První část přehledu
Příslib:
Pán Prstenů
Námořní bitvy
Dlouhá bitva o Středozem
Obavy:
Horší příběh
|
|
Battle for Middle Earth byla první povedenou hrou vytvořenou na motivy v posledních letech, díky filmové trilogii, opěvovaného Pána Prstenů. Technicky se jednalo o malý zázrak, hratelnost se pak prezentovala ve jménu jednoduchosti, což mnohým sice nebylo po chuti, ale to nic nemění na velkém úspěchu hry, na který se pokouší navázat pokračování, jehož betaverzi jsme měli možnost na vlastní kůži ozkoušet. Po grafické stránce se mnoho nezměnilo – použit je stejný engine, jenž byl samozřejmě patřičně vyšperkován, především o HDR efekty a realisticky vypadající vodu. Ano, dvojka nabídne i námořní bitvy, které rozhodně nebudou komorní. Jelikož již autoři vše zajímavé z filmové trilogie vyčerpali, sáhli po knižní licenci, a světě div se, získal ji. Na jejím základě se rozhodli použít konflikt mezi Sauronem a aliancí trpaslíků s elfy v severním koutu Středozemě. V samotném Tolkienově díle není tomuto tématu věnován valný prostor, tudíž si scénáristi EA museli vytvořit vlastní děj, který ovšem prochází přísnou kontrolou Tolkien Enterprises, takže se nějakých blábolů nemusíte vůbec bát. Jedním z nejkritizovanějších bodů předchůdce byla značná omezenost v otázce výstavby základny. Tu si nyní již můžete rozestavit podle svého gusta a navíc z ní lze dokonce vytvořit pevnost. A to velice jednoduchým způsobem – nejdříve hradby, poté brány a obranná zařízení. Volba ras vyplývá z již řečeného: stran doba budou hájit podsadití trpaslíci a sliční elfové, kteří se mezi sebou sice liší vizuálně, ovšem hraje se za ně obdobně, takže žádná různorodost ve stylu Warcrafta 3. Sauron se spoléhá na jedinou novou stranu, a to gobliny, kteří přeci jen vyžadují trochu jinou taktiku, ale opět to není kdovíjaký zázrak. Nedílnou součástí Battle for Middle Earth 2 jsou hrdinové, kupříkladu Gimli nebo Elrond. Opět stoupají po úrovních a získávají tak nové schopnosti. Někteří rekové jsou ale podle našeho názoru až příliš silní a zasloužili by si do plné verze trochu vyvážit. Obrovským příslibem je pak varianta vytvoření vlastního hrdiny, od vizuálního zpracování, po vlastnosti. Toho pak můžete využít i v multiplayerových kláních jako je třeba zajímavá Bitva o prsten, kde pochopitelně hraje hlavní roli počítačem ovládaný Glum se svým milášškem. Hráči se zase snaží prstenu zmocnit. Pokud se tvůrci zbaví menších chyb, půjde znovu o parádně vypravenou a ještě lépe hratelnou strategii, ktrou si žádný fanda žánru ani LOTRa nebude smět nechat ujít.
Heroes of Might and Magic 5
Výrobce: Nival Ent. |
Vydavatel: UbiSoft | Datum vydání: březen 2006 | Homepage
|
|
Příslib:
Dlouhé hodiny hraní
Nové jednotky a kouzla
Propracovaná grafika
Obavy:
Nové prvky ničící starou hratelnost
|
|
Jeden z mála zástupců tahových strategií, jimž poslední roky rozhodně nepřejí jako ty dřívější. Nicméně, veleoblíbená série Heroes of Might and Magic tu s námi rozhodně bude ještě nějaký ten pátek. Vždyť i v České republice jde o jednu z nejprodávanějších značek vůbec. Poté, co skončil původní vydavatel, společnost 3DO, převzal sérii UbiSoft a vývoj pátého dílu svěřil do rukou ruského Nival Entertainment stojícího kupříkladu za povedenými Etherlords a Silent Storm. Dlouhou dobu se početné šiky fanoušků bály převedení tradiční 2D TBS do trojrozměrného zpracování, ovšem podle našich dojmů z betaverze se obavy ukázaly jako liché. Kamera nedělá výraznější problémy a prožitek ze hry je tak podobně silný a návykový, jako v předešlých dílech. Grafika by se dala charakterizovat jako pohledná – nejde o žádný technologický zázrak, ale třeba na města je radost se dívat, takže rozhodně nedělá žádnou ostudu. Autoři se podle svých slov nejvíce čerpali z nejoblíbenější části série, jímž byla rozhodně trojka. Vrátí se množství známých