Chessmaster: The Art of Learning

Chessmaster: The Art of Learning

Chessmaster: The Art of Learning

  • 8
Chcete ochránit své děti před drogovou partou, náboženskou sektou, či kroužkem mladých konzervativců? Učte je šachy.
60

Chessmaster: The Art of Learning

Platforma: DS
Výrobce: Ubisoft

  • Solidní AI Chessmastera
  • Rychlost výpočtu
  • Josh Waitzkin
  • Hrubé chyby 99% soupeřů
  • Kolovrátková „hudba“
  • Bug s počítáním ELO

O něco lepší zábava než „kapesní šachový počítač“, pokročilého ale nenadchne. Jako výukový program pro děti v pořádku – budou však potřebovat angličtinu.

Herní karta

Chessmaster: The Art of LearningProdukce elektřiny ve starověku nestála kromě bouřky za řeč a ani tehdejší hardware se s tím dnešním nedal srovnat. Přesto i tenkrát vznikaly povedené gamesy, třeba Čaturanga od indie vývojářů z Indie. Hra byla tak úspěšná, že se dočkala řady remaků, například v Persii vyšla jako Šatrandž, Číňané ji okopírovali a modifikovali coby Siang-Čchi a konečně v Evropě se proslavila pod názvem Šachy. Hra v před-elektronické éře trpěla velmi slabým singleplayerem, zato multiplayer pro dva hráče vždy byl a zůstává naprostým triumfem. Až poslední dvě desetiletí minulého století konečně přinesla i bouřlivý rozvoj nešťastného singlu, třebaže jste zpočátku museli na jakžtakž rozumný tah procesoru čekat hodinu, což nesvědčilo počítači ani nervům. Chessmaster je jedním z titulů, jež si postupně získaly solidní renomé a některé jeho typy jsou schopny porážet i mezinárodní velmistry. To však není přesně případ dnes recenzované hry, jež má už v samotném názvu „learning“, tedy učení nebo studium.

Umělý šachista s klidem zahájí hru tahem h7-h6.

Chessmaster: The Art of LearningPrůvodcem hrou je z kratičkých videosekvencí dovedně skládaný Josh Waitzkin, chlápek, který se hned zkraje pochlubí, že byl už v šestnácti mezinárodním mistrem a později zvítězil i v jakési Tai-Chi soutěži. Když se tak na něj chvíli díváte, říkáte si, že na tom Tai-Chi asi něco bude, protože Josh umí vystřihnout fakt legrační grimasy a milé úsměvy a vypadá prostě jako někdo, kdo je v naprosté pohodě. Úmyslně mluvím o Tai-Chi a ne o šachu, protože jsem sám kdysi odehrál pár regulérních juniorských šachových turnajů za dnes už, doufám, neexistující tým „Pražské pekárny a mlýny“ a tudíž něco málo vím o tom, jak vypadá zdatný šachista – zpravidla to rozhodně NENÍ milý pohodář. Josh tedy pohodář je a pokud věříte, že „učení-mučení“ není univerzální pravdou, našli jste pro svůj názor živý argument.

Pojďme se nyní podívat na základní menu. Zde máme položky Quick Game, Classic Chess, Mini Games, Multiplayer Challenge, Chess Puzzle Challenge, Single-Card Play, Player Profile a Credits. Quick Game neznamená „bleskovku“, ale jednoduše Chessmaster: The Art of Learningokamžitou hru, jejíž výsledek se nepromítne do vašeho ELO, tedy koeficientu šachové výkonnosti. Začínáte s ELO 600, ale i poté, co jsem získal ELO 1425, mi hra pro Quick Game stále přidělovala soupeře s ELO kolem 700. To pasuje v očích schopnějších šachistů Quick Game na prvotřídní ztrátu času – hned si řekneme, proč.

