celeron s 0,13mikronovým jádrem Northwood-128. Přechod na miniaturnější výrobní technologii umožnil snížení napájecího napětí, a to na 1,525 V, což přirozeně znamená také méně vyzařovaného tepla. V ostatních atributech se nový Celeron neliší od svých 0,18mikronových předchůdců, což mj. znamená, že výkon v mnoha aplikacích (a zejména hrách) stále brzdí hloupě malá cache L2 zvíci 128 KB.
Výše uvedené faktory nám vnukávají představy o možnostech vysokého přetaktování a podle zjištění serveru Tom’s Hardware Guide lze nový Celeron bez problémů vyhnat skutečně vysoko. Ani se standardním chladičem nebylo problém zvýšit frekvenci FSB z nominálních 100 na 133, což při multiplikátoru 20 znamená výsledných 2,66 GHz. Na základních deskách podporujících příslušné dělicí koeficienty pro sběrnice AGP a PCI běží při 133MHz FSB tyto sběrnice na svých nominálních frekvencích, což znamená stabilitu příslušných rozšiřujících karet. Maximum, jehož chlapci z THG stabilně dosáhli, byly ovšem celé 3 GHz, což je krásný výsledek.
Provedené benchmarky vypovídají jasnou řečí: Celeron, byť na fascinujících 3 GHz, není schopen v hrách překonat Athlony XP běžící na poloviční frekvenci. Ze svého frekvenčního náskoku těží pouze v aplikacích, kde je vliv velikosti cache L2 na výkon zanedbatelný, jako např. kódování zvukových souborů do formátu MP3 nebo videa do MPEG4. Dokud Intel neopustí svou dlouhotrvající strategii výrazného (nyní už čtyřnásobného) „kriplování“ Celeronů prostřednictvím cache (Pentium 4 ji má 4x větší), bude pro hráče podstatně lepší volbou Athlon XP nebo, máte-li peněz nazbyt, Pentium 4.
Zdroje: Tom's Hardware Guide, Intel
