Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta z ghetta: ultimátní dobrodružství strastí všedního života

  0:03aktualizováno  0:03
Putování romské rodiny ze společenské izolace rozhodně není klasický námět pro deskovou společenskou hru.

Cesta z ghetta

Cesta z ghettaPutování romské rodiny ze společenské izolace rozhodně není klasický námět pro deskovou společenskou hru. Česká hra Cesta z ghetta na tento nápad vsadila - a i když rozhodně není špatná, utápí se často ve frustrující šedi.

Cesta z ghetta se vymyká se i tím, že si ji u autora Jiřího Mikoláše objednaly obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni a Tady a teď. Jejím cílem navíc není v první řadě pobavit. To sice není nic nového, výukových a výchovných her vychází kvanta, ovšem jiný titul s primárním cílem rozvíjet empatii vůči obyvatelům ghett neznáme.

 Cesta z ghetta: distribuce hry
Cesta z ghetta nikdy nebyly uvedena na trh. Jediný způsob, jak se k ní dostat, je požádat o zaslání o.p.s. Tady a teď. Zájemce hradí pouze poštovné. Ale pozor. Vzhledem k tomu, že výrobce na každém kousku tratí rovných sto procent nákladů, cílem rozhodně není zasílat hru jednotlivcům – a už vůbec ne sběratelům, kteří by ji strčili do police a nechali zapadat prachem.

Stránka společnosti teoreticky nabízí zaslání hry každému a nemá ani možnost kontrolovat serióznost poptávek. Distributor by ale rád dal přednost těm, kdo chtějí hru vyzkoušet s co největším počtem lidí, ideálně v zájmových kroužcích, na různých soustředěních a podobně. Hra je však časově značně náročná, takže pro klasickou školní výuku se nehodí.

Cesta z ghettaPrvní dojem z krabice není valný. Nevzhledný obal působí levně, jak grafickým ztvárněním, tak provedením z příliš měkkého papíru. Zásada „obal prodává“ logicky v případě produktu, jenž není na prodej, neplatí.

Avšak i po zvednutí víka jdou pocity vzhůru jen zvolna. Třeba veledůležitý základní hrací plán vysloveně volá po provedení z tvrdého kartónu – je z tak měkkého papíru, že připomíná přílohovou dvoustranu, vytrženou z časopisu. Při položení na stůl pak z pochopitelných důvodů nepřiléhá na desku a boulí se.

Naopak příjemným překvapením jsou "člověčí" figurky v pěti barvách, provedené z poctivého a kvalitně nabarveného dřeva; žádný laciný plast se švy po výlisku. Rovněž malé barevné značky, pomocí nichž se budou sledovat různé ukazatele a přidávat "frustrace", jsou slušné kvality. Zde už se sice o plast jedná, ale hladce opracovaný. A průhledné kousky nápadně připomínají pilulky léků či drog, což atmosféře titulu svědčí.

Cesta z ghettaZačínáme. Každý hráč si vybere svou rodinu. Ta je zpodobněna několika způsoby. Jednak pěticí figurek jedné barvy, jež se umístí na hrací plán do příslušně barevného čtverce – "domečku", neboli bytu v ghettu. Dále má každá rodina svou rozměrnou "evidenční" kartu. Na jedné straně je řada ukazatelů stavu bytu, dluhů, frustrací, závislostí a podobně, na straně rubové čteme stručnou historii rodiny.

Příkladný výňatek z textu: "Pak Novák přišel o práci v roce 1990, když jeho podnik zkrachoval. Občas sehnal krátkodobou práci, teď už je ale šest let nezaměstnaný. Na mnoho pracovních míst ho nevzali, protože je Rom a nemá odpovídající kvalifikaci. Pobírá sociální dávky a přídavky na děti. Postupně se zadlužil, přestal pravidelně platit nájemné."

Cesta z ghettaAby to bylo ještě méně abstraktní, jsou na lícové straně karty okénka, do nichž se umístí malé kartičky s tvářemi "vašich blízkých". Proto jsou okénka jen čtyři, zatímco rodina má při startu pět členů - pátým jste přece vy. Členové rodiny však mohou i umírat, případně rodit děti.

