Jako obzvlášť nestabilní částí české scény se momentálně jeví distribuce. Hraje důležitou roli v uvádění nových titulů na trh, což často není jednoduché. Distribuční domy fungují jako prostředník mezi vydavatelem a prodejcem.
CD Projekt končí
Zřejmě nejzásadnější změnou poslední doby v této oblasti je konec české pobočky polského distributora CD Projekt. Spolu s ní tento distributor skončil ještě na Slovensku a v Maďarsku.
"Polská společnost CD Projekt Sp.z o.o. oznamuje, že se po zralé úvaze rozhodla opustit český, slovenský a maďarský trh s počítačovými hrami a v dále se soustředí na tři hlavní směry svého podnikání. Těmi je zaměření se na polský trh, rozvoj digitální distribuce GOG.com a další vývoj vlastních počítačových her (Zaklínač 2)," napsal dosavadní šéf firmy Pavel Mondschein v tiskové zprávě.
V nejbližší době se má dojít k přejmenování firmy, které přijde s novým vlastníkem. Je ale otázkou, jak ten se k distribuci postaví. Pravděpodobně se nebude řídit podnikatelskými principy CD Projektu.
Český trh tak ztrácí společnost, která pro rozvoj distribuční scény hodně udělala. Před lety vstupovala na trh, který majoritně ovládala Cenega. Konkurovat tomuto zavedenému molochu nebylo jednoduché, ale CD Projektu se brzy podařilo prosadit.
Do značné míry ukázal ostatním, že distribuce v České republice nemusí být monopolizována. Teprve po CD Projektu to pochopily další firmy jako Playman, Conquest, Hypermax nebo Electronic Arts, které založilo tuzemskou pobočku.
Několik let se zdálo, že CD Projekt šlape jako hodinky. Dařilo se mu stejně jako jeho matce v Polsku získávat hry od dalších vydavatelů, až jich na čas získal nejvíc ze všech. Mezi jeho partnery patřili herní giganti Vivendi, Electronic Arts, Codemasters, Konami, Capcom, THQ, Disney či SEGA.
CD Projekt se mimo jiné zasadil o snížení cen nových titulů (na PC tradičně za 999 Kč). Také zavedl zajímavé zlevněné edice, ve kterých vycházely hry za přijatelný peníz už několik měsíců po svém vydání. CD Projekt na český trh vůbec přinesl větší flexibilitu a snahu přizpůsobit se místním podmínkám.
Do té doby dominantní Cenega byla evidentně zaskočena, před příchodem konkurenta prodávala počítačové hry klidně za dvojnásobek cen, které zavedl CD Projekt. Ten jí také začal odlákávat partnery. Trvalo dlouho, než Cenega zareagovala. Nakonec se tak stalo a i ona nasadila konkurenceschopné ceny a vrhla se do zlevněných edic, kam už nestrkala jen zastaralý odpad.
CD Projekt se zasloužil také o profesionalizaci překladů. Do jeho příchodu na český trh byly české verze her výjimkou. Součástí strategie firmy bylo vydávat hry v lokálním jazyce. Prakticky všechny CD Projektem distribuované hry byly opatřeny titulky, některé pak i (obvykle) kvalitním dabingem.
Hráči mohli být se službami spokojeni. Otázkou je, nakolik se to projevilo v účetnictví. V kuloárech zněly hlasy o tom, že CD Projekt (jako celá skupina) expandoval příliš rychle za každou cenu. Zisk z prodané hry nemusel být vysoký.
Poláci se navíc rozhodli hry nejen distribuovat, ale sami vytvářet, a vrhli se na vývoj Zaklínače. Jakkoliv byla hra povedená a úspěšná, její vývoj byl příliš dlouhý a rozhodně ne levný. Mluví se o tom, že firmu příliš zatěžoval a nedovoloval jí soustředit se na své původní aktivity. Ty přitom firmu stále živily a financovaly vývoj Zaklínače.
Lámání chleba
V české pobočce se problémy projevily počátkem roku 2009, kdy za podivných okolností odešel její šéf Martin Balhar, který ji vedl od samotného vzniku. Do Cenegy odešly i další důležité postavy českého CD Projektu, mezi nimi mediálně známý Chalid Himmat.
Začala se projevovat také jistá vyčpělost distribuovaného portfolia. CD Projekt postupně ztrácel důležité partnery, kteří si u nás našli jiné zastoupení nebo se vrátili k Ceneze. Ostatní hráči na trhu se navíc přizpůsobili, snížili ceny a hry začali lokalizovat. Konkurenční výhody CD Projektu v podstatě zmizely. Do toho se přidala rezignace na inzerci v médiích a situace přestala být pro firmu příznivá.
V oficiálním vyjádření polského CD Projektu o uzavření české pobočky se píše, že na zdejším trhu nevidí potřebný potenciál k rozvoji. Kdo se jí ujme a jakým způsobem bude v byznysu pokračovat, je zatím ve hvězdách.
Není to jediný případ změn na distribučním trhu. Před několika týdny se společnost Cenega rozešla s vydavatelem Activision Blizzard. Oficiální důvody v podstatě nezazněly, mluví se však o tom, že Cenega na titulech tohoto vydavatele měla minimální marže. A to přesto, že Activision Blizzard stanovuje nejvyšší koncové ceny. U hitů Modern Warfare 2 či Starcraft 2 je to řádově o stokoruny více.
Activision Blizzard si na české scéně našel partnera v podobě společnosti ABC Data, která se dosud věnovala dovozu hardware. S distribucí her nemá žádné zkušenosti. Očekává se, že zvedne ceny titulů od Activision Blizzard.
To by mohlo hrát do karet novému majiteli toho, co zbude po CD Projektu. Také on by mohl využít příležitosti ke zdražování, obzvlášť byl-li CD Projekt na hranici rentability. Vlny zdražování by zřejmě využili i další distributoři.
Zlaté časy českých distributorů zřejmě skončily. Před časem čelila hrozbě uzavření (nakonec provedla restrukturalizaci) česká pobočka Electronic Arts. Další firma vypouštějící hry na český trh, Seven M, skončila bankrotem.
Důvodů neutěšeného stavu bude hned několik. V první řadě je to stále silně zakořeněné pirátství. Dále šance pořídit si hru digitálně, což je cesta zcela vylučující distributory. Emancipující se český zákazník stále častěji využívá možnosti nechat si hru poslat ze zahraničí, obvykle levněji.
Zákazníci, kteří českým distributorům zbyli, musí počítat s tím, že si za hry připlatí. A to jak kvůli tlaku zahraničních vydavatelů, tak proto, aby distributorské firmy své účetní knihy vůbec mohly psát černou propiskou.