prvků, kupříkladu dobývání hradů a opětovné degradování hrdinů do role přihlížejících a občas sesílajících kouzla. Ovládání se od minula snad ještě zjednodušilo, všechno je krásně intuitivní, tudíž nebude zapotřebí trávit dlouhé chvíle kdesi po tutoriálech, ale opět bude možné vrhnout se do jedné ze spousty kampaní, jejichž kompletní dokončení vám zabere několik desítek hodin. K tomu je zapotřebí připočítat samostatné scénáře, editor, jenž se v předchůdcích postaral o masivní nášup servírovaný dodnes. A samozřejmě nesmíme zapomínat ani na multiplayer okořeněný množstvím různorodých módů. Na výběr dostaneme ze šesti víceméně tradičních frakcí: Heaven, Inferno, Necropolis, Preserve, Dungeon a Academy. Ty se od sebe liší úplně maximálně, o to obdivuhodnější je jejich vyvážení, které působí na první pohled velice solidně, ačkoliv jeho pravá podstata se ukáže až po stovkách odehraných soubojů, protože i malé nuance mohou zkušeným hráčům přinést velké výhody. Jinak platí, že každá strana se zaměřuje trochu jiným směrem, má jiné bonusy i slabé stránky, specifická kouzla a samozřejmě jednotky. Přestože někomu 3D nemusí vonět, i když působí více než uspokojivě, domnívám se, že se HoMaM 5 v roce 2006 stanou jedním z vrcholů strategického žánru, na jehož specifika si nakonec zvyknou i věční škarohlídi. Nic jiného jim taky nezbude.
Supreme Commander
Výrobce: Gas Powered Games |
Vydavatel: THQ | Datum vydání: 3.kvartál 2006 | Homepage
|
|
Příslib:
Masové bitvy
Obrovský přehled
Zjednodušené ovládání
Obavy:
Aby to nebyl až příliš velký zmatek
|
|
Total Anihilation je mnohými považována za jednu z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší strategii všech dob. Osobně jsem v podobných soudech střízlivější, nicméně této pecce z roku 1997 se množství primátů upřít nedá. Tak třeba obrovský počet jednotek – stovky originálních kousků, to bylo něco do té doby nevídaného. A z toho logicky vyplývající masové bitvy. Inu, je s podivem, že na první díl nenavázalo žádné pokračování. Atari sice o oficiálním pokračování nějakou dobu mluvilo, ovšem do dnešních dnů je ticho po pěšině. Celou věc tak vzal do rukou člověk na slovo vzatý, hlavní designér Total Anihilation – Chris Taylor, který duchovnímu nástupci přiřkl respekt vzbuzující název Supreme Commander. Stanete se vrchním velitelem ozbrojených sil jedné ze dvou znepřátelených stran kdesi ve vzdálené budoucnosti a budete se muset pořádně otáčet, abyste vše stíhali, a to i přesto, že by otravná výstavba základny měla být nanejvýše zjednodušena, což platí i o těžbě jedné jediné suroviny. Ale ukočírovat tisíce jednotek také není zrovna nic snadného. Ano, Supreme Commander proste sází na masy a množství taktických úkonů. K tomu by vám měla být více než nápomocna velice flexibilní a zoomovatelná kamera, která svede opravdové divy. Zatímco v jednu chvíli se kocháte pohledem na svého válečného robota jak rozdělil několik málo tančíků na miniaturní kousíčky, stačí chvilka a už máte přehled o kompletním bojišti, kde se tak trochu neosobně mydlí bezejmenné šiky vašich svěřenců s nepřítelem. To je válka, přátelé a zde si jí užijete skutečně plnými doušky. Kamera ale může jít ještě dál, až do několikakilometrové výšky, v níž vidíte prakticky vše – hory, kontinenty i oceány, ovšem oddíly jednotek už jsou znázorněny jen symbolickými vlaječkami, což ale nemění nic na tom, že pořád slyší na všechny příkazy, co jim zadáte. Tvůrci jsou si vědomi náročnosti na podchycení i zvládnutí všech těch bitev a snaží se hráčům jejich těžkou práci v mnoha ohledech ulehčit. Při velice důležitém plánování útoku z několika stran se tak počítač například postará o koordinaci jednotek ze všech směrů, aby všichni dorazili současně a přepadení nepozbylo zbytečně na efektivnosti. Pro všechny milovníky monstrózních bitev tu tak máme jasného favorita.
