Není třeba dlouhého přemýšlení k určení současných špiček v žánru survival horor na PS2. Žezlo v rukou pevně třímají hry ze sérií Resident Evil a Silent Hill. Bylo tomu tak již na PSX, stejná situace nyní panuje na PS2 a rozhodně to nevypadá, že by se na této skutečnosti v budoucnu mělo něco měnit. Připravovaný Silent Hill 3 totiž vyhlíží příliš dobře na to, aby dopadl špatně. Vedle zmiňovaných superhitů však již v dobách PSX vznikla celá řada jiných hororových titulů, jež si navzdory silné konkurenci získaly slušné množství příznivců a dokázaly tvůrcům a zejména distributorům přinést dostatečné množství peněz z prodeje na to, aby mohli stvořit jedno či více pokračování.
Jasným příkladem budiž série hororových adventur Clock Tower. Původní díl, který vyšel nejdříve na SNESu a později i na PSX, si temná srdce i mysl mnoha hráčů získal hlavně svým příběhem, atmosférou a odlišným podáním strachu, než hráčům nabídl například kultovní hit od Capcomu - Resident Evil. O několik let později vyšel - stále ještě na PSX - díl druhý (Clock Tower). Ten se však bohužel kvůli mizerné propagaci dostal jen k těm opravdu nejskalnějším příznivcům nově vzniknuvší řady. Kdo si však dokázal opatřit i druhou kapitolu, se opět mohl těšit ze skvělé grafiky, atmosféry, zvuků i hudby. Jediným větším záporem pak byl přetrvávající point and click interface, určený pro ovládání myší, již však většina majitelů PSX neměla a nemá ani dnes. S trochou cviku se s tím dalo vypořádat a poté již hráčům nic nebránilo zcela podlehnout tajemnému a nervy drásajícímu příběhu.
Následovala několikaletá odmlka, během níž se původní tvůrčí tým Human Head Studios vzdal práv na další pokračování, která odkoupila společnost Capcom. V roce 2001 pak začaly práce na Clock Tower 3 pro PS2. Vývoje se ujal tým Sunsoft a profesionálové z japonské divize Capcomu pod vedením mistra svého oboru - režiséra Kinji Fukasakiho, který měl hře dodat tu správnou hororovou šťávu.
Kolotoč událostí se začíná roztáčet v Londýně roku 2003, kdy Alyssa - studentka soukromé dívčí školy - dostává těsně před 15 narozeninami dopis od matky. Stojí v něm, aby se vyvarovala návratu domů, respektive, aby se domů nevracela a zůstala od něj co nejdále. Dívčina moudré rady své máti samozřejmě neuposlechne a urychleně spěchá do svého rodiště, kde později zjistí, že drahá matička před několika dny odjela, dosud se nevrátila a rozhodně to nevypadá, že by kdy návrat plánovala. Na roztřesenou studentku zde však čeká jiné, ne zrovna příjemné uvítání - Muž s kloboukem. Ten po krátké a strach nahánějící konverzaci mizí, zanechávajíc Alyssu doma zcela samotnou.
O několik chvil později, po krátkém průzkumu přístupné části domu, Alyssa objeví skrytou komoru, ve které nalezne další dopis od matky a flakón svěcené vody, bez něhož by se v průběhu hry neobešla. Později se dozvíme proč. Byla by jistě škoda prozrazovat více. Příběh je totiž tím hlavním, co tahle hra může, společně s velmi dobrou grafikou a zvuky, nabídnout. Jediné,
co je snad ještě možné prozradit je nezvratný fakt, že Alyssa svým návratem domů přebírá hrůzné dědictví své rodiny. Bude cestovat v čase do různých období a míst, kde bude zachraňovat duše zemřelých a přinášet jim klid. Později vyjde najevo, že všechno není tak jasné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dost už. Mohlo by dojít k vyzrazení příběhu, což v tuto chvíli není žádoucí.
