Sedím v pohodlném křesle v kamenné věži, jež nedávno stala se domovem mým a mých věrných druhů ve zbrani, a myšlenky mé uhánějí jako stádo splašených koní různými směry. Tu, náhle, mne ze vzpomínek na časy minulé vytrhne podivný šramot za okny. Vzhlédnu směrem k oknu a spatřím šedého holuba, jednoho z mnoha, které užíváme k doručování zpráv. Se zvědavostí otvírám okno, jemně jej uchopím do svých dlaní a zpoza kroužku na jeho noze vytahuji malý svitek se zprávou.
Hleďme, náš pán a vůdce Lord Blackthorn žádá si naši společnost na svém hradě. Opět máme doprovázet drowí velvyslankyni Luenthu na obchodní cestě. Díky ní se nám podařilo uzavřít velmi výhodný obchod s bronzem, jehož v zemi její nedostatek jest a kvality bronzu Britannie nedosahuje. Tato zpráva ve mně vyvolává podivné napětí. Sypu trochu zrní na misku a rychlým krokem vydávám se k úpatí věže, kde můj oř jest uvázán. Na koně nasedám a magickým svitkem do města hlavního přenáším se, cvalem pak k sídlu Lorda vydávám se. Již z dáli možno jest pozorovati čilý ruch na nádvoří před hradem. Sesedám z koně a šlépěje mé ku skupině dříve příchozích vedou. Pozorně poslouchám mluvu jejich a společně příchod Lorda Blackthrona a Lady Luenthy očekáváme.
Zanedlouho se oba objevují a promlouvají ke svým věrným. Loď, která další dodávku bronzu převzít připlula, ošklivou bouří poškozena jest a posádka její u ostrova, jež zove se Buccaneer’s Den, zakotvila, by nutné opravy provedla. Při zaslechnutí jména ostrova nám po zádech mráz přešel. My známe, jak nebezpečný on jen může být. Již celá staletí domovem těch nejhorších vrahů, zlodějů a chátry podobné jest. Není však jiné volby. Po sněmu krátkém rozhodnuto jest. Lady s malým doprovodem k ostrovu vydá se lodí, zbytek družiny magickou branou přenese se, aby bezpečí její zajistil. Než plán onen mohli my vykonati, jezdec na koni zpěněném řítí se k nám s poselstvím od přítele dávného.
„Na ostrově čeká síla vrahů převeliká!“ Jako by cíl cesty naší předem znala. Ustaraným pohledem na naši malou družinu pohlédnu. Ne, v takovém počtu jim nemožno s úspěchem vzdorovati. Rychle rozesílám několik poslů k přátelům s prosbou o pomoc a očekáváme jejich příchodu. Zanedlouho ulicemi města rozléhá se dusot koňských kopyt a ze všemožných stran přijíždějí posily. Na našich tvářích se usazuje radostný úsměv. S takovou silou již bez obav do hnízda lotrů odvážiti můžeme se.
Vztyčení magické brány dílem okamžiku jest a ihned pobízíme koně vstříc nebezpečenství neznámému. Ihned po vstupu na nepřátelské území se na nás sesype množství kouzel a naše
řady povážlivě kolísají. Mnoho jezdců jest sraženo ze sedel plašících se koní. Bandité jsou na nás velmi dobře připraveni, jejich kouzla a zbraně zraňují a zabíjejí mnohé, mezi přeživšími panika jako lesní požár šíří se. Konečně zdařilo se mi vířící masu zorganizovat a vyrážíme do protiútoku. Miska vah na naši stranu pomalu se přiklání. Velká část vrahů jest nemilosrdně pobita a zbytek zahnán. Stále však není bezpečno. Z lesů vynořují se stále další skupinky zlosynů a způsobují další ztráty na životech. Bitevní vřava se přesunuje k dokům, kde nacházíme drowí loď, která však vypálena jest a po posádce její marně stopu hledáme.
A tehdy se to stalo. Po úzké pěšině se blíží k nám Lady Luentha se svým skromným doprovodem. Zřejmě zakotvila s lodí na jiné straně ostrova a neznaje či nedbaje nebezpečí, vydala hledati se své druhy, jež pro bronz připluli. Ve stejný okamžik v její blízkosti s podivným praskotem objevuje se magická brána a z ní se hrnou další bandité. Jakmile spatřili nevelkou skupinu, lačni po krvi se na ni vrhli. Přestože ihned tryskem vyrážíme do zteče, nedaří se nám k ním dostati včas. S výkřikem hrůzy a zlosti jsme svědky, jak ona i její doprovod umírají pod náporem té sebranky. V krátkém okamžiku je vše ztraceno. Naše zbraně se zakusují se zuřivostí do těl lůzy, leč hrůzný zvrat osudu již napraviti nemohou. Hanba nad nezdařeným úkolem padá na naše hlavy jako temný stín noci. Zklamali jsme.
