O tom, že se na GameBoyi uchytí také pokračování legendárních herních sérií, ještě z dob Comodorů, ZX Specter či Amigy, svědčí také hra Classic Bubble Bobble. Známý dráček, kterého jsem si na základě jeho neustálého vyfukování "bublinek" pojmenoval Orbit dle značky mých oblíbených žvýkaček :-), totiž od roku 1986 vystřídal spoustu platforem, aby se ke mně dostal ve své nové podobě s novými levely a, ač se to zdá býti neuvěřitelné, v rozsáhlejších světech.
Jednotlivých modifikací, respektive sérií Bubble Bobble bylo vyrobeno hned několik.Tou první bylo klasické Bubble Bobble vydané právě v roce 1986, aby následoval Rainbow Islands (1987), Parasol Stars (1990), Bubble Bobble 2 (1993), Bubble Symphony (1994), Bubble Memories (1996), Bubble`n Roulette (1998), Bubblen No KuruKuru Jump! (1999) a právě Classic Bubble Bobble (1999). Počítat do tohoto soupisu také nejrůznější puzzle s Bubble tématikou by pak zabralo v této recenzi spoustu času a místa, nicméně i tak splnil tento odstaveček svůj význam a to poukázat na slávu "bublinkovské" série.
O co vlastně ve hře samotné jde? V roli zeleného dráčka Orbitka musíte projít desítkami levelů (přesný počet vám bohužel neřeknu, neboť jsem hru nedohrál do konce), jejichž obtížnost se, pochopitelně, neustále zvyšuje.
Zatímco první úroveň projdete během několika desítek vteřin bez sebemenšího zaváhání,
v těch dalších již musíte používat mozek a cvičit prsty tak, abyste dokázali hbitě reagovat na chování vašich nepřátelů, kteří se vám snaží v jednotlivých úrovních znepříjemnit život a zabránit vám jejich snadné likvidaci.
Tuto provádíte vcelku jednoduše. "Vyflustnutou" bublinkou zalepíte chodícího robotka, chodícího ducha, plující rybičku, skákajícího "pružinového" ďáblíka či další stvůrky do žvýkačkové bublinky a ten se vznáší v prostoru, samozřejmě v případě, že narazí na překážku, tak pomalým letem okopíruje její okraje. Tím, že nepřítele trefíte žvýkačkou však pro vás jeho likvidace nekončí. Během dvou průletu odspodu nahoru totiž musíte bublinku proskočit, nebo do ní vrazit tak, aby praskla a vám z ní vyletělo ovoce, po jehož sebrání máte body. Pokud se vám to nepodaří, nebo v případě, že bublinku dříve prorazí jiných z vašich nepřátel stále se potulujících v levelu, máte smůlu, neboť žvýkačkou zalepená nestvůrka je opět oživena a útočí na vás s mnohem větší vervou.
Ano, útoky vašich nepřátel se postupem času zrychlují. Pokud je totiž nepostřílíte do určité chvíle, kdy se vcelku neškodně a relativně pomalu pohybují po levelu, zčervenají a jejich chůze a veškeré ostatní reakce se viditelně zrychlí. Zvláště nebezpečné je to u hlavních bossů, u duchů či rybiček. I toto se však dá přežít, horší to je, když už vám zdolávání dané úrovně trvá neuvěřitelně dlouho,
počítač se naštve a na scéně se objeví piraňa, mnoha lidmi to oblíbená rybička.
Ta nejenže se pohybuje docela rychle a vůbec jí nevadí, že má v cestě zeď, prochází jí bez problémů jako duch, ale nejde ani zastřelit a pokud jí nebudete utíkat, nemáte šanci. I v případě, že vás piraňa honí, se však dá level dokončit, několikrát se mi to povedlo. Je to sice mnohem větší makačka, dávat pozor na soupeře a co nejrychleji je sestřelit a zničit bublinku, v níž jsou uvězněni, abyste přitom nepřišli do kontaktu s piraní, nicméně dá se to.
Ve hře však nejsou pouze základní levely, ale v případě, že se vám podaří pozabíjet všechny nepřátele během krátké chvilky a v ne o mnoho delším čase zrušíte i jejich bublinky a posbíráte "popadané" ovoce, objeví se vám uprostřed úrovně dveře, do kterých když vejdete, jste ve speciálním "bonusovém" levelu, v němž si můžete nahrabat bodíky a živůtky navíc. Nutno podotknout, že nebývají nikterak jednoduché, nicméně dají se zvládnout bez ztráty korunky (života) a po jejich absolvování následuje úroveň, která je jinak normálně v pořadí.
Co mě však na Classic Bubble Bobble upoutalo byla hudba. Ačkoliv se opakuje a většinou ji mám při pařbě vypnutou, občas jsem prostě neodolal a zvuk si zapnul, neboť v tomto případě skvěle dokresluje atmosféru. Ve chvíli, kdy o nic moc nejde a vy můžete příšerky zabíjet lážo plážo hraje pomalejší, atmosféru podkreslující, avšak nevtíravá hudba, jde-li ale do tuhého a zrychlí li nepřátelé své pohyby a zrudnou vzteky z toho, že jste ještě naživu, dostává i hudba ty správné grády,
které vrcholí ve chvíli, kdy na scénu přichází piraňa. I když je malé možná skladem trošičku minusem, jejich zpracování lze rozhodně považovat za klad.
Ovládání hry je velice jednoduché a snadno pochopitelné. Chodíte klasicky kurzorovými šipkami, tlačítko A používáte ke skoku a béčkem vypouštíte bublinky, které slouží k zabíjení soupeřů či vlastnímu přemisťování se do vyšších pozic bez pomoci programem vystavěných pater. Je pravda, že interval vypouštění bublinek při tomto není nikterak jednoduché odhadnout a chce to delší nácvik, přičemž tlačítko B při tom dostává řádně zabrat, nicméně jde jen a jen o vaši zručnost a jinak to prostě naprogramovat nešlo. Nebo možná šlo, ale byla by to blbost.
Jak zní tedy závěrečný verdikt? Bubble Bobble je série známá hráčům mnoha platofrem od ZX Spectra přes Comodore 64, Segu Saturn, Nintendo, PC až po nové PlayStationy, Dreamcasty či GameBoy a jeho barevného bratříčka. Classic Bubble Bobble nezůstává za ostatními členy své široké rodiny nikterak pozadu, ba dokonce si myslím, že se jedná o jednu z nejlepších her, kterou byste si měli určitě pořídit! Díky svému zpracování, atmosféře, chytlavosti a zábavnosti za to totiž rozhodně stojí.