Zajímavější je, že ač se hra jmenuje "Cesta z ghetta" a ne "Cesta Romů z ghetta", prakticky všechny kartičky s tvářemi obyvatel, vyjma několika malých dětí, na první pohled zobrazují právě Romy.

Hra se odehrává v kolech, přičemž každé se skládá z několika fází. Toho, co se musí i co lze v rámci kola udělat, je poměrně hodně, takže jsou k dispozici rozměrné, oboustranně hustě potištěné přehledy formátu A4, jež pomáhají tvrdě namáhané paměti. Některé události přicházejí na řadu pravidelně – typicky výplata sociálních dávek, platby za jídlo nebo výzva k platbě nájmu a inkasa. Jiné ale zapojují faktor štěstí.

Cesta z ghettaSoučástí hry jsou dvě dřevěné hrací kostky, jež vskutku nezahálejí. Například má každý z hráčů své osobní číslo od jedničky do šestky. První hod kostkou pak určuje, který z hráčů smí v rámci kola využít volitelné "intervenční služby", jež je jakýmsi nápomocným bonusem.

A jaké že bonusy jsou na výběr? Součinnost terénního sociálního pracovníka, sociálního asistenta policie, neziskové organizace, K centra, účast v kurzech programu zaměstnanosti, nalezení "dobrého úředníka", případně možnost zapsat dítě do zájmových kroužků. Každý z těchto bonusů se projeví nějakou herní výhodou, od posunutí figurky o políčko vpřed na herním plánu, po svéráznou imunitu: "čtyři kola vám nikdo nesmí nic ukrást, ale ani vy nesmíte krást".

Cesta z ghettaDalší použití hrací kostky se týká pohybu vpřed po herním plánu. Neb cílem hry je právě postupovat vpřed a to s co největším množstvím figurek, členů rodiny. Políček je jen dvacet a v okamžiku, kdy někdo dorazí na konec, tedy dostane se ven z ghetta, hra končí a sečtou se body - dle toho, o kolik postoupili všichni členové jednotlivých rodin. Je tedy klidně možné, že ten, kdo neprozřetelně první dorazí do cíle, prohrál. Patří mu to, sobci, má myslet na rodinu.

To vypadá dohromady jednoduše, že? Zákeřný háček je v tom, že k postupu nestačí hod kostkou. Házející hráč musí nejprve předem oznámit, o kolik políček hodlá postoupit. Ke skutečnému postupu ale dojde jen tehdy, jestliže na kostce padne číslo stejné nebo vyšší, než oznámil. Netrefí-li se, nejenže se ani nehne, ale ještě nastanou "komplikace", v tomto případě komplikace "s okolím".

Komplikace jsou jakousi odplatou nebes za nezdar úmyslu a kromě těch s okolím hrozí ještě komplikace s rodinou a s bydlením. Konkrétní náplň se pak určuje hodem dvou kostek naráz a vyhledáním příslušné komplikace v sešitku. Uvedeme jen namátkové příklady. Komplikace s okolím: "zaútočili na vás tři skinheadi, zmlátili vás a rozbili okna". Komplikace s bydlením: "napíchli jste se načerno a špatně izolovali dráty. Vyhořel vám byt". A konečně komplikace s rodinou: "váš otec půjčil dceru/manželku za úplatu kamarádovi". No potěš koště.

Cesta z ghettaKaždá komplikace má za následek nějakou herní nevýhodu. Typicky vám přibydou "frustrace". Případně vás to stojí peníze, získáte neblahé sklony či závislosti, onemocníte a podobně.

Frustrace, znázorněné průhlednými plastikovými "pilulemi", umisťuje postižený na některé z polí, kde stojí jeho figurky. Tam frustrace zůstávají tak dlouho, dokud někdo nezíská možnost je odstranit, přičemž jsou vázány právě na herní pole, tudíž škodí každému, kdo se tam ocitne. A berte jed na to, že se červené pilulky rychle množí.

