Koncem dubna roku 1999 se na Columbine High School v Littletonu v americkém státe Colorado odehrála strašlivá tragédie. Studenti místní střední školy Eric Harris a Dylan Klebold během několika minut zastřelili učitele Dava Sanderse, dvanáct svých spolužáků a zranili dalších 23 lidí. Krátce poté spáchali oba sebevraždu. Policisté během vyšetřování objevili domácí videonahrávku, na které jeden z vrahů pózuje s upilovanou brokovnicí, kterou důvěrně přezdívá „Arlene“, prý podle jedné postavy z počítačové hry Doom (co na tom, že se taková postava v Doomu nevyskytuje). To stačilo rodičům pozůstalých (a zejména jejich právníkům) k tomu, aby iniciovali podání žaloby na pětadvacet firem, mezi kterými kromě dvou provozovatelů pornografických internetových stránek nechybí taková esa jako Nintendo, Sega, Sony, Time Warner a pochopitelně id Software a GT Interactive – tvůrci a vydavatelé Dooma.
Kromě množství žalovaných firem je na celé věci pozoruhodná i částka, kterou by měly společnosti zaplatit na odškodném. Mluví se o pěti miliardách dolarů (150 miliard korun, tedy jeden a půl Temelína) coby „plošném“ poplatku, který si podle určitého klíče rozdělí pozůstalí, a dalších pěti až deseti milionech, které by byly vyplaceny za každou oběť. Spolu s letitým Doomem se právníci zaměřili také na hry Redneck Rampage a Quake – jejich vydavatelé dokonce obdrželi žádosti o dobrovolné zastavení prodeje podobných her dětem (jinými slovy přestěhování regálů s hrami do neveřejných oddělení s pornografií). Paradoxem ovšem je, že mnohé oběti rovněž strávily nespočet hodin u jmenovaných her – jak ostatně dokazují otevřené dopisy adresované vývojářům, ve kterých ono zastavení prodeje požadují.
Již teď je však jasné, že žaloba nebude mít velkou šanci na úspěch. V podobném procesu před dvěma lety, který se konal na podnět pozůstalých po obětech podobného útoku na Heath High School ve státě Kentucky, smetl federální soudce argumenty žalobců ze stolu. Proto se také šéf id Software, Todd Hollenshead, po stručné konzultaci s firemními právníky odhodlal k sebevědomému prohlášení, že nová žaloba postrádá opodstatnění a firma s největší pravděpodobností proces vyhraje. Jediné firmy, kterým tak může žaloba přinést vážné problémy jsou oni provozovatelé „závadných“ internetových stránek – výdaje na právníky představují značný díl jejich rozpočtu i v případě vítězného procesu.
Celý případ by však mohl mít nepříjemnou dohru na půdě amerického Kongresu. Tam již delší dobu probíhá ostrý boj o zpřísnění pravidel pro držení střelných zbraní, v rámci kterého se senátor Joseph Lieberman snaží prosadit zákon, který by zakazoval propagaci filmů či her určených staršímu publiku (takzvané R-rated tituly s doporučeným věkem od 17 let) na místech přístupných nezletilým. Pokud by skutečně zákon prošel, mohl by dostat pokutu například takový distributor, který by uveřejnil reklamu například na Soldier of Fortune v herním časopise, který se prodává na místech, kam mají přístup děti. Obecně se soudí, že by výrobci přestali používat současný dobrovolný rating a každý titul by musel projít povinným „ohodnocením“ speciální komisí, která již nyní podobně hodnotí filmy. O tom, jaké komplikace by tento systém přinesl vývojářům, kteří by se za každou cenu museli z obchodních důvodů se svými střílečkami trefit do kategorie PG-13 (od 13 let s doporučeným dozorem rodičů), jistě není třeba mluvit. Zpoždění kvůli dodatečným úpravám by se pak počítala na měsíce. Násilné tituly by pak nemilosrdně putovaly kamsi za plentu k pornografickým videokazetám.
A proč vlastně píšeme o dění v USA, když je z pohledu českého práva americké soudnictví ekvivalentní zvykovému právu lidojedů? Odpověď je jednoduchá – USA představují obrovské odbytiště všech masových titulů a také jistou inspiraci pro některé evropské politiky. Není proto vyloučeno, že v se případě úspěchu regulací za velkou louží dočkáme podobných plošných opatření v rámci EU (stačí se podívat k našim německým sousedům). Je tedy možné (a celkem pravděpodobné), že se za pár let výrobcům nevyplatí dělat brutální hry a my si pokračování Soldier of Fortune budeme moci koupit pouze v počítačových obdobách sex-shopů. Moderní politika a právo jsou totiž často dílem emocí, kdy jde racionální uvažování stranou...
Zdroje: Avault, Bluesnews, Yahoo News, Denver Post