Rise of Legends
Výrobce: Big Huge Games |
Vydavatel: Microsoft | Datum vydání: květen 2006 | Homepage
|
|
Příslib:
Parádní atmosféra
Odlišnost frakcí
Originální jednotky
Obavy:
HW náročnost
|
|
Po prohlédnutí obrázků by dozajista nikdo neřekl, že Rise of Legends je nepřímým pokračovatelem globální strategie Rise of Nations. Brian Reynolds udělal obrovský krok stranou a rozhodl se svůj nový titul situovat do atraktivního steampunkového (kloubí technologii a fantasy magii) prostředí, které jsme tak rádi hltali v RPG Arcanum. Hra nabídne rovnou čtyři odlišné rasy příběhově stmelené do jediné kampaně s hlavním hrdinou, právoplatným následníkem trůnu, Giacomem. Ten je jedním z představitelů strany Vinci, ovšem děj ho postaví do popředí i dalších tří dobrodružství. Vinci představují technicky nejrozvinutější rasu a na jejich nádherná města je radost pohledět. Mechanika zde dosahuje nečekané symbiózy s přírodou – všude se něco točí, pohybuje, kouří, aniž by to kontrastovalo s překrásným okolím. Vinciovské jednotky jsou tak celkem logicky především tanky, roboti a vůbec prazvláštní kousky silně originální fantazie autorů. Druhý pohled utváří rasa Alim, jež se na techniku dívá s despektem a na její místo staví očarovanou přírodu a mocné tvory, jako jsou například draci, duchové či džinové. Alimovská města jsou, na rozdíl od vertikálně monumentálních výstaveb Vinci, spíše plochá, rozhodně však ne nezajímavá – sálá z nich orientálních nádech. Další dvě frakce zůstávají prozatím utajeny, je ale celkem jasné, že budou inklinovat podobnými směry jako dvě již představené. Výstavba základen se stane jedním z nosných pilířů hry, protože bez patřičných budov si ani neškrtnete. Obrana bází má být kapitolou samou pro sebe. Již z nádherných obrázků přímo sálá úžasná atmosféra, na níž si dávají tvůrci nesmírně záležet a už proto nelze Rise of Legends jen tak lhostejně přehlížet. To by totiž byla takřka jednoznačně fatální chyba.
Company of Heroes
Výrobce: Relic Ent. |
Vydavatel: THQ | Datum vydání: 3. kvartál 2006 | Homepage
|
|
Příslib:
Mocný fyzikální engine
Umělá inteligence
Taktické prvky
Obavy:
Zase 2. světová
|
|
Mírnou averzí vůči válečným strategiím se dnes tají jen málokterý novinář. Přeci jen, když rok co rok vyjde nějakých deset kousků z druhé světové, je to trochu na pováženou, zvláště když jsou opomíjena jiná zajímavá témata. Tento rok bude situace s největší pravděpodobností obdobná. Ovšem jedině Company of Heroes je z takto zaměřených projektů opravdu slibná. Stojí za ní dobře známý Relic (Homeworld, Warhammer 40k: Dawn of War), který hodlá vyprávět dramatický příběh o tzv. „Able Company“, jenž začíná velkolepým vyloděním v Normandii a pokračuje přes velkou část válečné Evropy až do středu Německa. Z pochopitelných důvodů se hra soustředí jen na malou jednotku (max. několik desítek) mužů, které občas doplní i tanky a další stroje poplatné dobovým standardům. Žádná základna, žádná starost o peníze. Company of Heroes klade důraz na každého muže a jeho obtížnou nahraditelnost. Naučíte se tak precizně plánovat operace, přičemž odměnou vám bude zneškodnění nepřítele s čistým štítem na vaší straně. Mělo by se jednat o mix Commandos a klasické RTS, protože dojde i na pořádné bitvy. Teprve pak se ukáže síla enginu, jenž se stará nejen o úchvatné grafické zpracování, ale především o dosud nevídanou míru fyzikální odezvy. Slovy reklamních materiálů, která se však podle ukázek zdají býti věrohodná: jde o hru s dosud největší mírou interaktiviy. Jednoduše řečeno, zničit půjde doslova vše, jen bude zapotřebí disponovat patřičnou technikou. Omítka budov se po střelách vojáků realisticky drolí, ovšem mnohem více se na konstrukci baráku podepíše pořádně rozjetý tank – tomu nečiní problém proměnit stavbu v nuznou hromádku sutin. Ani umělá inteligence se prý nenechá zahanbit. Vojáci mají působit jako myslící bytosti, na něž působí jak strach, tak morálka. I když jde o otřepané téma, Company of Heroes má velkou šanci představit ho v zábavné kombinaci reality a arkády a zadupat tak veškerou konkurenci do země.
Tak, a máme za sebou i vysoce exponovaný strategický žánr, který letos má rozhodně co nabídnout. Příště se můžete těšit na přehled vysoce očekávaných RPG, a že to bude opět pořádná smršť, na to můžete vzít jed!