Frustrace se pak přičítají k plánovanému pohybu a dále ho komplikují. Dejme tomu, že na herním poli není frustrace žádná a vy chcete postoupit o tři pole. Pak musíte hodit číslo 3 nebo vyšší. Pokud ale na poli leží tři frustrace, přičtou se k vašemu úmyslu, takže už byste museli hodit šestku. Frustrace mohou počtem přerůst až v nemoc a ta vyústit ve smrt – trvalému odstranění všech figurek na poli i příslušných tváří na kartách rodin.

Cesta z ghettaVraťme se k fázím herního kola. Důležitou fází jsou "akce". Ty jsou buď "normální" nebo "bumerangové". Normální akce fungují podobně jako plánování pohybu – skládají se z dobrého úmyslu v šesti oblastech života a z hodu kostkou, jenž úmysl buď potvrdí, nebo zvrátí v neblahé komplikace. Pomáhá nákup vybavení – televize, auta, vrtačky, telefonu nebo kreditky. Například auto zlepšuje možnosti výdělku. Damoklův meč nezdaru tu ale visí vždy.

Bumerangové akce mohou přinést krátkodobý užitek, ba zachránit před smrtí. Směřují však k problémům, protože už první použití vede k neblahým sklonům a druhé k závislosti, která přidává frustraci a ubírá peníze. Přesto asi málokdo odolá třeba jednou si zahrát na hracím automatu, kde prohru znamená jen kostkou hozená jednička. Anebo ukrást protihráči libovolnou věc z vybavení bytu.

Proběhli jsme pravidla jen telegraficky, nezmínili jsme třeba technický stav bytu, jenž se každé kolo snižuje o jeden stupeň - na pětistupňové škále. Přesto si asi čtenář udělal obrázek o tom, jak vysilující zážitek hra skýtá, i proč je tak časově náročná. Cestou k úspěchu je taktické nakládání s mírou dobrého úmyslu, zatímco hrrr přístup růže nepřináší. Cesta z ghetta je prostě možná po malých krocích. Přesto má nemile velké slovo faktor štěstí a náhody.

Cesta z ghettaJestliže máme shrnout své dojmy, nabízí se pocit trochu nenaplněného potenciálu. Byť je bezesporu obtížné uchopit námět tak neatraktivní, kde nejde o žádné dobývání neprobádané pevniny či slavné válečné tažení, nýbrž o ultimátní dobrodružství strastí všedního života.

Potíž je ale v tom, že všednost sama pozornost nepřitahuje a neudrží. Takže herní zpracování každodenní frustrace v ghettu by jako sůl potřebovalo nějaké výrazné oživení, i za cenu snížení akademické vážnosti titulu. Deskový San Chánov ovšem zjevně nebyl úmyslem, tudíž se ani nekoná.

Za výtvarnou stránkou počinu stojí známý scénograf Petr Štefek. Jeho práce možná opravdu "sugestivně dotváří ponurou atmosféru prostředí ghetta", ale hře na přitažlivosti nepřidala. Společnost Tady a teď rovněž uvádí, že hra "simuluje život v ghettu". Skutečně si jeho obyvatelé běžně vzájemně kradou vrtačky, televize, telefony, kreditky či auta a půjčují dcery kamarádům? Ať tak či onak, pravděpodobně se opravdu brodí takovou frustrující šedí, jakou skýtá hraní "Cesty". Titul by ovšem nejlépe splnil svůj účel tehdy, jestliže by získal širokou oblibu v běžné distribuci, ba zlidověl. Což mu bohužel nehrozí.

 Okénko: Návrhy autora článku na oživení hry
1. Nevzhledný hrací plán má jen dvacet okének. Odložte ho a nahraďte dvaceti očíslovanými fotografiemi Chánova, případně jiného podobného ghetta. Přinejmenším to bude daleko barevnější. A navíc zapojíte vlastní tvořivost.