Pojďme se raději věnovat hratelnosti. Na první pohled může Clock Tower 3 připomínat výše zmiňované tituly - Resident Evil, či Silent Hill. Největší zásluhu na tom má jistě použitý systém statických kamer. Vizuální podobnost je ovšem víceméně jediným společným znakem všech těchto projektů. Alyssa totiž nepotkává a nemusí likvidovat desítky nepřátel. Místo toho pouze čas od času narazí na duši nešťastně zemřelé osoby. Té musí navrátit posmrtný klid, většinou nalezením a navrácením pamětního předmětu. Jedině tímto způsobem je možné se otravných duchů zbavit. Jinak žádné zbraně, žádné souboje (s výjimkou závěrečných střetů na konci jednotlivých kapitol). Kupodivu tento přístup dává smysl. Clock Tower 3 je přeci jenom adventure, Alyssa je malá školačka a ne vycvičený profík, jako například Jill Valentine z Resiho. Představa, že by patnáctiletá studentka v krátké sukničce a školní uniformě likvidovala otravné duchy dvouhlavňovou brokovnici je naprosto šílená.
Vraťme se však zpět ke hře. Máme tady mladou dívčinu, jež prochází - prolézá (ano, Alyssa umí lézt po všech čtyřech jako pejsek) různým (velmi dobře zpracovaným) prostředím, nalézá rozličné předměty sloužící k vysvobození nešťastných duší, zpřístupňuje si zapečetěné dveře pomocí svěcené vody, sbírá dopisy a útržky z dobových novin, jež blíže osvětlují příběh jednotlivých epizod i celé hry a na konci každé epizody bojuje s nějakým nepříjemným nepřítelem - masovým vrahem, který ji však pronásleduje prakticky po celou dobu hraní. Obvyklou stupnici indikující zdraví, či zbývající život hlavního hrdiny (hrdinky) nahrazuje v CT3 tzv. „Panic Meter“. Ten znázorňuje míru strachu, který Alyssa zrovna prožívá. Pokud se v jejím okolí nedějí žádné nadpřirozené věci, je vše v pořádku. Pokud ji však začne pronásledovat protivník, nebo se setká s nevysvětlitelným úkazem, začne ukazatel na stupnici nebezpečně stoupat. Dosáhne-li míra paniky vrcholu, upadne Alyssa do stavu, kdy se obraz začne třást a dívčina se velmi těžce ovládá.
Inkasuje-li navíc v tomto stavu zásah od protivníka, umírá. Samozřejmě zde existují jisté obranné prostředky. Alyssa může buď vyhledat bezpečný úkryt, kterých je ve hře poměrně dost a v němž ji nemůže nepřítel prakticky odhalit, nebo může požít levandulovou vodu, jejíž zásoby však nejsou neomezené. Co se týče zmiňovaných adventure prvků, nemusí mít méně zkušení hráči vůbec žádný strach. Většinou jde pouze o to nalézt předmět a následně jej použít v následující místnosti, nejvýše o několik obrazovek dále. Je prakticky nemožné cokoli
přehlédnout. Jednak díky „opravdu nenápadné“ záři, která se nad každým předmětem objevuje, za druhé proto, že ve hře nejsou žádné předměty navíc, pro něž by se nenašlo žádné použití. Tato jednoduchost je velice příjemná pro ty, kdož si chtějí patřičně vychutnat vynikající story podávanou formou in-game a CGI animací té nejvyšší filmové i technické kvality. Nikde se totiž nemohou zaseknout a pokud se nenechají zabít od masového vraha, či ducha, který je čas od času začne nahánět, nehrozí, že by uviděli nápis Game Over dříve, než po dokončení celé hry.
Tímto se dostáváme k finálním bossům - masovým vrahům. Na každou z pěti regulérních epizod (celkově je jich ve hře šest, ovšem ta první slouží pouze jako tutorial) připadá jeden, s nímž se Alyssa bude muset chtě nechtě (a nezdá se, že by se jí do toho chtělo) na konci každé epizody utkat tváří v tvář. Závěrečné souboje však nejsou nic, na co by se zastánci akčních prvků v hororových hrách mohli těšit. Všechny probíhají v uzavřené lokaci, z níž není úniku a jedinou Alyssinou zbraní je luk střílející různě účinné šípy. Souboje pak probíhají následovně. Alyssa se snaží držet útočícího vraha co nejdále od těla a zároveň po něm/ní střílet šípy. Každý zásah šípem může mít různou účinnost podle toho, jak dlouho jej Alyssa nabíjela, respektive jak dlouho hráč držel stisknuté příslušné tlačítko (sluší se poznamenat, že ovládání je plně konfigurovatelné). Nejlepší by samozřejmě bylo nabít šíp při každé střele co nejvíce, ale vzhledem k tomu, že se během této činnosti Alyssa nemůže hýbat,
není na to prostě čas. Pokud se však podaří protivníka zasáhnout nejsilněji nabitým šípem zůstane chvíli připoután na místě skrze neznámou nadpřirozenou sílu. V tomto okamžiku je pak záhodno do něj vystřelit několik dalších silných šípů, jež ho ochromí natolik, že nebude schopen ubránit se finálnímu výstřelu, který přijde ze samotných nebes (doslova). Situaci částečně zlehčuje přítomnost několika superúčinných šípů, jež má Alyssa k dispozici, a které způsobují opravdu velké škody na soupeřově zdraví. Jejich počet je však omezený a jak ve hře posléze hráč zjistí, je lepší šetřit si je na závěrečný souboj, který opravdu stojí za to. Pohříchu je to také jediný obtížnější okamžik ve hře. No, však se hráči mohou přesvědčit sami, až se jim Clock Tower 3 dostane do rukou.
