V Nilu už protekla spousta vody od doby, kdy většina obdivovatelů starověku a příznivců budovatelských strategických her hrála po nocích komerčně veleúspěšného Pharaoha. Nejspíše hlavně kvůli ziskům, ale snad i pro prodloužení do stereotypu pomalu už upadající zábavy nám autoři připravili malý přídavek - Cleopatru. Ve srovnání s příchodem původní hry, která přinesla do žánru řadu inovací, je Cleopatra na novinky poměrně chudá. Vzhledem k tomu, že se nejedná o hru novou, ale jen o rozšiřující balík, se ale není čemu divit. Najdeme zde nové mise, budovy, monumenty, nepřátele a drobná vylepšení hratelnosti. Bude vám to stačit? Někomu určitě ano.
Už jen samotné založení hry na mystické atmosféře dávného Egypta je velmi působivé. Vidina starověkého náboženství, gigantické stavby a přítomnost mocného Říma kdesi v pozadí způsobuje, že ze hry vyzařuje cosi tajemného. Důsledkem toho je i atmosféra hry stejně silná, jakou ji známe už z původního Pharaoha. I zde se znovu potvrzuje, že se vítěznou sestavu nevyplatí měnit.
V Cleopatře spatřily světlo světa čtyři nové scénáře, jakési exkurze do Egypta za vlády Tutanchamona, Ramsese II a mediálně nejpřitažlivější Cleopatry, která se dostala i do názvu hry. Každý z nich přináší své vlastní historické pozadí a herní mise. Celkově jich zde můžeme napočítat 15. Přibyly rovněž nové stavby a s nimi spojené nové druhy surovin. Vlastně se jedná jen o přidání nového názvu zboží, protože v této hře je úplně jedno, zda těžíte kamení, zlato nebo barvu. Na hratelnost taková rozšíření žádný pozitivní vliv nemají a ani hráči nepřinášejí nutnost nového zkoumáni a tedy i tolik potřebnou dodatečnou zábavu. Novými surovinami jsou olej do lamp, barva pro umělce a snad i něco dalšího, pro hru nepříliš podstatného. "Dočkali" jsme se rovněž nových pohrom a chorob. Novinkou jsou především biblické katastrofy - záplava sarančat, invaze žab, nebo přeměna vody v Nilu v krev. Zde je nutno ocenit změnu v globálním charakteru katastrof, která způsobuje nemožnost přípravy proti takovýmto událostem. Proti místní infekci se ještě můžete preventivně bránit výstavbou lékáren, ale s rudou vodou v řece uděláte něco asi jenom hodně těžko. Vaše dělníky budou navíc společně s všudypřítomnými krokodýly nyní nově obtěžovat pobíhající lvi a dotěrní škorpióni. No máte se na co těšit.
Nejobdivovanější věcí starého Pharaoha byly gigantické stavby rozkládající se přes celou plochu obrazovky. Problematická byla sice časová náročnost jejich stavby(i s tou se autoři pokoušeli vypořádat), sledování rostoucí pyramidy byl však zajímavý zážitek (jenom jednou, pak už je to jenom pěkná nuda) a stále je. V Cleopatře vyrostou přímo pod vašima rukama další ze sedmi divů světa - knihovna a maják v Alexandrii, chrám Amon-Ra v Karnaku, či chrám Abu Simbel včetně sochy sedícího Ramsese II. Hotový ráj všech učitelů dějepisu.
Změn doznaly rovněž řady vašich sousedů, kteří jsou přesně podle předpokladů zase o kus nesmlouvavější, tvrdší a o několik řádu vojensky silnější. Bojová stránka hry však zůstala i nadále hluboko za kvalitou té stavitelské, což je škoda. Ovládání jednotek je totiž k vzteku špatné a je tím hlavním, co kazí dobrý dojem ze hry. Inu žádné Age of Empires ani Command and Conquer to v tomto smyslu rozhodně není a ani další rozšíření na tom nemohou nic změnit.
Z náplní misí jsem měl rozporuplné pocity. Zpočátku, kdy jsem ještě nebyl zcela obeznámený s potřebami obyvatel spravovaného města, jsem se poměrně slušně bavil experimentováním a sledováním následných důsledků, které mé zásahy způsobily. Po odehrání odhadem asi deseti misí jsem však začal stále častěji narážet na plytkost úkolů a stereotyp, který přinášely. Brzy jsem hrál už jen z donucení a z víry, že se přece ještě musí stát něco, co přinese oživení. Nestalo. Problémem je, že úkoly samotné, ležící na požadavcích dosáhnout předem dané hodnoty toho kterého ekonomického či kulturního ukazatele, nemohou přinést potřebné pobavení. Zábavnost je skryta až ve hře samotné. Tu ale rozehrajete a jakmile vám začne vše podle vašich představ fungovat, zahlásí hra úspěšné zdoláni úkolů. Pravda, je zde možnost pokračovat v misi dál, to ale pro mne osobně postrádá pří takovéto ztrátě motivace jakýkoliv smysl.
Hraní Cleopatry se tedy dříve či později musí nutně zvrhnout ve stále stejné naučené akce - měli jste město s 5000 obyvateli, příště budete muset mít úplně stejné s 15000. Obdobně se s obtížnosti zvedají i ostatní ukazatele - prosperita, kultura, věrohodnost města a úroveň monumentů.
V podstatě ale hrajete stále totéž. Postavit domy, trhy, přístav, otevřít obchodní cesty, konec mise, postavit domy... Do očí bijící je to u misí, kde jste po dokončení vráceni v čase o několik desetiletí zpět a postupně se musíte teprve dopracovat do stádia, ve kterém jste předchozí úkol dokončili. Až tam fakticky začíná mise nová. Znáte tak už přesné rozložení surovin na mapě, víte, kde je výhodné postavit mosty atd. Právě proto nechápu proč by mě takovéto opakování mělo ještě bavit.
Některé drobnosti, které mi kazily náladu už u Pharaoha, navíc přetrvaly i nadále. Především mi vadí neskutečný svinčík na všech skladovacích místech, nelogické přesuny zboží z jednoho místa na druhé a tím způsobená i jejich těžká dostupnost při jejich akutní potřebě. Nadále se vašim městem bezcílně potulují desítky lidí, kteří sice vytváří dojem městského ruchu, ale při bližším zkoumání nevykazují žádnou smysluplnou činnost. Asi největším a stále trvajícím problémem je časová náročnost hry. Nejsou výjimkou mise trvající i více než šest hodin čistého času a to je už pěkná porce života (přesně to si ale možná ti praví hardcore příznivci Pharaoha přejí). No nevím jak vy, ale já znám desítky lepších způsobů, jak a kde jej strávit. Tak si vyberte sami.
| Pharaoh: Cleopatra | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