Umělá inteligence na slabších úrovních je totiž jedním slovem úděsná. Konkrétní příklad viz. infobox, prozatím alespoň tolik: rozdíly ve schopnostech umělých soupeřů jsou vytvářeny zjevně tak, že procesor různě důsledně „myslí“, tedy počítá varianty, a různě často se na to vyflakuje, takže výsledkem vůbec není pocit, že hrajete se slabým soupeřem, nýbrž se schizofrenikem v plném květu choroby. Uvědomuji si, že stvořit model hráče, který hraje přesvědčivě špatně, může být těžší, než vytvořit umělého velmistra, protože algoritmus špatné hry přináší mnohé problémy. Slabý lidský šachista myslí logicky, ale omezeně a občas něco zcela přehlédne. Umělý Chessmaster: The Art of Learningšachista, jak si ho představuje Ubisoft Bulgaria, ale s klidem zahájí hru tahem h7-h6, věnuje vám grátis několik figur, načež si vzpomene, že má trochu myslet a předvede kontrastně elegantní akci. Toto se tedy tvůrcům příliš nepovedlo. Pojďme dál: pod následující položkou menu, Classic Chess, se skrývají vedle voleb Learn Chess, Set Up Position a Load Game i položky Practice Game a Rated Games, kde si lze bohudík úroveň soupeře volit. Dostaneme se konečně k obstojnějšímu šachu?

Na hru s panem Chessmasterem si nelze stěžovat.

Practice Game je prakticky totéž, co Rated Games, jen se výsledek nepromítá do vašeho koeficientu a můžete vracet tahy. Od Quick Game se, jak již bylo řečeno, oba módy liší tím, že si lze vybrat úroveň AI. PG i RG disponují obtížnostmi Easy, Medium a Hard, přičemž se pod každou z obtížností skrývá řada umělých hráčů se Chessmaster: The Art of Learningzvyšujícím se ELO. Například Easy sahá od Bena s ELO 500 po Guillauma s ELO 774. Naproti tomu Hard začíná u Jade s koeficientem 1215 a postupuje až k naprostému vrcholu, jímž není nikdo jiný, než starý známý vrásčitý Chessmaster - s ELO 1850. Pro srovnání: program Chessmaster 9000, který v roce 2002 porazil mezinárodního velmistra Larryho Christiansena v utkání na čtyři partie výsledkem 2,5:1,5, měl odhadované ELO 2715. Hrůzu jménem

Bagdádská obrana

Jako malou ukázku ze zásoby zhůvěřilostí hry na obtížnost Easy jsem vybral začátek jedné partie s Guillaumem. Hrál jsem s bílými figurami. 1. c2-c4/jb8-c6, 2. jb1-c3/jc6-d4!, 3. e2-e3/jd4-c2+!!! Pro toho, kdo není zběhlý v šachové notaci: Guillaume přecválal s jezdcem celou dosud pustou šachovnici, aby dal na druhé straně naprosto nesmyslný, neškodný šach a nechal se zadarmo sejmout dámou. Řečeno jazykem denního tisku: jedinou obětí sebevražedného atentátu byl atentátník.

Chessmaster: The Art of LearningEasy už jsem naznačil: hra nejschopnějšího Easy hráče, Guillauma, se od nejslabšího Bena liší jen minimálně – oba hrají jako naprostí dementi s nepravděpodobně kontrastními záblesky vyšších schopností. I přeladil jsem na obtížnost Hard a zvolil rovnou dědu Chessmastera. O schopnostech šachových programů rovněž něco vím a vždy si vzpomenu na to, co jistá cimrmanovská postava říká o trpaslíkovi vhozeném do nádoby plné vody a s namydlenými stěnami: „Trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží.“ Chessmaster opravdu JE dobrý šachista, ale pod soustředěným náporem magické formule „save/load“ - nevydrží. I tak ale přiznávám bez mučení, že mi jeho porážka zabrala celé dopoledne a bez nadsázky jsem přitom propotil pyžamo, což boří jeden z mnoha šachových mýtů, totiž že jde o fyzicky nenáročnou zábavu.

Jak už bylo řečeno, při Rated Games nelze vracet tahy, což je jedině v pořádku, ovšem možnost bez omezení ukládat pozice plní v podstatě tutéž roli, což není úplně Chessmaster: The Art of Learningčestné ani sportovní. Za porážku velkého bosse mé ELO vzrostlo o 32 bodů a Chessmasterovo o stejný počet pokleslo, kiš kiš. Teď se ale podržte. Pozici těsně před šachmatem jsem měl uloženou, i vychutnal jsem si doražení železného dědka znovu. Jaké však bylo mé překvapení, když tím mé ELO opět vzrostlo, tentokrát o 31 bodů! Pohrál jsem si s tímto špinavým trikem a vytáhl tak své ELO namísto o hrou zamýšlených 32 o celých 528 bodů na úkor koeficientu největšího borce hry! Holt zjevně od přírody poctiví Bulhaři podcenili zlaté české ručičky. Trestem za nepoctivost – a pochybnou odměnou za případné čestné vyválčení bodů - je však to, že vaše jakkoli vysoké ELO stejně k ničemu není!

