Osudy herních vývojářů jsou otevřeny, nikdo zatím nevytyčil jasný směr, jakým by se život slavné návrhářské perzony měl ubírat. Čtvrtstoletí herní historie nenechalo na cestě mnoho náhrobků a dnešní vývojáři byli před dvacetipěti lety dvacetiletí a dnes se mohou beze studu postavit vedle slavných spisovatelů nebo filmařů. Jenže počítačové hry - to je polní tráva. Napíšete-li knihu, lidé se k ní budou vracet, ale po dobré hře za rok ani pes neštěkne a to jen proto, že budou bombastičtější tituly, které přebijí jméno klasiky. Jak na sebe nezapomenutelně upozornit? Koupit si zámek? Zanevřít na společnost a uchýlit se na pustý ostrov? Prosazovat morálku a čest ve hrách skrz speciální komisi? Nikdo nad tím příliš napřemýšlí: Molyneux živě a zdravě vymýšlí další geniální tituly. Sid Meier stále pracuje na svých strategiích. Larry Holland modeluje nové simulátory a třeba John Carmack svého Dooma neopustil a takový Will Wright skromně odmítá zásluhy a pracuje na dalších SIMech. A to nesmíme zapomínat například na Warrena Spectora, mozek za System Shock nebo Deus Ex anebo legendárního Richarda Garriota, zřejmě největšího samožera mezi návrháři.
Jednou přijde chvíle, kdy budou muset změnit styl, protože na navrhování budou příliš staří anebo oslepnou jako John Ford (režisér, co tak dlouho chtěl přestat režírovat, až ho kamera ubila).
Pakliže je vidět nějaká radikální změna, je to neslavný úpadek: Ron Gilbert si možná vydělal peníze hrami Monkey Island, ale vysokofrekvenční kolotoč návrhářství ho nemilosrdně vyhodil v polovině devadesátých let. Stálá otázka zní, co budou dělat, až zestárnou. S ideálním řešením přišel John Romero a Tom Hall, ačkoliv nejspíš ne rozumovou úvahou, ale spíše smýkáním událostmi. Po křečovitém opuštění iD Soft a krachu ION Storm se rozhodli změnit platformu: namísto PC jen PocketPC a namísto tří rozměrů jen dva. Oba navíc přijali učitelský úvazek na univerzitě v texaském Dallasu a tím nadobro opustili hledáček většiny čtenářů BonusWeb.cz a PC hráčů jako takových.
Výrobky Romerovy relativně nové firmy Monkeystone potvrzují cynické tvrzení, že historie se vrací v kruzích a ty že se neustále zmenšují.
Při pohledu na oficiální stránku se neodbytně vtírá pocit, že tohle jsme už jednou hráli a že nás to hrozně bavilo, jen to bylo asi před deseti lety, kdy 256 barev kralovalo prvním pentiím. Jenže to byly také doby, ve kterých se jméno "Romero" narodilo. Tehdejší vývoj her se snažil přinést koncentrovanou zábavu (na rozdíl od dnešní koncentrované grafiky a složitosti) a střílečky, arkády, logické rychlíky nebo první dungeony nekombinovaly více žánrů dohromady, jen si hloubkově zpracovávaly jeden motiv. A byla to sranda. Když se podíváme na hry od Monkeystone, jsou o tom samém: o jednoduché dvourozměrné grafice, primitivním rozlišení a trapném ději. Hyperspace Delivery Boy pro PocketPC ani jiný být nemůže, je omezen možnostmi platformy, přesto jsem s dekadentním potěšením zjistil, že jeho PC verze je zábavnější než Neverwinter Nights.
Obsah hry je jednoduchý: hrdina Guy Carrington pobíhá po krajině a plní messengerovské úkoly.
Najdi tohle a dones to támhletomu. Ten ti dá tohle, a to potřebuje tamta, od které tohlento přineseš tamtěm. Guy je jako slepička, co pobíhá od jednoho zlomyslného zvířete k druhému, aby se kohoutek neudusil. Vedle poslíčkování se objevují jednoduché logické problémy s přetahováním krabic na plošinky nebo ovládáním teleportů, hra tedy není tak jednobarevná. Dialogy proložené typickým sarkastickým humorem (po použití počítače aktivujete autodestrukční mód lodi, kosmonauti v demo-úrovni jsou v podstatě banda depresantů) dělají z hry "dřevní" záležitost. Úspěch hry na PocketPC přinutil Romera s Hallem aby realizovali verzi pro PC a nyní připravují Guyova dobrodružství také pro Game Boy Advance. Vedle HDB Monkeystone vydala variaci na Arkanoida s názvem Bust'em a postavičkami ze slavné Penny Arcade nebo akční Rocket Elite a strategické Argentum. Vše jednoduché ve velmi pěkné grafice, s vysokou hratelností. Romero se evidentně našel; přeskočil časovou propast deseti let a vrátil se zpět k jednoduchým a zábavným hrám, které bez křečovitosti hrají staří i mladí. Ne každý má takové štěstí...