Je totiž smutnou skutečností a v poslední době ještě smutnějším pravidlem, že se hra dá bez problémů na jeden zátah dokončit během 5-6 hodin, což je i v dnešní době dosti podprůměrná hrací doba. Toto nelichotivé skóre maličko vylepšují bonusy, které však budou zajímat pouze naprosto oddané fanoušky této hry. Řeč je o přístupu do šatníku a možnosti změnit úbor hlavní hrdinky. Jinak lze samozřejmě CT3 rozjet po prvním dokončení znovu - na vyšší obtížnost., ale nic nového tato varianta nenabízí.
Důvodem tak krátké herní doby je bohužel samotný herní koncept. Kromě sbírání - používání několika předmětů a závěrečného souboje v každé epizodě hra nic jiného nenabízí. Proto je na místě varovat před hraním CT3 ty, pro něž skvělý příběh a atmosféra nejsou hlavním měřítkem kvality. Zle by se v tomto případě spálili.
Co se však musí líbit každému je grafické zpracování hry. Textury jsou pěkně ostré, předměty a postavy vypadají plasticky a každá lokace, každá místnost má svoji specifickou atmosféru, kterou často dotváří pohyblivý grafický prvek, jako je například oheň v krbu, mlha, pohybující se voda atd. Ve spojení s hudbou jde o hotový koncert pro hráčovy smysly. Stejně jako CGI sekvence, o něž se postaral filmař profesionál Kinji Fukasaku a je to, promiňte mi ten výraz, zatraceně znát. Animace mají náboj, atmosféru , skvělý střih a bez skrupulí snesou označení - nejlepší CGI animace, jaké se ve hře kdy objevily. Grafice a zvukům zkrátka nelze vytknout téměř nic. Za zmínku stojí snad pouze výše zmiňovaný kamerový systém. Statické kamery jsou zkrátka matoucí, ať se tvůrci snaží sebevíce. Často se stává, že Alyssa běží do míst, kam je velice špatně vidět; chvilku bude také trvat, než si mnozí hráči zvyknou na změnu směru chůze či běhu při přechodu z jedné obrazovky do druhé. Ale je to pouze otázka zvyku, nic víc. Nicméně některé third person akční hry z poslední doby (Primal) ukázaly, že grafika může být úchvatná i při možnosti libovolného natočení kamery. PS2 na to HW potenciál bez diskuse má.
Závěrečný verdikt tedy zní. Clock Tower 3 nabízí vynikající hororový příběh, skvělou grafiku, zvuky i animované sekvence. Na rozdíl od Resident Evil a Silent Hill je zde hrůza a strach viditelná i slyšitelná a doprovází hráče v podobě osob masových vrahů na každém kroku. Někomu to vyhovuje, někomu ne, ale své fanoušky si tento přístup již získal a díky Clock Tower 3 nepochybně jistě získá. Mezi méně povedené stránky hry patří dnes již archaický systém statických kamer, přílišná jednoduchost a z toho plynoucí krátká herní doba. Rovněž samotná herní náplň nemusí některé hráče příliš uspokojit. Ale to je naprosto v pořádku, nelze se zavděčit všem. Tak či onak je Clock Tower 3 silně nadprůměrná hra, která je pro fanoušky série nutností a pro ostatní příležitost, jak se zábavnou formou s hororovými hrami seznámit. Již tento měsíc se na nás totiž chystá Silent Hill 3 a zde budou pevné a jinými hrami vycvičené nervy opravdu potřeba.
| Clock Tower 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