Mnichovská obrana

Jako malou ukázku ze zásoby zhůvěřilostí hry na obtížnost Hard jsem vybral začátek jedné partie s Joshem, což je druhý nejsilnější hráč celého titulu(!) s ELO 1800. S Joshem Waitzkinem pravděpodobně nemá nic společného. Hrál jsem opět s bílými figurami. 1. c2-c4/d7-d5, 2. c4xd5/e7-e6!!! Srozumitelnou řečí: Josh mi hned druhým tahem věnoval grátis pěšce, což rozhodně nebyla taktická oběť, zahajující překvapivou akci. V podobném duchu trousil procesor figury i v dalších fázích partie.

Chessmaster: The Art of LearningJinak si ale na hru s panem Chessmasterem nelze stěžovat, což se bohužel nedá říci o jeho kolezích, neboť jak se dočtete v dalším infoboxu, už druhý „nejsilnější“ hráč hraje pod psa. Byť je dost bizarní, že ikonou titulu je vrásčitý kmet, když přitom každý ví, že na špičkový šach je potřeba mladý mozek, myslí to starci navíc opravdu svižně. Začíná zhruba na deseti vteřinách a později mu ani v nejzapeklitějších situacích myšlení nezabere víc než půl minuty – vemte jed na to, že vy budete přemýšlet déle. A pokud by to nějakému géniovi přesto připadalo pomalé, může nastavit šachové hodiny.

Co se týče čistě výukové části hry, ta sestává jednak z kvalitních výkladových lekcí pro každý základní aspekt hry – bohužel převážně pro naprosté začátečníky – a jednak z tématických miniher. Na výuku je potřeba angličtina a pokud jste pokročilí šachisté, budete na minihry potřebovat kafe, jinak brzy usnete. Například Fork My Fruit spočívá v tom, že posunujete figurku tak, aby v rámci svého potenciálu Chessmaster: The Art of Learningsestřelovala všechno ovoce, které je na šachovnici v dosahu jejího útoku. Ovoce i figurek postupně přibývá, takže si dítě procvičí, jak se s čím táhne. V obdobném duchu se nesou i další kousky, které postupně odemykáte: Masterpiece, Minefield, Chain Reaction, Breaking the Lines a Pawn Charge. Pár miniher si spolu s klasickým šachem a několika jeho obměnami můžete zahrát i v multiplayeru, a to dokonce s jedinou cartridgí. Hra ovšem nepodporuje online režim, takže musíte být s kamarádem vzájemně na dosah! U klasického šachu tak nevidím důvod, proč v jedné místnosti zírat do malých schématických displejů, místo abyste si rozložili pořádnou šachovnici na stole. Větší smysl to dává u obměny Dark Chess, kdy vidíte jen své vlastní figurky, ale zda vás to bude bavit, je zhruba stejná otázka jako u miniher.

Telegraficky ke zbylým možnostem titulu. Chess Puzzle Challenge je poměrně objemná sbírka šachových „hlavolamů“ v sedmi kategoriích a koho by snad Chessmaster: The Art of Learningjednoduché úlohy na jeden tah nudily, může si vše střihnout na čas. Funkce Set Up Position vysvětluje, proč velmistři tak často odbíhají od partie na toaletu a jsou tam následně tak dlouho: konzultují s NDS prekérní zádrhel zápasu. To žertuji jen částečně, protože takové protesty při mistrovských zápasech opravdu reálně padají a každopádně handheld s možností nastavit si libovolně rozmístění figur na šachovnici a nechat procesor řešit další postup by se tímto způsobem (zne)užít dal – přinejmenším v korespondenčním šachu. Hraje se ještě vůbec v éře počítačů korespondenční šach?

V minulosti jsem vlastnil i tzv. kapesní šachový počítač a musím uznat, že technika kráčí vpřed, byť zrovna na poli královské hry do kapsy ne tak mílovými kroky, jak bychom si přáli. Počin Ubisoftu bohužel hráče na živého protivníka moc dobře nepřipraví, protože se spíš než jako slabý šachista chová jako stroj, který má za úkol mechanicky chybovat. Pro pokročilého jde tudíž jako obvykle o kratochvíli přiměřenou kapesním rozměrům zařízení, s výjimkou Chessmastera, kvůli němuž se dá koupě s výhradami doporučit.


Hodnocení hry

Redakce

60 %

Čtenáři

44 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 42 čtenářů

Témata: Ubisoft