2. Pusťte si ke hře Gipsy.cz, Idu Kelarovou, Točkolotoč, Kale a podobně. Užijete si lépe hru i hudbu.

3. Při hře mluvte s přízvukem na předposlední slabice. Nejenže se pobavíte, ale zlepší to vcítění do hrdinů hry.

4. Je-li vám víc než osmnáct, otevřete si pivo. Pouze jedno, jinak hrozí „Komplikace se hrou“ a posléze „Komplikace se spoluhráči“.

5. Nechť každý dospělý hráč vloží do banku třicetikorunový poplatek pro regulaci pozornosti – a vítěz bere vše. To je možná rada k hazardu na hraně zákona, ale nejspíš jediný způsob, jak z „Cesty z ghetta“ učinit adrenalinový zážitek.

Jistě lze namítnout, že nebylo záměrem vrhnout na trh atraktivní kratochvíli. To chápeme, ale nabízí se otázka, kdo má tedy nakonec ze hry nějaký reálný užitek. Hrají ji obyvatelé ghett? Těžko. Zaprvé se k ní běžným způsobem nedostanou, a i kdyby, jen stěží by je složitost pravidel neodradila. Avšak i pro většinu těch, kdo v sociálně vyloučeném prostředí nežijí, je titul příliš komplikovaný a za námahu málo odměňující. Zbývají tak různí sympatizující intelektuálové, kteří ovšem s obyvateli ghett soucítí i bez výchovných her. Alespoň doufáme.

Cesta z ghettaČímž nechceme říci, že by hra sama byla špatná. Naopak. Znalci a milovníci taktických deskovek si mohou přijít na své, protože koncept funguje a složitost pravidel uspokojí i náročné. Za to však hra platí vysokou daň, byť nepochybně do písmenka splnila všechny body zadání. Běžný hráč totiž opravdu netouží po tom, složitě si simulovat na stole šeď ghetta.

Volně stahovatelná PC hra GhettOut je tak na cestě k prolnutí osvěty se zábavou daleko dále. A vnuká naději, že se dočkáme ještě daleko lepších PC her s romskou tématikou. Jakož i daleko přístupnějších deskovek, než je "Cesta z ghetta". I ta však při inteligentním – a ano, obětavém - přístupu pedagogů či vychovatelů může svůj díl práce vykonat. Pročež jí i všem dalším podobným pokusům přejeme hodně štěstí. Jakož i lidem, kteří se snaží dostat z ghetta. Těm dvoj-, chci říci: trojnásob.

Info
Věk: 15+
Počet hráčů: 2-5
Délka jedné hry: 120 minut
Cena: poštovné
- oficiální stránka



Soutěž: Napište romsky: „Kam jdeš, člověče?“ Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho čtenáře, kterému zašleme „Cestu z ghetta“. Vzhledem k tomu, že už jsme svůj popularizační úkol splnili, soudíme, že výjimečně můžeme hru poslat i jednotlivci. Svoji odpověd posílejte na adresu "bwsoutez (z) idnes (tečka) cz". A nezapomeňte připsat svojí adresu.
Autor:




Nejčtenější

Layton's Mystery Journey
Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Další z rubriky

Tracer z Overwatche
Blíží se sportovní revoluce? Vše, co víme o chystané lize v Overwatch

Již letos v prosinci začne zřejmě největší událost v historii progamingu. Blizzard spustí úvodní sezonu ligy ve hře Overwatch, která by časem mohla konkurovat...  celý článek

Sherlock Holmes: The Awakened
Kniha vázaná v lidské kůži či podivná hra TRIHAYWBFRFYH. Mýtus Cthulhu

Herní průmysl si od jiných médií půjčuje motivy a nápady odnepaměti. Nikoho nepřekvapí, že již na samém počátku sáhl i do pokladnice jednoho z nejkultovnějších...  celý článek

Logitech G Powerplay
Herní myši Logitech G703 a G903 nabíjí přímo podložka. Jaké jsou?

Myš představuje pro hráče zcela zásadní doplněk, jehož pečlivý výběr ovlivňuje ve značné míře nejen herní prožitek, ale na profesionální či poloprofesionální...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.