Despice, to slovo samo o sobě dodnes straší obyvatele Dark Paradise. Již skoro měsíc se družiny statečných bojovníků snaží proniknout na samé dno tohoto dungeonu, kde dle zvěstí leží obrovský poklad a tajemný svitek hrdinů. Svitek hodnoty stříbrné sochy nedává spát žádnému dobrodruhovi a pod spáry nestvůr tohoto dungeonu padlo již bezpočet obětí. Za slávou a zlaťáky se lidé ženou od nepaměti, ale šílenství po bájném Despice nebere konce. Jedna výprava střídá druhou a všichni dole nalezli jen svou smrt a zkázu.
"Dnes, dnes to musíme zvládnout" rokuje asi třicetičlenná parta před vchodem do dungeonu. Bude to velice těžké, ale třeba se to vyjde. Rozhlížím se po svých spolubojovnících a vidím známé tváře. Někteří to dnes zkouší již pošesté, ale jejich motivace je stále silnější. Všechna zklamání z předchozích výprav házíme za hlavu a vyrážíme do prvního patra. První vlna těžkooděnců smete vše živé v prvním podlaží a roztroušené skupinky pavouků, gazerů a orků padnou pod jejich meči. Druhé patro již vyžaduje trochu obezřetnosti a skupina se pomalu probíjí ke vstupu do trojky. Na konci nás čeká Lord Balron se svou ochrankou a první mrtvá těla padají na udusanou zem.
Cesta třetím patrem začíná u rozhodnutí, kterou cestou se vydáme. Vybíráme si těžší a kratší - přes bájný pokoj "najtmár" a stone harpyjí. Zde skončila již nejedna výprava a boj je opravdu děsivý. Nightmare - ta černá bestie zabíjející jediným kopnutím kopyta je strašný soupeř. Skupinu warriorů a paladinů zaměstnává boj se stone harpyjemi a my čarodějové svými kouzly pomalu ukusujeme ze života Lorda Nightmare. První oříšek je za námi a doslova krok po kroku postupujeme hlouběji do dungeonu. Příliv pavouků, gazerů a elementálů jako by nikdy nekončil. Pokukuji po pavoucích, tyto bestie proběhnou první řadou bojovníků bez povšimnutí a míří vždy rovnou na mne. Asi je jako necromancer přitahuji a na jejich kousnutí se většinou uráčím k zemi. V místnosti krakenů mi blesklo hlavou, tak tady jsme všichni zemřeli minule, ale dnes jsme se štěstím přežili. Místnost se dvěma bratry Balrony velí stop. Zkouším provokaci, třeba si dají bráchové do zubů. Hmm, kdepak, nejde to. No nic pánové, "plechovky" nástup dopředu, bude se umírat. Z chumlu okolo prvního balrona občas s hrdelním výkřikem vypadne mrtvola bojovníka, ale zdá se, že dostává na frak. Druhý z bratrů bojuje ještě zuřivěji. Uff, balroni jsou mrtví a z naší skupiny stojí na nohou sotva polovina.
Před očima se nám otevírá pohled na nejspodnější patro v celé své kráse. S hrůzou se kryjeme v rohu a zvěd hlásí "Nalevo partička wyrmů, napravo balroni, uprostřed phoenixové..." A je jich víc, než kdo kdy viděl. Rozhlížím se a posledních patnáct statečných stojí okolo mne, ostatní někde padli do děr nebo pomřeli. Pomalu se loučíme se životem a vyrážíme přes tuhle planinu smrti směrem k břehům podzemního jezera. Zde už síla meče příliš nepomáhá a hlavní díl práce stojí jen na magii. Magické zdi a paralýza ředí a oddělují od sebe jednotlivé skupiny rozzuřených potvor. Každá z těchto bestií sama o sobě je děsivá i pro zkušenou partu dobrodruhů. Plechovky mlátí balrony, jak kdyby se nechumelilo, blesky létají vzduchem. Zhola nic nechápajíc stojím u jezera a za námi jak průsek lesem leží mrtvoly superpotvor.
Za modrou vodou jezera spatřujeme cíl našeho putování - ostrov s pokladem. Vybalení lodi a nalodění je dílem okamžiku a vcelku poklidnou plavbou vyrážíme směr ostrov. Ach ta krása, poklad je tam kde, ho všichni očekávali, těžké kované truhly leží na hromadách zlata a diamantů. Zlaté poháry a číše naplněné šperky a drahým kamením jsou ledabyle poházeny v okolí. Úchvatný pohled,ale poněkud kalí koncentrace balronů a phoenixů strážících tuhle nádheru. Přirážíme k ostrovu a z otevřených vrátek se hrnou první bojovníci, kteří neodolali vábení zlata.
Řady nedočkavců jsou bez milosti rozsápány. Na ostrově není kam utéct a phoenixové s balrony rozsévají smrt. Jediné útočiště k nabrání sil je naše chatrná kocábka. Zabití phoenixe nebo balrona je krvavě zaplaceno několika životy a naše situace je docela kritická. Několikrát zde umírá snad každý z nás, ale teď už to přece nemůžeme vzdát.
Stojím u pokladu uprostřed ostrova, zem pokrytá mrtvolami balronů, phoenixů a lidí. Zámečník svým paklíčem otvírá truhly a my se společně radujeme a pobíháme z jednoho konce ostrova na druhý jak šílenci. Tak přece jen to vyšlo. Despice je pokořen a svitek hrdinů vyrván ze spárů samotného ďábla. Oslavy dnešního vítězství pokračují ve městě, patnáct potlučených hrdinů provolává slávu svým lordům. Odměnou dostávám jednu bronzovou sochu a pytel zlata z pokladu.
"Pro vaši věčnou slávu bude před vchodem do Despice umístěna socha se jmény vytesanými do kamene" zní slova gamemastera jako uznání nad dnešní akcí. Mrknu na hodiny, čtyři ráno, ježíši, za chvíli vstávám, to bude zejtra zase den... ale to Despice za to stálo. Sláva hrdinům.
